8 As 37/2011 — Nejvyšší správní soud

52 Af 20/2024- 124 - text 10 52 Af 20/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci v Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Aleše Korejtka a Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry ve věci žalobce: Oustecké nádraží, s. r. o., IČO: 04518403, sídlem Nádražní 684, 562 01 Ústí nad Orlicí, zastoupeného Mgr. Ing. Ladislavem Šmardou, advokátem, sídlem Černochova 256/8, 779 00 Olomouc – Lazce, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 10. 2024, č. j. 30687/24/5100-00460-704211, č. j. 30693/24/5100-00460-704211, č. j. 30697/24/5100-00460-704211, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Žalobou napadené rozhodnutí 1. Žalobce je na základě kupní smlouvy vlastníkem pozemku evidovaného v katastru nemovitostí jako p. č. St. X (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba č. p. Y (stavba pro dopravu), vše v k. ú. a obci X. Pozemek p. č. st. X je přitom v celé své výměře 944 m2 zastavěn zdanitelnou stavbou č. p. Y, jež je jeho součástí, a proto není předmětem daně z pozemků ve smyslu § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění účinném pro předmětná zdaňovací období (dále též „zákon č. 338/1992 Sb.“ či „zákon o dani z nemovitých věcí“), zdanění podle zákona č. 338/1992 Sb. podléhá pouze samotná stavba (jde o stavbu ve tvaru písmene H se dvěma verandami krytými střešní konstrukcí). (obrázek) 2. Žalobce podal dne 30. 1. 2017 daňové přiznání k dani z nemovitých věcí na zdaňovací období roku 2017, v němž uvedl pozemek p. č. St. X o výměře 944 m2, v předmětu daně z pozemků „E“ – zastavěná plocha a nádvoří s výměrou nezastavěné plochy 254,57 m2, u nějž uplatnil nárok na osvobození dle § 4 odst. 1 písm. l) zákona č. 338/1992 Sb., a v předmětu daně ze staveb a jednotek „O“ – ostatní druhy podnikání stavbu č. p. Y na pozemku p. č. St. X o výměře zastavěné plochy 689,43 m2 s uvedením 2 nadzemních podlaží na řádku č. 313 tohoto přiznání. Daň z nemovitých věcí na zdaňovací období roku 2017 vyměřil správce daně v souladu s takto podaným daňovým přiznáním. V následujících zdaňovacích obdobích roku 2018 až 2020 byla daň vždy vyměřena postupem dle § 13a odst. 1 zákona č. 338/1992 Sb., tj. ve výši poslední známé daně, případně ve výši upravené dle § 13a odst. 2 zákona č. 338/1992 Sb. Za zdaňovací období roku 2021, 2022 a 2023 byla daň vyměřena v částce 23 806 Kč. 3. Dne 27. 11. 2023 podal žalobce dodatečné daňové přiznání k dani z nemovitých věcí na zdaňovací období roku 2021, 2022 a 2023 s průvodním dopisem, v němž popsal důvody pro podání dodatečného daňového přiznání. Konkrétně uvedl, že stavba č. p. Y „je památkově chráněnou bývalou staniční budovou v železniční stanici Ústí nad Orlicí, kterou naše společnost Oustecké nádraží, s. r. o., koupila v roce 2016 od Českých drah, a. s., tato budova je na katastru vedena nedělitelně jako stavba pro dopravu, je obklopena železniční stanicí, po obou stranách jezdí vlaky a kolem dokola až po naše zdi je (cizí) pozemek – (nezastřešené) nástupiště“. Žalobce v tomto dodatečném daňovém přiznání uvedl v předmětu daně z pozemků „E“ (zastavěná plocha a nádvoří) pozemek p. č. St. X o výměře zastavěné plochy 944 m2, kdy výslednou daň na řádku č. 224 vyčíslil ve výši 0 Kč, a v předmětu daně ze staveb a jednotek „O“ (ostatní druhy podnikání) uvedl stavbu č. p. Y na pozemku p. č. St. X o výměře zastavěné plochy 944 m 2 s 1 nadzemním podlažím na řádku č. 313, kdy u této stavby uplatnil nárok na osvobození dle § 9 odst. 1 písm. j) zákona č. 338/1992 Sb. Dodatečně přiznanou daň vyčíslil na řádku č. 405 ve výši - 23 806 Kč. 4. Orgány finanční správy v daňovém řízení zkoumaly naplnění tří podmínek nutných pro osvobození dle § 9 odst. 1 písm. j) zákona č. 338/1992 Sb., Podle § 9 odst. 1 písm. j) zákona č. 338/1992 Sb. jsou od daně ze staveb a jednotek osvobozeny zdanitelné stavby drah a na dráze, letecké, vodních cest a přístavů, pokud jsou v souladu s kolaudačním rozhodnutím nebo kolaudačním souhlasem stavebního úřadu užívány k veřejné dopravě. Podle § 9 odst. 3 zákona č. 338/1992 Sb. v případě zdanitelných staveb podle odstavce 1 písm. i) a j) podléhá osvobození podle odstavce 1 vždy celá zdanitelná stavba. a to 1) zda se jedná o zdanitelnou stavbu (na dráze), tedy zda stavba č. p. Y o výměře zastavěné plochy 944 m2 odpovídá definici katastrálního zákona, dále 2) zda byla v dané věci splněna podmínka existence kolaudačního rozhodnutí nebo kolaudačního souhlasu a konečně 3) zda v daném případě došlo ke skutečnému užívání stavby v souladu s kolaudačním rozhodnutím (kolaudačním souhlasem) pro veřejnou dopravu. Orgány finanční správy přitom dospěly k závěru, že žalobcem nebylo prokázáno splnění třetí podmínky, tedy nebylo prokázáno, že předmětná zdanitelná stavba byla ve výše uvedených zdaňovacích obdobích užívána k veřejné dopravě. Žalobci proto bylo žalobou napadenými rozhodnutími ze dne 8. 