1 As 89/2010 — Nejvyšší správní soud

30 A 15/2025- 205 - text  21 30 A 15/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Tomáše Blažka a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobců: a) Ing. E. B. b) Z. F. žalobkyně a) a b) zastoupeny obecným zmocněncem žalobcem c) c) Mgr. P. F. d) M. S. e) R. N. f) N. B. g) J. Ch. h) Ing. M. Ch. i) J. M. j) O. M. k) MUDr. V. M. l) V. Z. m) Ing. Z. V. žalobci d) až m) zastoupeni advokátem JUDr. Janem Malým sídlem Sokolovská 5/49, 186 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové za účasti: 1. OC Nová Paka spol. s r.o., IČ 25176731 sídlem U Čápova dvora 2871, 390 05 Tábor zastoupená advokátem Mgr. Markem Novotným sídlem Na Viničních horách 493/25, 160 00 Praha 6 2. město Nová Paka sídlem Dukelské náměstí 39, 509 01 Nová Paka zastoupeno advokátem JUDr. Martinem Klimplem sídlem U Prašné brány 1078/1, 110 00 Praha 1 3. CETIN a.s., IČ 04084063 sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha 9 o žalobách proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2025, č. j. KUKHK-15627/UP/2024 (AK), takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2025, č. j. KUKHK-15627/UP/2024 (AK), se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům a), b) a c) náhradu nákladů řízení ve výši 21 518,22 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám žalobce c). III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům d) až m) náhradu nákladů řízení ve výši 66 808,20 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich zástupce. IV. Žádná z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Městský úřad Nová Paka, stavební odbor (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 29. 2. 2024 podle § 79 a § 92 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), umístil stavbu označenou jako obchodní centrum „OC Nová Paka“. Stavební úřad vydal toto rozhodnutí k žádosti, kterou podaly osoby zúčastněné na řízení 1 a 2, tj. společnost OC Nová Paka spol. s r.o. a město Nová Paka (dále také „OZNŘ 1 a 2“ či „stavebníci“). Záměrem stavebníků je umístění komerčních ploch sestávajících z novostavby objektu obchodního areálu a okružní křižovatky, včetně související dopravní a technické infrastruktury. 2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 2. 2025 zamítl odvolání podaná proti rozhodnutí stavebního úřadu a potvrdil dané rozhodnutí. 3. Proti rozhodnutí žalovaného byly podány tři samostatné žaloby. První podaly žalobkyně a) a b), druhou podal žalobce c) a třetí podali žalobci d) až m). Krajský soud usnesením ze dne 1. 9. 2025 spojil tyto žaloby ke společnému projednání. II. Argumentace účastníků a OZNŘ Žalobci a), b) a c) 4. Žalobkyně a) a b) a žalobce c) podali samostatné žaloby, uplatnili v nich však (téměř) shodné námitky. 5. Podle první žalobní námitky rozhodoval ve věci podjatý stavební úřad. Město Nová Paka se smluvně zavázalo k tomu, že bude prosazovat celý záměr. Jeho povinností dle této smlouvy je činit úkony směřující k vydání územního rozhodnutí, koordinovat činnost smluvních stran a dalších osob směřujících k tomuto cíli atd. Jedná se přitom o kontroverzní projekt, proti němuž vystupuje jak část zastupitelů, tak i část veřejnosti, zejména z oblasti dotčené záměrem. Město Nová Paka z těchto důvodů nemůže plnit povinnost stanovenou v § 89 odst. 4 stavebního zákona, tj. uplatňovat v územním řízení námitky k ochraně zájmů obce a jejích občanů. Zároveň je důvod pochybovat o tom, zda úřední osoby stavebního úřadu mohou přijmout nestranné rozhodnutí. O jejich podjatosti svědčí také oslavné hodnocení stavebního záměru a rychlost, s jakou řízení proběhlo (proti záměru bylo podáno množství připomínek a námitek, kterými se stavební úřad v podstatě nezabýval). Žalovaný k tomu v napadeném rozhodnutí pouze uvedl, že zaměstnanci stavebního úřadu v dané věci rozhodují v přenesené působnosti, a tak jejich zaměstnanecký poměr u jednoho ze stavebníků bez dalšího nezakládá jejich podjatost. Žalovaný se tak vůbec nezabýval argumentací žalobců, že město se smluvně zavázalo poskytnout součinnost při povolování stavebního záměru. 