Z rozhodnutí: 1. Žalobce napadl žalobou rozhodnutí specifikované v záhlaví tohoto rozsudku, kterým žalovaný rozhodl podle § 124b odst. 1 písm. c), odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění, přičemž dobu zajištění stanovil na 30 dnů okamžiku omezení osobní svobody ke kterému došlo dne 20. 11. 20…
61 A 13/2025- 49 - text
8 61 A 13/2025
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Venclovou, Ph.D., v právní věci
žalobce: B. T. L.
proti
žalovanému: Krajské ředitelství policie Pardubického kraje, IČO 72050250
odbor cizinecké policie, sídlem Purkyňova 1907/2, 568 14 Svitavy
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 11. 2025, č. j. KRPE-107616-26/ČJ-2024-170022-SV,
takto:
I. Žalobci se ustanovuje opatrovníkem Mgr. Radka Landsmannová, advokátka, se sídlem Sladkovského 767, 530 02 Pardubice.
II. Žaloba se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
Odůvodnění:
Vymezení věci
1. Žalobce napadl žalobou rozhodnutí specifikované v záhlaví tohoto rozsudku, kterým žalovaný rozhodl podle § 124b odst. 1 písm. c), odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění, přičemž dobu zajištění stanovil na 30 dnů okamžiku omezení osobní svobody ke kterému došlo dne 20. 11. 2025 ve 13:50 hodin.
2. Žalované rozhodnutí bylo vydáno poté, co byl žalobce dne 20. 11. 2025 kontrolován hlídkou Oddělení pobytové kontroly pátrání a eskort Odboru cizinecké policie Krajského ředitelství policie Pardubického kraje v rámci pobytové kontroly prováděné v souladu s § 167 odst. 1 písm. d) zák. o pobytu cizinců, a to na adrese X, přičemž na výzvu k prokázání totožnosti a předložení oprávněnosti k pobytu na území České republiky prokázal žalobce svoji totožnost předložením cestovního pasu Vietnamu, který není opatřen žádným platným vízem či povolením k pobytu ani otiskem přechodového razítka. Žalobce nepředložil žádné platné oprávnění k pobytu na území České republiky. Dále bylo lustrací na místě kontroly zjištěno, že žalobce je veden v evidenci nežádoucích osob na území České republiky se záznamem od 23. 7. 2025 do 31. 12. 2999, neboť mu bylo Krajským ředitelstvím policie Karlovarského kraje dne 16. 5. 2025, č. j. KRPK-4617-39/ČJ-2025-190022) uloženo správní vyhoštění, které nabylo právní moci dne 23. 7. 2025, když odvolání žalobce bylo zamítnuto rozhodnutím Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 23. 7. 2025, č. j. CPR-19971-3/ČJ -2025-930308-V248, jehož zákonnost byla k žalobě žalobce přezkoumána Krajským soudem v Plzni, který žalobu odmítl usnesením č. j. 17 A 53/2025 - 23 ze dne 8. 10. 2025. Podle záznamů v informačních systémech žalobce v minulosti opakovaně porušoval veřejný pořádek na území České republiky (trestní příkazy Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 26. 1. 2015, č.j. 7 T 3/2015 – přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, ze dne 25. 6. 2016, č.j. 7 T182/2015, ze dne 19. 6. 2017 – přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, č.j. 2 T 76/2017, trestní příkaz Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 11. 2023, č.j. 1 T 189/2023 – přečin omezování osobní svobody).
Žaloba a vyjádření žalovaného
3. Žalobce předně namítal, že žalovaná před vydáním žalovaného rozhodnutí dostatečně neposoudila možnost využití zvláštních opatření za účelem vycestování podle § 123b zákona o pobytu cizinců. Zdůraznil především, že je dostupný na adrese nahlášeného bydliště X, kde byl kontrolován policejní hlídkou a dále, že by se podrobil povinnosti hlásit se osobně Policii České republiky ve stanovené době.
4. Žalobce má za to, že žalovaný v rozporu s ustanovením § 3 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), nezjistil skutkový stav věci v rozsahu nezbytném k vydání zákonného rozhodnutí v souladu se zásadami uvedenými v § 2 téhož zákona. Zejména žalobce sporuje závěr žalovaného ve vztahu k ohlašovací povinnosti, že nemůže jeho tvrzení ověřit, a proto ho nemůže brát v potaz. Odmítá rovněž odůvodnění žalovaného postavené na závěru, že žalobce nemá finance na vycestování do Vietnamu.
