2 Afs 153/2014 — Nejvyšší správní soud

31 Af 36/2022- 70 - text  9 31 Af 36/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Ivony Šubrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobkyně: JUDr. A. J. proti žalovanému: Magistrát města Hradec Králové se sídlem Československé armády 408, 502 00 Hradec Králové v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 10. 2022, č. j. MMHK/183118/2022 OE3/Vor, takto: I. Rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové ze dne ze dne 5. 10. 2022, č. j. MMHK/183118/2022 OE3/Vor se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně napadla žalobou dle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v záhlaví specifikované rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl její námitku proti sdělení ze dne 14. 9. 2022, č. j. MMHK/168911/2022 OE3/Vor, jímž byla žalobkyně informována o nevyhovění žádosti o vrácení nedůvodně požadovaných a uhrazených místních poplatků za komunální odpad ze dne 12. 8. 2022 s odůvodněním, že správce daně, tj. žalovaný, neeviduje v případě žalobkynina osobního daňového účtu žádný přeplatek ani nedoplatek. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že má ve výlučném vlastnictví nemovitost na adrese, a to mimo jiné i se stavbou na st. parc. č. XA o výměře 25 m2 (dále jen „stavba“). Od samého počátku jejího vzniku v roce 1993 se jednalo o zemědělský účelový objekt (viz kolaudační rozhodnutí ze dne 17. 9. 1993). Z důvodu chyby na katastrálním úřadu v Hradci Králové byla však stavba od počátku evidována jako stavba určená pro rodinnou rekreaci. 3. Žalobkyně stavbu nabyla v rámci dědického řízení v roce 2013. V roce 2020 poprvé obdržela od žalovaného složenku k úhradě místního poplatku za komunální odpad vztahující se k předmětné stavbě. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 19. 8. 2020 dopis, ve kterém projevila nesouhlas s úhradou a doložila i kolaudační rozhodnutí z roku 1993. Žalovaný na toto reagoval přípisem dne 7. 9. 2020, ve kterém uvedl, že na úhradě trvá, neboť je pro něj směrodatný údaj zapsaný v katastru nemovitostí, kde je stavba zapsán jako stavba k rodinné rekreaci. 4. Žalobkyně se sice se zdůvodněním žalovaného neztotožňovala, neboť zápisy ve veřejném seznamu platí, pokud není prokázáno jinak (viz § 980 odst. 2 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), přičemž žalobkyně má za to, že nesprávnost zápisu v katastru nemovitostí prokázala, když žalovanému dne 19. 8. 2020 zaslala kolaudační rozhodnutí z roku 1993. Žalobkyně však neměla čas zabývat se nápravou chyby v katastru nemovitostí a požadované místní poplatky z let 2020, 2021 a 2022 žalovanému uhradila. 5. Opravu chyby v katastru nemovitostí zajistila žalobkyně dne 12. 8. 2022. Oznámení o opravě chyby v údajích katastru nemovitostí ze dne 12. 8. 2022 zaslala žalobkyně dne 17. 8. 2022 žalovanému společně s dopisem, ve kterém žádala o vrácení nedůvodně uhrazených poplatků 3 x 600 Kč za roky 2020, 2021 a 2022, tj. celkem 1 800 Kč. 6. Žalovaný dne 14. 9. 2022 žalobkyni sdělil, že její žádosti nevyhověl. Proti tomuto podala žalobkyně dne 20. 9. 2022 námitku, kterou žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl. Vzhledem k tomu, že dle žalobkyně žalovaný napadené rozhodnutí odůvodnil v protikladu s tím, čím původně zdůvodňoval, proč předmětný poplatek požaduje a nápravu chyby zápisu v katastru nemovitostí nazval formální změnou a též nesprávně uvedl, že žalobkyně nedoložila změnu způsobu využití stavby (k žádné faktické ani právní změněně nedošlo, pouze byla opravena chyba zápisu v katastru nemovitostí), podala žalobkyně předmětnou žalobu. Žalobkyně se též obává, že žalovaný bude požadovat zaplacení místního poplatku za komunální odpad k předmětné stavbě i v budoucnu. 7. Žalobkyně požaduje zrušení napadaného rozhodnutí a vrácení 1800 Kč uhrazených žalovanému za požadované místní poplatky za komunální odpad z let 2020, 2021 a 2022. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný je přesvědčen, že tvrzení žalobkyně jsou ryze účelová s jediným cílem, a to vyhnout se daňové povinnosti. Dle žalovaného nelze přehlédnout, že o změnu zápisu v katastru nemovitostí a tvrzená obrana žalobkyně započala až v době, kdy jí správce daně ke splnění daňové povinnosti vyzval poprvé (v roce 2020). 