8 Azs 27/2012 — Nejvyšší správní soud

36 Az 3/2021- 47 - text  9 36 Az 3/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl soudcem Mgr. et Mgr. Jaroslavem Vávrou ve věci žalobkyně: H. L. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, IČ 00007064 Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 7. 9. 2021, č. j. OAM-144/ZA-ZA11-K11-2021, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 7. 9. 2021, č. j. OAM-144/ZA-ZA11-K11-2021, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Tlumočnici Mgr. Hanně Velychko, bytem X se přiznává tlumočné ve výši 977 Kč. Odůvodnění: I. Žalované rozhodnutí 1. Včasně podanou žalobou se žalobkyně domáhala soudního přezkumu napadeného rozhodnutí žalovaného. Žalovaný napadeným rozhodnutím rozhodl tak, že se žalobkyni neuděluje mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a ani § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). II. Žalobní tvrzení 2. Žalobkyně v žalobě nesouhlasí se závěrem správního orgánu o tom, že jí v zemi původu nehrozí pronásledování, resp. vážná újma. Žalovaný nezjistil správně skutkový stav věci a rovněž věc nesprávně právně posoudil. Odchýlil se od ustálené judikatury správních soudů týkající se přiměřené pravděpodobnosti pronásledování a nebezpečí vzniku vážné újmy. Žalobkyně dále popsala svoji situaci. Pochází z oblasti, která je v těsné linii dotyku neuznané Doněcké lidové republiky. Ze země původu odjela v roce 2020 a následně pobývala v České republice na pracovní vízum. Pracovní vízum ji uplynulo dne 4. 3. 2021. Chtěla požádat o nové vízum, případně o vydání zaměstnanecké karty, avšak bojí se návratu na Ukrajinu kvůli nestabilní situaci v blízkosti Doněcké lidové republiky. Žalobkyně navíc nemá možnost si v případě návratu najít bydlení a uživit se do doby vyřízení víza. Žalobkyně je samostatnou rozvedenou ženou a kromě dcery nemá jinde žádnou oporu. K dceři se však nastěhovat nemůže, neboť ta bydlí v jednopokojovém pronajatém bytě. Žalovaný si byl všech uvedených skutečností vědom. Žalovaný také opomněl zohlednit rozvod žalobkyně s jejím manželem jako důležitou změnu okolností. Situaci žalobkyně jako samostatně žijící ženy v sousedství probíhajícího konfliktu je nutno z hlediska hrozícího nebezpečí nutné posuzovat jinou optikou. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem žalovaného, podle něhož k opuštění vlasti došlo u žalobkyně ryze z ekonomických důvodů. 3. Žalobkyně se dále obsáhle zabývá problematikou udělení azylu dle § 12 písm. b) zákona o azylu. Cituje v této souvislosti rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“). Podle žalobkyně jsou v jejím případě podmínky pro udělení azylu dle citovaného ustanovení zákona o azylu splněny, neboť v případě návratu do vlasti se žalobkyně obává pronásledování pro příslušnost k sociální skupině osamocených žen. K tomu žalobkyně cituje rozsudek NSS ze dne 25. 1. 2017, č. j. 4 Azs 197/2016–94. Kasační soud se v citovaném rozsudku zabýval postavením žen bez mužského doprovodu jako určité samostatné sociální skupiny, u které je třeba zkoumat riziko pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu z důvodu pohlaví. Ve vztahu k tomuto ustanovení je však rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné. Žalovaný se dostatečně nezabýval ani možností vnitřního přesídlení. Úmluva o právním postavení uprchlíků nepožaduje pro přiznání statusu uprchlíka, aby se tento pokusil vnitřně přesídlit. Při posuzování možností vnitřního přesídlení se měl žalovaný zaměřit nejen na popis právního stavu, ale rovněž stavu faktického a z toho vyplývajících možností vnitřního přesídlení. 4. Žalobkyně také nesouhlasí s údajnou účelovostí podané žádosti. Skutečnost, že o mezinárodní ochranu požádala až po několikaměsíčním pobytu v České republice, není pro danou věc relevantní. Žalobkyně v té souvislosti odkázala na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 4. 