10 Azs 153/2016 — Nejvyšší správní soud

31 A 36/2022- 33 - text  12 31 A 36/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Ivony Šubrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobkyně: A. S. zastoupená advokátem Mgr. Tomášem Verčimákem sídlem 28. října 1001/3, 110 00 Praha proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 10. 2022, č. j. MV-147500-6/SO-2022, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. I. Vymezení věci 1. Žalobkyně požádala dne 16. 2. 2022 prostřednictvím Generálního konzulátu České republiky v Jekatěrinburgu o vydání zaměstnanecké karty dle § 42g zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). 2. Ministerstvo vnitra zastavilo řízení o žádosti usnesením ze dne 4. 5. 2022, č. j. OAM-20691-4/ZM-2022, a to dle § 66 odst. 1 písm. h) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), ve spojení s krizovým opatřením dle bodu I.4 usnesení vlády České republiky č. 254 o přijetí krizového opatření ze dne 30. 3. 2022, č. 76/2022 Sb. (dále jen „krizové opatření“). Tímto krizovým opatřením vláda nařídila zastavit všechna řízení o žádostech o vízum, povolení k dlouhodobému pobytu nebo trvalému pobytu, které podali státní příslušníci Ruské federace a Běloruské republiky. 3. Žalobkyně podala proti usnesení Ministerstva vnitra odvolání. Žalovaná v záhlaví specifikovaným rozhodnutím usnesení zrušila a opět řízení zastavila, v tomto případě však na základě § 2 zákona č. 175/2022 Sb., o dalších opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace a o změně dalších zákonů v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále jen „zákon č. 175/2022 Sb.“), ve spojení s prováděcím nařízením vlády č. 200/2022 Sb., o nepřijatelnosti žádostí občanů třetích zemí o udělení oprávnění k pobytu na území České republiky podávaných na zastupitelských úřadech (dále jen „nařízení vlády č. 200/2022 Sb.“). II. Obsah žaloby 4. Žalobkyně v úvodu žaloby shrnula dosavadní průběh řízení a konstatovala, že k vydání krizového opatření došlo v návaznosti na vyhlášení nouzového stavu pro celé území České republiky z důvodu migrační vlny velkého rozsahu v souvislosti s vojenskou agresí Ruské federace na území Ukrajiny. Nouzový stav byl následně prodlužován do 30. 6. 2022. 5. Žalovaná napadené rozhodnutí odůvodnila nutností postupovat dle zákona č. 175/2022 Sb. a nařízení vlády č. 200/2022 Sb. Konstatovala, že se jedná o případ nepravé retroaktivity, která je přípustná, a nová úprava působí do budoucna. Proto usnesení Ministerstva vnitra zrušila a uvedla, že řízení je ke dni 1. 7. 2022 zastaveno. 6. Stěžejní právní otázkou pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí, potažmo též napadeného usnesení, je, zda bylo možné řízení o žádosti žalobkyně o vydání zaměstnanecké karty zastavit, a to nejprve dle krizového opatření, a posléze dle nařízení vlády o nepřijatelnosti žádostí. To je na místě zkoumat optikou práva Evropské unie, zejména směrnice Rady Evropské unie č. 2011/98/EU ze dne 13. 12. 2011 o jednotném postupu vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro státní příslušníky třetích zemí a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě, ve znění pozdějších změn (dále jen „směrnice 2011/98/EU“). Dále je třeba se touto otázkou zabývat z pohledu práva žalobkyně na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), principu právní jistoty a legitimního očekávání. 7. Žalobkyně nejprve namítla, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, a to jak pro nedostatek důvodů, tak pro jeho nesrozumitelnost. 8. V dílčí otázce nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů žalobkyně zdůraznila, že se žalovaná nevypořádala se všemi odvolacími námitkami. Zaměřila se totiž na námitku retroaktivity aplikovaných norem. Pominula však argumentaci, že zastavení správního řízení o původně přípustné a řádně doložené žádosti na základě později účinných norem vnitrostátního práva není v souladu s právem EU a zejména se směrnicí 2011/98/EU. 9. Žalobkyně proto nadále trvá na své argumentaci, že plošný zákaz vyřízení žádostí o zaměstnaneckou kartu z určitých zemí, navíc přijatý v průběhu již probíhajícího správního řízení, je v příkrém rozporu s cíli směrnice a jejími pozitivními účinky, které jsou přímo aplikovatelné, je-li vnitrostátní úprava rozporná. Tomu odpovídá zejména recitál č. 5 a články 5 a 8 směrnice. Má-li každý členský stát nedotčenou pravomoc regulovat zahraniční zaměstnanost dle směrnice 2011/98/EU, musí se tak dít transparentně a s předstihem, aby nebyla narušena právní jistota. Tomuto závěru odpovídá i judikatura správních soudů k možnosti státu omezovat zahraniční zaměstnanost na základě zaměstnaneckých karet coby jednoho z typů pobytových oprávnění - a to například prostřednictvím stanovování kvót pro přijímání žádostí, ovšem zásadně s účinky do budoucna. 