4 As 11/2006 — Nejvyšší správní soud

30 A 54/2024- 65 - text  9 30 A 54/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Tomáše Blažka a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobce: O. P. zastoupen advokátem JUDr. Pavlem Kiršnerem, LL.M. sídlem Rumunská 1720/12, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2024, č. j. KÚLK 55796/2024-OSŘ, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Turnov (dále také „správní orgán I. stupně“ nebo „stavební úřad“) ze dne 24. 10. 2023, č. j. SU/23/4723/HEM (dále též „prvoinstanční rozhodnutí“). Stavební úřad uvedeným rozhodnutím zamítl žádost žalobce o dodatečné povolení stavby výrobků plnících funkci stavby a staveb na poz. č. xa v k. ú. xxx (dále také „Stavba“) podanou dne 11. 7. 2023. Žalobce konkrétně žádal o dodatečné povolení stavby garáže s kůlnou na nářadí o půdorysu 3,3 x 6 m, skleníku s klubovnou o půdorysu 8 x 4,6 m, skleníku o půdorysu 3 x 2,5 m, dřevěného WC, pěstebního ostrůvku s betonovými bloky po obvodu a pasteveckého pletiva na dřevěných sloupcích. Dále žádal o dodatečné povolení výrobků plnících funkci stavby, a to lodi osazené na betonových pražcích, obytného přívěsu (s tím, že obojí slouží jako včelín) a majáku ze dvou sudů. 2. Správní orgán I. stupně vycházel z koordinovaného závazného stanoviska Městského úřadu Turnov, odboru rozvoje města (dále jen „ORM“), ze dne 6. 9. 2023, které zahrnovalo nesouhlasná závazná stanoviska Městského úřadu Turnov, odboru životního prostředí (dále jen „OŽP“), coby dotčeného orgánu ochrany zemědělského půdního fondu, a Městského úřadu Turnov, ORM, coby dotčeného orgánu územního plánování. 3. Žalobce nesouhlasil s obsahem uvedených závazných stanovisek, žalovaný si proto v odvolacím řízení vyžádal od nadřízených orgánů jejich potvrzení či změnu. Krajský úřad Libereckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství (dále jen „KÚLK OŽP“), v závazném stanovisku ze dne 9. 2. 2024 potvrdil závazné stanovisko dotčeného orgánu ochrany zemědělského půdního fondu. Krajský úřad Libereckého kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu (dále jen „KÚLK OÚP“), závazným stanoviskem ze dne 18. 3. 2024 potvrdil závazné stanovisko dotčeného orgánu územního plánování. Žalovaný zamítl odvolání podané žalobcem s odkazem na zmíněná stanoviska nadřízených dotčených orgánů. II. Obsah žaloby 4. Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). 5. Podle žalobce je zdrojem nezákonnosti napadeného rozhodnutí nezákonnost obou druhostupňových závazných stanovisek. 6. Ve vztahu k závaznému stanovisku nadřízeného orgánu ochrany zemědělského půdního fondu žalobce namítl, že je stejně jako jemu předcházející stanovisko nepřezkoumatelné, neboť v něm není vysvětleno, z jakého důvodu Stavba nenaplňuje podmínky pro udělení souhlasu k vynětí ze zemědělského půdního fondu ve smyslu § 4 a § 7 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu (dále jen „zákon o ochraně ZPF“). Podle žalobce je dále chybný závěr KÚLK OŽP, podle něhož jednotlivé objekty narušují fyzikální, chemické a biologické vlastnosti půdy. Jedná se o pouhou spekulaci dotčeného orgánu, který tyto závěry nemá podložené měřeními nebo konkrétními hodnotami. Výrobky plnící funkci stavby jsou umístěny na pražcích, bez základů zasahujících do půdy. Žalobce také namítl, že zákon nevylučuje a nezakazuje, aby k odnětí půdy došlo i na územích a plochách, které k tomu nejsou přednostně určeny. Neobstojí tak závěr KÚLK OŽP, že i kdyby se jednalo o zemědělské stavby, nebyly by splněny podmínky k jejich vynětí, neboť dle zákona je nutno především odnímat zemědělskou půdu na zastavitelných plochách. 