8 Aps 5/2012 — Nejvyšší správní soud

31 A 31/2021- 322 - text  9 31 A 31/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: Ing. M. R. proti žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina, sídlem Žižkova 1882/57, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 6. 2021, č. j. KUJI 51380/2021, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Města Ledeč nad Sázavou (dále jen „povinný subjekt“) ze dne 4. 5. 2021, č. j. MLNS/650/2021/T-2, o poskytnutí informací a o odmítnutí části žádosti o poskytnutí informací. 2. Žalobce zaslal povinnému subjektu dne 21. 4. 2021 žádost o informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále též jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“), v níž žádal o následující informace: a) zaslání zápisů pořízených během jednání zastupitelstva Města Ledeč nad Sázavou určené zapisovatelky včetně pořízeného obrazového a zvukového záznamu, a zápisů jednání zastupitelstva, které podepsal starosta nebo místostarosta a určení ověřovatelé, a to vše ze dne: 20. 1. 2020, 24. 2. 2020, 25. 3. 2020, 22. 6. 2020, 14. 9. 2020, 26. 10. 2020, 21. 12. 2020, 25. 1. 2021, 15. 2. 2021, 19. 4. 2021, b) zaslání zápisu Kontrolního výboru zastupitelstva Města Ledeč nad Sázavou, týkajícího se 17. bodu programu jednání zastupitelstva ze dne 15. 2. 2021, tj. „Zastupitelstvo Města Ledeč nad Sázavou ukládá Kontrolnímu výboru prověřit údajný únik osobních údajů v rámci prodeje pozemku na základě usnesení ZM č. 1/2021/1/ZM ze dne 25. 1. 2021 (prodej pozemku p. č. X v k. ú. X) a zprávu z provedené kontroly předat na příštím zasedání ZM“, předneseného zastupitelstvu na jednání konaném dne 19. 4. 2021. 3. Povinný subjekt vyhověl žádosti o informace pouze zčásti. Žalobci totiž neposkytl zápisy určené zapisovatelky včetně obrazového a zvukového záznamu pořízené během jednání zastupitelstva Města Ledeč nad Sázavou, neboť požadovanými informacemi nedisponoval. II. Obsah žaloby 4. Žalobce předně uvedl, že v odvolání proti rozhodnutí povinného subjektu namítl podjatost žalovaného. Napadené rozhodnutí tak žalovaný vydal dne 15. 6. 2021 v rozporu s § 14 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Dle tohoto ustanovení může úřední osoba provádět jen takové úkony, které nesnesou odkladu do doby, než představený posoudí, zda je úřední osoba vyloučena, a provede potřebné úkony. Žalobce se domnívá, že neexistuje logicky ospravedlnitelný důvod, proč by vydání napadeného rozhodnutí nesneslo odkladu. Usnesení, kterým představený žalovaného rozhodl o námitce podjatosti, bylo žalobci oznámeno prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 18. 6. 2021. Až od tohoto dne bylo v souladu s § 74 správního řádu předběžně vykonatelné. 5. K této námitce současně doplnil, že usnesení o podjatosti a napadené rozhodnutí byly doručovány v rozporu s § 19 správního řádu, protože žalobce je držitelem datové schránky. 6. Žalovaný se dále nedostatečně zabýval nepřezkoumatelností prvostupňového rozhodnutí. Povinný subjekt ve výrokové části neuvedl odkaz na ustanovení, podle něhož odmítl poskytnutí informace, a pouze konstatoval, že informace neexistují. Rozhodnutí povinného subjektu nesplňuje ani nejzákladnější požadavky stanovené správním řádem. Žalovaný se taktéž nevypořádal s neposkytnutím informací v souladu s § 82, § 35 a § 97 zákona č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), (dále jen „zákon o obcích“), a s odkazem na čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále je „Listina“), což ve své žádosti žalobce požadoval. 7. Nevypořádal se také s žalobcovou námitkou, že povinný subjekt zcela nesprávně v prvostupňovém rozhodnutí uvedl, že „[o]sobní poznámky zapisovatelky nejsou úředním dokumentem, jediným úředním dokumentem je oficiální zápis z jednání zastupitelstva města.“ Žalobce po povinném subjektu nepožadoval úřední záznam ve smyslu správního řádu, ale informaci s odkazem na § 3 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalobce má stále za to, že zápis pořízený zapisovatelkou v souladu se zákonem o obcích je informací dle výše citovaného ustanovení a nejedná se o „osobní poznámky zapisovatelky“. 