8 Afs 75/2005 — Nejvyšší správní soud

31 Ad 3/2025- 69 - text  9 31 Ad 3/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Ivony Šubrtové a Mgr. Ondřeje Bartoše ve věci žalobce: Mgr. et Mgr. et Mgr. T. Z., Ph.D, MBA zastoupen Mgr. Martinem Bílým, advokátem se sídlem Veleslavínova 252/5, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Ředitel Sekce plánování schopností, Sekce plánování schopností Ministerstva obrany se sídlem Vítězné náměstí 1500/5, Praha 6, PSČ 160 01 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2024, čj. MO 948475/2024-1122, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání výše označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo potvrzeno rozhodnutí ředitele Krajského vojenského velitelství v Hradci Králové ze dne 19. 8. 2024, čj. MO 656751/2024-3846 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), na základě kterého byl žalobce podle § 35 odst. 1 písm. b) zákona č. 45/2016 Sb., o službě vojáků v záloze (dále jen „zákon o službě VvZ“) vyřazen z aktivní zálohy dnem 31. srpna 2024 před uplynutím doby zařazení do aktivní zálohy z důvodu vzniku překážky pro zařazení do aktivní zálohy uvedené v § 34 stejného zákona. Současně byl žalobce zařazen do evidence vojáků v záloze, přičemž mu náleží nejvyšší dosažená vojenská hodnost nadporučík. II. Žalobní argumentace 2. Žalobce předně namítá, že správní orgány nesprávně posoudily § 25 zákona č. 585/2004 Sb., branný zákon (dále jen „branný zákon“) a § 34 zákona o službě VvZ. Uvedl, že novela branného zákona, která zařadila poslance Evropského parlamentu do výjimky z branné povinnosti, se vztahuje jen na žalobce a byla vytvořena právě za účelem zamezení jemu konkrétně ve službě v aktivní záloze (žalobce uvedenou novelu označuje jako „Lex Z.“). Dle žalobce se § 25 branného zákona vztahuje na výjimky v době ohrožení státu nebo válečného stavu, nikoliv na dobu míru. Výklad § 34 zákona o službě VvZ by měl být ústavně konformní, tj. umožnit službu v aktivní záloze v době míru, pokud o ni europoslanec dobrovolně usiluje. 3. Namítl, že správní orgány aplikovaly výklad výše uvedené právní úpravy, který je čistě gramatický a formalistický, bez zohlednění dalších výkladových metod (výklad logický, historický, komparativní, systematický a teleologický). Závěr učiněný žalovaným, „že samotný jazykový výklad je v tomto případě dostatečný a jediný možný“, je dle žalobce v rozporu s předpisy vyšší právní síly na úseku obrany (tj. ústavním zákonem č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR) a s judikaturou Ústavního soudu [viz jeho nález ze dne 1. 2. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2427/12: ..„neudržitelným momentem používání práva je jeho aplikace vycházející pouze z jazykového výkladu; jazykový výklad představuje toliko prvotní přiblížení se k aplikované právní normě, je východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd.). Mechanická aplikace abstrahující, resp. neuvědomující si smysl a účel právní normy činí z práva nástroj odcizení a absurdity srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 33/97 ze dne 17. 12. 1997 (N 163/9 SbNU 399; 30/1998 Sb.)].“ 4. K výkladu logickému a teleologickému uvedl, že „ Aktivní záloha je předurčena k doplňování ozbrojených sil ČR a jedná se o nejlépe připravenou část zálohy OS ČR. Je to jediná použitelná síla (záloha) v míru před vyhlášením stavu ohrožení státu a válečného stavu. V době míru mohou být vojáci v aktivní záloze nasazeni k záchranným pracím, k plnění úkolů Policie ČR, ke střežení objektů důležitých pro obranu státu, anebo do operací na území ČR nebo v zahraničí. Voják v aktivní záloze se pro tyto účely připravuje formou vojenských cvičení. Pokud se jedná již o samotné plnění úkolů ozbrojených sil, jedná se o další formu činné služby - operační nasazení.“ Namítl, že celá právní norma se vztahuje výhradně na něj a vyřazuje z aktivní zálohy výhradně jeho. Uvedl, že je v aktivní záloze u útvaru v rámci Informačních a kybernetických sil (92. skupina kybernetického boje). Uvedená skupina vznikla jako další výkonný prvek Velitelství informačních a kybernetických sil dne 1. 7. 