5 As 64/2011 — Nejvyšší správní soud

31 A 44/2019- 83 - text  15 31 A 44/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: AEZZ a. s. se sídlem U Vorlíků 367/3, 160 00 Praha 6 zastoupen JUDr. Julií Pítrovou, advokátkou se sídlem AK Kudeříkové 1103/11a, 148 00 Praha 4 Kunratice proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí ČR se sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze 12. 6. 2019, čj. MZP/2019/550/555 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím orgánu I. stupně – Správy Krkonošského národního parku Vrchlabí (dále jen „Správa KRNAP“) ze dne 3. 4. 2019, čj. KRNAP 01665/2019 – byl žalobce shledán vinným z přestupků podle § 88 odst. 2 písm. d) a n) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon č. 114/1992 Sb.“), spáchaných tím, že bez souhlasu Správy KRNAP na území přírodní zóny KRNAP (I. zóna), - na pozemku st.p.č. 325, k.ú. Pec pod Sněžkou, nejpozději ke dni 18. 4. 2018 vybudoval zeď ze ztraceného bednění s výztuží 400 mm, délky 30 m a výšky cca 2,8 metru, - na pozemku st.p.č. 325, k.ú. Pec pod Sněžkou, dne 5. 6. 2018 přemostil, resp. zastřešil snížený prostor u Luční boudy 24 kusy předepjatých betonových stropních panelů s využitím dříve vybudované a výše popsané zdi, - provedl na pozemku st.p.č. 325, k.ú. Pec pod Sněžkou terénní úpravy okolí stavby, včetně zásypu štěrkem části cesty na p.p.č. 801, k.ú. Pec pod Sněžkou, a vytvořil tak stavbu pochozí terasy a garáže u jižní strany Luční boudy (čp. 203). Tímto jednáním obviněná společnost škodlivě zasáhla do biotopu zde se vyskytujících zvláště chráněných druhů rostlin: zvonku českého (Campanula bohemica), jestřábníku alpského (Hieracium alpinum), violky žluté (Viola lutea) a vrby laponské (Salix lapponum) a porušila zákaz zvláště chráněné druhy rostlin poškozovat, ničit nebo jinak rušit ve vývoji dle § 49 zákona. Obviněná společnost rovněž porušila povinnost obstarat si předem ke stavební činnosti souhlasné závazné stanovisko Správy KRNAP podle § 44 odst. 1 cit. zákona. 2. Za oba přestupky rozhodnutí uložilo obviněné společnosti dle § 88 odst. 3 písm. b) výše cit. zákona ve spojení s § 35 písm. b) a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon č. 250/2016 Sb.“), správní trest pokuty v celkové výši 150.000 Kč, když za zničení jedinců zvláště chráněných druhů rostlin nedovoleným zásahem do jejich prostředí byla uložena dílčí sankce dle § 88 odst. 2 písm. d) ve výši 80.000 Kč, a za realizaci stavební činnosti, pro kterou je vyžadován souhlas orgánu ochrany přírody, bez tohoto souhlasu, pak dílčí sankce ve výši 70.000 Kč. 3. Žalobou napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2019, čj. MZP/2019/550/555 změnilo rozhodnutí orgánu I. stupně tak, že část II. výroku nově zní: - „Za uvedené přestupky se obviněné společnosti, v souladu s ust. § 41 odst. 1 zákona o přestupcích, ukládá správní trest pokuty podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejzávažnější, tedy podle § 88 odst. 2 písm. d) ve spojení s § 88 odst. 3 písm. b) zákona, ve výši 150.000 Kč. V ostatním bylo napadené rozhodnutí potvrzeno. II. Žalobní argumentace 4. Žalobce navrhl přezkoumání obou výše uvedených rozhodnutí. Poukázal na znění zákona č. 114/1992 Sb., zejména jeho § 88 odst. 2 písm. n) a § 44, s tím, že pozemek par. č. 325 k.ú. Pec pod Sněžkou je dle platného územního plánu města Pec pod Sněžkou uveden a zakreslen v zastavěném a zastavitelném území města, veden je jako tzv. samota. K této námitce žalovaný nepřihlédl. Žalobci byla uložena sankce za to, že prováděl činnost, pro kterou je vyžadován souhlas orgánu ochrany přírody, tím má být kladné závazné stanovisko k zamýšlené stavbě na pozemku par. č. 325 k.ú. Pec pod Sněžkou. Žalobce je přesvědčen, že správní orgány použily mylná ustanovení zákona o ochraně krajiny. 5. K využití § 44 cit. zákona žalobce namítal, že toto ustanovení předjímá postup správního orgánu na poli stavebního řízení v případě, že by si stavebník nezajistil kladné závazné stanovisko KRNAP. Toto stanovisko si žalobce vyžádal, dne 27. 4. 2018 bylo negativní. Závazné stanovisko KRNAP je závazným stanoviskem ve smyslu § 149 správního řádu, není možné proti němu podat samostatný opravný prostředek, proti němu je možné brojit až v průběhu a v rámci stavebního řízení, což žalobce hodlá učinit. 