61 Az 2/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

61 Az 2/2025- 39 - text  - 8 - 61 Az 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Venclovou, Ph.D. ve věci žalobců: a) A. J. b) nezl. A. I. c) nezl. A. Z. I. všichni zastoupeni advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, IČO: 00007064 sídlem Poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 za účasti: H. I. zastoupený advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2025, č. j. OAM-513/ZA-ZA11-ZA19-R3-2020 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalovaným rozhodnutím uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku nebyla žalobcům udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., zákona o azylu (dále jen „zákon o azylu“), neboť žalobci podle žalovaného nenaplnili zákonné podmínky pro udělení mezinárodní ochrany. 2. Věc byla již opakovaně předmětem soudního přezkumu. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 14. 12. 2021, č. j. 30 Az 6/2021–54, zrušil předchozí rozhodnutí žalovaného o neudělení mezinárodní ochrany žalobkyni a) a b) ze dne 13. 7. 2021, č. j. OAM-513/ZA-ZA11-ZA05-2020, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 3. Dne 16. 5. 2023 vydal žalovaný nové rozhodnutí, č. j. OAM-513/ZA-ZA11-ZA19-R2-2020, kterým žalobcům neudělil mezinárodní ochranu, neboť jejich azylový příběh shledal nevěrohodným. Toto rozhodnutí následně zrušil Krajský soud v Hradci v Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 13. 9. 2023, č. j. 61 Az 2/2023-58, neboť žalovaný řádně nedoplnil dokazování, jak mu bylo uloženo v předchozím zrušujícím rozsudku. Krajský soud tak věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení s tím, že: „znovu provede pohovor s žalobcem a), přičemž zajistí řádné tlumočení a doplní aktuální zprávy o zemi původu. Pokud jde o případné rozpory či nejasnosti, které mohou vyplynout z porovnání jednotlivých pohovorů žalobce a) a rovněž z porovnání s pohovory žalobkyně b), pak je třeba předně dát možnost žalobcům, aby případné rozpory stejně jako nejasnosti týkající se listin, které dle žalovaného vzbuzují důvodné pochybnosti o pravosti listin, objasnili a následně konkrétní odpovědi či neznalost žalobkyně b), např. o podrobnostech politických aktivit či užívání léků, posuzovat v kontextu objasněných kulturních, náboženských a rodinných reálií, z nichž žalobci pocházejí, nikoliv posuzovat pouze na základě těch předpokladů správního orgánu, které nutně odrážejí kulturní a rodinné zkušenosti odehrávající se ve středoevropském prostoru. Teprve řádně doplněné dokazování a racionální zhodnocení případných rozporů ve výpovědích žalobců za současného objektivního zhodnocení skutečností vyplývajících z aktuálních zpráv o zemi původu, bude předpokladem pro vydání zákonného rozhodnutí ve věci žádostí o mezinárodní ochranu žalobců a), b), c), d).“ Předchozí rozsudek se vztahoval i na manžela žalobkyně a) [v uvedeném rozsudku označeného jako žalobce a)], žalobci b) a c) v nyní projednávané věci zde byli označeni jako žalobci c) a d). 4. Po opětovném posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku žalobcům mezinárodní ochranu neudělil. Toto rozhodnutí žalobci napadli včasnou žalobou podanou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) ve spojení s § 32 zákona o azylu. Žalobci tvrdí, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné a nezohledňuje podstatné okolnosti jejího případu. Žalobkyně a) pobývá v České republice se svými dětmi [žalobci b) a c)] a manželem (osoba zúčastněná na tomto řízení; přezkum rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany manželovi je předmětem samostatného řízení u zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. 61 Az 1/2025). Žádost žalobců o mezinárodní ochranu je úzce spojena s politickou aktivitou manžela žalobkyně a) a otce dětí, který v Ázerbájdžánu údajně čelil represím kvůli účasti na protirežimních demonstracích a sdílení opozičního obsahu na sociálních sítích. Byl policií zadržen, zbit a hospitalizován, a následně čelil dalším represím, včetně údajného zatykače. 