2024 a je zaměřena na pasivní i aktivní operace v kybernetickém prostoru. Zajišťuje ochranu informačních a komunikačních sítí Armády ČR včetně kybernetické ochrany vyspělých zbraňových systémů a dále rozvíjí schopnosti aktivního působení v kybernetickém prostoru a informačním prostředí. Z toho je zřejmé, že by se neměl účastnit boje v první linii, ale zabývat se oblastí komunikace informací a kybernetické ochrany. Jedná se zejména o činnost významnou v domě míru. Uvedl, že je zároveň europoslanec, má tedy značný mediální dosah. Jde doslova příkladem občanům, popularizuje téma aktivní zálohy, a díky němu mnoho lidí do aktivní zálohy vstoupilo (viz přílohy ve spise). Z jeho účasti Armáda ČR a stát jedině profituje. Navíc nikde není zaručeno, že bude europoslancem i v budoucnu, ale přerušit účast u výcviku aktivní zálohy by komplikovalo další službu. 5. K výkladu systematickému uvedl, že ustanovení § 34 zákona o službě VvZ je z hlediska systematičnosti restriktivní a nerespektuje zařazení § 25 branného zákona, protože hovoří o tom, že se uvedené osoby do aktivní zálohy vůbec nepovolávají, přestože branný zákon hovoří o jejich nepovolání pouze za určitých přesně daných okolností. Namítá, že text zákona o službě VvZ je nesystematický a nesprávný. Je také nespravedlivý vůči žalobci (z důvodů uvedených výše). Uvedl, že Ústavní soud judikuje, že netoleruje orgánům veřejné moci (a také obecným soudům) přehnaně formalistický postup vedoucí k sofistikovanému odůvodňování zřejmé nespravedlnosti. 6. K výkladu teleologickému, historickému a komparativnímu uvedl, že tyto výklady se uplatní zejména tam, kde předchozí výklady selhávají, což není projednávaný případ. Žalobce připomněl, že Evropský parlament nemá pravomoci v otázkách bezpečnosti ČR (nevyhlašuje stav ohrožení státu, válečný stav atd.), takže případná účast europoslance např. na cvičení nemá bezprostřední vliv na rozhodování o bezpečnostních otázkách ČR. Připomněl, že v roce 2004 byla právě branným zákonem zrušena povinná vojenská služba a byly zřízeny aktivní zálohy. Dnes, po dvaceti letech, je v politické reprezentaci množství lidí bez bezprostřední zkušenosti s armádou a ustanovení § 34 zákona o službě VvZ, které odkazuje na § 25 branného zákona, které je 20 let staré, by mělo být vykládáno v souladu se současnou dobou a současnými potřebami. To však jeho novela nečiní. Zopakoval, že v odvolání z hlediska komparativního výkladu uvedl, že jiné státy nebrání službě europoslanců v zálohách armád svých států (např. Bulharsko a Kypr). Nesouhlasí s odůvodněním žalovaného, který v bodě 28 napadeného rozhodnutí uvedl, že „komparativní metodu, jež je založena na analýze obdobné zahraniční právní úpravy, je nutno brát se značnou rezervou. Existence určité zahraniční úpravy nemá k interpretaci české právní normy relevanci.“ Namítá, že pokud tuto metodu žalovaný zavrhl a uvedené nijak neodůvodnil, zatížil rozhodnutí vadou právního posouzení a zároveň vadou nepřezkoumatelnosti. Odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 403/03 ze dne 17. 8. 2005, v němž je uvedeno:...„pokud nejde o situaci, kdy právní řešení bez dalšího vyplývá ze zákonného textu, obecný soud musí v odůvodnění dostatečným způsobem vysvětlit své právní úvahy, s případnou citací publikované judikatury nebo názorů právní vědy. Argumentuje-li účastník řízení názory právní vědy nebo judikatury, musí se obecný soud s názory, v těchto pramenech uvedenými, argumentačně vypořádat, případně i tak, že vysvětlí, proč je nepovažuje pro danou věc relevantní. Jen tak může být odůvodnění rozhodnutí soudu přesvědčivé a jen tak může legitimizovat rozhodnutí samotné v tom, že správný výklad práva je právě ten výklad, který soud zvolil.“ 7. V další části žaloby žalobce (stejně jako předtím v odvolání) argumentuje možností odchýlit se od doslovného znění zákona v případech, kdy by hrozil přehnaně formalistický postup, vyžaduje-li to účel zákona. Dále zmiňuje princip spravedlnosti a proporcionality, přičemž na podporu svých argumentů uvádí tři nálezy Ústavního soudu (sp. zn. Pl. ÚS 78/06 - požadavek ústavně konformního výkladu; sp. zn. I. ÚS 1499/07 - o sofistikovaném odůvodňování zjevné nespravedlnosti a sp. zn. I. ÚS 1688/09 - o potřebě spravedlnosti v rozhodování), a rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 26/2009-69 - o hodnotách a principech v právu. Shrnul, že dle Ústavního soudu má ústavně konformní výklad přednost před výkladem formalistickým. 8. Dále žalobce namítá skutkovou nesprávnost a porušení zásady legitimního očekávání, neboť správní orgán prvního stupně v této otázce nejednal bezodkladně. Uvedl, že europoslancem je již od roku 2014, novela branného zákona nabyla účinnosti v