8 As 257/2018 — Nejvyšší správní soud

30 Ad 6/2022- 97 - text  21 30 Ad 6/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň JUDr. Ivony Šubrtové a JUDr. Martiny Kűchlerové Ph.D., v právní věci žalobců: a) R. K., DiS. b) T. K. c) V. K. d) J. M. e) J. M. f) J. V. g) J. Č. h) A. H. zastoupeni JUDr. Josefem Kopřivou, advokátem se sídlem Václavské náměstí 819/43, 110 00 Praha proti žalovanému: Ředitel Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje sídlem Ulrichovo náměstí 810, 501 01 Hradec Králové v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. ledna 2022, č. j. ŘŘ-1416/2022, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobci, kteří jsou vrchními inspektory operačního odboru Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje v Integrovaném operačním středisku (dále jen „IOS“), se podanou žalobou domáhají zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2022, č. j. ŘŘ-1416/2022 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jejich odvolání a potvrzeno rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje pro vnější službu (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 9. 9. 2021, č. j. VS-1220/2021 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). K žádosti žalobců o přepočet služebního příjmu za službu přesčas v době přestávek ve službě za období od roku 2013 do rozhodnutí bylo výrokem č. I. prvostupňového rozhodnutí žalobcům v souladu s § 125 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“), přiznáno proplacení služby přesčas každému v různém rozsahu (0,5 až 1,5 hodiny) v různých dnech roku 2018 a 2019 (specifikovaných na straně 3 napadeného rozhodnutí), neboť v uvedených případech byly naplněny podmínky služby přesčas dle § 54 odst. 1 zákona o služebním poměru a za tyto služby přesčas jim nebylo dle § 125 odst. 1 zákona o služebním poměru poskytnuto náhradní volno. 2. Výrokem č. II. prvostupňového rozhodnutí žalobcům nebylo přiznáno proplacení plánovaných přestávek ve službě za období nejméně od 1. 1. 2013 do 9. 9. 2021 u (každého z nich konkrétně specifikovaném), vyjma případů uvedených ve výroku I., neboť a) dotyčný nebyl v konkrétně uvedeném časovém úseku zařazen na služebním místě na pracovišti IOS, b) za období více než 3 roky od podání žádosti byl případný nárok promlčen podle § 206 odst. 1 a § 207 odst. 1 zákona o služebním poměru, c) za období od 14:00 hod dne 12. 3. 2020 do 17. 5. 2020 byly přestávky ve službě plánované dle § 54 odst. 1 zákona o služebním poměru vykázány jako služba přesčas z důvodu faktického omezení příslušníků při čerpání přestávek ve službě na jídlo a odpočinek v rámci epidemiologického opatření k zamezení šíření onemocnění COVID-19, kdy příslušníci nemohli z rozhodnutí služebního funkcionáře čerpat plánované přestávky dle svého uvážení, ale zároveň nebylo možno za tuto službu přesčas poskytnout náhradní volno nebo služební příjem za službu přesčas, neboť se jednalo o službu přesčas v době nouzového stavu, d) za období od 18. 5. 2020 do 30. 6. 2020 z důvodu faktického omezení příslušníků při čerpání přestávek ve službě na jídlo a odpočinek v rámci epidemiologického opatření k zamezení šíření onemocnění COVID-19, kdy příslušníci nemohli z rozhodnutí služebního funkcionáře čerpat plánované přestávky dle svého uvážení, byly přestávky ve službě, plánované dle § 54 odst. 1 zákona o služebním poměru vykázány jako služba přesčas a dle § 125 odst. 1 zákona o služebním poměru nebylo příslušníkům poskytnuto za tuto službu přesčas náhradní volno, a proto jim byla za tuto službu přesčas již vyplacena ve služebním příjmu peněžitá náhrada v souladu s § 125 odst. 1 zákona o služebním poměru, e) za období od 4. 9. 2020 do 30. 6. 2021 z důvodu faktického omezení příslušníků při čerpání přestávek ve službě na jídlo a odpočinek v rámci epidemiologického opatření k zamezení šíření onemocnění COVID-19, kdy příslušníci nemohli z rozhodnutí služebního funkcionáře čerpat plánované přestávky dle svého uvážení, bylo postupováno dle § 60 odst. 3 zákona o služebním poměru a přestávky ve službě nebyly plánovány, f) ve zbývajícím období nebyly splněny podmínky stanovené v § 125 odst. 1 zákona ve spojení s § 54 odst. 1 zákona o služebním poměru, ani podmínky stanovené v § 60 odst. 3 stejného zákona. II. Žalobní argumentace 3. Dle žalobců žalovaný k prokázání skutečnosti, že na pracovišti IOS bylo možno čerpat přestávky ve službě, vycházel zejména z výpovědi svědků. Poukázali na to, že mezi svědeckými výpověďmi řadových příslušníků a vedoucích příslušníků IOS je rozpor. Z výpovědí řadových příslušníků dle nich vyplynulo, že přestávky na jídlo a oddech buď nečerpali, neboť pro jejich čerpání nebyl dán prostor, nebo je čerpali mimo plánovanou dobu, a to až tehdy, kdy to bylo možné, anebo ji vůbec nevyužívali. Naopak vedoucí příslušníci uvedli, že všichni příslušníci měli vytvořeny podmínky pro čerpání přestávek na jídlo a odpočinek v plánované době, výkon služby mohli přerušit v souladu s plánem přestávek a že byla zajištěna plná zastupitelnost všech příslušníků. 