4 Ads 44/2010 — Nejvyšší správní soud

31 A 3/2025- 35 - text  13 31 A 3/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Magdalenou Ježkovou ve věci žalobce: M. Č. zastoupen: JUDr. Benjaminem Zollmannem, advokátem, sídlem: Kaprova 13/14, Praha 1 – Josefov, 110 00 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem: Vršovická 1442/65, Praha 10 – Vršovice, 100 10 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. prosince 2024, č. j. MZP/2024/230/1984, sp. zn. ZN/MZP/2024/230/61, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 6. prosince 2024, č. j. MZP/2024/230/1984, sp. zn. ZN/MZP/2024/230/61, se ruší a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 9 800 Kč, do rukou zástupce žalobce, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Včas podanou žalobou namítal žalobce nezákonnost shora identifikovaného rozhodnutí, jímž žalovaný změnil rozhodnutí Správy Krkonošského národního parku (dále jen „správní orgán“) č. j. KRNAP 10842/2024 ze dne 14. 10. 2024, o uložení pokuty za přestupek spočívající v porušení ust. § 16 odst. 2 písm. c) zákona č. 114/0992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o ochraně přírody“). I. Žalobní tvrzení 2. Žalobce má za to, že žalovaný se nedostatečně zabýval jeho odvoláním, věc nesprávně posoudil a jeho rozhodnutí tak může být nepřezkoumatelné. Přitom šlo o výtky týkající se tak závažných pochybení správního orgánu, které mohou vést k nezákonnosti napadeného rozhodnutí. 1. Skutek se nemohl stát 3. Žalobce ve svém odvolání proti rozhodnutí správního orgánu uvedl, že má za to, že se přestupek, tak jak byl popsán správním orgánem, stát nemohl, respektive, postup žalobce nemohl být přestupkem. Upozornil, že dle ust. § 16 odst. 2 písm. c) zákona o ochraně přírody nelze: „odstraňovat svrchní vrstvu půdy nebo provádět terénní úpravy, mimo záměrů nevyžadujících povolení podle stavebního zákona určených pro účely ochrany přírody, péče o zemědělské pozemky a lesy, turistiky, správy vodních toků, požární ochrany a záchranných prací, obrany státu a ochrany státních hranic, nebo mimo provádění údržby kulturních památek,“. Žalobce má za to, a ve svém odvolání obsáhle zdůvodnil, že odstranění staré ekologické zátěže je v zájmu ochrany přírody. A pouze to učinil, neprovedl žádnou modelaci terénu (zářez, násyp) nad rámec odvozu odpadků a kontaminované zeminy v nezbytném rozsahu. Zároveň uvedl, že žalovaný nereagoval na fakt, že je naopak povinností majitele pozemku starou ekologickou zátěž odstranit. Žalobce sice není přímo majitelem předmětného pozemku, jím je jeho otec, u kterého však nelze rozumně požadovat, aby se pro svůj věk o toto odstranění odpadu postaral, kdy právě žalobce nemovitost se svou rodinou nejčastěji užívá. Zde žalobce vychází ze smyslu ust. § 14 zákona č. 541/2020 Sb. o odpadech, z kterého je zřejmá povinnost majitele pozemku odpad odstranit (to, že žalobce nejprve neoznámil věc místně příslušnému obecnímu úřadu je sice jeho pochybením, ale v kontextu jeho situace je možné i dovodit, že tak učinit nemusel, neboť původce odpadu je mu znám – a s ohledem na dobu, kdy byl odpad uložen je zřejmé, že již není možno původce k této povinnosti (odstranění skládky) reálně povolat - své povinnosti se zhostil i bez „příkazu“ tohoto úřadu a jednal tedy zcela jednoznačně ve smyslu tohoto zákona). Žalobce má za to, že nemůže mít současně zákonnou povinnost a zároveň jejím splněním spáchat přestupek. Nemůže tedy uspět teze žalovaného, že: „…. ani existence skládky neopravňuje k provedení předmětných úprav …“, kdy žalobce má za to, že naopak existence staré skládky mu určuje povinnost tuto skládku odstranit. 2. Neúplné zjištění stavu věci 2.1. Rozsah terénních úprav 4. Za hlavní důvod pro udělení pokuty považuje žalovaný to, že „… ani existence skládky neopravňuje k provedení předmětných úprav“. Žalobce má za to, že žalovaný se při svém tvrzení opírá o neúplně zjištěný stav věcí. Zároveň se žalovaný nedostatečně zabýval odvolacími důvody. Tedy především to, že správní orgán nedostatečně, či vůbec, popsal rozsah žalobcovy činnosti. Dle žalobce je v tomto případě naprosto nedostatečné stanovit pouze plochu, na které byla údajná nezákonná činnost žalobce prováděna. Pokud žalovaný opírá své rozhodnutí o sdělení správního orgánu, že byl proveden zářez a násyp, potom bez řádného popisu, tedy mocnosti zářezu a násypu, převýšení a hmoty odtěžené zářezem a nasypané násypem, není možno posoudit rozsah a škodlivé následky této údajné škodlivé činnosti. Ostatně pro takový výpočet, či určení rozsahu činnosti, nemá jakýkoliv podklad. Pokud i snížená plochy zásahu o pouhých 3,33 % má pro žalovaného vliv na výši pokuty, potom stejný vliv musí mít i stanovení nejen plochy, ale také objemu údajného zásahu. V tom správní orgán nedostatečně zjistil stav věci a žalovaný se s touto skutečností vůbec nezabýval. 