10 As 118/2018 — Nejvyšší správní soud

31 Af 11/2024- 48 - text 7 31 Af 11/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové, soudce Mgr. Ondřeje Bartoše a soudkyně JUDr. Ivony Šubrtové ve věci žalobkyně: Creative play, s.r.o., IČ 6190219 se sídlem Horská 15, 543 02 Vrchlabí zastoupena Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem – společníkem HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 – Nové Město proti žalovanému: Generální ředitelství cel se sídlem Budějovická 7, 140 96 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 8. 2024, č. j. 35295-2/2024-900000-317, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se domáhala zrušení shora uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Celního úřadu pro Královéhradecký kraj (správní orgán prvního stupně, dále také jen „celní úřad“) ze dne 3. 7. 2024, č. j. 120719-2/2024-550000-1. Rozhodnutím celního úřadu byla odmítnuta žádost žalobkyně podle zákona o svobodném přístupu k informacím (InfZ), kterou žádal o poskytnutí dokumentů z jeho daňového spisu. II. Žalobní argumentace 2. Žalobkyně navrhovala zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení žalovanému. Uvedla, že je společností, která se zabývá distribucí sportovního vybavení pro děti, zejména odlehčených dětských kol. V roce 2022 byla u žalobkyně ze strany celního úřadu zahájena kontrola po propuštění zboží s cílem ověřit správnost deklarovaného původu zboží. Celní úřad rozhodl – prozatím nepravomocně – o doměření celního dluhu ve výši 2 416 963 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v postavení daňového subjektu žádala o konkrétní listiny obsažené v daňovém spise vedeném v její věci, neboť měla za to, že úkony kontroly po propuštění zboží nebyly provedeny správným procesním postupem. Požadované dokumenty vznikly činností státních orgánů za použití veřejných prostředků. Jednalo se o existující informace ve spisovém materiálu vedeném celním úřadem, dotčené dokumenty se přímo týkají žalobkyně. Celní úřad žádost žalobkyně zamítl s odkazem na § 2 odst. 3 InfZ. Uvedl, že se bez výjimky jedná o písemnosti, které jsou založeny v daňovém spisu žalobkyně vedeném celním úřadem podle daňového řádu (d. ř.), ten přitom obsahuje komplexní úpravu poskytování informací, a to prostřednictvím nahlížení do spisu podle § 66 a 67 d. ř. (jedná se o speciální úpravu vůči poskytování informací podle InfZ. 3. Žalobkyně namítala, že žalovaný se dostatečně nezabýval vztahem InfZ a daňového řádu. V rozporu se zákonnou úpravou nesprávně posoudil žádost o poskytnutí informací podle InfZ jako žádost o nahlížení do spisu. Vycházel přitom z předpokladu, že daňový řád obsahuje v případě daňových subjektů či jejich zástupců komplexní úpravu poskytování informací na základě žádosti. Žalovaný měl ovšem žádost posoudit v režimu InfZ. Poskytnutí dotčených dokumentů podle InfZ je přípustné a není vyloučeno, InfZ umožňuje poskytnutí informací z daňových řízení. Cílem žádosti žalobkyně bylo podrobit konkrétní postup správního orgánu kontrole. Žadatel o informaci v režimu InfZ není povinen svou žádost odůvodňovat a povinný subjekt má obecnou povinnost informace poskytnout, kromě zákonem stanovených výjimek. Žádná z těchto výjimek však nebyla naplněna. Žalobkyně dále namítala nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. III. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a doplnil, že nerezignoval na rozlišení mezi charakterem procesního práva na nahlížení do spisu podle daňového řádu a hmotného práva na informace podle InfZ. V napadeném rozhodnutí vysvětlil, proč považuje ve vztahu k daňovým subjektům či jejich zástupcům (nikoliv třetím osobám) daňový řád za komplexní právní úpravu poskytování informací prostřednictvím nahlížení do jejich daňového spisu. Žalovaný poukázal na odlišnost úpravy ve správním řádu. Oproti správnímu řádu je v režimu daňového řádu správci daně běžně umožňováno tzv. korespondenční nahlížení do spisu, tedy poskytnutí částí daňového spisu bez toho, aby se daňový subjekt musel fyzicky dostavit k nahlížení. Pokud tedy celní úřad obdrží žádost daňového subjektu o informace, které se vztahují výlučně k informacím obsaženým v jeho daňovém spise, a daňový subjekt žádost explicitně formuluje jako žádost podle InfZ, není v rozporu s InfZ odmítnutí takové žádosti pro specialitu nahlížení do vlastního daňového spisu podle daňového řádu. Zároveň správce daně může přihlédnout ke skutečnému obsahu žádosti a daňovému subjektu umožnit nahlédnutí do spisu, a to i tzv. korespondenční formou (distančním vydáním požadovaných podkladů), což by mělo primárně sloužit k získání informací z vlastního daňového spisu daňovým subjektem. 