8 As 37/2011 — Nejvyšší správní soud

51 A 9/2025- 68 - text  13 51 A 9/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Blažkem ve věci žalobce: J. B. zastoupený advokátem Mgr. Vojtěchem Jiránkem sídlem Žižkova 498, 541 01 Trutnov proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2025, č. j. MZP/2025/230/950, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Správa Krkonošského národního parku (dále jen „správa KRNAP“) rozhodnutím ze dne 24. 3. 2025 shledala žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 87 odst. 3 písm. n) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Tohoto přestupku se žalobce dopustil tím, že v rozporu se zákazem stanoveným v § 17 odst. 2 citovaného zákona se dne 6. 9. 2023 v 16:00 hod. pohyboval v klidovém území KRNAP Hřebeny východních Krkonoš, mimo cesty nebo trasy vyhrazené orgánem ochrany přírody, v lokalitě Studniční hory, na Lavinovém svahu, v k. ú. Pec pod Sněžkou. Za uvedený přestupek správní orgán uložil žalobci pokutu ve výši 15 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení. 2. Žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí správy KRNAP v záhlaví uvedeným rozhodnutím. Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). 3. Krajský soud nerozhoduje o tomto případu poprvé. Rozsudkem ze dne 21. 5. 2024, č. j. 51 A 2/2024-49, zrušil předchozí rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2024 a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Shledal totiž, že v daném rozhodnutí žalovaného (ale ani v jemu předcházejícímu prvoinstančnímu rozhodnutí) nebyl přezkoumatelně odůvodněn závěr o zavinění žalobce. Tedy že žalobce vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům mohl a měl vědět, že se nachází mimo vyhrazenou trasu. Krajský soud dále konstatoval, že pokud žalovaný opětovně dospěje k závěru o spáchání přestupku ze strany žalobce, měl by se v novém rozhodnutí přezkoumatelně vypořádá také s přiměřeností výše pokuty. II. Argumentace účastníků 4. Žalobce v žalobě předně namítl, že ve správním řízení nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav. Žalobce od počátku poukazuje na to, že se pohyboval po značené cestě. Nikde na trase, kterou se žalobce pohyboval, nebyl vyznačen správními orgány tvrzený zákaz vstupu. V místě, kde se žalobce měl dopustit přestupku, tj. u odbočky na tzv. Vojenskou cestu (která je v terénu značena žlutými turistickými značkami), absentovalo označení dvěma vodorovnými červenými pruhy. Ani v žádném právním předpise není exaktně stanovena hranice klidového území. Žalobce tak nemohl vědět, kde se tato hranice nachází. V této souvislosti žalobce namítl, že se řídil značením, které se jevilo jako platné. Správa KRNAP tak způsobila, že byl uveden v omyl, což mu nelze přičítat k tíži. Žalobce za účelem prokázání těchto tvrzení v průběhu řízení dokládal fotografie a navrhoval provedení místního šetření. 5. Správa KRNAP podle žalobce uvádí nepravdy nebo zamlčuje podstatné skutečnosti s cílem jej potrestat, případně ospravedlnit udělení vyšší pokuty, než se uděluje v obdobných případech. Není pravdou, že by žalobce odmítl předložit osobní doklady, z videozáznamu je patrné, že občanský průkaz u sebe nemá a nemohl jej tedy předložit. Dále je v prvostupňovém rozhodnutí uvedeno, že žalobce odmítl podepsat protokol o zjištění. Správa KRNAP ale opomněla dodat, že žalobce tak učinil proto, že u sebe neměl brýle a nebyl si schopen text protokolu přečíst. V prvoinstančním rozhodnutí se také popisují stížnosti, které žalobce v rámci správního řízení podal. To je v rozporu s § 175 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, neboť podání stížnosti by nemělo být stěžovateli na újmu. Žalobce odmítl, že by připustil, že se nachází mimo cestu. Žalobce pouze potvrdil, že ví, že se nachází v klidovém území národního parku (kde se nachází nejen cesta, po které se pohyboval, ale i jiné, řádně značené cesty). 6. K navrženému doplnění dokazování správa KRNAP uvedla, že z důvodu ochrany přírody není možné opětovně vstupovat do klidového území. Toto tvrzení je dle žalobce nepřezkoumatelné. Pokud by bylo pravdivé, pak by ani stráž přírody nemohla do klidového území vstupovat, natož vjíždět motorovými vozidly. Dále správa KRNAP nevyhověla návrhu na provedení ústního jednání. Tento návrh společně s návrhem na provedení místního šetření odmítla s tím, že žalobce neodůvodnil, proč by měly být důkazy provedeny. Takovou povinnost však žalobce v řízení o přestupku neměl, správní orgán tak na něj nezákonně přenesl důkazní břemeno. Žalobce navíc z dobrých důvodů nechtěl správě KRNAP sdělovat, z jakých důvodů chce vyslýchat zasahující stráž přírody. Z navrhované trasy místního šetření pak muselo být zřejmé, že žalobce chce tímto důkazem prokázat absenci řádného značení v dané lokalitě. 