8 As 110/2015 — Nejvyšší správní soud

61 A 2/2025- 50 - text 6 61 A 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Venclovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: M. J. zastoupená advokátem JUDr. Vladislavem Ježkem sídlem Kamenice 155, 547 01 Náchod proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, IČO: 70892822 sídlem Komenského náměstí 125, 532 11 Pardubice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 2. 2025, č. j. KUPA-1457/2025-3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím žalovaného uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Ústí nad Orlicí ze dne 13. 12. 2024, č. j. MUUO/110703/2024/DSS/nh (dále jen „správní orgán I. stupně“), jímž byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“). 2. Uvedeného přestupku se žalobkyně podle správního orgánu I. stupně dopustila tím, že jako provozovatelka vozidla registrační značky X v rozporu s § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu nezajistila, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem. Konkrétně měl neznámý řidič uvedeného motorového vozidla dne 17. 7. 2024 ve 12:37 hodin v obci Ústí nad Orlicí, na ulici Královéhradecká x Zborovská. ve směru jízdy Libchavy, překročit maximální povolenou rychlost jízdy v obci o 16 km/h (po odečtení přípustné odchylky měření+-3 km/h). Překročení rychlosti bylo zaznamenáno automatizovaným technickým prostředkem používaným při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích bez obsluhy. Tímto jednáním nezjištěný řidič porušil § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu a dopustil se tak přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu. Protože však správní orgán prvního stupně do 60 dnů od přijetí oznámení o přestupku nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti řidiči vozidla, v souladu s § 76 odst. 1 písm. l) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v platném znění (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), nebylo zahájeno řízení o přestupku a věc byla odložena. Za spáchaný přestupek tak následně byla žalobkyni jako provozovatelce vozidla v souladu s § 35 až 40 a § 46 zákona o odpovědnosti za přestupky a podle § 125f odst. 4 ve spojení s § 125c odst. 5 písm. d) zákona o silničním provozu uložena pokuta ve výši 2 000 Kč a dále jí byla podle § 79 odst. 5 správního řádu a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, uložena povinnost nahradit paušální částku nákladů řízení ve výši 2 500 Kč. 3. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného včasně podanou žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), neboť má za to, že se žádného přestupku nedopustila. Žalobkyně tvrdí, že vyhověla výzvě správního orgánu, když sdělila jméno osoby, které vozidlo svěřila. Vozidlo v době přestupku užíval její syn (advokát), který však vozidlo neřídil, ale přenechal jej svému klientovi. Tento klient však syna žalobkyně výslovně nezprostil povinnosti mlčenlivosti, a proto nebylo možné sdělit jeho totožnost. Žalobkyně namítá, že správní orgány se dostatečně nevypořádaly s jejími námitkami, zejména s tím, že v daném případě chybí materiální znak přestupku, tj. společenská škodlivost. Podle jejího názoru se jedná o bagatelní přestupek, který by neměl být sankcionován, neboť jeho závažnost je minimální a žalobkyně navíc prokázala maximální snahu o spolupráci. Dále tvrdí, že správní orgány nesprávně vyložily zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“), když dospěly k závěru, že její syn mohl sdělit údaje o řidiči bez porušení mlčenlivosti. Podle žalobkyně je povinnost mlčenlivosti advokáta neprolomitelná bez výslovného souhlasu klienta. Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na závěrech obsažených v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Má za to, že byly splněny podmínky objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla, neboť nebylo možné zjistit konkrétního řidiče. Povinnost mlčenlivosti advokáta se vztahuje pouze na výkon advokacie, přičemž sdělení údajů o řidiči v rámci přestupkového řízení podle žalovaného nelze považovat za výkon této činnosti. Nelze tedy připustit, aby se provozovatel vozidla vyvázal z odpovědnosti tím, že označí osobu, která následně odmítne sdělit další informace s odkazem na mlčenlivost. Žalovaný proto navrhl, aby soud žalobu zamítl. 5. Krajský soud přezkoumal žalované rozhodnutí bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.) v mezích žalobních bodů podle skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí správních orgánů (§ 75 odst. 1, 2 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 6. Podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu platí, že provozovatel vozidla se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 10 odst. 3 nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem. 7. Podle § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu platí, že provozovatel vozidla zajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem. 8. Podle § 125f odst. 5 zákona o silničním provozu platí, že obecní úřad obce s rozšířenou působností přestupek podle odstavce 1 projedná, pouze pokud učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku, jehož znaky porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích vykazuje, a nezahájil řízení o přestupku a věc odložil, protože nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě, nebo řízení o přestupku zastavil, protože obviněnému z přestupku nebylo spáchání skutku prokázáno. 9. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že správní orgán I. stupně obdržel dne 19. 7. 2024 oznámení Městské policie Ústí nad Orlicí o přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu. Přestupek byl zjištěn prostřednictvím automatizovaného technického prostředku a jeho skutková podstata je podrobně popsána v bodu 2. odůvodnění tohoto rozsudku. Přílohou oznámení je fotodokumentace měřeného vozidla. Dále je ve správním spise založen ověřovací list měřícího zařízení a určení míst pro měření rychlosti vozidel formou úsekového měření města Ústí nad Orlicí ze dne 19. 6. 2024. 10. Dne 25. 7. 2024 byla žalobkyni doručena výzva podle § 125h odst. 1 zákona o silničním provozu, kterou správní orgán I. stupně žalobkyni jako provozovatelce vozidla uložil, aby do 30 dnů od doručení této výzvy uhradila 750 Kč, nebo aby sdělila údaje o totožnosti řidiče vozidla v době spáchání přestupku. V podání vysvětlení ze dne 1. 8. 2024 žalobkyně uvedla, že v danou dobu vozidlo řídil pan JUDr. V. J., advokát, narozený dne X, trvale bytem X. Správní orgán I. stupně zaslal označenému řidiči dne 26. 9. 2024 předvolání k podání vysvětlení. Označený řidič se z podání vysvětlení omluvil a uvedl, že ačkoli měl vozidlo v dané době v užívání, z důvodu zdravotní indispozice jej neřídil a řízení přenechal svému klientovi, kterého zastupuje jako advokát. S ohledem na povinnost mlčenlivosti však nemůže sdělit údaje o osobě, která vozidlo řídila v době přestupku. 11. Dne 31. 10. 2024 vydal správní orgán I. stupně usnesení o odložení věci podle § 76 odst. 1 písm. l) zákona o odpovědnosti za přestupky, neboť do šedesáti dnů ode dne, kdy se o přestupku dozvěděl, nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě. Dne 14. 11. 2024 vydal správní orgán I. stupně příkaz, kterým uznal žalobkyni jako provozovatelku vozidla vinnou ze spáchání přestupku podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu. Dne 25. 11. 2024 žalobkyně podala proti příkazu včasný odpor. Dne 13. 12. 2024 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí, kterým uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, neboť nebylo možné zjistit konkrétního řidiče, který přestupek spáchal. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání. Žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. 12. Nyní k samotnému soudnímu přezkumu. 13. Odpovědnost provozovatele vozidla za přestupek podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu je koncipována jako odpovědnost objektivní, k níž se nevyžaduje zavinění. Objektivní odpovědnost provozovatele vozidla však nastupuje až subsidiárně. To znamená, že primárně za spáchaný přestupek v silničním provoz