6. Žalobci dále namítli, že ve vymezení záměru stavební úřad vůbec nezmínil vybudování napojení sousedního území, vymezeného územně plánovací dokumentací k identickému funkčnímu využití. To je tak třeba do hodnocení rovněž zahrnout. Skutečnost tohoto napojení identicky kapacitního území vytváří další dopravní, hlukovou a imisní zátěž, při jejím započtení by nebylo možné posuzovaný záměr umístit. Žalovaný k tomu mimo jiné uvedl, že na části uvedené plochy má být umístěn poldr, který je součástí posuzovaného záměru a který namítanou zvýšenou zátěž nevyvolává. Podle žalobců je takový postup v rozporu s § 23 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (dále jen „vyhláška o využívání území“). 7. Stavební úřad podle žalobců také nesprávně zhodnotil limity a regulativy v území a nerespektoval územně plánovací dokumentaci. Žalobci proto napadají rovněž závazné stanovisko orgánu územního plánování, které označilo stavební záměr za přípustný. Obchodní centrum je dle tohoto závazného stanoviska středním komerčním zařízením. Tedy záměrem souladným s územním plánem Nová Paka, který v dané lokalitě umožňuje umístit komerční zařízení malá a střední. S tím žalobci nesouhlasí. Namítli, že podle metodického dokumentu Principy a pravidla územního plánování Internetová příručka Principy a pravidla územního plánování, dostupná na stránkách Ústavu územního rozvoje (www.uur.cz). činí horní hranice malých a středních obchodních jednotek 1500 m2 prodejní plochy, což posuzovaný záměr výrazně přesahuje. 8. Zároveň není přezkoumatelný závěr žalovaného, že záměr respektuje předpokládaný rozvoj území vyjádřený v územně plánovací dokumentaci, odpovídá urbanistickému a architektonickému charakteru prostředí a požadavkům na zachování pohody bydlení a zdravého životního prostředí. Žalobci označují za „děsivou“ představu, že by předpokládanému rozvoji území mělo odpovídat umístění velkoprodejny s plánovaným parkováním pro více než 200 aut do těsného sousedství rodinných vil. Žalovaný ignoruje skutečnost, že Nová Paka je podkrkonošskou obcí s vlastním rázem a vývojem. Nepřezkoumatelný je také závěr žalovaného, že záměr je v souladu s vytvářením předpokladů pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území. 9. Žalobci namítli rovněž nepřístupnost dokumentů a spisů a obtížnost a překážky při pořizování fotokopií. Spolu s „extrémní“ rychlostí řízení a zkrácením lhůt to představuje závažný zásah do jejich práv. Nemohli totiž posoudit záměr ze všech v úvahu připadajících hledisek a nemohli konzultovat otázku správnosti dokumentace k územnímu řízení a jejích výsledků s nezávislými odborníky. 10. Žalobci dále nesouhlasí s tím, že záměr nebyl posouzen ve zjišťovacím řízení podle § 7 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí) (dále jen „zákon EIA“). Závěr, že záměr nemá významný vliv na životní prostředí, není přezkoumatelně odůvodněn. 11. Napadené rozhodnutí se dle žalobců opírá také o nesprávnou a neúplnou hlukovou studii. Nelze bez dalšího uznat její závěr za prokázaný ve smyslu § 20 odst. 1 nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací (dále jen „nařízení o ochraně před hlukem“). Studie ve vztahu k překročení obecných hygienických limitů hluku u chráněného venkovního prostoru staveb argumentuje dodržením limitů ve vnitřním chráněném prostoru. To je nepřijatelné, hlukové limity musí být dodrženy nezávisle na sobě ve všech chráněných prostorech. Realizací záměru má navíc dojít k prokazatelnému zhoršení akustického zatížení obyvatel v oblasti, kde jsou již nyní překročeny hlukové limity a je aplikována korekce na starou hlukovou zátěž. Tato korekce by ale neměla být aplikována při posuzování záměru. Závazné stanovisko krajské hygienické stanice je tedy nezákonné. 12. Umístění stavby je nezákonné také z hlediska dopadů dopravní situace vyvolané záměrem na kvalitu ovzduší a na lidské zdraví. Stavební úřad nezohlednil emise při výstavbě záměru, podcenil výpočty kapacity přilehlých křižovatek, napojení a počtu vozidel, které záměr do lokality přivede. Podhodnotil rovněž stávající intenzitu dopravy. Není zřejmé, zda přilehlé propojení bude schopné bezpečně a bez přehlcení přijmout předpokládaný nárůst dopravy. I v případě zachování plynulosti dopravy se ale jistě zvýší již nyní problematické emise velmi jemných částic, které mají výrazné negativní dopady na lidské zdraví. Stavební úřad podhodnotil též výpočet výfukových emisí a nezohlednil sekundární prašnost vyvolanou dopravou. Nesprávné je rovněž hodnocení dopravního řešení ve vztahu ke konfliktům v dopravě s pěšími a cyklisty a chybí úvaha o naplnění podmínek pro přístup postižených a zdravotně handicapovaných osob do záměr