32 Ad 21/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

32 Ad 21/2025- 97 - text  11 32 Ad 21/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci žalobkyně: H. M. proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2024, č. j. MPSV-2024/262274-917, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím Úřadu práce České republiky, krajské pobočky v Liberci, ze dne 25. 6. 2024, č. j. 5360/2024/JIL (dále jen „rozhodnutí správního orgánu prvního stupně“), byl žalobkyni přiznán příspěvek na péči ve výši 12 800 Kč měsíčně od února 2024, neboť podle posudku posudkového lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu Semily (dále též „IPZS“) ze dne 20. 5. 2024 se žalobkyně považuje podle § 8 odst. 2 písm. c) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“) za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III (těžká závislost). Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat osm základních životních potřeb [a) mobilitu, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesnou hygienu, g) výkon fyziologické potřeby, h) péči o zdraví, i) osobní aktivity, j) péči o domácnost], a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby [Jako nezvládané nebyly uznány potřeby b) orientace a c) komunikace]. 2. Rozhodnutím ze dne 11. 12. 2024, č. j. MPSV-2024/262274-917 (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně s tím, že výše příspěvku od července 2024 činí 14 800 Kč měsíčně. 3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný popsal průběh správního řízení a provedeného posouzení zdravotního stavu žalobkyně (viz dále níže). S odkazem na posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Hradci Králové (dále jen „posudková komise MPSV“ nebo „PK MPSV“) ze dne 14. 11. 2024, který byl vyhotoven pro účely odvolacího řízení, žalovaný ve shodě se závěry správního orgánu prvního stupně konstatoval, že žalobkyně není schopna zvládat osm výše uvedených základních životních potřeb, a je tak závislá na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III - těžká závislost. 4. Dále odůvodnil, že od července 2024 v souladu se zákonem č. 164/2024 Sb., kterým se mění zákon o sociálních službách, činí dle ustanovení § 11 odst. 2 písm. c) zákona o sociálních službách výše příspěvku pro osoby starší 18 let, jde-li o stupeň III (těžká závislost), částku 14 800 Kč měsíčně. Proto žalovaný zčásti změnil (doplnil) prvostupňové rozhodnutí. II. Obsah žaloby 5. Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně včas podanou blanketní žalobou, kterou následně doplnila podáním ze dne 8. 1. 2025. 6. Žalobkyně namítala, že postupem správních orgánů byla zkrácena na svých právech. „Namátkově“ poukázala na pojetí sociální pomoci v zemích Evropské unie s odkazem na 2 rozsudky Soudního dvora Evropské unie a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 a Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 465/2012. Má za to, že žalovaný nedostatečným zjištěním skutečného stavu věci porušil ustanovení § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád a jeho rozhodnutí včetně prvostupňového rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. V tomto směru odkázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu týkající se nepřezkoumatelnosti. 7. Dle jejího názoru posudek PK MPSV ze dne 14. 11. 2024 nesplňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti vymezený judikaturou Nejvyššího správního soudu. 8. Žalobkyně se ohradila proti neuznání základních životních potřeb orientace a komunikace. Namítá, že nezvládá orientaci v obvyklých situacích a přiměřenou reakci na ně a má oslabeny přiměřené duševní kompetence, jako „následek silného traumatu ze zranění obzvláště v její životní situaci vystupování před soudy“. Dále namítá, že jsou oslabeny její schopnosti komunikace, a to vyjadřovat se srozumitelně mluvenou řečí a dorozumět se jejím prostřednictvím s jinými osobami a chápat obsah přijímaných a sdělovaných zpráv. V obou těchto případech nezvládá všechny dílčí aktivity vymezené pro jednotlivé životní potřeby přílohou č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb., přičemž posudková komise se s jejími námitkami řádně nevypořádala. Žalobkyně sdělila, že nadále přetrvává nepřetržitá každodenní pomoc ze strany jejího syna k uznaným neschopnostem zvládání základních životních potřeb, ale i k těm dosud neuznaným. Uvedla, že čím „odbornější a kvalifikovanější záležitosti, tím narůstá nepostradatelná nápomoc syna v rovině zvládání komunikace a orientace“. 