32 Az 2/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

32 Az 2/2025- 77 - text  10 32 Az 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci žalobce: L. B. zastoupený Mgr. Nikolou Runštukovou, advokátkou se sídlem Bohuslava Martinů 1038/20, 500 02 Hradec Králové proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 3. 2025, č. j. OAM-211/ZA-ZA11-ZA01-2025, ve věci mezinárodní ochrany, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Shora označeným rozhodnutím žalovaného nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana dle ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). II. Obsah žaloby 2. Žalobce ve včas podané žalobě namítá, že správní orgán pochybil při právním posouzení věci, konkrétně nesprávně vyhodnotil podmínky § 12 písm. b) a § 14a zákona o azylu, dostatečně se nezabýval individuálními okolnostmi jeho případu. Má za to, že napadené rozhodnutí obsahuje vady skutkového zjištění, žalovaný relevantní tvrzení žalobce bagatelizoval a nedoplnil dokazování v rozsahu, který by odpovídal zásadě materiální pravdy ve správním řízení. Žalovaný tak porušil § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), neboť se jej nedotázal na důležité skutečnosti ohledně útoků otce vůči jeho osobě. 3. Žalobce tvrdí, že čelil domácímu násilí ze strany despotického otce (opakované fyzické útoky, psychická šikana), což lze dle něj podřadit pod širší pojem pronásledování z důvodu příslušnosti k určité sociální skupině - zranitelné osoby v rodinném prostředí. Uvedl, že k násilnému chování otce docházelo opakovaně bez zásahu gruzínských orgánů, ale i případná pomoc by byla bezvýznamná. Žalobce má za to, že domovský stát mu není schopen zajistit odpovídající ochranu před negativním chováním jeho otce. Dovolává se udělení azylu dle § 12 písm. b) zákona o azylu pro odůvodněný strach z pronásledování z důvodu členství v určité sociální skupině. 4. Dále má žalobce za to, že splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany dle § 14a zákona o azylu, neboť v případě návratu do vlasti mu hrozí vážná újma na zdraví. Návratem do země původu by Česká republika dle žalobce porušila mezinárodní závazky, zejména čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (zákaz mučení a nelidského zacházení), čl. 6 a 7 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (právo na život a zákaz krutého zacházení), čl. 5 Všeobecné deklarace lidských práv a čl. 33 odst. 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků (zásada non-refoulement). Žalovaný výše uvedené úmluvy nevzal při svém rozhodování v úvahu. 5. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 7. 5. 2025 uvedl, že s žalobními námitkami nesouhlasí. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, na jehož správnosti setrval. Dále odkázal na obsah správního spisu, zejména na výpovědi žalobce a informace shromážděné v průběhu správního řízení. Uvedl, že nepříznivá ekonomická situace není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, neboť se dotýká všech občanů daného státu bez rozdílu. 7. K obavě žalobce z návratu do vlasti uvedl, že žalobce v řízení neprokázal existenci závažných skutečností, které by odůvodňovaly hrozbu pronásledování podle § 12 zákona o azylu nebo bezprostřední nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a uvedeného zákona. Žalobce nesplnil ani podmínky pro udělení azylu za účelem sloučení rodiny (§ 13 citovaného zákona) ani dle § 14 téhož zákona (národní humanitární azyl). Žalovaný poukázal na to, že žalobce neuvedl žádné relevantní skutečnosti, které by jej v případě návratu do země původu bezprostředně ohrožovaly na životě. Shrnul, že žalobce ve správním řízení uvedl, že v zemi původu žil s otcem, s nímž má složitý vztah. Důvodem jeho odchodu z vlasti kromě ekonomické situace měl být i strach z otce, který se měl vůči žalobci chovat opakovaně násilnicky. Z výpovědí žalobce vyplynulo, že nevyhledal pomoc ze strany gruzínských státních orgánů, neboť dle jeho názoru by to nemělo smysl a žít v jiné části Gruzie nemohl, protože nedisponoval dostatečnými finančními prostředky. Žalovaný v této souvislosti poukázal na to, že žalobce je dospělý (32 let), zdravý, v produktivním věku, svobodný, bezdětný mladý muž, který by se mohl v rámci domovského státu o sebe postarat sám. V zemi původu nepožádal o pomoc příslušné orgány při řešení svých potíží s otcem. 