36 Az 1/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

36 Az 1/2025- 71 - text  8 36 Az 1/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl soudcem Mgr. et Mgr. Jaroslavem Vávrou ve věci žalobce: X, narozený X státní příslušnost Syrská arabská republika bytem X zastoupený Organizací pro pomoc uprchlíkům, z.s. sídlem Poděbradská 173/5, 190 00 Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, IČ 000 07 064 sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 12. 2024, č. j. OAM-1050/ZA-ZA11-P05-2022 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 12. 2024, č. j. OAM-1050/ZA-ZA11-P05-2022, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení II. Žalovaný je povinen nahradit zástupci žalobce náklady řízení ve výši 249 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: 1. V této azylové věci se soud zabývá určením okamžiku vydání rozhodnutí ve věci samé a v souvislosti s tím posouzením, zda správní orgán náležitě a aktuálně zjistil skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, právě k datu vydání rozhodnutí. To vše za situace relativně dynamických změn v zemi původu žadatele o azyl. I. Shrnutí stavu věci ve správním řízení 2. Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále „napadené rozhodnutí“) nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana dle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v rozhodném znění (dále „zákon o azylu“), neboť dle žalovaného nebyly naplněny zákonné podmínky pro její udělení. 3. S napadeným rozhodnutím žalobce nesouhlasil. II. Žaloba 4. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného včasnou žalobou podanou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“) ve spojení s § 32 zákona o azylu. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 5. Namítal, že napadené rozhodnutí, které bylo vydáno až po pádu režimu Bashara Asada (dále také „Asadův režim“), k němuž došlo v zemi původu žalobce začátkem prosince 2024, nezohledňuje nový vývoj situace v Sýrii. Tvrdil, že nelze předvídat, zda je návrat do Sýrie bezpečný či nikoliv. Odkazoval na stanovisko UNHCR k návratům do Sýrie z prosince 2024, které vyzývalo státy, aby pozastavily nucené návraty syrských obyvatel do Sýrie do doby, než se tamní situace stabilizuje. Ze stanoviska citoval. 6. Dle žalobce nebylo napadené rozhodnutí vydáno dne 2. 12. 2024, ale až dne 6. 2. 2025, kdy došlo na základě písemné výzvy k jeho převzetí žalovaným [dle § 24a odst. 1 zákona o azylu ve spojené s § 71 odst. 2 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále „správní řád“)], případně dne 21. 1. 2025, kdy došlo k předání písemné výzvy k vyzvednutí napadeného rozhodnutí k poštovní přepravě (dle § 27 odst. 9 zákona o azylu ve znění účinném od 1. 7. 2023). Žalovaný vycházel ze zcela neaktuálních informací o zemi původu žalobce. Žalovaný měl vyčkat s vydáním rozhodnutí do doby, než se situace v Sýrii uklidní a bude možné posoudit bezpečnost návratu žalobce domů. Žalobce dále odkazoval na čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice, dle které má soud povinnost věc posuzovat úplně a ex nunc, včetně povinnost zohlednit nové skutečnosti, které nastaly po vydání napadeného rozhodnutí. V tomto případě je však dle žalobce namístě napadené rozhodnutí zrušit, neboť jinak by soud nahrazoval činnost žalovaného. 7. Žalobce dále nesouhlasil se závěrem žalovaného, že žádost o mezinárodní ochranu byla podána účelově pouze s cílem legalizovat si pobyt v České republice. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) namítal, že také snaha o legalizaci pobytu na území ČR sama o sobě k neudělení mezinárodní ochrany nepostačuje. Povinností žalovaného bylo posoudit splnění zákonných podmínek pro udělení mezinárodní ochrany. Zdůraznil svá tvrzení uvedená v rámci pohovoru, tedy že do Sýrie se vrátil z důvodu potřeby péče o nemocného otce, o kterého se jako jediný z rodiny mohl postarat. Skutečnost, že žalobce ani jeho rodina během pobytu v Sýrii neutrpěli dosud žádnou újmu, není důkazem o neopodstatněnosti jeho obav z návratu do země jeho původu z důvodu špatné bezpečnostní situace. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na závěrech obsažených v odůvodnění napadeného rozhodnutí. U žalobce nebyly naplněny důvody pro udělení mezinárodní ochrany v jakékoliv formě. Odkázal zejména na údaje, které žalobce poskytl správnímu orgánu dne 28. 11. 2022, a na protokol o pohovoru ze dne 1. 12. 