3 As 87/2013 — Nejvyšší správní soud

30 Ad 12/2021- 56 - text  12 30 Ad 12/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň JUDr. Ivony Šubrtové a JUDr. Martiny Kűchlerové, Ph.D., v právní věci žalobce: plk. Mgr. J. P. zastoupen JUDr. Ondřejem Vodákem, advokátem se sídlem Washingtonova 1567/25, 110 00 Praha proti žalovanému: Generální ředitel Vězeňské služby České republiky, sídlem Soudní 1672/1a, 140 00 Praha v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. srpna 2021, č. j. VS-228121-15/ČJ-2020-80000L-51ODV takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele Věznice Valdice (dále též „správní orgán prvního stupně“) ve věcech služebního poměru ze dne 2. 11. 2020, č. j. VS-50352-35/ČJ-2016-802220-SP, kterým byl žalobce podle § 20 odst. 1 písm. b) bod 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), ve výroku I. s účinností od 3. 11. 2020 ustanoven na služební místo 1. zástupce ředitele Věznice Valdice, ve výroku II. byl žalobce jmenován do služební hodnosti rada, výrokem III. mu byly stanoveny složky služebního příjmu a výrokem IV. mu byla započítána doba praxe. II. Žalobní argumentace 2. Žalobce úvodem žaloby poukázal na skutečnost, že správní orgány ve věci rozhodly poté, co byl rozhodnutím žalovaného ze dne 27. 10. 2020, č. j. VS-178541-15/ČJ-2020-800020, převeden do personální pravomoci ředitele Věznice Valdice. 3. V odvolacím řízení namítal, že poté, co byl převeden do pravomoci ředitele Věznice Valdice, mu nebyla dána možnost, aby se vyjádřil a uplatnil svá procesní práva v řízení. Nebylo mu ani umožněno, aby se vyjádřil k nabídce volného pracovního místa. Odkázal přitom na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2018, č. j. 9 Ad 22/2014-52, ze kterého vyplývá, že příslušníkovi má být umožněno vykonat procesní práva a má mu být učiněna nabídka volného pracovního místa, ke kterému má právo se vyjádřit. 4. Podotkl, že podle § 170 zákona o služebním poměru ve spojení s § 171 téhož zákona o ustanovení na služební místo probíhá řízení ve věcech služebního poměru. Dle § 174 zákona o služebním poměru přitom má účastník právo: a) nahlížet do spisu a pořizovat si z něj výpisy, navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení, na poskytnutí informací o řízení potřebných k hájení svých práv a oprávněných zájmů, vyjádřit v řízení své stanovisko, klást otázky svědkům a znalcům; a b) vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům, ke způsobu jejich zjištění, popřípadě navrhnout jejich doplnění. 5. Žádné z těchto práv však nemohl žalobce vykonat a ve věci mu bylo pouze doručeno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, které tak bylo prvním úkonem v řízení, o němž se žalobce dozvěděl. Takový postup považuje za nezákonný. 6. Je přesvědčen o tom, že řízení, v němž bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, bylo samostatným řízením, které mělo být řádně zahájeno. Žalobci tedy mělo být umožněno, aby řádně uplatnil svá procesní práva. Odmítl argumentaci žalovaného, že v případě převedení na jiné služební místo lze celý proces chápat jako jedno řízení ve věcech služebního poměru, přestože jsou vydávána dvě rozhodnutí. V této souvislosti poukázal na definici správního řízení v § 9 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), pod kterou nespadá situace, kdy se v průběhu jednoho správního řízení změní rozhodovací pravomoc správního orgánu a po vydání jednoho rozhodnutí prvním správním orgánem řízení dokončí totéž řízení druhý správní orgán, který rovněž vydá „své“ rozhodnutí. Žalobce tedy trvá na tom, že první řízení bylo ukončeno rozhodnutím žalovaného ze dne 27. 10. 2020, č. j. VS-178541-15/ČJ-2020-800020, kterým bylo rozhodnuto o tom, že žalobce je odvolán ze služebního místa ředitele Věznice Pardubice a je převeden do personální pravomoci ředitele Věznice Valdice. Následně mělo být řádně zahájeno další řízení ve věcech služebního poměru, v němž mělo být vydáno rozhodnutí ředitele Věznice Valdice o umístění žalobce v rámci pravomoci ředitele Věznice Valdice. 7. Tento závěr dle žalobce vyplývá i z rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2007, č. j. 4 As 73/2006-102, a ze dne 24. 7. 