7. Ve vztahu k fotografiím (pořízeným ve dnech 9. 3. 2024, 15. 5. 2024 a 9. 6. 2024), kterými žalobce prokazoval své tvrzení, že v daném místě absentuje značení o zákazu vstupu, správa KRNAP uvedla, že tato situace nemusela být stejná v den incidentu (tj. 6. 9. 2023). Žalobce však již v den incidentu upozorňoval na to, že se podle značení nachází na cestě, na které je oprávněn se pohybovat. Pokud správa KRNAP měla za to, že vyznačila v terénu cesty a zákazy zákonným způsobem, nic jí nebránilo toto zdokumentovat a příslušné důkazy v řízení provést. V současné době tak je dle žalobce prokázáno, že nejméně od 9. 3. 2024 do 9. 6. 2024 nebyly zákonné požadavky na vyznačení cest a zákazů v daném místě splněny. Nebylo tedy možné zjistit, zda je vstup do daného území možný, či nikoliv. Stejně tak bylo prokázáno, že v den incidentu na místě existovalo značení, které osobám signalizovalo značenou cestu, po které bylo možné jít. Správa KRNAP si tak zřejmě je vědoma toho, že značení bylo v rozporu se zákonnými požadavky, a nechce, aby tato skutečnost vyšla najevo. 8. Žalobce přisvědčil správním orgánům, že pokud někdo spoléhá na starou mapu, vystavuje se nebezpečí, že je neaktuální. Namítl však, že pokud tato mapa koresponduje se značením v terénu, stěží je možné po žalobci požadovat, aby poznal porušení povinností správy se všemi jeho důsledky. Pokud správa KRNAP tvrdí, že značení klidového území bylo vytvořeno v souladu s právními předpisy, pak toto tvrzení není ve spisu podloženo žádnými důkazy. Zároveň správa KRNAP po žalobci požaduje, aby doložil, že tomu tak nebylo, čímž opět přenáší důkazní břemeno na žalobce. Žalobce poukázal také na skutečnost, že mapa, která je přílohou opatření obecné povahy, na které správa KRNAP odkazuje, má mapový podklad natolik nekvalitní a nejednoznačný, že sama správa ve spisu používá mapu ze serveru www.mapy.cz. 9. Správa KRNAP odkázala na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 9 Ao 7/2011-489, vyložila jej však „omezeným pohledem“. Opomněla totiž zásadní věc, a to svou zákonnou povinnost vyznačit cesty a trasy v terénu. Správou KRNAP odkazovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2024, č. j. 7 As 161/2024-37, se pak dle žalobce na tento případ nevztahuje. Ve věci posuzované v uvedeném rozsudku totiž nebylo sporu o existence značení. 10. K výši uložené pokuty žalobce namítl, že správa KRNAP se omezila na vágní odůvodnění a ignorovala právní názor krajského soudu. Nevypořádala se s otázkou, proč žalobci opakovaně ukládá vyšší pokutu, než jakou mu stráž přírody chtěla udělit na místě, aniž by zjistila další okolnosti odůvodňující výši trestu. Stejně tak nevyhodnotila skutečnost, že žalobce na místě sbíral odpadky, což je jednoznačně záslužná činnost. Žalobce nesouhlasí s tvrzením správy, že pokutu uložila při respektování zásady předvídatelnosti a že typově podobné případy rozhoduje podobně. Správa toto tvrzení nijak nedoložila, ačkoliv žalobce už v odporu proti příkazu odkazoval na případy opravdu závažných porušení zákona, které byly potrestány nižší pokutou. Žalovaný k tomu uvedl, že je mu známo z praxe, že správa KRNAP zpřísnila ukládání pokut, své tvrzení však také nijak nedoložil. 11. Rovněž tvrzení žalovaného, že před vstupem k místu, kde se odehrál incident, nechybělo značení klidového území, není dle žalobce ničím prokázáno. Také žalovaný přenáší důkazní břemeno na žalobce. Nesprávný je též argument žalovaného, že pokuta byla uložena výrazně při dolní hranici. K možné likvidační povaze pokuty nebylo v řízení vedeno žádné dokazování, jedná se tedy jen o odhad žalovaného. Tvrzení žalovaného, že pokuta musí plnit rovněž výchovnou úlohu i vůči dalším subjektům, ukazuje na nezákonné jednání správy KRNAP, která zveřejňuje i nepravomocné výsledky správních řízení. 12. Žalobce navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí včetně rozhodnutí správy KRNAP, případně aby upustil od uložení pokuty či ji snížil na částku 1 000 Kč. 13. Žalovaný ve vyjádření k žalobě konstatoval, že v řízení bylo nutné prokázat zavinění žalobce,