5. Žalobkyně a) tvrdí, že sdílí politické názory svého manžela a že by jí v případě návratu do vlasti hrozilo pronásledování. Kritizuje, že se žalovaný zaměřil pouze na zpochybnění pravosti předložených dokumentů (lékařských a policejních zpráv) bez ohledu na kulturní a institucionální rozdíly mezi Ázerbájdžánem a Českou republikou. Dále namítá, že nebyla dostatečně posouzena její výpověď, politická situace v Ázerbájdžánu, ani možnost udělení humanitárního azylu či doplňkové ochrany. Žalobkyně a) rovněž namítala, že nebyl vyslechnut její manžel jako svědek, čímž došlo k porušení jejích práv, přičemž má za to, že není možné bez dalšího čerpat z podkladů vyhotovených v jiném správním řízení, kterého se žalobkyně a) nemohla účastnit. 6. S ohledem na výše uvedené žalobci navrhli, aby soud žalované rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě trval na správnosti napadeného rozhodnutí. Žalovaný uvedl, že obsah žaloby je totožný s žalobou v řízení vedeném pod sp. zn. 61 Az 1/2025, tj. s žalobou manžela žalobkyně a), od kterého žalobkyně a) odvozuje svůj azylový příběh, přičemž sama v zemi původu žádné azylově relevantní problémy neměla. Navíc žalobci b) a c) se narodili již v České republice. Vzhledem k tomu, že žalovaný považuje azylový příběh manžela za nevěrohodný, neexistuje důvod pro udělení mezinárodní ochrany ani žalobcům. Žalovaný se tedy plně odkazuje na své rozhodnutí ve věci a rovněž na své vyjádření k žalobě manžela žalobkyně a). 8. Krajský soud přezkoumal bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.) žalované rozhodnutí v souladu s ustanovením čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2013/32/EU, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „směrnice č. 2013/32/EU“), kdy má soud o žalobě proti rozhodnutí, jako opravném prostředku u soudu prvního stupně, rozhodovat dle stavu ke dni rozhodnutí soudu. Současně však platí ve vztahu k možnosti uplatňovat nové skutečnosti, že lze vznášet pouze takové, které žadatel o mezinárodní ochranu nemohl bez vlastního zavinění uvést již v řízení před správním orgánem (viz rozsudek NSS ze dne 26. 11. 2015, č. j. 10 Azs 194/2015-32). Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 9. Obsah správního spisu byl již uveden v předchozím rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 12. 2021, č. j. 30 Az 6/2021–54, a rovněž v rozsudku zdejšího soudu ze dne 13. 9. 2023, č. j. 61 Az 2/2023-58. Krajský soud tak na jeho obsah odkazuje a rozhodné skutečnosti pouze stručně rekapituluje a dále doplňuje zejména okolnosti, k nimž došlo po vrácení věci žalovanému. 10. Žalobkyně a) je státní příslušnicí Ázerbájdžánu a hlásí se k ázerbájdžánské národnosti, vyznává islám. Do České republiky přicestovala dne 11. 8. 2020 v rámci dublinského transferu z Německa, kde již dříve žádala o mezinárodní ochranu. O azyl v ČR požádala kvůli problémům svého manžela, který byl v Ázerbájdžánu po účasti na protivládní demonstraci v říjnu 2019 zadržen policií, zbit a hospitalizován. Žalobkyně a) se obává, že by v případě návratu do vlasti čelila represím kvůli jeho politické aktivitě. Svou žádost odůvodnila také humanitárními důvody, konkrétně obtížnou ekonomickou situací, korupcí a nedostatkem pracovních příležitostí v Ázerbájdžánu. Žalobci b) a c) se narodili v České republice, o mezinárodní ochranu požádali ze stejných důvodů jako žalobkyně a), tj. především kvůli účasti otce na protivládních mítincích. Jejich žádosti o mezinárodní ochranu jsou vedeny společně s žádostí žalobkyně a). 11. Jak již bylo uvedeno, žalovaný byl v dalším řízení (tj. v nyní projednávané věci) vázán právním názorem krajského soudu podrobně uvedeného v bodě 3 odůvodnění tohoto rozsudku. 12. Dne 20. 3. 2024 se konal doplňující pohovor s žalobkyní a). Při pohovoru byla přítomna tlumočnice z tureckého jazyka zapsaná v seznamu znalců a tlumočníků vedeném Ministerstvem spravedlnosti, paní I. Y. Žalobkyně a) při doplňujícím pohovoru popsala hrozbu uvěznění manžela, kruté podmínky v ázerbájdžánských věznicích a obavy z represí vůči celé rodině. Uvedla, že o politických aktivitách manžela nevěděla, neboť jí je zatajil z důvodu ochrany. Vážnost situace uvědomila až po jeho hospitalizaci. Popsala také psychickou zátěž spojenou s útěkem a příletem do České republiky. Dále uvedla, že si z období odletu z Ázerbájdžánu téměř nic nepamatuje, pouze si vybavuje pocit úlevy po příletu do České republiky, kde věděla, že může své dítě porodit v bezpečí. 13. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyně a) neuvedla žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by byla ve své vlasti pronásledována z dův