2.2. Zavinění žalobce 5. Žalobce ve svém odvolání namítal, že správní orgán fakticky nezjišťoval, a tedy neopatřil podklady, k tomu, aby zjistil stav pozemku před odstraněním odpadu, tedy jedinou činností, kterou žalobce učinil. Žalobce postrádá v podkladech pro rozhodnutí dokumentaci stavu před odklizením odpadu, na základě kterého by mohl správní orgán určit skutečný rozsah činnosti. Pokud na fotografiích po realizaci nalézá správní orgán nějaký stav, musí jej porovnat se stavem před touto realizací, v opačném případě nemá žádný podklad k tomu, aby mohl posoudit, zda k modelaci již nedošlo v minulých mnoha letech, tedy například ještě před tím, než samotný KRNAP vznikl. Jedná se totiž o kulturní, dlouhodobě osídlenou, krajinu, pokud dokonce někdo předmětné místo užíval jako odpadiště, je dokonce pravděpodobné, že svah modeloval. Mohlo se tak stát generace před činností žalobce. Správní orgán nedoložil žádnou fotografii, ani nic podobně vypovídajícího o stavu před odstraněním odpadu. Podstatné také je, že je žalobce přesvědčen, že z mapových portálů nelze detailně vyčíst reliéf terénu a sklon pozemku, zvláště když snímky z mapových portálů jsou pořízeny vždy při jinak vzrostlé vegetaci. Z fotografie v měřítku, jež má žalovaný k dispozici a použití mapových portálů, taková věc jednoduše technicky možná není. Žalovaný proto nemůže ani bez jakýchkoliv pochybností určit, že stav, tak jak jej správní orgán, a i tak nedostatečně, popsal, provedl právě žalobce, neboť nemůže vyvrátit, zda k jím popisované modelaci nedošlo již dříve, například před vyhlášením samotného KRNAP. 2.3. Formální pochybení správního orgánu a žalovaného 2.3.1. Nedostatečné provedení důkazu svědeckou a účastenskou výpovědí 6. Žalobce ve svém odvolání popsal formální pochybení správního orgánu a také to, že správní orgán neprovedl de facto navržené výslechy svědků a výpověď žalobce. V průběhu těchto úkonů (svědeckých výpovědí, tedy ústního jednání) správní orgán nekladl otázky, neprotokoloval odpovědi, a nakonec jen požádal, aby mu žalobce zaslal přepis žalobcem pořízeného zvukového záznamu. V případě svědka J. Č. dokonce správní orgán navrhl, aby svou výpověď poslal písemně. Takový postup správního orgánu však nemůže vyhovět účelu ústního jednání, kdy právě zde může správní orgán odstranit pochybnosti, které má, pomocí otázek se ujistit o důvěryhodnosti těchto výpovědí apod. (žalobce věc obsáhle popsal ve svém odvolání). Žalovaný v bodu 3) strana 8 v podstatě na tento argument, tedy popis takového formálního pochybení správního orgánu, který může vést až nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, vlastně vůbec nereagoval. V prvním odstavci pouze obecně popsal, jak by tento úkon měl vypadat a jak by jej správní orgán měl hodnotit, aniž by však jakkoliv popsal svou správní úvahu, na základě které dospěl k tomu, že provedení důkazu, jak bylo žalobcem popsáno, je vůbec ústním jednáním. Žalobce totiž nebrojil proti tomu, že by správní orgán k důkazu výslechem svědka a účastenské výpovědi nepřihlédl, žalobce namítal, že takový důkaz, byť navržen, proveden nebyl, de facto nebyly účastenské a svědecké výpovědi provedeny, neboť nebyly dodrženy základní principy ústního jednání, které však odlišují podstatu ústního jednání (a jeho důležitosti v průběhu dokazování) od provedení důkazu prostým prohlášením, tedy úkonu bez aktivity správního orgánu, která by svědčila o tom, že právě správní orgán má snahu úplně zjistit stav věci. 2.3.2. Nedostatečné zdůvodnění neprovedení důkazu zápisem o revizním šetření 7. Žalobce ve svém odvolání namítal, že nebyl proveden důkaz zápisem o revizním šetření provedeným správním orgánem na předmětné části pozemku, kde byla žalobcem odstraněna stará ekologická zátěž a který byl veden před tímto odstraněním. Žalobce měl totiž za to, že právě tento důkaz může podpořit, či vyvrátit, verzi správního orgánu, že k modelaci došlo žalobcem. Takový důkaz proveden nebyl a jeho neprovedení správní orgán zdůvodnil vymyšleným tvrzením, což je ve správním řízení nepřípustné a může vést k nezákonnosti rozhodnutí. Tím se vš