43 Az 2/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

43 Az 2/2025- 89 - text  16 43 Az 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Bartošem ve věci žalobce: A. T. zastoupen Mgr. Petrem Václavkem, advokátem AK Čechovský & Václavek, s. r. o., se sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2025, č. j. OAM-1521/ZA-ZA11-P05-2024, ve věci mezinárodní ochrany takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2025, č. j. OAM-1521/ZA-ZA11-P05-2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 26 039 Kč k rukám zástupce žalobce do 30 dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podal u krajského soudu žalobu proti shora specifikovanému rozhodnutí, kterým žalovaný rozhodl tak, že mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), se žalobci neuděluje. 2. Krajský soud shledal, že žalovaný nesprávně posoudil otázku udělení národního humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu v souvislosti s žalobcovým prokázaným závažným chronickým onemocněním a možnostmi jeho léčby v zemi původu a musí znovu posoudit otázku udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu mimo jiné v souvislosti s eskalací konfliktu mezi sousedním Izraelem a Íránem. II. Žaloba 3. Žalobce se domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení žalovanému. Namítal předně nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Dále brojil proti nesprávnému závěru o neudělení humanitárního azylu podle ust. § 14 zákona o azylu. Ačkoliv na udělení humanitárního azylu není právní nárok, při jeho zvažování byl žalovaný povinen postupovat v souladu se základními zásadami správního řízení, zejm. se zásadou materiální pravdy podle § 3 správního řádu. Totéž dle žalobce platí i pro otázku neudělení doplňkové ochrany ve vztahu k aktuálně probíhajícímu ozbrojenému konfliktu na území Libanonu. Žalovaný k otázce probíhajícího konfliktu přistoupil selektivně a účelově doklady předkládané žalobcem bagatelizoval, aniž by sám poskytl relevantní zdroje, které obavy prezentované žalobcem vyvracely. 4. Žalobce tvrdil, že mu žalovaný odepřel řádné a nestranné posouzení žádosti o mezinárodní ochranu. Žalovaný označil žalobcovu žádost za účelovou s odkazem na to, že žalobce zdůrazňoval svůj dlouhodobý pobyt a silnou integraci. Podle žalovaného má uvedené dokládat účelovost podání žádosti; žalovaný se odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Azs 423/2004 a 2 Azs 137/2005. Ty se však týkaly situace, kdy osoby žádající o mezinárodní ochranu nedisponovaly dlouhodobějším pobytovým oprávněním, které by předcházelo podání žádosti o mezinárodní ochranu. Naproti tomu žalobce nemohl v České republice žádat o mezinárodní ochranu v době, kdy sem poprvé přicestoval, neboť v té době netrpěl ani roztroušenou sklerózou, ani v Libanonu neprobíhal ozbrojený konflikt takové intenzity, který by jej přímo ohrožoval na životě. Navíc žalobce měl pobytové oprávnění podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (zákon o pobytu cizinců). Nebyl tedy nucen opustit území a stále usiloval o standardní pobytové oprávnění, což je situace nesrovnatelná s dlouhodobým nelegálním pobytem a následným podáním žádosti o mezinárodní ochranu. Legitimitu postupu žalobce konstatoval v nedávné době např. Městský soud v Praze v rozsudku ve věci sp. zn. 19 A 42/2023. 5. K otázce posouzení možnosti udělení humanitárního azylu žalobce popsal a doložil, že trpí roztroušenou sklerózou a doložil nedostupnost léčby v zemi původu. Poukázal na případ libanonské ženy, která rovněž trpí jedním z typů roztroušené sklerózy, její zdravotní stav se po přerušení léčby z důvodu nedostupnosti léků zhoršil a skončila upoutaná na lůžko. Žalovaný svůj úsudek v této souvislosti učinil pouze na základě Informace EUAA – MedCOI čj. AVA 18882. Součástí zprávy je přitom prohlášení, dle kterého zpráva neobsahuje informace o faktické dostupnosti těchto výkonů. Žalobce již ve správním řízení namítal, že není žádný podklad pro závěr, že je léčba roztroušené sklerózy skutečně dostupná s ohledem na ekonomickou krizi v Libanonu, která byla umocněna útoky Izraele na libanonskou zdravotnickou infrastrukturu. Ve spise rovněž není nic, co by vyvracelo obavy žalobce z fungování libanonského zdravotnictví. K žalobce odkázal na články, dle kterých je zdravotnická infrastruktura v zemi zasažena válkou a přiložil i článek, který dokládá, že již před válkou nebyly léky k léčbě roztroušené sklerózy dostupné. Žalovaný na tyto výtky reagoval pouze zopakováním, že zpráva EUAA je objektivní a dostatečná, přičemž toto tvrzení je v rozporu s tím, co o použitelnosti informací uvádí sama zpráva. V případě žalobce je přitom otázka faktické dostupnosti zdravotní péče stěžejní. 