2 As 164/2019 — Nejvyšší správní soud

30 A 16/2022- 138 - text  11 30 A 16/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Martiny Küchlerové Ph.D., ve věci žalobce: M. P. proti žalovanému: Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje se sídlem Ulrichovo náměstí 810, Hradec Králové v řízení o žalobě proti nezákonnému zásahu takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a shrnutí žalobních bodů 1. Žalobou ze dne 19. 2. 2021 podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal ochrany před nezákonným zásahem, který měl spočívat v tom, že ho dne 17. 2. 2021 ve Věznici Valdice tři příslušníci Policejního prezidia Policie České republiky spoutali pouty na rukou a nutili jít k autu, ačkoli má nefunkční polovinu plic a srdeční potíže a chůze mu způsobuje fyzické i psychické utrpení. Následně byl žalobce autem převezen na policejní stanici v Jičíně, kde mu byly přes jím vyslovený „vnitřní psychický nesouhlas“ sejmuty daktyloskopické otisky z rukou, odebrány biologické vzorky umožňující získání informací o jeho genetickém vybavení, provedeno měření jeho těla a pořízeny obrazové záznamy (fotografie). Žalobce se žalobou domáhal jednak určení, že namítaný zásah je nezákonný, a zároveň toho, aby soud žalovanému zakázal pokračovat v porušování jeho práv a přikázal mu obnovit stav před provedeným nezákonným zásahem a bezodkladně zničit všechny osobní údaje žalobce získané pomocí zásahu provedeného dne 17. 2. 2021. Rovněž se domáhal přiznání náhrady nákladů řízení. Za žalovaného označil žalobce v žalobě Policejní prezidium České republiky. 2. Městský soud v Praze v průběhu řízení dospěl k závěru, že v části žaloby, která se týká eskorty žalobce z věznice na policejní stanici v Jičíně, kterou dne 17. 2. 2021 realizovali příslušníci Policejního prezidia Policie České republiky, má být podle § 83 s. ř. s. žalovaným Ministerstvo vnitra, neboť policie při tomto zásahu vystupovala jako bezpečnostní sbor. Naproti tomu v té části žaloby, v níž se žalobce domáhal určení nezákonnosti zásahu spočívajícího v odběru biologických vzorků, sejmutí daktyloskopických otisků, měření jeho těla a pořízení fotografií, které provedl dne 17. 2. 2021 kriminalistický technik Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, a dále toho, aby soud žalovanému zakázal pokračovat v porušování práv žalobce a přikázal mu obnovit stav před provedeným zásahem a bezodkladně zničit všechny osobní údaje žalobce získané pomocí tvrzeného zásahu, má být žalovaným Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje. Poté, co Městský soud v Praze vyrozuměl žalobce o svém náhledu na to, kdo má být v dané věci žalovaným, sdělil žalobce soudu podáním ze dne 23. 10. 2021, že se ztotožňuje s jeho hodnocením otázky, které správní orgány mají být v dané věci žalovanými, a v návaznosti na to adekvátně upravil žalobní návrh. Usnesením ze dne 22. 12. 2021, čj. 15 A 38/2021-72, pak Městský soud v Praze vyloučil tu část žaloby, v níž je žalovaným Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje, k samostatnému projednání, a to pro nevhodnost vedení společného řízení s ohledem na místní příslušnost soudu. Řízení o vyloučené části žaloby byla Městským soudem v Praze přidělena spisová značka 15 A 1/2022 a jeho usnesením ze dne 20. 1. 2022, čj. 15 A 1/202243, byla tato věc postoupena místně příslušnému zdejšímu krajskému soudu, kde je vedena pod shora uvedenou spisovou značkou 30 A 16/2022. 3. Vzhledem k výše uvedenému zdejší krajský soud v dalším řízení věcně projednal toliko tu část původně formulované žaloby, jíž žalobce brojil proti zásahu spočívajícímu v odběru biologických vzorků, sejmutí daktyloskopických otisků, měření jeho těla a pořízení fotografií, které provedl dne 17. 2. 2021 kriminalistický technik Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, a jíž dále žádal, aby soud žalovanému zakázal pokračovat v porušování jeho práv a žalovanému dále přikázal obnovit stav před provedeným zásahem a bezodkladně zničit všechny osobní údaje žalobce získané pomocí tvrzeného zásahu dne 17. 2. 2021. 4. K tomuto zásahu žalobce uvedl, že v kanceláři patřící zřejmě Policii ČR sdělil všem policistů (tj. i technikovi provádějícímu identifikační úkony), že „vnitřně nesouhlasí“ s provedením identifikačních úkonů, neboť na to nemají právo, ale vzhledem ke svému zdravotnímu stavu jim nemůže klást odpor a ani nemá zájem se jejich konání zúčastnit. 