1 As 27/2011 — Nejvyšší správní soud

31 A 65/2025- 37 - text  4 31 A 65/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové, soudce Mgr. Tomáše Blažka a soudkyně JUDr. Ivony Šubrtové ve věci žalobce: M. D. zastoupený advokátem Mgr. Petrem Machem sídlem Slezská 1297/3, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Městský úřad Trutnov sídlem Slovanské náměstí 165, 541 01 Trutnov o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení vedeném pod sp. zn. 2024/12527/DSA/PRM, takto: I. Žalovanému se ukládá povinnost rozhodnout v řízení vedeném žalovaným pod sp. zn. 2024/12527/DSA/PRM, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 17 210 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Příkazem ze dne 6. 11. 2024 žalovaný uznal žalobce vinným z přestupků podle § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 a písm. f) bod 13 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Příkaz byl doručen žalobci dne 8. 11. 2024. Dne 14. 11. 2024 proti němu žalobce podal odpor z datové schránky třetí osoby, paní J. V. Žalovaný takto podaný odpor označil za nepřípustný, o čemž informoval J. V. do datové schránky. Příkaz tak dle žalovaného nabyl právní moci dne 19. 11. 2024. Dne 1. 11. 2025 podal žalobce podnět k nadřízenému správnímu orgánu k přijetí opatření proti nečinnosti žalovaného. Ten podnětu žalobce nevyhověl, neboť měl ve shodě s žalovaným za to, že odpor nebyl podán osobou k tomu oprávněnou a nemělo se tak k němu přihlížet. Následně podal žalobce žalobu, kterou se domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného v daném přestupkovém řízení (tj. v řízení vedeném pod sp. zn. 2024/12527/DSA/PRM). II. Argumentace účastníků 2. Žalobce v žalobě namítl, že absence plné moci při podání odporu z datové schránky třetí osoby je odstranitelnou vadou. Žalovaný tak měl J. V. vyzvat, aby doložila plnou moc, a stanovit jí k tomu přiměřenou lhůtu podle § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Pokud by přitom vada ve stanovené lhůtě odstraněna byla, na odpor by se hledělo jako na bezvadný. 3. Žalovaný vyzval žalobce k odstranění vady podaného odporu telefonicky. Žalobce tak učinil a plnou moc zmocněnkyně doložil dne 10. 1. 2025. Žalovaný však ani poté v řízení nepokračoval, v rozporu s telefonickou domluvou. 4. Žalobce proto navrhl, aby soud zavázal žalovaného rozhodnout ve věci do 15 dnů od právní moci rozsudku a nahradit žalobci náklady řízení. 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že podaný odpor sice obsahoval nacionále žalobce, to však nepostačuje k závěru, že byl podán osobou oprávněnou nebo zmocněncem. Žalovaný v době doručení odporu nedisponoval plnou mocí paní J. V. Plná moc byla sepsána a doručena žalovanému až dne 10. 1. 2025. Žalovaný posoudil doručené podání jako nepřípustný odpor ve smyslu § 150 odst. 3 správního řádu, proto nenastaly účinky zrušení příkazu a nebyl důvod pokračovat v řízení. 6. V replice k vyjádření žalovaného žalobce zdůraznil, že žalovaný měl postupovat podle zásady materiální pravdy a procesní součinnosti a umožnit mu odstranění vady podání, nikoli bez dalšího uzavřít, že jde o odpor nepřípustný. Nedoložení plné moci nepůsobí neúčinnost úkonu, ale zakládá odstranitelnou vadu podání. 7. K dataci plné moci žalobce uvedl, že již neměl k dispozici plnou moc původní. Má ovšem za to, že datum není podstatné. Podstatný je pouze rozsah zmocnění. Rozsah byl přitom zcela jednoznačně konkretizován na podání odporu. Následně žalobce plnou moc rozšířil i na zastupování před nadřízeným správním orgánem. 8. Žalobce upozornil, že podání odporu prostřednictvím datové schránky třetí osoby samo o sobě nevylučuje, aby šlo o podání účastníka řízení. Vznikla pochybnost o oprávnění podatele, ale nikoli nepřípustnost úkonu. Žalobce jako účastník řízení byl dostatečně identifikován v obsahu podání. Identifikace zmocněnce vyplynula z obálky datové zprávy. 9. V důsledku vadného postupu žalovaného tak příkaz nemohl nabýt právní moci. III. Posouzení věci krajským soudem 10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu druhého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Vycházel při tom ze skutkového stavu, který tu byl v době rozhodování soudu (§ 81 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání, v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. 11. Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud správnímu orgánu uložil povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. 12. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda byla žaloba podána včas. Podle § 80 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu proti nečinnosti podat nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy marně proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí; není-li taková lhůta stanovena, běží tato lhůta ode dne, kdy byl žalobcem vůči správnímu orgánu nebo správním orgánem proti žalobci učiněn poslední úkon. 13. V projednávané věci je tímto zvláštním zákonem zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), který lhůtu pro vydání rozhodnutí upravuje v § 94. Podle tohoto ustanovení platí, že pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, vydá je správní orgán nejpozději do 60 dnů ode dne zahájení řízení. 14. Při aplikaci na posuzovanou věc platí, že pokud by podaný odpor skutečně vyvolal účinky spočívající ve zrušení příkazu, započala by žalovanému v souladu s § 40 odst. 1 písm. a) správního řádu běžet den následující po podání odporu (tj. ode dne 15. 11. 2024) speciální 60denní lhůta podle § 94 přestupkového zákona (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2025, č. j. 7 As 316/2024-31). Lhůta pro vydání rozhodnutí by tak žalovanému skončila 14. 1. 2025. Od tohoto data by současně žalobci započala běžet roční lhůta pro podání nečinnostní žaloby, jejíž konec by připadl na středu 14. 1. 2026. Žalobce podal žalobu dne 10. 12. 2025, tedy ve lhůtě. 15. K věci samé krajský soud konstatuje, že k odporu podanému u žalovaného dne 14. 11. 2024 proti výše specifikovanému příkazu ze dne 6. 11. 2024 nebyla přiložena plná moc, která by opravňovala J. V. za žalobce jednat. Soud však přisvědčuje žalobci, že takový nedostatek je odstranitelnou vadou podání. Správní orgán měl proto postupovat podle § 37 odst. 3 správního řádu, vyzvat k odstranění uvedeného nedostatku a poskytnout k tomu přiměřenou lhůtu (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2016, č. j. 4 As 267/2015-24, a ze dne 24. 7. 2024, č. j. 6 As 20/2024-27, bod 37). Nejvyšší správní soud v citované judikatuře zdůraznil, že podání učiněné z datové schránky osoby odlišné od účastníka řízení, z jehož obsahu se nabízí úvaha, že je činěno v zastoupení, nelze bez dalšího považovat za podání, k němuž správní orgán vůbec nepřihlíží. Správní orgán je naopak povinen odstranit pochybnost o zastoupení výzvou k doložení plné moci. 16. Žalovaný takový postup nezvolil. Pouze informoval J. V. přípisy ze dne 25. 11. 2024 a ze dne 2. 12. 2024, že k jejímu podání nelze přihlédnout, neboť není účastníkem řízení. 17. Skutečnost, že plná moc byla J. V. předložena až dne 10. 1. 2025 a že nese toto datum, není pro posouzení nečinnosti žalovaného významná. Samotná skutečnost, že později předložená plná moc nese pozdější datum než procesní úkon zmocněnce, není rozhodná pro posouzení existence zmocnění v době, kdy byl úkon učiněn. Písemné vyhotovení plné moci je pouze potvrzením o existenci zmocnění, nikoliv úkonem, jenž by zmocnění zakládal výhradně do budoucna (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 8. 2015, č. j. 6 As 100/2015-37). IV. Závěr a náklady řízení 18. Z výše uvedených důvodů soud shledal žalobu důvodnou a uložil žalovanému povinnost rozhodnout o podaném odporu, tj. rozhodnout v řízení vedeném žalovaným pod sp. zn. 2024/12527/DSA/PRM. K tomu mu stanovil lhůtu 30 dní od právní moci tohoto rozsudku (§ 81 odst. 2 s. ř. s.). 19. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný, náleží mu proto právo na náhradu nákladů řízení v dále uvedeném rozsahu. 20. Žalobce zaplatil soudní poplatek za podání žaloby ve výši 2 000 Kč a byl zastoupen advokátem. Náleží mu proto náhrada nákladů právního zastoupení. Advokát vykonal v řízení před krajským soudem 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé – žaloby a repliky). Sazba za jeden úkon právní služby činí 4 620 Kč podle § 9 odst. 5 ve spojení s § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, celkem za 3 úkony 13 860 Kč. Advokátu dále náleží paušální náhrada hotových výdajů za 3 úkony po 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), celkem 1 350 Kč. Advokát není plátcem DPH. Celkem žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve v