3 Azs 66/2017 — Nejvyšší správní soud

52 A 10/2025- 30 - text  - 6 - 52 A 10/2025 USNESENÍ Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Dvořákem ve věci žalobce: L. D. zastoupený advokátkou JUDr. Alexandrou Nováčkovou, sídlem Otmarova 185/13, 674 01 Třebíč, proti žalovanému: Magistrát města Pardubic, IČ 00274046, sídlem nám. Republiky 12, 530 21 Pardubice, žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2024, č.j. MmP 168420/2024, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se svojí žalobou ze dne 17. 02. 2025 domáhal soudního přezkumu rozhodnutí žalovaného, kterým bylo částečně změněno a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. 2. Uvedená žaloba obsahovalo několik nesrovnalostí, především v ní stálo uvedeno, že má být žalobce zastoupen advokátkou, k čemuž však původně soudu nedoložil plnou moc. Krajský soud tak žalobce vyzval k doplnění plné moci, která by prokazovala jím tvrzené zastoupení. Žalobce tuto plnou moc doplnil dne 10. 03. 2025. 3. Podle § 2 s.ř.s. platí, že ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon. 4. Podle § 65 odst. 1 s.ř.s. kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. 5. V předložené žalobě stojí pouze uvedeno, že se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí v celém rozsahu, neboť jím měl být zkrácen na svých právech. Žalobce nikterak nekonkretizuje svoje žalobní důvody, a to ani skutkovými, ale ani právními námitkami. Žalobce tedy nijak nekonkretizoval, v čem by měly spočívat nedostatky žalovaného rozhodnutí či rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, ani v čem konkrétně měla případně spočívat procesní pochybení správních orgánů. Žaloba obsahovala pouze stručný a nekonkrétní popis procesní roviny správního řízení, jakož i blíže nerozvedenou a údajnou „souvislost“ s trestní věcí vedenou před trestními soudy. Kromě toho žalobce uvedl, že „další vývoj v této trestní věci může významně ovlivnit odůvodnění této žaloby“, přičemž žalobce požádal o stanovení lhůty do 03. 03. 2025 pro „podrobné a aktuální odůvodnění této žaloby“. Nad rámec všeho uvedeného nestále více uvedeno, když k žalobě bylo připojeno žalované rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně a vyrozumění trestního soudu. 6. Konstantní judikatura Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) drží linii toho, že dle ust. § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. je žalobci uložena povinnost uvést v žalobě žalobní body, tj. konkrétní skutková tvrzení a právní argumentaci, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, přičemž výrazem „konkrétní“ je myšleno ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizované, tj. nikoliv v obecné formě (srov. k tomu obdobné závěry vyslovené v rozsudku NSS ze dne 27. 10. 2004, č. j. 4 Azs 149/2004-52, zveřejněném pod číslem 488/2005 Sb. NSS; nebo rozsudek NSS ze dne 24. 08. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78). 7. Za žalobní bod tak lze dle ustálené judikatury NSS považovat tvrzení žalobce obsahující rozhodné skutečnosti a právní argumentaci, které jsou dostatečně individuálně odlišitelné a konkrétní ve vztahu k žalobci a meritu věci. Za žalobní bod nelze považovat ani pouhý výčet zákonných ustanovení či pouze obecný odkaz na zákon jako takový bez souvislosti se skutkovými výtkami (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 12. 2005, č.j. 2 Azs 92/2005-58, rozsudek NSS ze dne 28. 05. 2007, č. j. 8 As 43/2006–74, či rozsudek NSS ze dne 24. 07. 2014, č. j. 7 As 130/2013 – 29, nebo i rozsudek NSS ze dne 05. 03. 2015, č. j. 6 Afs 3/2015–29, body 8 a 9). Dokonce ani pouhé tvrzení, že žalovaný nesprávně aplikoval právní normy stejně jako tvrzení, že se dopustil závažných procesních vad, nelze považovat za dostačující žalobní bod. Uvedení konkrétních žalobních námitek také nelze nahradit zopakováním námitek uplatněných v odvolání, či snad pouhým odkazem na takové podání (srov. rozsudek NSS ze dne 22. 01. 2007, č.j. 8 Afs 55/2005-74). Žalobce je povinen uvést žalobní námitky v žalobě, soud se tak nemůže spokojit ani třeba s odkazem na podání účastníka, které učinil ve správním řízení, např. odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 05. 