7 Afs 216/2006 — Nejvyšší správní soud

52 A 51/2023- 430 - text 14 52 A 51/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci v Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudců Mgr.et Mgr. Jaroslava Vávry a JUDr. Aleše Korejtka ve věci žalobce: P. V. zastoupený advokátem JUDr. Petrem Wünschem sídlem Italská 753/27, 120 00 Praha proti žalovanému: Státní pozemkový úřad, Odbor pozemkových úprav sídlem Husinecká 1024/11a, 130 00 Praha v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 6. 2023, č. j. SPU 116728/2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhal u zdejšího soudu přezkumu v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Krajského pozemkového úřadu pro Pardubický kraj, Pobočky Ústí nad Orlicí (dále jen jako „Pozemkový úřad“), o schválení návrhu komplexních pozemkových úprav (dále jen jako „KoPÚ“) v k. ú. Česká Rybná u Žamberka a v části k. ú. Sopotnice, č. j. SPU 342333/2022Fi, ze dne 3. 1. 2023. II. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobce svou žalobu odůvodnil následujícím způsobem. Na prvním místě žalobce vytýká žalovanému rozhodnutí jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. Žalobce je toho názoru, že se žalovaný nedostatečně zabýval jeho konkrétními námitkami, např. námitkou o nesplnění podmínek § 2 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/199l Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „ZoPÚ“), a o dotčení vlastnického práva žalobce k pozemkům ve vlastnictví žalobce. Žalovaný námitky žalobce vypořádal pouze nepřiléhavou judikaturou a zcela pominul žalobcem navržené důkazy. Nevypořádána zůstala především námitka žalobce, že KoPÚ nesplňuje kritéria ust. § 2 ZoPÚ, jelikož je známo, že cesta na předmětných pozemcích p. č. X a p. č. Y ve vlastnictví žalobce se již desítky let veřejně užívá a všechny okolní vlastníky optimálně zpřístupňuje. Žalovaný k této otázce odkázal pouze na nepřiléhavou judikaturu, která nereflektuje skutkový stav v této věci. Žalobce v řízení o KoPÚ konzistentně namítal, že správní orgán prvního stupně neobjasnil, z jakého konkrétního veřejného zájmu je nezbytné zasáhnout do vlastnického práva žalobce k předmětným pozemkům tak, že mu bude odňato, když na předmětných pozemcích se nachází dlouhodobě veřejně užívaná cesta, která všechny okolní vlastníky již optimálně zpřístupňuje. Odnětím pozemků žalobci nedojde ke změně využívání pozemků, doprava bude dále realizována po těchto cestách. Argument správních orgánů, že důvodem odnětí pozemků žalobci je veřejný zájem na zpřístupnění dalších pozemků v okolí, nemůže obstát, když sami okolní vlastníci uvedli, že jim přístup po těchto cestách umožněn je. Odnětí vlastnického práva žalobce je tak zcela neproporcionální. V projednávané věci nebylo nutné navrhovat jiná opatření pro zpřístupnění ostatních pozemků, jelikož žalobce na existenci veřejně účelové cesty trvá, čímž je institut veřejného užívání zajištěn (s tím počítá též Metodický návod pro provádění pozemkových úprav MN01/2022). Není pravdou, že žalobce ve svém odvolání požadoval zcela novou okružní trasu. Žalobce pouze poukázal na neexistenci veřejného zájmu v navrženém řešení (odnětí pozemků), když naopak ve veřejném zájmu by bylo protažení cesty DC10B-R až k cestě VC3C-R, což by zpřístupnilo i dosud nepřístupné pozemky. Oproti tomu navržené řešení odnětí pozemků žalobci žádné nové pozemky nezpřístupní, přístupné zůstanou pouze pozemky, které jsou přístupné již nyní. Správní orgány se však při hodnocení veřejného zájmu omezily pouze na citaci zákonné úpravy bez přihlédnutí k argumentaci žalobce a navrženým důkazům. Žalovaný například zcela opomněl i to, že územní plán obce Česká Rybná u Žamberka nepočítá pro lokalitu „Na Hranicích“ s další výstavbou, tudíž neexistuje potřeba zvýšení dopravní obslužnosti. Žalobce vedle již výše uvedených skutečností o nenaplnění podmínky veřejného zájmu namítal též faktické ztížení přístupnosti pozemků v lokalitě „Na Hranicích“, což však žalovaný v bodě 10 označil za nepodložené spekulace. Takové vypořádání námitky je v rozporu s praxí samotného žalovaného, což lze seznat např. z vyjádření ředitelky žalovaného pro ekolist.cz, kde paní ředitelka mj. uvedla, že jednou ze základních podmínek pro schválení pozemkových úprav je, že každý pozemek musí být zpřístupněn, avšak dokud není potřeba přístupu na pozemek vlastníka, navržená cesta se nerealizuje. Z komplexního řešení však vyplývá, že nebudou zpřístupněny pozemky p. č. st. Z a Z1 a p. č. W. Ředitelka žalovaného tak jedním slovem uvádí, že tam, kde není potřeba přístupnosti na pozemky, se cesty nerealizují, a druhým slovem námitku žalobce o nepotřebnosti zajištění přístupu na pozemky, jelikož již taková cesta existuje, označí za nepodloženou spekulaci. 3. Nelze též přehlížet, že žalobce dále celé řízení poukazuje na porušení zákonného kritéria přiměřenosti kvality a ceny, jelikož veřejný zájem nemůže převážit nad zachováním vlastnického práva žalobce k dotčeným cestám, které jsou dle přiložené fotodokumentace udržované a funkční. 4. Dále v žalobě žalobce poukazuje na diskriminační chování správních orgánů spočívající v rozdílném zacházení s vlastníky pozemků, na nichž jsou umístěny cesty sloužící jako veřejně přístupné komunikace. Žalovaný i přes námitku žalobci neobjasnil, proč v obdobné lokalitě „Na Moštárně“ zůstaly cesty VC8-R, VC9A a VC9-R (1/2) ve vlastnictví původních majitelů, ale cesty ve vlastnictví žalobce mají být předány státu a obci. Neobjasněné také zůstalo, proč ostatní veřejně účelové cesty v lokalitě „Na Hranicích“ zůstaly původním majitelům, byť by měly být ve veřejném zájmu využity ke zpřístupnění okolích pozemků. Navíc byly zrušeny navrhované cesty DC3 a DC20, kdy bylo na 1. jednání sboru zástupců rozhodnuto, že tyto cesty jsou soukromé a soukromými zůstanou, byť jde o cesty páteřní, jež by měly sloužit k propojení pozemků. Toto rozdílné zacházení nebylo i přes námitky žalobce nijak vysvětleno, což činí rozhodnutí správních orgánů nepřezkoumatelnými. 5. Žalobce též vytýká správnímu orgánu porušení jeho práva na spravedlivý proces a práva být řádně informován v procesu schvalování KoPÚ. K porušení jeho práv mělo dojít již na prvním jednání dne 27. 2. 2019, kde nebyl účastníkům dostatečně vysvětlen postup schvalování návrhu komplexních úprav, význam návrhu úprav a vyjádření jejich nesouhlasu s novým uspořádáním pozemků. Vzhledem k textaci a poučení na úvodním jednání neměl žalobce pochybnosti o tom, že důležitým bude jeho souhlas s návrhem komplexních úprav, který bude schvalován na závěrečném jednání. Účastnící úvodního jednání byli informováni, že pozemkový úřad rozhodne o schválení návrhu, budou-li s ním souhlasit vlastníci 60% výměry pozemků, přičemž bude konáno závěrečné jednání, kde budou účastníci seznámení s finálním návrhem, který jim bude předložen k nahlédnutí. Na základě této informace tak nabyl žalobce legitimního očekávání, že jeho souhlas bude relevantní až po seznámení s finální verzí návrhu. Správní orgán I. stupně však náležitě účastníkům postup schvalování neobjasnil, neobjasnil jim ani význam udělovaného souhlasu a ani to, že jej nemohou vzít zpět. S konečnou verzí návrhu na závěrečném zasedání nesouhlasili vlastníci s více než 40% výměry pozemků, jejich nesouhlasu však již nebyla přiznána právní relevance, na což nebyli ze strany správního orgánu upozorněni. Tento informační deficit je pochybením správního orgánu a porušení práva žalobce na spravedlivý proces a práva být náležitě informován, což vedlo k zásahu do jeho vlastnického práva. 6. Porušena byla dle žalobce též práva sboru zástupců v procesu komplexních řešení stejně jako práva žalobce jako člena sboru zástupců, což mělo opět dopad do jeho vlastnického práva. Žalovanému je vytýkáno, že nesprávně posoudil tu skutečnost, že správní orgán I. stupně deklaroval schválení návrhu komplexních úprav dříve, než byl schválen aktualizovaný plán společných zařízení (dále jen jako „PSZ“) a s tím související kroky v řízení. Dne 30. 3. 2022 se konalo 5. jednání sboru zástupců, což s ohledem na to, že aktualizace PSZ byla schválena na zasedání zastupitelstva obce dne 1. 4. 2022, svědčí o tom, že správní orgán I. stupně přistupoval ke spolupráci se sborem zástupců čistě formálně, když správní orgán I. stupně postavil sbor zástupců před hotovou věc, jelikož vzhledem k datům konání schůze sboru a zasedání zastupitelstva nebylo možné do aktualizace PSZ jakkoliv zasáhnout. O tom, že takové jednání správního orgánu bylo na újmu sboru zástupců, svědčí i nesouhlas 5 členů sboru s konečnou verzí návrhu KoPÚ. Zásah do práv sboru zástupců a žalobce bylo též nekonání kontrolních dnů dle ZoPÚ. Ze správního spisu vyplývá, že se konaly dva kontrolní dny, a to dne 17. 7. 2020 a dne 29. 3