2020, č. j. 60 Az 62/2019–44. Žalovaný také neshromáždil žádné informace o situaci v obci Olhynka v Doněcké oblasti a k tamní situaci se ani nijak nevyjádřil, ačkoliv to byla jeho povinnost, jak plyne z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 2. 2021, č. j. 30 Az 5/2020–61. 5. Špatně vyhodnotil žalovaný i možnost udělení doplňkové ochrany. Povinností žadatele o azyl není dokládat nebezpečí, které by mu hrozilo po návratu do vlasti. Jeho povinností je pouze přednést věrohodnou výpověď. K tomu žalobkyně rovněž odkázala a citovala z rozsudků správních soudů. 6. Nesprávný a nepodložený je i závěr žalovaného o tom, že se žalobkyně mohla ve vlasti přesídlit. Žalovaný především v tomto ohledu neposoudil individuální situaci žalobkyně. Žalobkyně zmínila o možnou diskriminaci, které čelí osoby z oblasti východní Ukrajiny v ostatních částech země. Žalobkyně cituje zprávu Mezinárodní organizace pro migraci z června 2018, z níž plyne, že situace v oblasti zaměstnanosti vnitřně vysídlených osob se zhoršuje. Žalobkyně také poukázala na skutečnost, že nemá nárok na podporu ze strany státu, neboť nepochází přímo z okupovaného území. Závěrem žalobkyně navrhla, aby soud žalované rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odmítl žalobní námitky. Žalovaný situaci žalobkyně posuzoval individuálně. Z vlasti do České republiky přišla kvůli zaměstnání, nikoli pod tíhou konfliktu ve vlasti. Hlavním důvodem žádosti o mezinárodní ochranu tak podle žalovaného byly ekonomické důvody. Žalovaný rovněž obstaral dostatek informací o Ukrajině a velmi podrobně popsal možnosti přesídlení. S ohledem na tyto závěry proto žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Replika žalobkyně k vyjádření žalovaného 8. Žalobkyně reagovala na vyjádření žalovaného replikou. V ní uvedla, že ačkoli byla podaná žaloba poměrně obsáhlá, žalovaný ve vyjádření nereagoval na všechny skutečnosti tam uvedené, především se nijak nevyjádřil ke zmíněným judikátům. Žalovaný naopak jen opakoval argumenty použité již v žalovaném rozhodnutí. Poukázala na obsah pohovoru k udělení mezinárodní ochrany, kde se mimo ekonomických důvodů zmiňuje i o bezpečnostní situaci v zemi. Právě k bezpečnostní situaci se žalovaný vůbec nevyjádřil. Závěrem připomněla, že v době sepisu vyjádření žalovaného již byla všeobecně známa vyostřená situace na rusko-ukrajinské hranici. Žalovaný však tuto okolnost vůbec nevzal v potaz a nijak se jí nezabýval. V. Jednání soudu dne 22. 2. 2022 9. Při jednání soudu žalobkyně odkázala na žalobu. Uvedla, že k podání žádosti ji nevedly pouze ekonomické důvody, ale rovněž důvody politické, neboť žila v tzv. šedé zóně. V kontextu vyjádření žalované při jednání soudu soud obavy žalobkyně spíše vyhodnocuje, jako obavy vzniklé na základě zhoršující se bezpečnostní situace s politickým podkladem. Dále uvedla, že přesídlení podle jejího názoru není v současné době možné. Poukázala na současnou bezpečnostní situaci v zemi jejího původu, která je dostupná ze zpráv na internetu. Cesta na Ukrajinu i možné přesídlení je vzhledem k současné situaci rizikem s tím, že situace se může kdykoli zhoršit. 10. Při jednání před soudem dne 22. 2. 2022 pověřená pracovnice žalovaného odkázala na vyjádření k žalobě. Uvedla dále, že si je žalovaný vědom současné bezpečnostní situace na Ukrajině. Soudu předložila toliko k dokreslení situace v zemi původu žalobkyně zprávu Ministerstva zahraničních věcí České republiky ze dne 27. 1. 2021. VI. Posouzení věci krajským soudem 11. Krajský soud v řízení vedeném podle ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“), přezkoumal žalované rozhodnutí v mezích žalobních bodů, přičemž dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. 12. Žaloba je důvodná. 13. Podle § 12 písm. a) zákona o azylu „se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod.“ 14. Podle § 12 písm. b) zákona o azylu „se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.“ 15. Podle § 14 téhož zákona „jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu.“ 16. Podle § 14a odst. 1 téhož zákona „se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, ž