4 Afs 210/2014 — Nejvyšší správní soud

31 Af 31/2021- 102 - text  15 31 Af 31/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Ivony Šubrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: MONTS s. r. o. se sídlem v Hradci Králové, Vážní 1147 zastoupený Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem v Praze 5, Sluneční náměstí 14 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem v Brně, Masarykova 427/31 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. srpna 2021, č. j. 28428/21/5300-21443-707161, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Včas podanou žalobou namítal žalobce nezákonnost shora identifikovaného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl jeho odvolání do rozhodnutí vydaných Finančním úřadem pro Královéhradecký kraj (dále jen „správce daně“) dne 18. 12. 2019, kterými byl žalobci vyměřen úrok z prodlení. I. Obsah žalobních bodů 2. Žalobce zdůraznil, že nebyl v prodlení, protože daňový nedoplatek na daních vznikl tak, že mu byl odepřen nárok na odpočet DPH, jehož podmínkou je unesení důkazního břemene ze strany daňových orgánů (krajskému soudu známo z úřední činnosti; rozsudek ze dne 16. 9. 2021, č. j. 31 Af 43/2019 - 66). V případě, kdy dochází k odepření nároku na odpočet daně, jde o autoritativní změnu výše daně, která je podmíněna tím, že daňový orgán unese důkazní břemeno. Daňový subjekt sám nemůže „sám sobě odepřít nárok na odpočet daně“, když to je vyhrazeno daňovému orgánu po splnění přísných podmínek podle tzv. Axel Kittel testu. Dále žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2009, čj. 5 Afs 1/2009 – 57. 3. Žalobce v odvolání namítal, že úrok z prodlení, sdělený napadenými platebními výměry, je finančním postihem se smíšenou povahou. Částečně obsahuje odškodnění státu za nemožnost nakládat s finančními prostředky a částečně je sankcí pro jednotlivce za nezaplacení daně coby následek nesprávného tvrzení daně. 4. Žalobce navrhl, aby krajský soud k posouzení tvrzení žalovaného, že úrok z prodlení představuje náhradu za chybějící prostředky ve veřejném rozpočtu, které žalobce popírá, provedl důkaz obsahem webové stránky na adrese: https://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/rizeni-statniho-dluhu/dluhovastatistika/naklady-statniho-dluhu a na adrese: https://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/rizeni-statnihodluhu/dluhova-statistika/struktura-a-vyvoj-statniho-dluhu. Na těchto stránkách je uvedena výše nákladů na obsluhu státního dluhu, resp. výše státního dluhu. Prostou matematickou operací lze zjistit, že úrokové náklady přepočtené na roční sazbu činily v roce 2014 až 2018 2,45% p. a. až 3,35% p. a. Oproti tomu úrok z prodlení od roku 2012 do roku 2018 činil 14,05% p. a. až 15,50% p. a. a ode dne 2. 11. 2018 do dnes činí 16% p.a. Žalobce navrhl prokázat tyto skutečnosti obsahem webové stánky na adrese: https://www.cnb.cz/cs/casto-kladene-dotazy/Jak-se-vyvijela-dvoutydenni-repo-sazba-CNB/ a přičtení 14 procentních bodů podle § 252 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Žalobce tvrdil, že náklady na obsluhu státního dluhu představují skutečné vyčíslení nákladů, které Česká republika musela vynaložit na financování státního dluhu. Ze srovnání nákladů na obsluhu státního dluhu a výše úroků z prodlení plyne, že úrok z prodlení byl v letech 2012 až 2018 více než 4krát až 6krát vyšší než náklady na obsluhu státního dluhu, na základě toho žalobce tvrdí, že úrok z prodlení je ve srovnání s náklady na obsluhu státního dluhu zjevně přemrštěný, a proto má ve smyslu usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2015, č. j. 4 Afs 210/2014 – 57 povahu trestu a je na ně třeba aplikovat čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a články 6 a 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.). Žalobce dále namítal, že pokud zákonodárce v § 254a daňového řádu stanovil, že obvyklá cena peněz pro jednotlivce je 2 % p. a. + repo sazba vyhlášená ČNB, pak je zřejmé, že sankční složka úroku z prodlení představuje 12 % p. a. + repo sazba vyhlášená ČNB, což lze považovat podle názoru žalobce považovat za přemrštěné, protože úrok má tak v drtivé většině trestní charakter. 5. Žalobce proto dovozoval, že byl za totéž pochybení – domnělé nesprávné tvrzení DPH - potrestán dvakrát, což je porušením zásady ne bis in idem. 6. Poprvé daňovým penále, které bylo uloženo Finančním úřadem pro Královéhradecký kraj platebními výměry dne 15. 