— Nejvyšší správní soud

43 A 4/2021- 56 - text 7 43 A 4/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Blažkem ve věci žalobce: GOLD HAPPY DAY a.s.,HAPPY DAY holding, IČO 25227246 sídlem náměstí Republiky 237/38, 301 00 Plzeň zastoupený advokátem JUDr. Zbyňkem Holým sídlem Malá 43/6, 301 00 Plzeň proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2021, č. j. KUKHK-27129/SV/2021, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí ze dne 11. 6. 2021, č. j. MUNAC46126/2021/SPR, kterým Městský úřad Náchod („městský úřad“) shledal žalobce vinným ze spáchání přestupků podle § 36 odst. 7 písm. a) a b) zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před účinky návykových látek („zákon o ochraně zdraví“). Uvedených přestupků se měl žalobce dopustit jako provozovatel zábavního prostoru Casino Happy Day v ul. Polská č. p. 105 v Náchodě, a to konkrétně tím, že - dne 19. 11. 2019, v době těsně před 13:35 hod., tedy před kontrolu Celního úřadu pro Královéhradecký kraj, vedoucí kasina paní I. B. nevyzvala hosta, který tam před kontrolou kouřil, aby tohoto jednání zanechal nebo aby prostor opustil; tedy v rozporu s § 9 odst. 1 zákona o ochraně zdraví nevyzvala osobu, která nedodržuje zákaz kouření nebo používá elektronické cigarety na místě nebo akci, na nichž je kouření nebo používaní elektronické cigarety zakázáno, aby v tomto jednání nepokračovala nebo prostor opustila [přestupek dle § 36 odst. 7 písm. a) zákona o ochraně zdraví]; - dne 5. 3. 2020 neměl řádně označený jím provozovaný prostor nápisem a grafickou značkou „Kouření zakázáno“, kdy tento prostor nebyl označen v tomto smyslu nijak; tedy nesplnil označovací povinnost podle § 9 odst. zákona o ochraně zdraví [přestupek dle § 36 odst. 7 písm. b) zákona o ochraně zdraví]. Městský úřad uložil žalobci za spáchání uvedených přestupků pokutu ve výši 15 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. II. Obsah žaloby 2. Žalobce v podané žalobě nijak nezpochybnil skutkový základ jednání, v nichž správní orgány spatřují uvedené přestupky. Namítl pouze nesprávné právní posouzení věci, neboť přestupků podle § 36 odst. 7 zákona o ochraně zdraví se může dopustit výlučně provozovatel zábavního prostoru nebo pořadatel akce. V této souvislosti poukázal také na skutečnost, že zákaz kouření podle § 8 odst. 1 písm. j) téhož zákona platí pouze ve vnitřním zábavním prostoru, jako je kino, divadlo, výstavní a koncertní síň a sportovní hala a v jiném vnitřním prostoru po dobu pořádání kulturní a taneční akce. Žalobce však není provozovatelem kina, divadla, výstavní a koncertní síně, ani sportovní haly, a proto zákaz kouření na jeho provozovnu nedopadá. 3. Podle žalobce prostor jeho provozovny není veřejnosti volně přístupným vnitřním prostorem, ani vnitřním zábavním prostorem, a to z toho důvodu, že má povinnost dle § 71 zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách („zákon o hazardních hrách“), provádět identifikaci každého návštěvníka při jeho vstupu do kasina, ověřit jeho věk a ověřit, zda není zapsán v rejstříku fyzických osob vyloučených z účasti na hazardních hrách. Současně má povinnost vést denní evidenci všech návštěvníků. Žalobce nadále považuje prostor své provozovny za soukromý prostor pro „uzavřenou společnost“, do kterého nemá přístup každý. Tento přístup je přísně regulován. Žalobce není subjektem, na který by se předmětné povinnosti a zákazy upravené v zákoně o ochraně zdraví vztahovaly, uvedený zákon neupravuje zákaz kouření v kasinech. Žalobce nesouhlasí se závěrem správních orgánů, že výčet zábavních prostor uvedený v § 8 odst. 1 písm. j) zákona o ochraně zdraví je demonstrativní. Podle žalobce se jedná o výčet taxativní, neboť u něj není uvedeno, že se jedná o demonstrativní výčet (slovy „zejména, např., apod.“). 4. Žalobce dále uvedl, že zákon o ochraně zdraví je třeba považovat za „zákon administrativně restriktivní“, zatímco zákon o hazardních hrách je „zvláštním zákonem vymezujícím zvláštní typ podnikání.