31 A 19/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

31 A 19/2025- 121 - text  8 31 A 19/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Ivony Šubrtové a Mgr. Ondřeje Bartoše ve věci žalobce: V. N. zastoupený Mgr. Evou Láskovou, Ph. D., se sídlem Heršpická 813/5, 639 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2025, č. j. KUKHK-27762/UP/2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce podal dne 8. 4. 2025 žalobu, kterou se domáhá zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí. Žalovaný tímto rozhodnutím změnil část výroku rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 12. 8. 2024, sp. zn. SZ MMHK/529328/2023 ST1/ZB, č. j. MMHK/464432/2024 ST1/ZB. Správní orgán prvního stupně svým rozhodnutím uložil žalobci podle § 79 odst. 6 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) povinnost nahradit náklady za pořízení 13 ks fotokopií podaného odvolání a náklady na doručení tohoto rozhodnutí částkou v celkové výši 414,50 Kč. Žalovaný napadeným rozhodnutím změnil část výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tak, že žalobci byla uložena povinnost nahradit náklady za pořízení 13 ks fotokopií podaného odvolání a náklady na doručení tohoto rozhodnutí částkou v celkové výši 258,50 Kč. II. Žalobní argumentace 2. Žalobce namítá, že žalovaný nesprávně vyložil § 82 odst. 2 správního řádu, když na náklady žalobce vyhotovil potřebný počet stejnopisů odvolání. Podle jeho názoru měl správní orgán prvního stupně nejprve využít postup dle § 37 odst. 3 správního řádu a vyzvat jej k nápravě a možnosti doplnění kopií. Odkázal přitom na judikaturu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2009, č. j. 1 As 4/2009-53, jakož i na komentářovou literaturu, z níž dle žalobce vyplývá povinnost správního orgánu takovou výzvu učinit. Žalobce dále zdůraznil, že správní orgán prvního stupně s ním komunikoval také prostřednictvím e-mailu, a mohl jej tedy vyzvat i tímto méně formálním způsobem. Nesplněním této povinnosti se správní orgán dopustil nezákonného postupu. 3. Dle judikatury Nejvyššího správního soudu je správní orgán povinen postupovat dle § 37 odst. 3 správního řádu a vyzvat účastníka k odstranění vad podání, postrádá-li odvolání zákonné náležitosti (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2009, č. j. 1 As 4/2009-53; dále též rozsudek ze dne 4. 5. 2023, č. j. 5 As 69/2022-17, zdůrazňující, že § 37 odst. 3 nenechává prostor pro uvážení). Dále žalobce poukazuje na Protokol o nahlížení do spisu ze dne 17. 3. 2025, z něhož dle žalobce plyne, že si žalovaný musel být vědom jak judikatury, tak i komentářové literatury, avšak přesto zvolil opačný výklad v jeho neprospěch. Žalobce vytýká, že napadené rozhodnutí se soustředí výlučně na poslední větu § 82 odst. 2 správního řádu a pomíjí souvislost s § 37 odst. 3 správního řádu. Tím mělo dojít k porušení zásad zákonnosti, nestrannosti, také ke vzniku zbytečných nákladů, neboť postačovalo adresovat výzvu (i e-mailem) zmocněnci žalobce ve správním řízení, Dipl.-Ing. et Ing. J. N. (dále jen „zmocněnec žalobce ve správním řízení“), jakož i k porušení zásady dle § 4 správního řádu, dle které má být veřejná správa službou veřejnosti. 4. Žalobce dále namítá, že při vedení správního spisu ve vztahu k řízení o společném stavebním povolení „Novostavba rekreačního objektu“, č. j. KUKHK-27764/UP/2024 (AK), jakož i ve věci úhrady za provedení kopií došlo k řadě pochybení, která mají vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Tvrdí, že úřední záznamy vyhotovené oprávněnou úřední osobou Mgr. K. A. obsahují rozpory a byly do spisu založeny opožděně. Mezi protokolem o nahlížení do spisu ze dne 18. 11. 2024, jenž nezachycuje žádné výhrady k chování žalobce, a následně vyhotoveným úředním záznamem Mgr. A. ze dne 18. 11. 2024, který naopak nevhodné chování žalobce popisuje, existuje podle něho zásadní rozpor. Úřední záznam byl navíc sepsán jednostranně a opožděně. 5. Další pochybení žalobce spatřuje v porušení zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, neboť dotčený úřední záznam nebyl opatřen jednoznačným identifikátorem a evidence dokumentů neodpovídá zákonným požadavkům. Obsah úředního záznamu pak žalobce hodnotí jako neprofesionální a jednostranný. Pokud by k popisovanému incidentu skutečně došlo, měl být podle něj zachycen přímo v protokolu o nahlížení. 