3. 2017 a podruhé úrokem z prodlení v části, která převyšuje sazbu 2 % p. a. + repo sazba vyhlášená ČNB, čímž došlo k porušení čl. 4, Protokolu č. 7 k výše cit. Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, a proto je napadené rozhodnutí nezákonné. 7. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 6. 2016, č. j. 7 Afs 77/2014 – 76. V něm Nejvyšší správní soud mj. uvedl: „Procentní sazba úroku z prodlení se odvíjí od repo sazby České národní banky, plynutím času jeho celková výše narůstá. Způsob vymezení tak reflektuje jak aktuální „cenu peněz“ při pozdní platbě, tak délku prodlení. Naproti tomu sazba penále podle ust. § 37b ZSDP je stanovena fixní neměnnou procentní částkou a není závislá na čase. Jde o jednorázový „trest“ za porušení povinnosti daňového subjektu uvést v daňovém přiznání údaje odpovídající skutečnosti. Na penále ve smyslu právní úpravy účinné od 1. 1. 2007, je nutné základní standardy trestání vyplývající z Úmluvy a z Listiny důsledně aplikovat, tyto garance se však nevztahují na úrok z prodlení, koresponduje-li jeho podstatným účelům (k tomu podrobněji srov. Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2015, č. j. 4 Afs 210/2014 – 57, dostupné na www.nssoud.cz). Námitka nesprávného posouzení povahy úroku z prodlení proto není důvodná.“ Bez ohledu na skutečnost, že se uvedený závěr vztahuje k aplikaci § 63 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů účinných po dni 1. 1. 2007 (dále jen „zákona o správě daní“), lze akceptovat obecnější závěr, že pro posouzení, zda základní standardy trestání vyplývající z Úmluvy a z Listiny lze aplikovat i na úrok z prodlení, jsou rozhodující jeho podstatné účely. Díky zákonné konstrukci se úrok z prodlení podle § 251 daňového řádu mění v čase podle změn repo sazby vyhlášené Českou národní bankou a pro posouzení jeho účelu je klíčové, jaká ekonomická újma vzniká státu, což se opět mění v čase. Žalobce tvrdí, že z poměrů mezi ekonomickou újmou státu a výší úroku z prodlení v letech 2014 až 2016, plyne, že dominantní funkcí úroku z prodlení je trestání za nesprávné tvrzení (přiznání) daně, protože ekonomická újma státu vzniklá nezaplacením daně je více než 4krát až 6krát menší než výše úroku z prodlení. Nosné důvody obsažené v cit. rozsudku ze dne 2. 6. 2016 tak plně obstojí při zkoumání, jakou hlavní funkci měl úrok z prodlení podle § 251 daňového řádu v letech 2012 až 2018. Převážně sankční, jak tvrdí žalobce. 8. Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2015, č. j. 4 Afs 210/2014 – 57 má penále podle § 251 daňového řádu povahu trestu a je na ně třeba aplikovat čl. 40 odst. 6 Listiny a články 6 a 7 Úmluvy. Žalobce namítá, že byl za tentýž skutek domněle nesprávné tvrzení DPH potrestán dvakrát. Poprvé daňovým penále a podruhé úrokem z prodlení, který má též povahu trestní sankce, jelikož jeho převážná část (složka) má podle judikatury Nejvyššího správního soudu sankční povahu. Vyměřením úroku z prodlení za výše uvedená zdaňovací období bylo porušeno právo daňového subjektu nebýt potrestán dvakrát zaručené čl. 4, Protokolu č. 7 k Úmluvě, a proto je napadené rozhodnutí nezákonné. 9. Žalobce svoji námitku, že povahu trestní sankce má též část úroku z prodlení podle § 252 daňového řádu, opírá o judikaturu Nejvyššího správního soudu. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 15. 10. 2020, č. j. 9 Afs 4/2018 – 65, v bodě 46 rozlišuje reparační složku a sankční složku penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. Je tudíž nepochybné, že pokud lze rozlišit reparační a sankční složku v případě penále z prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně, lze reparační a sankční složku rozlišit i v případě úroku z prodlení podle § 252 daňového řádu. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v cit. rozsudku uvádí, že je zjevné, že při efektivním úroku 36,5 % ročně, čemuž odpovídá sazba penále 1 promile denně, je za obecných poměrů na trhu s úvěry nyní i v nedávné minulosti reparační složka penále vskutku jen zlomkem celého penále a dominuje složka sankční. 10. Žalobce namítal, že obecnými poměry na trhu s úvěry lze ve smyslu cit. názoru Nejvyššího správního soudu rozumět podmínky trhu s dluhopisy. Obecně je trh s dluhopisy stěžejní částí úvěrového trhu a jeho významnou část tvoří trh se státními dluhopisy (blíže např. https://en.wikipedia.org/wiki/Bond_market). Fakticky jde o to, za jako