9. Z posudku PK MPSV není rovněž zřejmé, zda zdravotní stav žalobkyně byl komplexně posouzen v rámci úplné zdravotní dokumentace i s přihlédnutím ke všem dříve registrovaným potížím (tj. před dnem 12. 9. 2023 – dnem vzniku jejího zranění). Žalobkyně namítá, že příčin jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (pohledem zpětně do doby vzniku jejího zranění) je mnohem více zdravotních potíží, což nebylo dostatečně zohledněno. 10. Navrhla, aby soud napadené rozhodnutí a jemu předcházející prvostupňové zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil žalovanému nahradit jí náklady řízení a náhradu škody. 11. Žalobkyně žalobu dále doplňovala dalšími obsáhlými podáními. V podání ze dne 18. 1. 2025 uvedla, že následek zranění ze dne 12. 9. 2023, jenž způsobil její akutní neodkladnou hospitalizaci, je třeba posuzovat ve dvou na sebe navazujících rovinách celkového státního politického dění. Následně se zabývá tématem „Nedostatky vztahů pacienta a lékaře“ a teoreticky popisuje právní vztah lékaře a pacienta a zdravotní péči před rokem 1989 a po roce 1989. Do uvedeného rámce popisuje vlastní neblahé zkušenosti se zdravotní péčí (včetně stomatologické péče z let 2006-2011) a zkušenosti svého syna, který se „opakovaně dostal do velmi závažné zdravotní situace nikoli vlastní vinou, nýbrž byl k tomu dováděn pod agresivním tlakem nebezpečné vrstvy společnosti, která nemůže být považována za normální, už jen z pouhé roviny ignorace lidských práv…“ , popisuje synovu hospitalizaci v roce 2005 a 2021, léčení a hospitalizaci svého otce (v letech 1998-2001). Dále se věnuje otázce „Nedostatky subjektů poskytujících sociální služby“ dle zákona o sociálních službách, přičemž popsala své léčení v domácí péči (několika asistentkami) poté, co jí byla dne 21. 9. 2023 nuceně ukončena hospitalizace po úrazu ze dne 12. 9. 2023. 12. V podání ze dne 28. 1. 2025 žalobkyně pokračovala v popisu nedostatků subjektů poskytujících sociální služby a dopadech nedůvěry ve vztahu pacient a lékař při poskytování zdravotní péče a péče sociálních služeb. Dále se věnovala tématu „Věcný dopad nezákonností subjektivního vztahu k pozůstalosti“, přičemž popsala průběhy dědického řízení ve své rodině a další situace, které se týkají její rodinné a životní situace a nesouvisí přímo s projednávanou věcí. 13. V podání ze dne 4. 2. 2025 se zabývá „Věcným dopadem nezákonností na majetek účinky exekučního řízení“, rozebírá institut společného jmění manželů, obcházení zákonů zneužitím pravomoci exekučních úřadů s dopadem na majetek žalobkyně – nejasnosti rozsahu vlastnických práv k pozemku žalobkyně vytyčením hranic parcel. Dále uvedla dopad porušení zákonů na plnění závazků vůči státu a důchodového připojištění a další témata nesouvisející s projednávanou věcí. III. Vyjádření žalovaného 14. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě shrnul, že ze zdravotní dokumentace vyplývá, ze žalobkyně je orientována místem, časem i osobou, disponuje přiměřenými duševními kompetencemi, které jí umožňují přiměřeně se orientovat v přirozeném sociálním prostředí a přiměřeně reagovat v obvyklých situacích. Žalobkyně nemá žádnou poruchu psychického (mentální retardace, demence, jiné těžké psychické postižení) či smyslového charakteru (oboustranná slepota či hluchota). Uvedené hodnocení odpovídá zjištěním sociálního šetření, když v záznamu je uvedeno, že žalobkyně používá brýle na blízko, na levé ucho špatně slyší, na pravé dobře, je orientovaná časem, místem a osobou, paměť má v pořádku, je lítostivá a špatně se vyrovnává se svým zdravotním stavem. 15. Dále uvedl, že rovněž ani k uznání potřeby komunikace nebyl shledán medicínský důvod, který by vyplýval ze zdravotní dokumentace. Žalobkyně není postižena těžkou duševní nebo smyslovou poruchou, která by zvládání této potřeby bránila. Tento závěr je v souladu se záznamem ze sociálního šetření, v němž je k potřebě komunikace uvedeno, že žalobkyně je schopna se dorozumět mluvenou i písemnou formou, zvládá napsat krátký text, podepsat se, používá tlačítkový telefon, zvládá základní obsluhu, tj. zavolat a přijmout hovor. 16. K žalobním námitkám ohledně orientace a komunikace (stran odborných a kvalifikovaných záležitostí) žalovaný uvedl, že tyto námitky neodpovídají tvrzením uvedeným v rámci sociálního šetření. Doplnil, že zmiňované odborné záležitosti, včetně vystupování p