6. Dále je žalobce toho názoru, že pokud by mu správní orgány chtěly vytýkat, že něco porušil, pak by se mohlo jednat o § 16 odst. 2 písm. b) zákona č. 114/1992 Sb., toto ustanovení však nebylo použito ani aplikováno. Žalobce je přesvědčen, že k tomuto došlo záměrně, neboť uvedené ustanovení zakazuje umísťovat, povolovat nebo provádět stavby, mimo staveb nevyžadujících územní rozhodnutí nebo územní souhlas a určených pro účely ochrany přírody, péče o zemědělské pozemky a lesy, turistiky, správy vodních toků, požární ochrany a záchranných prací, obrany státu, ochrany státních hranic nebo památkové ochrany, a to na území národních parků mimo zastavěná území obcí a zastavitelné plochy obcí. Zdůrazněná citace je pak zcela zásadní, neboť je to právě § 16 tohoto zákona, který jasně uvádí povinnosti a zákazy, jejichž porušení může být sankcionováno správními sankcemi, nikoliv § 44 zákona. Z uvedeného žalobce dovodil, že se porušení povinností stanovených zákonem o ochraně krajiny nedopustil, když provedl stavební úpravy pozemku par.č. 325 k.ú. Pec pod Sněžkou bez předchozího kladného závazného stanoviska KRNAP. Žalobce je toho názoru, že se vystavuje udělení sankcí na poli stavebního práva, avšak tam se mu naskýtají další možné procesní možnosti obrany a tato dvě správní řízení nelze slučovat. Navíc o těchto řízeních rozhodují zcela odlišné správní orgány. 7. Na základě výše uvedených skutečností pak žalobce považoval za absurdní, aby KRNAP posuzoval povahu stavební činnosti, určoval, zda se jedná o činnost vyžadující ohlášení či územní souhlas, neboť toto činí místně příslušný stavební úřad. Žalobce nepovažuje za možné, aby Ministerstvo životního prostředí uvádělo ve svém rozhodnutí, že žalobce trestá za provedení stavební činnosti podléhající územnímu rozhodnutí a stavebnímu povolení, k tomuto není uvedený orgán kompetentní. 8. K přestupku dle § 88 odst. 2 písm. d) zákona č. 114/1992 Sb., žalobce považoval skutkové posouzení věci za nedostatečné, když nebylo přihlédnuto k jeho tvrzením a předloženým důkazům. Již v minulosti byl ekosystém v okolí Luční boudy značně narušen lidskou činností, kterou žalobce nezpůsobil, toto i sám KRNAP uznal, když vydal povolení k výstavbě lávky na stejném místě stavebních terénních úprav v r. 2014, dále pak ale i faktickými úkony, když sám v okolí Luční boudy skladuje stavební materiál na opravu cest a nechává pást koně. V případě, že by se skutečně jednalo o natolik zachovalou lokalitu, v níž prokazatelně rostou chráněné rostliny, jistě by takto nepostupoval. Této skutečnosti pak jistě odpovídá i nové zařazení pozemku par. č. 325 a objektu Luční boudy v rámci zonace národního parku. KRNAP se při svých tvrzeních opírá o zastaralé průzkumy a starou literaturu, na str. 6 svého rozhodnutí uvedl, že žalobce neumožnil provedení nového průzkumu a nepožádal o závazné stanovisko, toto jsou však nepravdivá tvrzení. Žalobce nikdy novému průzkumu nebránil, navíc na jaře r. 2018 o závazné stanovisko požádal, obdržel však stanovisko zamítavé. Žalobce nepovažuje provedeným řízením za prokázané, že by poškodil či ohrozil chráněné druhy právě na výše cit. pozemku par. č. 325. 9. Žalobce namítal, že není pasivně legitimován v projednávané věci, když jediným důvodem, proč žalovaný dovodil, že se nějaké činnosti dopustila obchodní společnost AEZZ a.s., je faktura na dodání stavebního materiálu. Vlastníkem dotčeného pozemku i stavebníkem jsou fyzické osoby, a to vlastníci pozemku Mgr. K. S. a Ing. S. B. a považují za zcela lhostejné, že jsou též v pozici výkonných orgánů akciové společnosti. To, zda byly stavební práce prováděny na objednávku vlastníků pozemku, či zda byl prodán materiál a obstarány stroje, nebylo předmětem řešení správních orgánů. Žalobce navrhl zrušení obou ve věci vydaných rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný správní orgán v písemném vyjádření ze dne 30. 10. 2019 uvedl, že se žalobními námitkami, které se v podstatě shodují a námitkami odvolacími, podrobně zabýval v žalobou napadeném rozhodnutí. K námitce žalobce, že nelze porušení povinnosti, stanovené v § 44 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. (opatřit si pro jmenované stavební záměry na území národního parku předchozí souhlasné stanovisko orgánu ochrany přírody) spojit s naplněním skutkové podstaty přestupku dle § 88 odst. 2 písm. n) uvedeného zákona, žalovaný takový názor nesdílí. Uvedeného přestupku se dle cit. ustanovení dopustí ten, kdo ve zvláště c