8. Žalovaný považuje žalobcovu žádost za účelovou. Připomněl, že mezinárodní ochrana dle zákona o azylu je naprosto výjimečným a specifickým právním institutem, jež má poskytnout žadateli ochranu před porušováním jeho základních lidských práv, neslouží však k legalizaci pobytu v ČR a nelze ji tak zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území ČR. Pokud tedy žalobce chce v ČR žít z ekonomických důvodů, může k těmto účelům využít některý z institutů zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. 9. Navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. IV. Doplnění žaloby 10. Žalobce prostřednictvím soudem ustanovené zástupkyně podáním ze dne 31. 7. 2025 svoji žalobu doplnil. Uvedl, že k pochybení žalovaného při zjišťování skutkového stavu přispěly i nedostatky v tlumočení při pohovoru s ním, kdy tlumočnice nebyla pohovoru fyzicky přítomna a tlumočení probíhalo přes telefon. Žalobce měl dojem, že mu tlumočnice nerozumí. Jako důkaz fyzické nepřítomnosti tlumočnice poukázal na rozdílné podpisy tlumočnice na jednotlivých listinách založených ve spise. Z důvodu vadného tlumočení v protokolu z pohovoru absentují klíčová tvrzení žalobce, která uváděl, konkrétně např. jeho snaha vyhledat ochranu před útoky otce u státních orgánů, zejména policie. V protokolu je nesprávně uvedeno, že žádnou pomoc nevyhledal. Tento rozpor považuje za klíčový při posouzení, zda mu stát původu byl schopen poskytnout účinnou ochranu. 11. Žalobce se považuje za druhou oběť svého otce. První obětí byla jeho matka, které se rovněž nepodařilo zajistit si před otcem žalobce ochranu, respektive té se jí dostalo až poté, co odcestovala do Itálie, kde ji otec již nebyl schopen vypátrat. Zopakoval, že správní orgán mu během pohovoru nepokládal otázky způsobem, který by vedl ke zjištění jeho individuální situace. 12. Zástupkyně žalobce v doplnění žaloby uvedla, že během porady s ní žalobce uvedl, že netuší, co je uvedeno v protokolu z pohovoru, neboť mu bylo sděleno, že ho v této souvislosti bude kontaktovat advokát a dále, že vše podstatné má vylíčit před soudem. Dle tvrzení žalobce v protokolu o pohovoru zcela chybí informace, že otec žalobce je sympatizantem stávající politické garnitury, kterou volil, což dle názoru žalobce znemožňuje jeho ochranu, jelikož pokud policie zatkne jeho otce, velice jej brzy v souvislosti s politickým vlivem v gruzínské policii propustí (politický klientelismus). Žalobce namítá, že žalovaným opatřené podklady nevypovídají nic o možnostech obrany obětí domácího násilí a zaobírají se pouze otázkami obecného charakteru. 13. Dále žalobce uvedl, že dlouhodobé fyzické a psychické útoky ze strany otce – soukromé osoby – mohou být dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 16. 9. 2008, čj. 5 Azs 13/2020-39, či ze dne 19. 11. 2021, čj. 5 Azs 13/202-39) považovány za azylově relevantní důvod, pokud stát není schopen zajistit účinnou ochranu před takovým jednáním. Žalobce se od svých 16 let před svým otcem, který jej celý život psychicky i fyzicky týral (stejně tak i jeho matku), snaží skrývat, ale ten jej pokaždé vypátral. Současně není možné využít vnitřní přesídlení (otec ho opakovaně dohledal). Žalobce se považuje za člena sociální skupiny obětí domácího násilí dle § 12 písm. b) zákona o azylu. Útoky naplňují také všechny znaky vážné újmy dle § 14a stejného zákona. Žalovaný se uvedenými skutečnostmi nezabýval, bagatelizoval je, čímž správní řízení o udělení mezinárodní ochrany zatížil neodstranitelnou vadou. Setrval na zrušení napadeného rozhodnutí. V. Skutkové a právní závěry krajského soudu 14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002, soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). O věci samé rozhodl při jednání za účasti tlumočníka jazyka gruzínského. A) Skutkový stav věci 15. Z předloženého správního spisu vyplynulo, že žalobce podal dne 21. 2. 2025 žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR. Dne 26. 2. 2025 poskytl údaje k podané žádosti a byl s ním proveden pohovor za účasti tlumočnice jazyka gruzínského. Žalobce vypověděl, že je gruzínské státní příslušnosti i národnosti, vyznává pravoslavné křesťanství, nikdy nebyl politicky aktivní. V roce 2022 pobýval v Německu, kde požádal o mezinárod