5. Dále žalobce namítal, že žalované rozhodnutí dostatečně nezohledňuje jeho individuální okolnosti, neboť není reflektována zvláštní zranitelnost jeho osoby vyplývající z jeho věku, žalobci je 71 roků a trpí zdravotními potížemi, astmatem a dnou. Dle žalobce je proto rozhodnutí postiženo vadou nepřezkoumatelnosti. Žalobce má za to, že splňuje znaky zranitelné osoby ve smyslu § 2 odstavec 1 písm. i) zák. č. 326/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), neboť je osobou starší 65 let se zdravotním postižením nebo vážným onemocněním. K tomu doplňuje, že na něj jako na zranitelnou osobu musí být nahlíženo i podle zákona o pobytu cizinců, byť tento zákon sám takovou kategorii osob nezná. V této souvislosti žalobce odkázal na čl. 3 odst. 9 Návratové směrnice a na případ Yoh-Ekale Mwanje proti Belgii, stížnost č. 10486/10, rozhodnutí ESLP ze dne 20. 1. 2011, kde ESLP konstatoval nelidské a ponižující zacházení v souvislosti se zhoršováním zdravotního stavu cizinky v detenčním zařízení. Dále žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále též jen „NSS“) č. j. 7 Azs 471/2019–60 ze dne 21. 5. 2020 a č. j. 5 Azs 223/2017 - 27 ze dne 14. 11. 2017, podle kterých má být věnována pozornost zvláštní zranitelnosti osob i při rozhodování o zajištění cizince. Žalobce přitom doplnil, že v detenčním zařízení se jeho zdravotní a psychický stav zhoršil. Žalobce má přitom na uvedené adrese blízké příbuzné (děti a vnoučata), kteří se o něj mohou postarat.
6. Dále žalobce však výslovně uvedl, že se nebrání návratu do Vietnamu a chtěl by tam odjet, ale v České republice má závazky, které musí ukončit, jako např. živnostenské oprávnění k podnikání. Po vyřízení této povinnosti by vůči České republice by žadatel vycestoval do Vietnamu.
7. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud žalované rozhodnutí pro nezákonnost zrušil.
8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na závěrech obsažených v odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž platí, že vyjádření žalovaného není třeba podrobně rekapitulovat, neboť jeho obsah účastníci znají, nadto v řízení byl žalovaný úspěšný, přičemž v odůvodnění rozsudku je třeba vypořádat základní námitky toho účastníka, kterému soud za pravdu nedal; ostatně rozhodnutí soudu je primárně reakcí na žalobní námitky (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2021, č. j. 7 Ads 435/2019 – 34, bod 10; ze dne 28. 11. 2019, č. j. 7 As 71/2018 – 31, bod 34; ze dne 31. 10. 2019, č. j. 7 As 303/2019 – 49, bod 15; ze dne 29. 3. 2016, č. j. 5 As 74/2015 – 56; ze dne 25. 11. 2015, č. j. 2 Afs 174/2015 – 45). Teprve a až v druhé řadě, je-li to pro vyjasnění stěžejních otázek nezbytné, reaguje soud i na vyjádření k žalobě (srov. shodně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 6. 2021, č. j. 10 Afs 405/2020 – 41, bod 9).
9. Krajský soud proto toliko rekapituluje, že žalobce dle žalovaného neskýtal žádné reálné záruky, že by plnil zvláštní opatření v případě jejich uložení, naopak byla zde reálná obava, že by uložením zvláštního opatření byl ohrožen výkon rozhodnutí správního vyhoštění. Žalovaný zdůraznil, že žalobce opakovaně dobrovolně nevycestoval z území České republiky a ostatních států Evropské unie, a to nejprve po ukončení svého trvalého pobytu a následně po pravomocném uložení správního vyhoštění a po dobu 2 let neplnil povinnost nahlásit bydliště Policii České republiky a pobýval nikoli v bytovém prostoru, ale v živnostenské provozovně, kdy jeho pobyt policii nebyl znám. Dále není bez významu, že žalobce opakovaně porušoval právní předpisy v rovině trestněprávní. Žalovaná proto odmítá, že by postupovala v rozporu s ustanoveními § 2 a § 3 správního řádu. Pokud jde o tvrzenou zranitelnost osoby, kdy žalobce tvrdí, že mu je 71 roků a trpí astmatem a dnou, pak žalovaný odkázal na str. 7 a 8 napadeného rozhodnutí, kde se zdravotním stavem žalobce a jeho rodinnými vazbami v České republice zabývá a posoudil rovněž takzvanou zranitelnost jeho osoby, přičemž dospěl k závěru, že zdravotní problémy žalobce nijak neomezují, což je prokázáno i tím, že žalobce vykonával samostatnou výdělečnou činnost spočívající v prodeji potravin a jiného zboží, přestože nedisponoval potřebným povolením.
10. Možností vycestování se zabýval správní orgán i v rámci samotného řízení o správním vyhoštění a stejně tak následně Krajský soud v Plzni při přezkumném soudním řízení. Žalovaná tedy uzavřela, že žalobce opakovaně porušuje právní předpisy České republiky, nerespektuje rozhodnutí o vyhoštění, nemá sjednáno zákonné pojištění a na základní obživu si vydělává nelegální prací, neboť není držitelem živnostenského oprávnění a nikde není hlášen k pobytu. V České republice nemá vybudováno ekonomické zázemí. Žalobce si přitom byl svého nelegálního pobytu vědom. Neexistence hlášeného pobytu žalobce poukazuje rovněž na to, že žalobce není nikde vázán a že je pro něj jednoduché změnit své místo pobytu a skrývat se či se jinak vyhýbat dosahu správních orgánů.
11. Žalovaný doplnil, že dne 11. 12. 2025 bylo zajištění žalobce ukončeno a bylo realizováno jeho vyhoštění do Vietnamu.
Posouzení věci krajským soudem
12. Kraj