6. Žalovaný postupoval v rozporu s ustálenou judikaturou stran rozložení důkazního břemene mezi žadatele o mezinárodní ochranu a správní orgán. V otázce humanitárního azylu měl žalovaný rozptýlit či potvrdit žalobcovy obavy, že se jeho zdravotní stav zásadně zhorší. K tomu si měl obstarat dostatek informací o dostupnosti zdravotní péče v zemi původu. Žalobce důkazní břemeno unesl: předložil aktuální lékařskou zprávu obsahující diagnózu i popis léčby. Doložil, že zdravotnický systém v Libanonu je nefunkční obecně a že se jeho fungování ještě zhoršilo v důsledku probíhajícího ozbrojeného konfliktu. Žalovaný však obavy žalobce nezmírnil, pouze bagatelizoval. Žalobce rovněž doložil případ ženy trpící jednou z forem roztroušené sklerózy, jejíž léčba byla přerušena v důsledku nefungujícího zdravotnického systému a která se následně stala invalidní. To je důkazem, že i krátký výpadek může vést k rapidní neurodegeneraci pacientů s roztroušenou sklerózou. Rovněž demonstruje, že obavy žalobce mají reálný podklad. Žalovaný žalobcovu diagnózu bagatelizoval s poukazem na aktuální příznivý stav. Gros případu je ale právě v tom, že v případě vycestování žalobce do Libanonu a prodlení s adekvátní léčbou by se žalobcův zdravotní stav mohl nenávratně zhoršit. Žalovaný zcela pominul chronický a pozvolně degenerativní charakter onemocnění. Cílem léčby roztroušené sklerózy je zabránit zhoršení zdravotního stavu, které nemocným osobám vždy hrozí. 7. Žalovaným vznesený požadavek bezprostředního ohrožení na životě je v rozporu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Ten v rozsudku ze dne 13. 12. 2016, Paposhvili proti Belgii, pod „velmi výjimečné případy“ může spadat i vážně nemocná osoba, u které by nedostatek vhodné péče či přístupu k ní v přijímající zemi představoval riziko skutečného nebezpečí vážného, rychlého a nevratného zhoršení jejího zdravotního stavu vedoucího k intenzivnímu utrpení nebo výraznému snížení předpokládané délky života. To je případ žalobce, který je léčen s roztroušenou sklerózou právě proto, aby se v podstatě nevyhnutelné zhoršení jeho pohybových schopností co nejvíce oddálilo a zpomalilo. Nevyslyšet obavy žalobce a nutit jej k odchodu do země, kde lidé s jeho diagnózou nemají přístup k léčbě, by jednoznačně představovalo nelidské zacházení a bylo by v rozporu s čl. 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. 8. Žalovaný nesprávně posoudil, zda případ žalobce představuje „důvod hodný zvláštního zřetele“. Tento neurčitý právní pojem v ust. § 14 zákona o azylu je správní orgán povinen v řízení adekvátně vyložit a zjistit, zda pod něj lze subsumovat skutková zjištění. Teprve poté může přistoupit ke správnímu uvážení. 9. Žalobce se má vyhýbat zátěži a stresu, přičemž si lze stěží představit více zatěžující a stresující situaci než návrat do země, kde probíhá aktivní ozbrojený konflikt, a kde žalobce nemá zajištěnu zdravotní péči ani zdroj obživy. Neméně stresující by byla i skutečnost, že žalobce by se do země původu navrátil rovnou jako vnitřně vysídlená osoba a okamžitě by čelil nejistotě ohledně budoucího vývoje. Žalovaný nevypořádal žalobcovu námitku, že Izrael útočí právě na zdravotní infrastrukturu v zemi, což může mít přímý dopad na dostupnost léčby. Sníží-li se kapacita zdravotnických zařízení v Libanonu, dojde k přetížení těch uzlů zdravotnické infrastruktury, které zasaženy přímo nebyly. 10. Žalobce dále poukázal na probíhající ozbrojený konflikt v Libanonu. Pokud se žalovaný otázkou zabýval i po seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí a neprovedl opakované seznámení žalobce podklady pro vydání rozhodnutí, jednal v rozporu s ust. § 36 odst. 3 správního řádu. V takovém případě by bylo na místě rozhodnutí zrušit pro vadu řízení pro vadu řízení podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Pokud žalovaný hodnotí situaci v Libanonu mezi 13. 2. 2025 a 5. 3. 2025, kdy bylo rozhodnutí vydáno, aniž by spisový materiál doplnil o nové podklady, pak v tomto ohledu zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. 11. Žalobce doplnil, že navzdory tvrzení žalovaného konflikt v Liban