4. Žalobci poukázali na výpovědi por. J., por. V., por. Ž., nprap. H. a nprap. S., podle kterých nečerpání předepsaných přestávek nebylo svévolí příslušníků, ale přestávky nebyly ve stanovené době čerpány, protože to nedovolilo plnění služebních úkolů. Pouze npor. H. a npor. B. konstatovali, že přestávku nečerpali z vlastní vůle. Žalobci dodali, že naopak vedoucí příslušníci uvedli, že všichni příslušníci měli vytvořeny podmínky pro čerpání přestávek na jídlo a odpočinek v plánované době (plk. B.), výkon služby mohli přerušit v souladu s plánem přestávek (plk. K.) a byla zajištěna plná zastupitelnost všech příslušníků (plk. P.). K hodnocení výpovědí svědků se žalobci již vyjádřili v odvolání. 5. K argumentaci žalovaného, že „možnosti pracoviště IOS byly a jsou takové, že čerpání přestávek i v nepřetržitém režimu výkonu služby umožňovaly, přičemž tato možnost je zajištěna personálně, organizačně i technicky (technologicky), kdy vedoucí příslušník předem určil a plánoval policistům pracoviště IOS přestávky v souladu s ust. § 60 odst. 1 zákona a dále v souladu se služebním předpisem - pokynem ředitele Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje č. 72/2011, kterým se stanoví rozvržení doby služby a pracovní doby u Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje“, žalobci namítli, že žalovaný se snaží přenést odpovědnost za stav čerpání přestávek na příslušníky a že ani formální zakotvení přestávek nic nedokazuje o reálném stavu na IOS. Dle nich žádné konkrétní důkazy nedokladují, jak bylo s přestávkami skutečně nakládáno a jak bylo jejich čerpání kontrolováno. 6. Žalobci dále uvedli, že žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval možnost zastupitelnosti při čerpání přestávek jak z hlediska personálního, tak i technologického, ale nijak se nevyrovnal s tím, co k možnosti zastupování uvedli žalobci ve svém odvolání. Žalobci na podporu svých tvrzení označili jen ty důkazy, které měli k dispozici - výslechy svědků (řadových příslušníků) a popsali, jak služba na operačním středisku probíhá. Správní orgán prvního stupně se po celou dobu řízení snažil výpovědi těchto svědků zpochybnit. Žádný zvláštní předpis v daném případně jim neukládá předložení konkrétních dokumentů. Poukázali na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 260/2018, v němž jmenovaný soud upozornil na to, že pro zajištění přestávky ve smyslu § 60 odst. 1 a 2 zákona o služebním poměru je nutné, aby byla vždy zajištěna dostatečná možnost zastoupení příslušníka, který by přestávku na jídlo a odpočinek chtěl čerpat. Pokud taková substituce zajištěna není, je nutno službu takového příslušníka považovat za nepřerušitelnou. 7. V souvislosti s rozpory v důkazech žalobci poukázali na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2006, č. j. 6 As 47/2005-84, dle kterého „existence rozporů mezi jednotlivými důkazy není neobvyklá, přičemž v takové situaci je správní orgán povinen důkazní postup řádně popsat a logicky i věcně přesvědčivě odůvodnit, jakým způsobem se s těmito rozpory vypořádal a z jakých důvodů uvěřil jedné z vzájemně protichůdných skutkových verzí.“ 8. Podle žalobců není pravdou, že na stav čerpání přestávek nikdo neupozornil. Již v červenci 2019 požádal o poskytnutí služebního příjmu za službu přesčas z důvodu nečerpaných přestávek jiný příslušník IOS. Další dva příslušníci na nesprávný postup vedoucích příslušníků upozornili v únoru a březnu 2020. I žalobci několikrát na toto ústně upozorňovali plk. B. a poté i plk. V.. Přesto žalovaný konstatoval, že žalobci neuvedli žádný konkrétní případ, kdy nemohli výkon služby přerušit a čerpat plánovanou přestávku. 9. Za nepřesvědčivý důkaz o faktickém stavu žalobci označili služební předpis - Pokyn ředitele Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje č. 72/2011 ze dne 29. 12.