5. Žalobkyni nebylo upřeno právo na přístup k informacím, na jejichž základě rozhodovaly správní orgány o jejích právech a povinnostech. Požadované dokumenty jí byly poskytnuty, a to v anonymizované podobě podle pravidel stanovených daňovým řádem, v rozsahu anonymizace, v jakém celní úřad vyhodnotil,9 že informace slouží pouze pro potřeby správce daně. Proti tomuto postupu měla žalobkyně možnost podat stížnost, což také učinila. 6. Pokud žalobkyni nebyly poskytnuty informace z vyhledávací části spisu, do které obecně daňový subjekt není oprávněn nahlížet (§ 66 odst. 1 d. ř.), nelze tuto výluku z nahlížení obcházet prostřednictvím úpravy obsažené v InfZ. Pokud žalobkyně tvrdí, že jí byla znemožněna kontrola výkonu veřejné moci, když měla indicie o vadách řízení, žalovaný poukázal na skutečnost, že šlo o „její“ daňovou věc (o „její“ daňový spis) a případnou nezákonnost postupu celního úřadu mohla žalobkyně uplatňovat v rámci odvolacího řízení a souvisejícími správněprávními prostředky ochrany. IV. Posouzení věci krajským soudem 7. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného. Ve věci rozhodl za splnění podmínek § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání. 8. Napadené rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně soud v rámci soudního přezkumu posuzoval jako jeden celek (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 8. 2017, č. j. 6 As 22/2017 – 37; ze dne 22. 7. 2016, č. j. 5 As 254/2015 – 27; ze dne 8. 6. 2017, č. j. 9 As 101/2016 - 62). 9. Žaloba není důvodná. 10. Krajský soud se nejprve zabýval otázkou přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Platí, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí je vadou natolik závažnou, že by se jí soud musel zabývat z úřední povinnosti i nad rámec uplatněných žalobních námitek (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2004, č. j. 5 A 157/2002-35). Je-li totiž správní rozhodnutí nepřezkoumatelné, nelze vůbec věcně posuzovat jeho zákonnost a správnost. Podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soud bez jednání zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. Rozhodnutí je srozumitelné, pokud je opřeno o dostatek důvodů, z nichž je zřejmé, proč správní orgán rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu má být nepřezkoumatelnost vykládána ve svém skutečném smyslu a zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat. Žalobkyně nepřezkoumatelnost spatřovala v tom, že žalovaný v napadeném rozhodnutí poukazoval na specialitu úpravy v daňovém řádu oproti úpravě obsažené v informačním zákoně se závěrem, že daňový řád představuje komplexní úpravu poskytování informací a je tedy vyloučen režim InfZ, současně ale poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. 5 As 3/2006, který tento předpoklad vyvrací. Krajský soud však konstatuje, že odkazem na uvedený judikát NSS žalovaný nikterak nepopřel svůj závěr o komplexnosti úpravy poskytování informací v daňovém řádu. Na citované závěry uvedeného judikátu logicky navázal úvahou o odlišnosti úpravy ve správním a daňovém řádu. Z této úvahy dovodil, že závěry uvedeného rozsudku NSS na situaci žalobkyně nelze aplikovat. Krajský soud tedy nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí neshledal. 11. Podle § 2 odst. 3 InfZ platí, že zákon se nevztahuje na poskytování informací o údajích vedených v centrální evidenci účtů a v navazujících evidencích, informací, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví, a dalších informací, pokud zvláštní zákon upravuje jejich poskytování, zejména vyřízení žádosti včetně náležitostí a způsobu podání žádosti, lhůt, opravných prostředků a způsobu poskytnutí informací. 12. Podle § 66 odst. 1 d. ř. platí, že