8 As 126/2020 — Nejvyšší správní soud

31 A 60/2025- 71 - text  11 31 A 60/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Ivony Šubrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: J. G. zastoupen advokátem Mgr. Bc. Petrem Machem sídlem Slezská 1297/3, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. listopadu 2025, č. j. MZP/2025/230/1781, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2025, č. j. MZP/2025/230/1781, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení k rukám jeho zástupce Mgr. Bc. Petra Macha, advokáta, ve výši 18 210 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Správa Krkonošského národního parku (dále „správa KRNAP“) rozhodnutím ze dne 8. 4. 2022, č. j. KRNAP 02920/2022, změnila a nahradila v rozsahu výroku o trestu své rozhodnutí ze dne 25. 11. 2020, č. j. KRNAP 10687/2020 (k průběhu předchozího řízení viz rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 1. 2022, č. j. 31 A 42/2021-93), kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku na úseku ochrany přírody a krajiny podle § 87 odst. 3 písm. n) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „ZOPK“), kterého se měl dopustit tím, že dne 1. 4. 2020 jezdil v době od 11:00 do 18:45 hod. motorovým vozidlem na území Krkonošského národního parku mimo značené cesty v přírodně nejcennějších lokalitách národního parku, které jsou v I. pásmu ochrany přírody Krkonošského národního parku (např. v lokalitách Labská louka, Vysoké kolo, Mužské kameny, Luční bouda, Stříbrný hřeben a Obří důl). Nově mu uložila pokutu ve výši 100 000 Kč podle § 87 odst. 4 písm. c) ZOPK a povinnost náhrady nákladů řízení ve výši 250 Kč. 2. Proti rozhodnutí správy KRNAP podal žalobce dne 9. 7. 2025 prostřednictvím svého zmocněnce Ing. M. J. odvolání, které žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl jako opožděné. II. Žalobní argumentace 3. Žalobce namítá, že žalovaný nesprávně posoudil otázku, od kterého dne měla být počítána lhůta pro podání odvolání a jaká je délka této lhůty. Je-li účastník zastoupen, je pro běh lhůty relevantní pouze doručení zástupci podle § 34 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Zástupce žalobce se však s rozhodnutím neseznámil. Zástupci nebyla písemnost doručena fakticky ani fikcí. Správa KRNAP mu písemnost totiž nevypravila. Nemohla proto počít plynout odvolací lhůta podle § 83 odst. 1 správního řádu. Zástupce žalobce se současně s doručovanou písemností fakticky neseznámil. Nemohla proto počít plynout ani odvolací lhůta podle § 84 odst. 2 správního řádu. 4. Ustanovení § 84 odst. 2 správního řádu zakotvuje tzv. materiální doručení. Pokud by se zástupce s rozhodnutím prokazatelně seznámil, měl by na podání odvolání 90 dnů. Zástupce žalobce se s rozhodnutím prokazatelně seznámil dne 7. 7. 2025, kdy mu jej předložil žalobce. Žalovaný netvrdí, že se zástupce s rozhodnutím prokazatelně seznámil dříve. Odvolací lhůta proto počala plynout 8. 7. 2025. Odvolání podané 9. 7. 2025 tedy bylo podáno včas. 5. Žalobce dále poukázal na § 84 odst. 1 správního řádu. O řešení otázky, která byla předmět řízení, se dozvěděl 22. 4. 2022. Odvolání by tedy mohl podat do 30 dnů od uvedeného data. To by však platilo pouze tehdy, nebyl-li by zastoupen. Žalobce však zastoupen byl. Podle § 84 odst. 1 ve spojení s § 34 odst. 2 správního řádu by tedy odvolání mohl podat ve lhůtě 30 dnů ode dne 7. 7. 2025, kdy se o rozhodnutí dozvěděl jeho zástupce. Podle věty druhé § 84 odst. 1 správního řádu však zmíněné ustanovení neplatí pro účastníky podle § 27 odst. 1 správního řádu, neboť ti požívají vyšší ochrany. Bylo by proto v rozporu se systematikou právního předpisu, aby § 84 odst. 2 správního řádu negoval zvýšenou ochranu těchto účastníků a dovozoval kratší lhůtu, než by byla podle § 84 odst. 1 správního řádu. 6. Správní orgány často doručují písemnosti i samotným účastníkům řízení, byť jsou zastoupeni. Žalobce nese následky konání či opomenutí svého zástupce. To však neznamená, že by žalobce měl povinnost kontrolovat svého zástupce, zda si převzal doručované rozhodnutí, či zda podal odvolání. Je na každém zastoupeném, zda svému zástupci důvěřuje, nebo zda ho více kontroluje. Konečnou odpovědnost za jednání či nečinnost zástupce nese účastník sám. Nenese však odpovědnost za pochybení orgánů veřejné moci. Doručil-li orgán veřejné moci zastoupenému žalobci rozhodnutí, svědčilo žalobci právo očekávat, že totéž rozhodnutí bude doručeno jeho zástupci. Žalobci tedy svědčilo legitimní očekávání, neboť k doručení rozhodnutí zástupci byl správní orgán povinen ze zákona. Stejně tak se mohl žalobce spoléhat na to, že zástupce podá proti rozhodnutí odvolání, neboť svému zástupci věří. Žalobce neměl důvod se ve věci dále angažovat a projevovat jakoukoliv nedůvěru vůči správnímu orgánu nebo zástupci. 