7. V případě závazného stanoviska nadřízeného dotčeného orgánu územního plánování žalobce nesouhlasí s tím, že by Stavbu nebylo možné umístit na základě § 18 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), neboť její forma neodpovídá zvyklostem zemědělských staveb. Žalobce zdůraznil, že rozhodující by měl být účel jednotlivých objektů a jejich skutečné využití. Všechny objekty přitom mají být a jsou využívány výhradně k zemědělským účelům, nikoliv k rekreaci či bydlení, jak uvedly správní orgány. Podle žalobce nelze argumentovat ani tím, že dříve podal návrh na změnu územního plánu za účelem zařazení jeho pozemku do zastavitelné plochy pro bydlení. Žalobce se nakonec namísto snahy o změnu územního plánu rozhodl umístit na pozemek stavby pro zemědělskou činnost. Žalobce rozporuje také závěr, že byla překročena maximální zastavitelná plocha pozemku. Podle žalobce je text územního plánu třeba vykládat tak, že každá umístěná stavba (nikoliv všechny objekty v souhrnu) nesmí sama o sobě přesáhnout 30 m2. Žalobce konečně také namítl, že nedojde k narušení krajinného rázu. Podle koordinovaného stanoviska krajinný ráz narušen nebude, nadřízený orgán však toto hodnocení účelově změnil, aniž by svůj závěr řádně odůvodnil. Závazné stanovisko je tak v tomto ohledu nepřezkoumatelné. Žalobce v této souvislosti konstatoval, že v blízkém okolí byly povoleny stavby, které také vyčnívají, brzy se zde bude stavět dálnice; krajinný ráz se tak výrazně změní i bez ohledu na posuzovanou Stavbu. 8. Podle žalobce by vydání dodatečného povolení neměla bránit ani skutečnost, že Stavba je umístěna na ploše evidované v katastru nemovitostí jako orná půda. Závěrem žalobce uvedl, že žalovaný se chybně zabýval stavebním záměrem jako celkem, nikoliv jednotlivými objekty. Přinejmenším některé objekty (např. oplocení) lze dle žalobce nepochybně povolit. Žalobce navrhl, aby soud zrušil jak rozhodnutí žalovaného, tak rozhodnutí stavebního úřadu, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zejména odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a prvoinstančního rozhodnutí. Zdůraznil, že důvodem zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby byla dvě zamítavá závazná stanoviska dotčených orgánů, která byla přezkoumána a potvrzena nadřízenými orgány. Námitky žalobce byly v závazných stanoviscích nadřízených orgánů vypořádány. Výklad žalobce, že limit maximální zastavěnosti pozemku je stanoven pro jednotlivou stavbu, je dle žalovaného absurdní, neboť územní plán stanoví, že tuto hranici nesmí překročit zastavěná plocha. Navíc tvrzení žalobce, že všechny stavby splňují limit 30 m2, není pravdivé. Skleník s klubovnou má rozměry 8 x 4,6 m, tedy jeho plošná výměra činí 36,8 m2. Existence této stavby také svědčí o nepravdivosti tvrzení žalobce, že všechny objekty jsou určeny a využívány pro zemědělství. IV. Posouzení věci krajským soudem 10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního soudního řádu správního. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného správního orgánu, přičemž rozsah jeho přezkumu byl vymezen žalobními body. Věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání při splnění podmínek dle § 51 odst. 1 s. ř. s. Dospěl přitom k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. 11. Žaloba není důvodná. 12. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného, který potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu o zamítnutí žádosti žalobce o dodatečné povolení výše specifikované stavby. Stavební úřad vydal uvedené rozhodnutí s odkazem na koordinované závazné stanovisko, které zahrnovalo nesouhlasná závazná stanoviska dotčených orgánů ochrany zemědělského půdního fondu a územního plánování. Tato závazná stanoviska následně potvrdily nadřízené orgány ochrany zemědělského půdního fondu a územního plánování, rozhodnutí žalovaného se tak opírá především o zmíněná závazná stanoviska nadřízených orgánů. Žalobce v žalobě namítl jejich nepřezkoumatelnost a nezákonnost. 13. Podle § 149 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), závazné stanovisko je úkon učiněný správním orgánem na základě zákona, který není samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu. Správní orgány příslušné k vydání závazného stanoviska jsou dotčenými orgány. Podle odst. 6 cit. ustanovení jestliže bylo v průběhu řízení o žádosti vydáno závazné stanovisko, které znemožňuje žádosti vyhovět, neprovádí správní orgán další dokazování a žádost zamítne. Podle odst. 7 jestliže odvolání směřuje proti obsahu závazného stanoviska, vyžádá odvolací správní orgán potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska. 14. Účelem závazného stanoviska dotčeného orgánu státní správy je po o