10. Žalobkyně namítla také částečnou nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro jeho nesrozumitelnost. Jestliže se žalovaná ztotožnila s aplikovanými právními normami v tom smyslu, že správní řízení o žádosti žalobkyně o vydání zaměstnanecké karty „je ke dni 1. 7. 2022 zastaveno“ ze zákona, nemůže toto řízení vlastním výrokem v napadeném rozhodnutí znovu zastavit. Jedná se tedy o určitý rozpor mezi odůvodněním napadeného rozhodnutí a jeho výrokem, který zásadně stěžuje soudní přezkum tohoto správního aktu, případně ho činí nemožným. 11. Druhý okruh námitek se týká procesních podmínek zpětného působení aplikovaných právních norem. Podle žalobkyně došlo aplikací krizového opatření k nastolení nezákonného stavu a zásahu do jejích základních práv, který byl dále udržen a potvrzen prostřednictvím později přijatých norem. 12. Zdůraznila, že dle § 169t odst. 6 písm. c) zákona o pobytu cizinců je lhůta pro vydání rozhodnutí 60 dnů ode dne podání žádosti. Přestože obecně nečinnost správního orgánu dle ustálené judikatury nezpůsobuje bez dalšího nezákonnost konečného rozhodnutí, v tomto případě nečinnost Ministerstva vnitra společně s napadeným rozhodnutím vystavěným na nezákonném krizovém opatření zásadně přispěla k tomu, že se ke dni nabytí účinnosti zákona č. 175/2022 Sb. o její žádosti ještě rozhodovalo. 13. Nezákonnost krizového opatření podle žalobkyně spočívá v tom, že jeho úprava, a zejména zásah do probíhajícího řízení o její žádosti, nemá jakýkoliv věcný vztah k migrační vlně z Ukrajiny a k nouzovému stavu. Krizové opatření nijak neodůvodňovalo svůj zásah do probíhajícího správního řízení o předtím přípustné a řádně podané žádosti skrze instrukce směřované příslušným správním orgánům, aby zastavily řízení o určitých žádostech. Kromě toho, že bylo samo o sobě nepřezkoumatelné a že se jednalo toliko o jakousi interní instrukci směrem ke správním orgánům a nikoliv normu sui generis, neexistovala přímá věcná vazba mezi migrační vlnou z Ukrajiny a správním řízením o žádosti žalobkyně. Podle žalobkyně nelze promítnout jinak oprávněný politický postoj vlády České republiky do retroaktivní normotvorby krizových opatření, která s tehdy platným nouzovým stavem nesouvisela. 14. Nelze přičíst k její tíži, že v době, kdy již Ministerstvo mělo o žádosti rozhodnout, nabyly mezitím účinnosti zákon č. 175/2022 Sb. a nařízení vlády. Její řízení tak bylo zastaveno ze zákona. Žalobkyně se přitom o stav své žádosti aktivně zajímala po celou dobu průběhu řízení, ovšem zastupitelský úřad jí sdělil, že má čekat na rozhodnutí s tím, že je brzy obdrží. Nemohla proto ani tvrdit, že příslušné správní orgány jsou nečinné. 15. Aplikací § 2 zákona č. 175/2022 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 200/2022 Sb. žalovaná zpětně zasáhla do práva žalobkyně na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny. Pro žalobkyni je irelevantní, zda se tento zásah v právní teorii nazývá pravou či nepravou retroaktivitou. Ke dni podání žádosti v dobré víře a se všemi zákonnými náležitostmi žádala o zákonem dovolené povolení, které ji kromě pobytu opravňovalo k výdělečné (zaměstnanecké) činnosti na území České republiky. Očekávala tedy, že pokud věcné podmínky splní, požadované povolení obdrží. 16. Podle žalobkyně nelze bez dalšího uzavřít, že v jejím případě došlo toliko k nepravé, a tedy přípustné, retroaktivitě, takže je v souladu s právním řádem, pokud bylo řízení zastaveno. Namítá, že zpětné faktické vyprázdnění jejího práva na materiální (meritorní) posouzení její žádosti o zaměstnaneckou kartu, byť k tomu formálně došlo až s účinností od 1. 7. 2022, je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Správní orgány zjevně a zásadním způsobem zasáhly do její právní jistoty a legitimního očekávání, že bude moct přicestovat na území České republiky a živit se prací, b