5. Za zásadní nezákonnost zásahu označil jednání policisty – technika R. J., který bez jeho souhlasu (naopak při znalosti jeho projeveného nesouhlasu a odporu) a rovněž bez ohledu na jeho zdravotní stav provedl identifikační úkony (odběr daktyloskopických otisků, tzv. bukálních stěrů z dutiny ústní, pořízení fotografií, měření těla). Opakovaně zdůraznil, že nepodepsal žádný dokument, i přes snahu policistů. 6. Předmětný zásah považoval žalobce za nezákonný z důvodu porušení § 112 odst. 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o policii“), neboť „vzorek z dutiny ústní“ mu byl odebrán policistou R. J. a nikoliv odborně způsobilým zdravotnickým pracovníkem. Žalobce vyslovil obavu, že pokud mu dvakrát strčil policista vatovou tyčinku do jeho dutiny ústní v rozporu se zmíněným ustanovením, příště by jej mohl obrat např. o ledvinu nebo jiný orgán. Zdůraznil, že policisté dne 17. 2. 2021 nezákonně zasáhli do jeho ústavně zaručených práv z jejich „naprosté libovůle, cíleně a plánovaně, ve snaze způsobit mu fyzické a psychické utrpení (újmu) v jeho zdravotním stavu a tak získat jeho daktyloskopické otisky a biologické vzorky umožňující získání informací o genetickém vybavení jeho osoby“. 7. Za dílčí nezákonný zásah žalobce označil to, že policista zasahující do jeho tělesné integrity je povinen si ověřit jeho totožnost z jeho osobních dokladů, což neučinil, a rovněž že nikdo nedbal jeho námitek, že není osobou ve výkonu trestu odnětí svobody za spáchání úmyslného trestného činu, ani osobou obviněnou či podezřelou ze spáchání takového činu. Aby bylo možné žalobce označit za osobu ve výkonu trestu odnětí svobody, musel by příslušný předseda senátu trestního soudu nařídit výkon konkrétního nepodmíněného trestu odnětí svobody na podkladě pravomocného a vykonatelného rozhodnutí soudu a do výkonu trestu odnětí svobody by musel být žalobce přijat. S odkazy na konkrétní ustanovení zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o VTOS“), žalobce v této souvislosti předestřel své přesvědčení, že jej za osobu ve výkonu trestu považovat nelze, neboť do výkonu trestu odnětí svobody vůbec nebyl přijat. Dle jeho přesvědčení neexistuje potvrzení ve smyslu § 37 odst. 6 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, které by prokazovalo, že odsouzený M. P. nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody v konkrétní den, hodinu a do konkrétní věznice. Dle žalobce neexistuje ani pravomocný odsuzující rozsudek, který by mu coby obžalovanému ukládal povinnost výkonu trestu odnětí svobody podle zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „trestní zákoník“), či zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona (dále jen „trestní zákon“). 8. Žalobce rovněž zmínil své přesvědčení, že celé důkazní břemeno leží na straně žalovaného, neboť on nemůže předkládat „negativní důkaz“ o nezákonném zásahu. Požadoval provedení „důkazu objektivním testem jeho zdravotního stavu tzn. zejména stav činnosti jeho plic a srdce a vlivu těchto orgánů na celkový organizmus za vytvoření stejných či obdobných podmínek situace transportu, jak to prováděli dne 17. 2. 2021 policisté Policie České republiky ve vězeňském zařízení ve Valdicích až do Jičína a zpět, za účasti příslušných odborníků z oboru zdravotnictví, kardiologa a pneumologa.“ Tímto testem měl být osvědčen fyzický a psychický stav žalobce v den zásahu. II. Vyjádření žalovaného k žalobě 9. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost. Upozornil, že ve vztahu k žalovanému zásahu (tj. k provedení identifikačních úkonů dne 17. 2. 2021 kriminalistickým technikem žalovaného), není veden standardní spis – ani v listinné, ani elektronické podobě. Elektronicky poskytl soustředěné materiály, tj. kopii žádosti Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování Policejního prezidia ČR (dále jen „ÚSKPV“) o provedení identifikačních úkonů; kopii úředního záznamu policistů ÚSKPV ve věci provedení identifikačních úkonů; úřední záznam nprap. R. J. (kriminalistického technika, který osobně provedl identifikační úkony); pokyn policejního prezidenta č. 275/2016, o identifikačních úkonech a přílohu č. 6 k tomuto pokynu (vzor žádosti o provedení identifikačních úkonů) a kopii rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové čj. 2 T 3/2003-545 ze dne 22. 10. 2003, kterým byl žalobce odsouzen k trestu odnětí svobody