10. 2024, č. j. 30687/24/5100-00460-704211, č. j. 30693/24/5100-00460-704211, č. j. 30697/24/5100-00460-704211 (ve spojení s rozhodnutími vydanými Finančním úřadem pro Pardubický kraj dne 3. 4. 2024 pod č. j. 467677/24/2809-00460-608285, č. j. 467788/24/2809-00460-608285 a č. j. 467821/24/2809-00460-608285), doměřena daň z nemovitých věcí za zdaňovací období 2021, 2022 a 2023 (za každé zdaňovací období v částce 6 648 Kč) a současně mu bylo stanoveno penále (vždy ve výši 1 330 Kč). II. Žaloba a vyjádření žalovaného 5. Proti rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 10. 2024, č. j. 30687/24/5100-00460-704211, č. j. 30693/24/5100-00460-704211, č. j. 30697/24/5100-00460-704211, podal žalobce žalobu, v níž přisvědčil žalovanému, že byly splněny prvé dvě podmínky pro osvobození předmětné stavby plynoucí z § 9 odst. 1 písm. j) zákona č. 338/1992 Sb. [1) jedná se o zdanitelnou stavbu na dráze a 2) byla splněna podmínka existence kolaudačního rozhodnutí], nesouhlasil však se závěrem orgánů finanční správy, že neprokázal splnění třetí podmínky, tedy neprokázal, že předmětná zdanitelná stavba byla ve výše uvedených zdaňovacích obdobích skutečně užívána k veřejné dopravě. Žalobce je přesvědčen, že „stavba č. p. Y jako stavba na dráze stále slouží účelu veřejné dopravy, když je ve své podstatné části využívána neomezeným okruhem cestujících (veřejností) k dopravě (přístřeší a doplňkové služby v podobě osvětlení, laviček, internetového připojení zdarma apod.)“. V této souvislosti žalobce poukázal na sdělení Dopravního a energetického stavebního úřadu (dále také „DESÚ“) ze dne 14. 2. 2024, dle kterého stavba č. p. Y (dále též „předmětná stavba“ či „posuzovaná stavba“) „naplňuje znaky stavby dráhy, a to konkrétně dle § 9 písm. i) vyhlášky č. 177/1995 Sb., kterou se vydává stavební a technický řád drah: budovy a zařízení určené k uspokojování přepravních potřeb poskytování služeb spojených s přepravou veřejnosti“. Podle DESÚ lze „v tomto kontextu tedy uvést, že stavba je využívána pro veřejnou dopravu a činnosti nezbytné k jejímu zajišťování“. Dle mínění žalobce není podstatné, že žalobce není provozovatelem dráhy či dopravcem a není ani s těmito subjekty v nějakém smluvním vztahu, nepodstatné jsou i další skutečnosti akcentované žalovaným v odůvodnění žalobou napadených rozhodnutí (právní forma žalobce, stavba č. p. Y není vybavena v souladu s vyhláškou č. 177/1995 Sb., existence nové staniční budovy, která byla postavena a uvedena do provozu v roce 2014, etc.). Žalobce je přesvědčen, že splnil všechny podmínky pro osvobození od daně z nemovitých věcí dle § 9 odst. 1 písm. j) zákona č. 338/1992 Sb., když stavba na dráze č. p. Y k rozhodnému dni byla v souladu s kolaudačním rozhodnutím užívána k veřejné dopravě. Orgány finanční správy měly v případě „pochybností o výkladu práva“ postupovat v souladu se zásadou in dubio mitius, resp. in dubio contra fiscum, tedy zvolit výklad pro žalobce příznivější. Své námitky v průběhu řízení podpořil žalobce i odkazem na vyjádření veřejného ochránce práv ze dne 15. 4. 2025, č. j. KVOP – 16238/2025, v němž veřejný ochránce práv argumentaci žalobce přisvědčil. Veřejný ochránce práv při formulací svých závěrů „vzal v úvahu i skutečnost, že žalobce, i když není dopravcem ani provozovatelem dráhy, v daných zdaňovacích obdobích nevyužíval výpravní budovu k žádné jiné podnikatelské činnosti než bezplatnému užívání krytých nástupišť jako přístřešku pro cestující“. Toto užívání nelze dle veřejného ochránce práv „hodnotit jako nahodilé (vlastník nevyužívá prostory prozatím pro své účely), ale jako faktické užívání k uspokojování přepravních potřeb cestujících“. Ze všech výše uvedených důvodů by dle žalobce žalobou napadená rozhodnutí měla být zrušena a věc by měla být vrácena žalovanému k dalšímu řízení. 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě [jež není třeba podrobně rekapitulovat, neboť jeho obsah účastníci znají, nadto v řízení byl žalovaný úspěšn