2003, č.j. 5 A 27/2000-49), a rovněž si nemůže domýšlet, na co konkrétně žalobce v žalobě odkazuje. K tomu viz rozsudek NSS ze dne 27. 02. 2015, č. j. 6 Ads 5/2015 – 20, kde Nejvyšší správní soud konstatoval, že „soud ... v žádném případě není povinen žalobní body domýšlet, fantazijně o nich spekulovat, resp. konstruovat namísto žalobce všechny možné zásahy do jeho veřejných subjektivních práv, jinak by porušil dispoziční zásadu, podle níž má žalobce ve svých rukou určit, proti čemu a proč žalobu podává, a tím i závazně vymezit rozsah, v němž se má soud věcí zabývat.“ Alespoň jeden konkrétní žalobní bod by tak měl být výslovně formulován v předmětné žalobě. 8. Z pohledu pevně etablovaných požadavků vycházejících ze zákona, i mj. výše uvedené judikatury NSS, je v dané věci zřejmé, že žaloba neobsahuje žádný žalobní bod. Námitky žalobce jsou ryze abstraktní, když neobsahují žádné skutkové výtky či právní argumenty ve vztahu k žalobci a jeho právní věci. Žalobce uvádí pouze to, že rozhodnutím žalovaného byl krácen na svých právech, ale bez jakékoliv další konkretizace. Soud tak nemá možnost vlastního posouzení okolností daného případu, a to obzvláště za situace, kdy nejsou splněny ani všechny podstatné náležitosti žaloby, které vyžaduje zákon. Takovému závěru svědčí i další rozsudek NSS ze dne 21. 05. 2014, č.j. 6 As 50/2014-18, kdy tento soud potvrzuje své dřívější rozhodnutí ohledně neexistence žalobního bodu ve smyslu rozsudku rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 08. 2010, č.j. 4 As 3/2008-78 Rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 08. 2010, č.j. 4As 3/2008-78 k pojmu žalobní bod: „Rozšířený senát se přiklonil k definici žalobního bodu provedené druhým senátem, podle něhož je nutno za žalobní bod považovat každé vyjádření žalobce, z něhož byť i jen v nejhrubších obrysech lze dovodit, že napadané správní rozhodnutí z určitého důvodu považuje za nezákonné. Jinými slovy, náležitost žaloby dle § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. je splněna, pokud jsou z tvrzení žalobce seznatelné skutkové děje a okolnosti individuálně odlišitelné od jiných ve vztahu ke konkrétnímu případu žalobce, jež žalobce považoval za relevantní k jim domnělé nezákonnosti správního rozhodnutí; právní důvody nezákonnosti (či nicotnosti) napadeného správního rozhodnutí pak musí být tvrzeny alespoň tak, aby soud při aplikaci obecného pravidla, že soud zná právo, mohl dostatečně vymezit, kterým směrem, tj. ve vztahu k jakým právním předpisům, bude směřovat jeho přezkum.“ a z toho důvodu výslovně označuje takovou žalobu za neprojednatelnou. Opačné názory (obsažené např. v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2013, č.j. 1 Azs 15/2013 – 45) výslovně označuje za „ojedinělý exes“ (viz bod 18 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 05. 2014, č.j. 6 As 50/2014-18). 9. Žalobní body přitom musí být vymezeny ve dvouměsíční lhůtě pro podání správní žaloby (§ 71 odst. 2 ve spojení s § 72 odst. 1 s. ř. s.). Žalobními body je soud vázán a nemůže přezkoumat napadené rozhodnutí z důvodů, které nebyly řádně a včas uplatněny. Pokud by soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí nad rámec žalobních bodů, překročil by rámec přezkumné činnosti vymezený v § 75 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud již v minulosti vyslovil, že „jinou vadou řízení před soudem“ s vlivem na zákonnost rozhodnutí o věci samé je, pokud krajský soud přezkoumá a poté zruší žalobou napadené správní rozhodnutí z důvodu, který nebyl žalobcem uplatněn jako žalobní bod. Takový postup krajského soudu je nejen popřením dispoziční zásady, kterou je ovládáno správní soudnictví, ale znamená i zásah do principu rovnosti účastníků řízení, neboť jim odnímá právo vyjádřit se ke skutkovým a právním otázkám, které vzal soud za určující pro své zrušující rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2008, č. j. 7Afs 216/2006-63, dostupný /obdobně jako ostatní zmiňovaná rozhodnutí kasačního soudu/ na www.nssoud.cz). Ve správním soudnictví se neprosazuje zásada oficiality, která by umožňovala soudu vlastní