2015, č. j. 8 As 83/2014-43, podle kterých „zahájení správního řízení zakládá řadu oprávnění i povinností jak pro správní orgán, tak i pro účastníka řízení, jež zákon s takovou skutečností spojuje. Mezi jinými se jedná o povinnost správního orgánu dát účastníku řízení možnost, aby se před vydáním rozhodnutí mohl vyjádřit k jeho podkladu i ke způsobu jeho zjištění a na podporu svých tvrzení navrhovat důkazy (…). Právě nutnost zachování procesních práv účastníka řízení ve fázi před vydáním rozhodnutí zcela jednoznačně brání tomu, aby prvním úkonem v řízení, jímž se tedy řízení vedené z podnětu služebního funkcionáře zahajuje, bylo teprve doručení prvostupňového rozhodnutí. Takový postup znamená flagrantní a zásadní porušení práva účastníka řízení na spravedlivý proces, jež se mimo jiné zrcadlí právě v povinnosti správního orgánu umožnit žalobci tvrdit z jeho pohledu pro řízení podstatné skutečnosti a na podporu svých tvrzení navrhovat důkazy.“ 8. Vzhledem k tomu, že daný postup nebyl v řízení vedeném před správním orgánem prvního stupně zachován, je dle žalobce prvostupňové rozhodnutí nezákonné stejně jako potvrzující napadené rozhodnutí. 9. Dále žalobce namítl, že prvostupňové rozhodnutí nebylo dostatečně odůvodněno. Čtyři výše uvedené výroky měly být odůvodněny řádně, nikoliv pouhým konstatováním, že žalobce byl odvolán ze služebního místa ředitele Věznice Pardubice a dnem 3. 11. 2020 byl převeden do personální pravomoci ředitele Věznice Valdice k ustanovení na jiné služební místo. Takovéto odůvodnění dle žalobce rozhodně neodpovídá požadavkům na odůvodnění rozhodnutí kladeným správním řádem a judikaturou Nejvyššího správního soudu. V této souvislosti uvedl, že dle komentářové literatury (TOMEK, P., FIALA, Z: Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů s komentářem, poznámkami a judikaturou, ANAG, Olomouc 2019) „odůvodnění rozhodnutí shrnuje výsledky správního řízení. Obsahuje důvody učiněného výroku (výroků), podklady, na jejichž základě bylo rozhodnuto, úvahy a myšlenkové pochody správního orgánu, jimiž se správní orgán při hodnocení podkladů a výkladu právních předpisů ubíral a podle nichž rozhodl. Nezbytnou součástí odůvodnění je vypořádání se s návrhy a námitkami účastníků a vyjádřeními účastníků.“ Z „odůvodnění“ napadeného rozhodnutí však žádné úvahy a myšlenkové pochody správního orgánu prvního stupně vypozorovat nelze. Žalobce v odvolacím řízení trval na tom, že prvostupňové rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť není zřejmé, jakými úvahami se správní orgán řídil. Žalovaný však tuto námitku odmítl s tím, že „rozhodnutí o ustanovení na služební místo je odůvodněno zcela dostatečně, zejména vzhledem k tomu, že se jedná pouze o rozhodnutí, jímž se dokončuje převedení na jiné služební místo. Z odůvodnění je jednoznačně zřejmé, jaký byl důvod vydání rozhodnutí i podklady, z nichž rozhodnutí vycházelo. Veškeré námitky k převedení a jejich důvodům byly vypořádány v časti řízení o odvolání ze služebního místa ředitele věznice“. 10. Uvedl, že ačkoli zákon o služebním poměru výslovně nestanoví povinnost služebního orgánu s dotčeným příslušníkem dopředu projednat jeho převedení na jinou pozici, je třeba tuto povinnost dovodit ze základních principů pracovního práva. Pokud by tato povinnost dovozena nebyla, vedla by k naprosté libovůli při rozhodování služebních funkcionářů o ustanovení na služební místo. Dle žalobce není důvod, aby nebyla aplikována tato základní zásada pracovního práva, která dává zaměstnanci možnost vyjádřit se k otázce, na jaké místo bude převeden, resp. na jaké místo ve služební hierarchii bude příslušník ustanoven. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2018, č. j. 9 Ad 22/2014-52, dle žalobce potvrzuje, že v praxi je tak standardně postupováno. 11. Závěrem žaloby navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a aby žalovanému uložil povinnost uhradit mu náklady řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 12. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že řízení o převedení na jiné služební místo podle 26 odst. 4 zákona o služebním poměru bylo zahájeno dne 2. 10. 2020 úkonem nazvaným „Zahájení řízení ve věcech služebního poměru, č. j. VS-178541/ČJ-2020-800020“, který byl žalobci doručen téhož dne do vlastních rukou a který současně obsahoval poučení účastníka o procesních právech podle § 172 a § 174 zákona o služebním poměru. Následně bylo žalobci umožněno seznámit se s podklady rozhodnutí, což také učinil prostřednictvím svého zmocněnce dne 9. 10. 2020. Připomněl, že řízení