2022. Poukázal na skutečnost, že aktuální žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je v pořadí druhou žádostí. Na základě první žádosti byla žalobci rozhodnutím ze dne 13. 11. 2015 udělena doplňková ochrana na 24 měsíců dle § 14a zákona o azylu. V této době žalobce nesplňoval důvod pro udělení azylu dle § 12 zákona o azylu. Dne 11. 2. 2016 doplňková ochrana žalobce zanikla, neboť se jí vzdal. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce jako hlavní důvod podání žádosti uváděl bezpečnostní situací v zemi původu, zabýval se žalovaný bezpečností situací v Sýrii k datu vyhotovení rozhodnutí, tj. 2. 12. 2024, velmi podrobně, a to zejména z hlediska možných důvodů pro udělení doplňkové ochrany. 9. Žalovaný připustil nestabilitu a dynamický vývoj situace v zemi původu žalobce po pádu režimu Bashara Asada dne 8. prosince 2024. Napadené rozhodnutí vzhledem k datu jeho vyhotovení (tj. dne 2. 12.024) neobsahuje zhodnocení situace v zemi původu žalobce, která nastala po pádu Asadova režimu. Žalovaný nebyl schopen sled pozdějších událostí předjímat a do odůvodnění napadeného rozhodnutí zakomponovat. 10. Žalovaný nesporoval datum vydání napadeného rozhodnutí, které označil žalobce. Dvouměsíční prodlevu mezi písemným vyhotovením napadeného rozhodnutí a jeho předáním žalobci odůvodňoval odkazem na pozastavení advokátní praxe právního zástupce žalobce a vypravení novém výzvy k převzetí vyhotoveného rozhodnutí, která byla adresována žalobci. 11. Žalovaný dále poukázal na desítky zpráv UNHCR týkající se dynamického vývoje v Sýrii. Příkladmo uváděl zprávu z 17. 3. 2025 týkající se návratu syrských uprchlíků do země původu. K vyjádření dále přiložil mapu vypracovanou UNHCR znázorňující pohyb navracejících se Syřanů do jednotlivých částí Sýrie a informaci Ministerstva zahraničních věcí k situaci v Sýrii z 25. 2. 2025. Dále odkazoval na výsledky průzkumu UNHCR k záměrům syrských uprchlíků ohledně jejich návratu do Sýrie z února 2025. Dle žalovaného neexistuje důvod bránící žalobci v návratu do země původu, kde žije jeho manželka a synové. 12. Žalovaný měl za to, že napadené rozhodnutí je k datu jeho vyhotovení zákonné a odpovídající skutkovému stavu. Proto závěrem navrhl zamítnutí žaloby, pokud soud s ohledem na vyhodnocení současného stavu v zemi původu žalobce nedospěje k jinému závěru v rámci ex nunc přezkumu. IV. Přezkum věci soudem 13. Soud předně uvádí, že vzhledem k novelizaci zákona o azylu, která byla provedena zákonem č. 173/2023 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 7. 2023, je třeba nejprve dle přechodných ustanovení k výše uvedenému zákonu určit, podle jakého znění azylového zákona bude v této věci postupovat. 14. Dle čl. II bodu 1. zákona č. 173/2023 Sb. platí, že řízení podle zákona č. 325/1999 Sb. a řízení podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve věci rozhodnutí vydaného podle zákona č. 325/1999 Sb. zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto dne pravomocně neskončená se dokončí a práva a povinnosti s nimi související se posuzují podle zákona č. 325/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; v těchto řízeních se však postupuje podle § 3d odst. 2 a 3, § 15 a 25 a § 87 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 15. V dané věci bylo azylové řízení zahájeno dne 28. 11. 2022 a pravomocně skončeno dne 6. 2. 2025, kdy bylo napadené rozhodnutí doručeno žalobci. Azylové řízení tedy bylo zahájeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 173/2023 Sb. a pravomocně nebylo skončeno do dne nabytí účinnosti zmíněné novely. Soud tedy postupoval dle zákona o azylu ve znění účinném do 30. 6. 2023, které neobsahovalo ustanovení § 27 odst. 9 výslovně upravující určení okamžiku vydání rozhodnutí ministerstva. 16. Z předloženého spisu zjistil soud následující pro věc rozhodné skutečnosti. 17. Dne 28. 11. 2022 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Jde o v pořadí druhou žádost o udělení mezinárodní ochrany. K první žádosti podané dne 26. 5. 2015 byla žalobci poskytnuta doplňková ochrana dle § 14a zákona o azylu na 24 měsíců, a to rozhodnutím ze dne 13. 11. 2015, č. j. OAM-493/ZA-ZA02-P17-2015, které nabylo právní moci dne 26. 11. 2015. Azyl podle § 12, § 13 a § 14 zákona o azylu žalobci udělen nebyl. Dne 11. 2. 2016 doplňková ochrana žalobci dle § 18 písm. c) zákona o azylu zanikla, neboť se jí vzdal. 18. Jako důvod podání současné žádosti o udělení mezinárodní ochrany uváděl žalobce obavu o bezpečí v souvislosti s válečným stavem v zemi jeho původu. Dl