5 As 111/2013 — Nejvyšší správní soud

30 A 78/2022- 64 - text  14 30 A 78/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň JUDr. Ivony Šubrtové a JUDr. Martiny Küchlerové, Ph.D., ve věci žalobce: V. H. zastoupen Mgr. Tomášem Hrstkou, advokátem se sídlem Teplého 2786, Pardubice proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové za účasti: Obec Ohaveč se sídlem Ohaveč 9, 503 01 Jičín zastoupena Mgr. Petrem Stejskalem, LL.M., advokátem advokátní kanceláře Stejskal & spol. se sídlem Malé náměstí 125, Hradec Králové v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. srpna 2022, č. j. KUKHK-15560/UP/2022 (OS) takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 12. srpna 2022, č. j. KUKHK-15560/UP/2022 (OS), se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč, a to do 10 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Jičín, stavebního úřadu (dále také jen „Stavební úřad“) ze dne 5. 1. 2021, č. j. MuJc/2020/29654/SU/BrP (dále také jen „Rozhodnutí Stavebního úřadu“), a toto rozhodnutí potvrdil. Stavební úřad jím dle § 92 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „stavební zákon“), zamítl žalobcovu žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby označené jako „Novostavba 2 rodinných domů v Ohavči“ na pozemku p. č. XA v k. ú. xx (dále také jen „Stavba“ nebo „Stavební záměr“). II. Obsah žaloby 2. V úvodu žaloby žalobce připomněl, že předchozí rozhodnutí žalovaného ve věci bylo zrušeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 29. 4. 2022, č. j. 30 A 73/2021-64 (dále také jen „Zrušující rozsudek“), a to z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti. Dle názoru žalobce je však i nové rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné, a to pro nevypořádání odvolacích námitek. V tomto směru odkázal na svoji dříve podanou žalobu ze dne 30. 8. 2021 (dále také jen „Předchozí žaloba“), v níž jsou podrobně rozebrány důvody nezákonnosti a nesprávnosti postupu nadřízeného orgánu územního plánování a odvolacího orgánu, které zůstaly znovu bez odpovědi. V tomto směru v žalobě brojil zejména proti závaznému stanovisku orgánu územního plánování II. stupně - Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, oddělení územního plánování, ze dne 18. 5. 2022, č. j. KUKHK-18140/UP/2022 (dále také jen „Nové přezkumné závazné stanovisko“), které vypracoval tento orgán územního plánování po Zrušujícím rozsudku a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. 3. Dle žalobcova názoru jeho odvolací námitky i přes výslovnou výtku soudu zůstaly bez odpovědi a bez náležitého vypořádání. Stěžejním sporem mezi žalobcem a správními orgány (zejména tedy orgány územního plánování) je totiž to, zda v daném případě Stavební záměr obsahuje dva rodinné domy, oba se třemi samostatnými byty (srov. § 2 písm. a/ bod 2. vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů; dále také jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“), nebo šest samostatných řadových domů. V tomto ohledu předložil žalobce dle svého mínění svou obsáhlou argumentaci ať už v rámci odvolání, tak i v rámci Předchozí žaloby. Nadřízený orgán územního plánování (a potažmo i žalovaný v pozici odvolacího orgánu) nicméně na jeho argumenty nereagují. 4. Žalobce v prvé řadě upozornil na legální definici rodinného domu, pod kterou lze podle jeho názoru zařadit i Stavební záměr. Ten je určen pro rodinné bydlení, byty v obou domech jsou samostatné, nicméně mají množství společných prvků a nelze je ze stavebně technického pohledu jistě považovat za samostatné domy. Zároveň žalobce namítl nevhodnost využití prováděcí vyhlášky č. 540/2002 Sb., jejíž účinnost zanikla dne 1. 2. 2008, a rovněž nevhodnost využití metodiky, které společně orgány územního plánování využily. 5. V reakci na to však obdržel opět jen a pouze dále nerozvedené konstatování, že „každá sekce splňuje definici rodinného domu“ a „každá ze tří sekcí může existovat samostatně, jelikož má své vlastní obvodové zdi a vlastní vchod“. Nadřízený orgán územního plánování tedy nejen, že nevypořádal jeho argumenty, ale jednoduše zkonstatoval svůj názor a na další odůvodnění rezignoval, ačkoli odvolací argumenty míří mj. právě i proti tomu, že „každá ze tří sekcí má vlastní obvodové zdi“. K tomuto konstatování pak nadřízený orgán územního plánování znovu využil (zrušenou) prováděcí vyhlášku č. 540/2002 Sb. a metodiku „Charakter a struktura zástavby venkovských sídel v územních plánech“. 