36 A 15/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

36 A 15/2025- 35 - text 12 36 A 15/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl soudcem Mgr. et Mgr. Jaroslavem Vávrou ve věci žalobkyně: X, narozená X státní příslušnost Mongolsko v České republice bytem X zastoupená advokátkou JUDr. Annou Pavlíkovou sídlem Varšavská 714/38, 120 00 Praha proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie, IČ 000 07 064 sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2025, č. j. CPR-39181-3/ČJ-2025-930310-V223 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. V této věci se soud zabývá posouzením přiměřenosti uložení povinnosti opustit území členských států Evropské unie a smluvních států cizince, matce dvou tříletých dětí, z hlediska práva na soukromý a rodinný život. I. Shrnutí stavu věci ve správním řízení 2. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Pardubického kraje, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytových agend (dále „prvostupňový orgán“) rozhodla dne 30. 10. 2025 pod č. j. KRPE-81851-36/ČJ-2025-170026-50A (dále „prvostupňové rozhodnutí“) dle § 50a odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v relevantním znění (dále „zákon o pobytu cizinců“), o uložení povinnosti žalobkyni opustit území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále „území členských států Evropské unie a smluvních států“ nebo jen „území“). Současně podle § 50a odst. 3 zákona o pobytu cizinců byla žalobkyni stanovena doba k opuštění území členských států Evropské unie a smluvních států do 30 dnů ode dne nabytí právní moci uvedeného rozhodnutí. 3. Důvodem uložení povinnosti opustit území byl pobyt žalobkyně na území České republiky bez platného oprávnění k pobytu v důsledku zániku platnosti její zaměstnanecké karty. 4. Proti rozhodnutí prvostupňového orgánu podala žalobkyně odvolání. Odvolání žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále „napadené rozhodnutí“) dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v rozhodném znění (dále „správní řád“) zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 5. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného včasnou žalobou podanou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) ve spojení s § 172 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 6. Žalobkyně v žalobě namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, a to zejména stran posouzení přiměřenosti dopadů do soukromého a rodinného života žalobkyně, jejího manžela a jejich dvou nezletilých synů ve věku 3 let. Žalovaný dle žalobkyně přiměřenost fakticky neposoudil. Buď pouze poukázal na posouzení přiměřenosti učiněné prvostupňovým orgánem, které však nebylo dostatečné, nebo tvrdil, že je na žalobkyni, aby posoudila svou situaci a zařídila dětem adekvátní péči. Námitky žalobkyně však žalovaný nijak nehodnotí a neřeší, zda je adekvátní řešení situace v tuto chvíli vůbec možné. Správní orgány se blíže nezabývaly okolnostmi vycestování nezletilých dětí, a to s ohledem na probíhající epidemie multirezistentní tuberkulózy v Mongolsku, která je odolná vůči očkování, ani dopadem odloučení dětí od otce. Řádně neposouzena zůstala i možnost setrvání dětí na území České republiky, tj. zajištění péče o děti ze strany otce, případně chůvy, na jejíž zaplacení nemá rodina finanční prostředky, a dopad odloučení na žalobkyni i děti. 7. Dále žalobkyně namítala, že žalovaný ani prvostupňový orgán řádně nezjistili skutkový stav věci. Správní orgány se podrobněji nezabývaly situací v Mongolsku, tedy stavem spojeným s epidemií tuberkulózy a chřipky H3N2, nízkými teplotami, nižší úrovní zdravotnictví, poměry nezletilých dětí (absencí přeočkování na infekční onemocnění) nebo možností zajištění péče o děti v České republice. To je v rozporu s § 50 odst. 3 správního řádu, dle kterého jsou správní orgány povinny v řízení vedeném z úřední moci zjišťovat veškeré okolnosti ve prospěch i neprospěch účastníka řízení. Žalobkyně poukazovala na judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle které stran zájmů nezletilých dětí jsou správní orgány povinny zjišťovat podstatné okolnosti z vlastní iniciativy, a to i navzdory případné pasivitě rodičů. 