6. Mgr. K. A. podle žalobce navíc poskytla rozporná vysvětlení k okolnostem vzniku předmětného záznamu, přičemž se odvolávala i na konferenci o agresivitě klientů veřejné správy, která se však konala až po předmětných událostech, a proto ji nelze použít jako oporu takového postupu. Konečně žalobce odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 11. 3. 2004, sp. zn. II. ÚS 788/02, podle nějž úřední záznam představuje jednostranný úkon správního orgánu, jenž nemá povahu veřejné listiny. V této souvislosti žalobce poukazuje na to, že on jakožto účastník řízení neměl žádný vliv na vyhotovení úředního záznamu, neměl možnost se s úředním záznamem seznámit, vyjádřit se k němu a v případě, že by nebyl vložen do spisového materiálu, nevěděl by, že vůbec vznikl. Tímto jednáním Mgr. A. naplnila podmínky pro vyloučení z projednávání a rozhodování ve věci dle § 14 správního řádu, neboť shora uvedeným úředním záznamem projevila zásadní obavy o své zdraví a bezpečnost, čímž potvrdila negativní postoj k žalobci. Tento nesprávný postup vedl k vydání napadeného rozhodnutí, které rozhodlo v neprospěch žalobce. 7. Žalobce dále zpochybňuje důvěryhodnost správního orgánu v souvislosti s evidencí komunikace mezi účastníkem řízení a úřední osobou, jakož i samotným rozhodováním ve věci. Tvrdí, že z údajů o identifikátoru dokumentu (JID 123305/2024/KHK) vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo vypracováno již v roce 2024, avšak formálně bylo vydáno až dne 5. 3. 2025, kdy již původní oprávněná úřední osoba Mgr. K. A. na správním orgánu nepracovala. Žalobce se domnívá, že rozhodnutí fakticky vypracovala právě Mgr. A., která je rovněž autorkou sporného úředního záznamu, jenž podle něj vykazuje znaky libovůle. Nová oprávněná úřední osoba Ing. J. S. měla podle žalobce na vypracování rozhodnutí k dispozici pouze dva pracovní dny, což považuje za nadstandardní lhůtu s ohledem na samotné řízení. Na základě žádosti o informace podané dne 13. 3. 2025 žalobce zjistil z transakčních logů, že práce na napadeném rozhodnutí probíhala ve dnech 11. 12. 2024, 3. 2. 2025 a 5. 3. 2025, přičemž pouze poslední úprava byla provedena novou úřední osobou. Z toho dovozuje, že rozhodnutí nemohla vypracovat Ing. S., která je pod ním podepsaná, nýbrž Mgr. A., jejíž předchozí působení ve věci žalobce považuje za podjaté. Tento postup podle něj vyvolává pochybnosti o zákonnosti rozhodnutí i o nestrannosti správního orgánu. 8. Žalobce shrnuje, že úřední osoba, Mgr. K. A., porušila základní zásady správního řízení, zejména nestrannost (§ 4 odst. 1 a 2), rovné postavení účastníků (§ 6 odst. 2), povinnost zjistit dostatečně skutkový stav (§ 8 odst. 1), mlčenlivost (§ 13 odst. 1, § 69) a pravidla pro vyloučení z projednávání věci (§ 14 odst. 1 a 4). Žalobce tvrdí, že tímto jednáním došlo k zásadnímu znevýhodnění účastníka řízení, ohrožení jeho pověsti a cti, přičemž Mgr. A. neměla na napadeném rozhodnutí pracovat, dokud nebyl její postup řádně prošetřen. 9. Žalobce také namítá, že správní orgán pochybil při manipulaci se spisovým materiálem. Tvrdí, že bylo se spisem nevhodně manipulováno, když jej Mgr. A. odnesla mimo úřad v úředních hodinách z osobních důvodů, konkrétně k lékaři. Tento postup podle žalobce porušuje řadu ustanovení správního řádu, zejména § 4 odst. 1, § 8 odst. 1, § 13 odst. 1, § 17 a § 63, neboť nebyla zajištěna bezpečnost dokumentace, důvěrnost informací, ochrana osobních údajů ani právo účastníka na nahlížení do spisu. 10. Žalobce z výše uvedených důvodů navrhuje, aby krajský soud zrušil napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a věc vrátil správnímu orgánu prvního stupně k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Posouzení věci krajským soudem 12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1, 2 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť pro to byly splněny podmínky (§ 51 odst. 1 věta druhá s. ř. s.). 13. Žaloba není důvodná. 14. Předmětem soudního přezkumu je napadené rozhodnutí, jímž žalovaný změnil část