8. Žalobce v odvolání podal podnět k zahájení řízení o přestupku, neboť má za to, že povinný subjekt úmyslně porušuje ustanovení zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o archivnictví“). Je tak naplněna skutková podstata přestupku dle § 74 odst. 1 písm. a) tohoto zákona, protože povinný subjekt zničil záznamy, které podléhají zákonu o archivnictví. Na základě právě uvedeného je i důvodné podezření, že povinný subjekt se tímto svým jednáním může dopouštět trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Žalovaný postupoval v rozporu s § 12 správního řádu, protože namísto bezodkladného postoupení podnětů příslušným správním orgánům sám v odůvodnění argumentoval ve prospěch povinného subjektu, že pomocí zákona o svobodném přístupu k informacím se žadatelé nemohou domáhat odstranění nezákonného stavu. Tímto svým postojem k uvedeným podnětům tak de facto nabádá k tomu, že pokud nebudou „chtít“ i jiné správní orgány žadatelům vyhovět v poskytování požadovaných informací, stačí je „zcela beztrestně zničit“ a odvolat se ve svých rozhodnutích o odmítnutí na neexistenci informace. 9. Žalobce dále uvádí, že v souladu s ustanovením § 76 odst. 5, § 83 a § 152 správního řádu podal rozklad v celém rozsahu proti usnesení ve věci námitky podjatosti ze dne 9. 6. 2021. 10. Žalobce navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutíl zrušil a uložil žalovanému povinnost k náhradě nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 11. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že § 76 odst. 5 správního řádu nepřiznává odkladný účinek odvolání proti usnesení, kterým nebylo námitce podjatosti vyhověno. Žalovaný proto mohl pokračovat v řízení o odvolání již po (nepravomocném) rozhodnutí o námitce podjatosti ze dne 9. 6. 2021. Vyřízení námitky podjatosti, byť nepravomocné, předcházelo vydání rozhodnutí ve věci samé, a tak byly splněny zákonné požadavky pro vydání daného rozhodnutí. Jestliže opravný prostředek proti usnesení o námitce podjatosti nemá odkladný účinek, pak nic nebrání žalovanému ve věci meritorně rozhodnout ještě předtím, než bude o námitce podjatosti definitivně (pravomocně) rozhodnuto. Rozhodnutí o námitce podjatosti je rozhodnutí pouze deklaratorní. Žalovaný doplnil, že na základě námitky podjatosti se pouze prověřuje, zda při vydání meritorního rozhodnutí není jednáno podjatou úřední osobou. Samotné rozhodnutí o námitce podjatosti není rozhodnutím meritorním, které by přímo zasahovalo do subjektivních práv účastníka správního řízení. Námitku podjatosti a řízení o ní nelze zaměňovat za procesní prostředek, jímž by mělo být ex post zvráceno již vydané rozhodnutí. 12. K doručení písemností v rozporu s § 17 správního řádu žalovaný uvedl, že účinky doručení nastávají i tehdy, pokud si adresát písemnost fakticky převezme, ačkoliv nebylo doručováno do jeho datové schránky. Odkázal ke svému závěru na rozsudky Nejvyššího správního soudu a usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3807/11. 13. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný objasnil, že zákon o svobodném přístupu k informacím sice nikterak neupravuje problematiku neexistující informace jako speciálního důvodu pro neposkytnutí informace, avšak dle ustálené judikatury je neexistence informace považována za faktický důvod pro neposkytnutí informace. V případě vyřizování žádosti o poskytnutí informací, které povinný subjekt nemá k dispozici, resp. informací, které se podle vymezení v žádosti vztahují k působnosti povinného subjektu, avšak povinný subjekt jimi nedisponuje, je žádost odmítána rozhodnutím povinného subjektu podle ustanovení § 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím. Daný závěr vyplývá také z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2008, č. j. 2 As 71/2007 - 56. 14. Žalovaný dále uvedl, že není zřejmé, kam směřuje námitka žalobce, že se nevypořádal s neposkytnutím informací v souladu s ustanovením § 82, § 35 a § 97 zákona o obcích a s odkazem na čl. 17 odst. 5 Listiny. Žalobce se tedy pravděpodobně snaží zpochybnit postup povinného subjektu, jenž vyřizoval žádost žalobce v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím. Z textu žádosti vyplývá, že žalobce požádal o informace s odkazem na zákon o obcích a zároveň s odkazem na informační zákon. Žalovaný konstatuje, že v takovém případě se uplatní režim informačního zákona v plném rozsahu, jelikož žalobce výslovně na tento zákon odkázal. Žalobce tudíž relevantním způsobem projevil vůli, aby jeho žádost byla vyřizována v režimu uvedeného zákona. Povinný subjekt v