7. Žalobce dále namítá, že žalovaný nesprávně uvedl, že žalobce zaplatil pokutu po doručení rozhodnutí. Žalobce zaplatil pokutu na základě rozhodnutí ze dne 25. 11. 2020 dle splátkového kalendáře, který byl stanoven v březnu 2021. I kdyby však žalobce jako právní laik z výroku rozhodnutí nesprávně vyhodnotil, že proti rozhodnutí není další obrany a pokutu zaplatil, nic by to neměnilo na tom, že rozhodnutí mělo být doručeno jeho zástupci, aby ten mohl vyhodnotit, jaké mohou ve věci následovat právní kroky. Žalobce se nechal zastoupit právě z důvodu, aby nemusel hlídat lhůty, sepisovat podání, studovat došlou korespondenci a zabývat se tím, jaké opravné prostředky je možné podat. Pokud by měl zájem osobně studovat došlé písemnosti, neměl by důvod být zastoupen. 8. Žalobce závěrem poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2024, č. j. 5 As 74/2022-33, ve kterém Nejvyšší správní soud v obdobné situaci, kdy rozhodnutí nebylo doručeno zástupci účastníka, nýbrž účastníku samotnému, dovodil aplikaci 90denní lhůty podle § 84 odst. 2 ve spojení s § 83 odst. 2 správního řádu, a to od okamžiku, kdy se s rozhodnutím mohl seznámit zástupce. Navrhl proto, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že otázku včasnosti podání odvolání posoudil náležitě a v souladu se správním řádem. Chybné doručení rozhodnutí pouze žalobci mělo za následek, že vůbec nedošlo k řádnému doručení rozhodnutí a vzniku účinku pro běh odvolací lhůty podle § 34 odst. 2 správního řádu. Žalobce však rozhodnutí převzal a s jeho zněním se prokazatelně mohl seznámit ve smyslu § 84 odst. 2 správního řádu. Zmíněné ustanovení dopadá na všechny účastníky bez rozdílu a nevylučuje předchozí chybné postupy správních orgánů. Podmínka, že účastník musí být prokazatelně seznámen s obsahem rozhodnutí, byla splněna. Žalobce totiž měl rozhodnutí prokazatelně k dispozici a znal jeho obsah. Protože rozhodnutí nebylo řádně doručeno a k jeho oznámení došlo seznámením podle § 84 odst. 2 správního řádu, měl žalobce k dispozici několikanásobně delší lhůtu pro odvolání než v případě řádného doručení. Na tom nic nemění skutečnost, že sankce byla uhrazena před vydáním rozhodnutí. 10. Žalovaný dále uvedl, že žalobcem citovaný rozsudek sp. zn. 5 As 74/2022 se sice zabývá obdobným případem, avšak okolnosti nejsou zcela stejné. V řešeném případě bylo nutné rovněž zohlednit, že jednání žalobce a ani zástupce v době po vydání rozhodnutí nesvědčilo o tom, že zastoupení v řízení nadále trvalo. Pokud by tomu tak bylo, těžko by k seznámení zástupce s rozhodnutím mohlo dojít při náhodném kontaktu s žalobcem po více než třech letech od vydání rozhodnutí. V řízení je vždy zásadní a rozhodná vůle samotného účastníka. Zastoupení a jeho rozsah je plně v jeho dispozici. Je proto správný závěr žalovaného, že žalobce byl s rozhodnutím srozuměn a seznámen podle § 84 odst. 2 správního řádu. IV. Replika žalobce 11. Žalobce v replice na vyjádření žalovaného zopakoval, že lhůta podle § 84 odst. 2 správního řádu plyne od okamžiku, kdy se s rozhodnutím prokazatelně seznámil zástupce. Tam, kde správní řád hovoří o účastníkovi, je třeba podle § 34 odst. 2 správního řádu v případě zastoupeného účastníka odvíjet lhůty ode dne doručení (řádného či materiálního) jeho zástupci. 12. Žalobce dále uvedl, že správní orgán může postupovat jako by účastník nebyl zastoupen, avšak jen tehdy, vznikne-li pochybnost o existenci zmocnění z důvodu pasivity zmocněnce a předchází-li tomuto postupu marná snaha správního orgánu o vyjasnění, zda je účastník řízení zastoupen (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 5. 2020, č. j. 5 As 74/2018-25). Takové pochybnosti však ve věci žalobce nenastaly, neboť se nestalo, že by zástupce žalobce na písemnost od žalovaného nereagoval, a žalovaný ani žalobce nevyzýval k vyjasnění, zda zastoupení nadále trvá. Naopak žalovaný v napa