8. Žalovaný dle žalobkyně dále řádně neposoudil přiměřenost uložené povinnosti opustit území. Zejména vůbec nehodnotil imigrační historii žalobkyně, míru její integrace na území České republiky, ztrátu pobytového oprávnění a příjmu spojenou s osobní péčí otce o nezletilé děti a zdravotní rizika pro nezletilé děti v případě jejich odcestování s žalobkyní. Poukázala na žalovaným zpochybněný nesouhlas otce dětí s jejich vycestováním daný obavou o jejich bezpečí, dlouhodobé odloučení dětí od jednoho z rodičů, finanční náklady na cestu a ztrátu rodičovského příspěvku. Pro žalobkyni je nemyslitelné opustit děti na několik měsíců. Žalobkyně je primární pečovatel o děti, děti jsou s ohledem na věk primárně navázané na žalobkyni a její vycestování by představovalo zásadní zásah do jejich života. Zájem dětí nebyl v napadeném ani prvostupňovém rozhodnutí vymezen ani posouzen. 9. Dle žalobkyně je napadené rozhodnutí v rozporu s nejlepším zájmem nezletilých dětí a představuje nepřiměřený dopad do soukromého života celé rodiny. Rozhodnutí žalovaného staví žalobkyni do neřešitelné situace. 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na závěrech obsažených v odůvodnění napadeného rozhodnutí, na které odkázal. Poukázal na obsahovou shodu žalobních a odvolacích námitek, s nimiž se vypořádal. Uvedl, že žalobkyně vlastním jednáním, tedy ukončením pracovního poměru, s nímž byl spojen zánik pobytového oprávnění, ovlivnila budoucí život celé své rodiny. Závěrem navrhl, aby soud žalobu zamítl. III. Přezkum věci soudem 11. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rámci uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Napadené rozhodnutí a prvostupňové rozhodnutí pro účely přezkumu posuzoval jako jeden celek. 12. Žaloba není důvodná. III.a Zjištění ze správního spisu 13. Pro posouzení daného případu jsou rozhodné následující skutečnosti. 14. Žalobkyně je státní příslušnicí Mongolska. Naposledy jí byl povolen dlouhodobý pobyt na území České republiky s platností od 2. 5. 2025 do 1. 5. 2027, a to na základě zaměstnanecké karty, která opravňuje k pobytu na území za účelem zaměstnání. Ke dni 7. 3. 2025 žalobkyně z důvodu péče o nezletilé syny zaměstnání ukončila. V důsledku toho zanikla dne 5. 5. 2025 platnost její zaměstnanecké karty (viz § 63 zákona o pobytu cizinců). Od 6. 5. 2025 do 2. 9. 2025 pobývala žalobkyně na území České republiky bez pobytového oprávnění. 15. Prvostupňový orgán nejprve zahájil řízení o správním vyhoštění žalobkyně dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců. Následně shledal, že důsledkem rozhodnutí o správním vyhoštění by byl nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života žalobkyně. Dle § 50a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců se tak řízení o správním vyhoštění stalo řízením o uložení povinnosti opustit území dle § 50a zákona o pobytu cizinců. 16. Žalobkyně je zdravá, vdaná, mluví česky. Na území České republiky žije ve společné domácnosti s manželem a jejich dvěma nezletilými dětmi narozenými dne 18. 11. 2022. Všichni jsou státními příslušníky Mongolska. Manžel žalobkyně je oprávněn k dlouhodobému pobytu na území České republiky na základě zaměstnanecké karty a v České republice pracuje. Manžel žalobkyně nesouhlasí s vycestováním dětí do Mongolska ani jinam do zahraničí. Nezletilé děti mají na území České republiky povolen dlouhodobý pobyt za účelem soužití rodiny (děti se slučovaly na jejich otce, manžela žalobkyně). Děti v České republice nenavštěvují předškolní zařízení. Příjem žalobkyně představuje rodičovský příspěvek. Žalobkyně nemá na Českou republiku zásadní kulturní a společenské vazby. Nemá zde žádný majetek. Neexistuje diskriminační, náboženský, politický ani jiný důvod, který by jí bránil v návratu do Mongolska. V Mongolsku má kde bydlet a kontakty s její rodinou v Mongolsku nejsou zpřetrhané. Při vycestování do Mongolska nejsou ze strany státních orgánů kladeny překážky. V domovské zemi není ohrožena na životě, nehrozí jí tam mučení, nelidské či ponižující zacházení nebo trest. 17. Žalobkyně dle své výpovědi žila v České republice se svými rodiči od roku 2008 přibližně 4 roky. Následně se vrátila do Mongolska. Do České republiky přicestovala znovu dne 4. 7. 2023 s manželem. Děti žalobkyně žijí v České republice od září 2024. 18. Dle vyjádření Ministerstva vnitra ČR měla žalobkyně v České republice realizovaný pobyt od 30. 9. 2009 do 2. 11. 2010. Od 3. 11. 2010 do 24. 8. 2024 měla v České republice trvalý po