9. Žalovaný v součinnosti s finančním úřadem zjistil, že žalobkyně nemovitost daní jako budovu pro rodinnou rekreaci včetně rodinných domů užívaných pro rodinnou rekreaci. Sama žalobkyně v žalobě uvádí, že její právní předchůdci (rodiče žalobkyně) zde vykonávali drobnou zemědělskou činnost, pod kterou si běžný občan představí činnost rekreační (rekreační zahradničení). Pokud tedy není nemovitost využívána k rekreaci, ale k jinému účelu, měla žalobkyně možnost minimálně od roku 2013, kdy nemovitost nabyla v dědictví, finančnímu úřadu doložit změnu účelu užívání a danit nemovitost jinak než jako rekreační objekt. 10. To, že se jedná o rekreační objekt, je dle žalovaného též zřejmé z jeho umístění v rekreační chatové oblasti, ale i z parametrů stavby, kdy je stavba též osazena anténním systémem a satelitem pro příjem signálu a objemové parametry stavby i její vzhled odpovídají požadavkům na rodinnou rekreaci. 11. Dle žalovaného je nepochybné, že se žalobkyně snaží vyhnout své daňové povinnosti účelovými tvrzeními, když fakticky nemovitost byla užívána k rekreačním účelům (i když v současnosti z vůle žalobkyně nemovitost není využívána), je daněna jako rekreační objekt a je stavbou, jejíž objemové parametry a vzhled odpovídají požadavkům na rodinnou rekreaci. 12. Žalovaný dále uvedl, že s ohledem na veřejný zájem odpadového hospodářství neprokazuje správce daně, že nemovitost je předmětem poplatku. Naopak je věcí poplatníka, aby prokázal, k čemu je určena nebo slouží nemovitost v jeho vlastnictví. Pokud poplatník důkazní břemeno neunese, vzniká mu poplatková povinnost. 13. Žalovaný je toho mínění, že správce daně není vázán názorem katastrálního nebo stavebního úřadu. Není tedy rozhodné, k čemu je nemovitost určena nebo pod jakým označením je vedena v katastru nemovitostí. Nicméně z rozhodnutí stavebního úřadu neplyne, že se jedná výlučně o stavbu pro zemědělské podnikání. Obdobně stavba v katastru nemovitostí není označena jako stavba pro zemědělské podnikání, ale jako stavba ostatní. Tím méně je stanoveno, že stavbu nelze využívat pro rodinnou rekreaci. 14. Žalovaný též upozornil, že žalobkyně se žalobou částečně domáhá zrušení daňové povinnosti. Pokud tedy žalobkyně měla pochyby o své daňové povinnosti, měla se domáhat případné nápravy v jiném (vyměřovacím) řízení, tj. nevyčerpala řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, když jí byla daňová povinnost za roky 2020 a 2021 stanovena hromadným předpisným seznamem ze dne 21. 9. 2022, čj. MMHK/172459/2022. Svého práva však žalobkyně nevyužila. 15. Z výše uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby soud v řízení rozhodl tak, že žalobu částečně odmítá z důvodu nesplnění podmínky řízení (zejména v části petitu, kde není příslušný k rozhodnutí o vrácení poplatku) a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Replika žalobkyně 16. Žalobkyně uvedla, že až do doby doručení výzvy žalovaného o úhradu místního poplatku na rok 2020 se řídila zápisem v katastru nemovitostí, podle kterého podala daňové přiznání k dani z nemovitostí. 17. Žalobkyně dále uvedla, že jí není známo, o jakou chatovou oblast zmíněnou žalovaným by se mělo jednat, a zda by tato okolnost vůbec mohla mít dopad na důvodnost poplatku. 18. Žalobkyně též upozorňuje na skutečnost, že na témže listu vlastníka má zapsanou ještě jednu nemovitost, jejíž součástí je stavba pro rodinnou rekreaci a mohlo tak žalovaným dojít k záměně. V. Duplika žalovaného 19. Dle žalovaného nepřináší replika žalobkyně nová skutková zjištění či návrhy na doplnění dokazování. Spornou otázkou zůstává dle žalovaného to, zda pro účely poplatku za obecní systém odpadového hospodářství představují rozhodnutí stavebního úřadu (potažmo katastrálního úřadu) rozhodnutí o předběžné otázce podle § 99 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). V případě rozhodnutí o povolení nebo o užívání stavby příslušný správní orgán neposuzuje skutečné užívání stavby, ale pouze (formálněprávní) účel, ke kterému byla povolena, či zkolaudována. Stát má nepochybně zájem, aby stavby byly zřizovány v souladu s obecně závaznými předpisy a užívány v souladu s rozhodnutím stavebního úřadu. Nezákonné jednání si stát vynucuje sankcemi. S tím souvisí otázka, zdali formulace užité v § 10f zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o místních poplatcích“), nasvědčují tomu, že by zákonodárce zamýšlel spojovat zpoplatnění nemovité věci s jakýmkoli formálním úkonem orgánu veřejné moci. Z uvedeného ustanove