6. Žalobce ve stěžejní části svého odvolání uvedl dle svého přesvědčení plejádu argumentů, proč nelze Stavební záměr považovat za tři samostatné řadové domy, jak tvrdí nadřízený orgán územního plánování, potažmo žalovaný (umístění na jediném pozemku, společný zdroj vody, společný systém čištění odpadních vod, absence obvodových zdí, absence dilatačních opatření, společná izolace, jediný požární úsek, společný systém vytápění, společné zpevněné plochy, společný bazén atd.). Tyto argumenty rovněž zůstaly bez vypořádání – nadřízený orgán územního plánování uvedl na str. 12 Nového přezkumného závazného stanoviska pouze závěr: „K námitce odvolatele krajský úřad konstatuje, že uváděné skutečnosti v odvolání nic nemění na tom, že záměr z hlediska technického řešení představuje seskupení 3 rodinných domů vedle sebe […].“ 7. O naprosto nedostatečném přezkumu odvolacích námitek nadřízeným orgánem územního plánování svědčí i to, že navzdory výše popsaným veskrze technickým námitkám konstatoval, že jednotlivé sekce obou domů „nejsou vzájemně provozně propojeny“. Žalobce přitom namítal, že všechny byty v obou domech mají vždy společné zásobování vodou, společný způsob čištění odpadních vod, společnou izolaci, společný systém vytápění, společné zpevněné plochy, společnou zahradu, společné oplocení a společné řešení požární bezpečnosti. Jaké další důkazy provozního propojení by už nadřízený orgán územního plánování chtěl? 8. Bez vypořádání pak zůstala i ta část posouzení souladu Stavebního záměru s územním plánem, kde se pojednává o vzhledu Stavebního záměru a jeho souladu s charakterem venkovské zástavby. Orgán územního plánování původně shledal vzhled umisťovaných staveb za odpovídající charakteru venkovské zástavby (a měl k tomu pádné důvody), následně však bez bližšího vysvětlení svůj názor zcela otočil. Adekvátní reakce žalovaného (ať v pozici odvolacího orgánu či v pozici nadřízeného orgánu územního plánování) na námitky žalobce vznesené stran této otázky však opět chybí. 9. Nadřízený orgán územního plánování totiž vyhodnotil charakter staveb tak, že jedná-li se o řadovou zástavbu, kterou nepřipouští územní plán, pak se nemůže jednat o stavby charakteru venkovské zástavby. Podmínku územního plánu (venkovský charakter) tedy posoudil skrze jinou podmínku územního plánu (zákaz řadové zástavby), čímž svou argumentaci v tomto směru učinil již bez dalšího nesmyslnou a věcná argumentace žalobce zůstala (opět) opomenuta. 10. Ze všech shora uvedených důvodů tak považoval žalobce žalované rozhodnutí za nepřezkoumatelné. 11. Pokud jde o důvody nezákonnosti napadeného rozhodnutí, odkázal se žalobce na svou argumentaci uvedenou v Předchozí žalobě. Pokud by tedy krajský soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí žalovaného (a potažmo Nové přezkumné závazné stanovisko) je přezkoumatelné, nechť jeho zákonnost zhodnotí optikou argumentace uvedené zejména v čl. I. a II. Předchozí žaloby. 12. Ve vztahu k charakteristikám řadové zástavby, které uvádí žalovaný, žalobce doplnil, že nelze za pádný argument považovat tvrzení nadřízeného orgánu územního plánování, že všechny „řadové domy“ – rozuměj samostatné byty v rámci obou rodinných domů – mají „jednotné řešení domu, stejné výškové osazení a stejné umístění na pozemku“. 13. Samostatné byty nemají „jednotné řešení domu“, neboť okrajové byty mají pochopitelně jinak provedena okna a středový byt naopak nemá vlastní obvodové zdi, ale je ohraničen jen nosnými vnitřními zdmi, které sdílí s okolními byty. 14. Stejně tak nelze hovořit o „stejném výškovém osazení“, když je na domě jednotná střecha, která není jakkoli oddělena pro jednotlivé byty – střecha je jediná a jednotná pro celý dům, je tedy zřejmé, že je na všech místech ve stejné výškové úrovni a tato okolnost nic nevypovídá o povaze bytu coby samostatné stavby, ba naopak nasvědčuje závěru, že jednotlivé byty samostatné nejsou, když nemají vlastní střechu. 15. Rozhodně pak nelze konstatovat ani „stejně umístění na pozemku“, neboť celá Stavba stojí na jediném pozemku, pročež stěží mohou být všechny byty na stejném místě tohoto pozemku. Tento argument by obstál tehdy,