“ Užitím metody systematického výkladu pak lze dospět k závěru, že kasina nespadají pod § 8 odst. 1 zákona o ochraně zdraví. Kasina nejsou volně přístupným vnitřním prostorem, kde je zákonem o ochraně zdraví zakázáno kouření. Kasina totiž nespadají ani pod obecný režim § 8 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně zdraví, neboť tento směřuje k místům „úředního charakteru“ s cílem nezbytné všeobecné občanské dostupnosti a dále pak k místům všeobecné obchodní a dopravní obslužnosti. Kasina mají zvláštní charakter podnikatelské služby a jsou soukromoprávními prostory s regulovaným vstupním prostorem se zvláštní odpovědností provozovatele. Je tedy třeba vycházet z toho, že kasina mají charakter jednoznačně „podnikatelsko-soukromoprávní“ oproti jiným veřejnosti volně přístupným vnitřním prostorám, ve kterých je poskytován společenský servis a která mají charakter sloužící k seskupování občanů. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě konstatoval, že žalobce nikterak nezpochybňuje, že ve své provozovně umožňuje hostům kouřit. Necítí se totiž být vázán povinnostmi stanovenými zákonem o ochraně zdraví, uvedený zákon se na něj dle jeho názoru nevztahuje. Zásadní otázkou sporu tedy je, zda žalobcem provozované kasino představuje „vnitřní zábavní prostor“ ve smyslu § 8 odst. 1 písm. j) zákona o ochraně zdraví. 6. Podle žalovaného slovní spojení „jako je“ uvedené v citovaném ustanovení jednoznačně značí demonstrativnost následně vyjmenovaných prostorů. Pokud by zákonodárce chtěl poukázat na taxativnost výčtu, využil by spíše spojení „jakým je“, případně by neuváděl žádné takové či obdobné spojení, neboť by stačilo formulovat předmětné ustanovení jako prostý výčet jednotlivých prostorů. 7. Slovní spojení „ve vnitřním zábavním prostoru“ následované demonstrativním výčtem takových prostorů značí, že se do daného výčtu může doplnit jakýkoli vnitřní prostor, ve kterém je provozována „zábava“. Obsah pojmu zábava pak může být dle okolností případu různý. Právě z tohoto důvodu je dle názoru žalovaného zvolena předmětná textace, tedy obecný pojem (vnitřní zábavní prostor) doplněný o možné příklady. Stejně jako na kasino tak bude zákaz kouření dopadat na všechny další vnitřní zábavní prostory, které nejsou v zákoně vyjmenovány. 8. Opačným výkladem by se kdokoliv mohl vyhnout plnění zákonných povinností označením své činnosti například za „soukromý klub“. Byť by zde daný subjekt sám stanovoval podmínky pro vstup (podobně jako v případě žalobce jsou tyto podmínky stanoveny přímo v zákoně o hazardních hrách), nic by to neměnilo na charakteru provozovny a na její povinnosti řídit se dotčenými ustanoveními zákona o ochraně zdraví. Nejde totiž o to, jak se daná provozovna nazývá či jakou formou se snaží být „uzavřená“, ale o to, jakou činnost vyvíjí ve skutečnosti. V případě argumentace „soukromostí klubu“ by se jednalo o zřejmé obcházení zákona. Z argumentace žalobce však ani nevyplývá, že by provozoval nějakou formu „soukromého klubu“, či poskytoval své služby „uzavřené společnosti“. IV. Jednání 9. Během jednání konaného dne 20. 4. 2022 zástupce žalobce nejprve shrnul obsah podané žaloby. Nad rámec toho, co je uvedeno v žalobě, poukázal na odborný posudek zpracovaný prof. JUDr. Karlem Klímou, CSc., dr. hab. týkající se otázky, zda kasino lze považovat za volně přístupný vnitřní prostor ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně zdraví. Namítl, že posudek předložil již ve správním řízení a žalovaný se s jeho závěry nijak nevypořádal. Dále poukázal na zásadu in dubio pro libertate. Konstatoval, že v daném případě existují pochybnosti o výkladu posuzovaného ustanovení, správní orgány proto měly rozhodnout ve prospěch žalobce. Žalobce jednal v dobré víře v to, že na prostory kasina nedopadá zákaz kouření stanovený v zákoně o ochraně zdraví. Vycházel přitom také z předloženého posudku prof. Klímy. Pověřený pracovník žalovaného poté stručně shrnul argumentaci obsaženou v napadeném rozhodnutí a ve vyjádření k žalobě. 10. Po upozornění soudu, že zmiňovaný odborný posudek není součástí správního spisu, jej zástupce žalobce předložil a navrhl, aby jím byl proveden důkaz alespoň při soudním jednání. Soud tomuto návrhu vyhověl a konstatoval podstatný obsah uvedeného posudku. V. Posouzení věci krajským soudem 11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního („s. ř. s.“). Žalobu shledal nedůvodnou. 12. Správní orgány shledaly žalobce vinným ze spáchání přestupků podle § 36 odst. 7 písm. a) a b) zákona o ochraně zdraví. Podle cit. ustanovení se provozovatel zábavního prostoru nebo pořadatel akce dopustí přestupku tím, že „a) v rozporu s § 9 odst. 1 nevyzve osobu,