31 A 42/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

31 A 42/2025- 32 - text  9 31 A 42/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Magdalenou Ježkovou ve věci žalobce: M. A. zastoupen: JUDr. Emil Flegel, advokát K Chaloupkám 3170/2 106 00 Praha 10 proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. května 2025, č.j. KUKHK - 14194/DS/2025 - 4 DV takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím Městského úřadu Trutnov, čj. MUTN 43337/2025, sp. zn. 2024/4019/SPR-SR, ze dne 4. 3. 2025 (dále též „správní orgán I. stupně“), byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), ve spojení s porušením ust. § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu, kterého se měl dopustit tím, že jako provozovatel silničního vozidla nezajistil, aby při užití předmětného vozidla byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem, neboť řidič předmětného vozidla s tímto překročil nejvyšší povolenou rychlost mimo obec. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal odvolání. 2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 28. 5. 2025, vydaným pod č.j. KUKHK-14194/DS/2025-4 DV, doručeným žalobci dne 5. 6. 2025, odvolání podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. II. Žalobní důvody Neprokázání spáchání přestupku 3. Žalobce konstatoval, že správní orgány v průběhu správního řízení neprovedly žádný důkaz a ani spisový materiál neobsahuje žádný důkaz či podklad, z něhož by vyplývala existence dopravního značení B 20a, které řidič neměl respektovat, a tedy neprokázaly, že se řidič vozidla – a tím sekundárně též žalobce jako jeho provozovatel – dopustil přestupku. Dále konstatoval, že rychlost jízdy na pozemní komunikaci mimo obec je obecnou právní úpravou stanovena na 90 km/h. Vozidlu přitom byla změřena rychlost 69 km/h. Přestupek tedy měl výslovně spočívat v nerespektování dopravního značení B 20a. V takovém případě ovšem správní orgány byly povinny specifikovat, kde se ono údajné dopravní značení má vůbec nacházet, jakož i prokázat jeho existenci v daném čase a místě, což neučinily. Jejich závěr, že řidič „porušil § 4 písm. c) zákona o silničním provozu a dopustil se tak jednání vykazujícího znaky přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 téhož zákona“, tak nemá oporu v provedeném dokazování ani v podkladech pro vydání rozhodnutí, a obě napadená rozhodnutí jsou proto nepřezkoumatelná a nezákonná. 4. Nad rámec výše uvedeného žalobce konstatuje, že mu řidič sdělil, že ve specifikované době během jízdy žádnou dopravní značku B 20a neminul a v její působnosti se nenacházel, což je však z hlediska soudního řízení již irelevantní, neboť soudní řízení neslouží k opožděnému dohánění dokazování a zjišťování skutkového stavu, který měl být zjištěn a prokázán již správními orgány v rámci správního řízení. Zjištění totožnosti řidiče vozidla 5. Žalobce nejprve konstatoval, že sdělení totožnosti řidiče vozidla jeho provozovatelem podle § 125h odst. 6 zákona o silničním provozu se považuje za podání vysvětlení. Zašle-li proto provozovatel takové sdělení, má s ním správní orgán takto nakládat. Záznam o podání vysvětlení však nelze použít jako důkazní prostředek podle § 137 odst. 4 správního řádu. Podání vysvětlení provozovatelem vozidla před zahájením řízení proto slouží správnímu orgánu pouze k získání informací za účelem ujasnění si otázky, zda vůbec a případně vůči komu má zahájit přestupkové řízení. Označí-li provozovatel vozidla jako řidiče v době spáchání přestupku jinou osobu, je na správním orgánu, aby před zahájením řízení o přestupku tuto osobu kontaktoval a vyzval ji k podání vysvětlení. Výzva k podání vysvětlení adresovaná řidiči vozidla označenému provozovatelem je podmínka učinění tzv. „nezbytných kroků ke zjištění pachatele přestupku“ ve smyslu § 125f odst. 5 zákona o silničním provozu, po jejichž marném vyčerpání je teprve přípustné stíhat provozovatele. 6. V daném případě žalobce správnímu orgánu sdělil totožnost řidiče vozidla, správní orgán řidiče obeslal výzvou k podání vysvětlení, přičemž sdělenému řidiči byla výzva doručena a ten na ni reagoval podáním vysvětlení, kdy řízení vozidla přiznal. Prvoinstanční správní orgán tedy zjistil skutečnosti odůvodňující zahájení přestupkového řízení s konkrétní fyzickou osobou důvodně podezřelou ze spáchání přestupků, přičemž takto měl také postupovat a řízení s ní zahájit, což byl jediný možný a zákonný postup. Naopak nebyly dány zákonné důvody pro odložení věci a zahájení řízení s provozovatelem vozidla. 7. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dle názoru žalobce konstatuje, že bez znalosti data narození nebylo možné s řidičem zahájit správní řízení, neboť osobu nebylo možno spolehlivě identifikovat. K tomu žalobce podotýká, že správní orgán neměl osobu identifikovat, nýbrž měl s ní zahájit správní řízení o přestupku. 8. Žalobce namítal, že „správní orgán s řidičkou, zahraničním občanem, komunikoval v češtině, tedy řečí, které nerozumí a nemůže rozumět. Materiálně ji tedy nikdy k ničemu nevyzval, neboť formálně tak sice učinil, ale způsobem, kterému nemohla rozumět. 9. Dále žalobce upozornil, že žalovaným uváděné ust. § 16 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) na předmětnou věc nijak nedopadá, neboť to se výslovně týká účastníků existujícího správního řízení. S řidičkou vozidla však nikdy nebylo zahájeno a vedeno žádné správní řízení, a tedy ani nebyla účastníkem žádného správního řízení. Nedopadaly na ni tedy žádné povinnosti jako na účastníky řízení. 10. Nadto jedinou prostou větu zaslanou řidičkou správnímu orgánu ve znění „Zdeluji k zasilka RR933580231CZ ja auto ridila“ lze sotva označit za „odpověď česky“, když se zjevně jedná o nedokonalý překlad provedený nějakým internetovým překladačem a z takto formulované věty bez dalšího jednoznačně plyne, že adresát písemnosti česky nerozumí přinejmenším dostatečně dobře na to, aby bez jakýchkoliv pochybností bylo jasné, že zcela jednoznačně musel v plném rozsahu pochopit, co je po něm požadováno. 11. Žalobce zdůraznil, že zejména nebylo prokázáno, že jakákoliv písemnost byla řidičce skutečně doručena. Ve spisu se nenachází žádná „fotokopie dokladu o doručení“, ale na str. 51 spisu toliko písemnost v angličtině, kterou správní orgány ani neformálně (natož úředně ověřeným způsobem) nepřeložily – ačkoliv se žalovaný sám domáhá toho, že je třeba postupovat „v souladu s § 16 správního řádu, kde je stanoveno, že v řízení se jedná a písemnosti se vyhotovují v českém jazyce“. Žalobce konstatuje, že obsahu písemností obsažených ve spisu toliko v anglickém jazyce nerozumí a tyto ve správním řízení nemohly být provedeny a jakkoliv z nich bylo vycházeno, aniž byl pořízen jejich úředně ověřený překlad, což opět představuje nezákonný postup zakládající důvod ke zrušení obou rozhodnutí ve věci. 12. Dále žalobce konstatoval, že se jedná o anonymní písemnost neznámého původu, na níž absentuje jakékoliv razítko vydávacího orgánu, identifikace jakékoliv osoby, která dokument vytvořila, minimálně v rozsahu jméno, příjmení, funkce a podpis, a navíc je v zápatí předmětné písemnosti uvedena internetová adresa, z níž se dá dovodit, že se jedná pouze o výtisk jakési internetové stránky. V kolonce pro podpis a adresu příjemce zásilky není uveden ani podpis ani adresa řidičky vozidla. Pokud z předmětné písemnosti vůbec něco vyplývá, tak pravý opak toho, co tvrdí žalovaný, tedy že adresátovi předmětná písemnost doručena nebyla. III. Vyjádření žalovaného 13. Žalovaný měl za to, že správní orgán I. stupně ve smyslu § 125f odst. 5 písm. a) zákona o silničním provozu tímto učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku, kdy nezjistil do šedesáti dnů ode dne, kdy se o přestupku dozvěděl, skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě a usnesením ze dne 15. 1. 2025 přestupek odložil s odůvodněním, že nezjistil do šedesáti dnů ode dne, kdy se o přestupku dozvěděl, skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě. 14. Správní orgán I. stupně poté, jak žalovaný dále uvedl, vydal dne 15. 1. 2025 příkaz, dne 2. 2. 2025 byl v zákonné lhůtě podán proti němu odpor a písemností ze dne 4. 2. 2025 vyrozuměl správní orgán žalobce o provedení dokazování mimo ústní jednání dne 24. 2. 2025 v 9:00 hod., a současně jej poučil o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí dle § 36 odst. 3 správního řádu do 5 pracovních dnů ode dne provedení důkazů mimo ústní jednání. Dne 24. 2. 2025 proběhlo dokazování mimo ústní jednání bez účasti žalobce. Správní orgán I. stupně šetřil sdělenou řidičku, kterou vyzval k podání vysvětlení a pokusil se