7 As 34/2006 — Nejvyšší správní soud

51 Ad 1/2026- 20 - text  7 51 Ad 1/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kűchlerovou, Ph.D. ve věci žalobkyně: Mgr. L. B. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 20. 1. 2026, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 20. 1. 2026, č. j. X, se ruší a věc se jí vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Hradci Králové se žalobkyně domáhala zrušení výše označeného rozhodnutí žalované, kterým tato zamítla námitky žalobkyně a potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 30. 12. 2025, č. j. X(dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“). Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byla žalobkyni uložena povinnost vrátit přeplatek na sirotčím důchodu pro svou dceru v částce 28 178 Kč, který vznikl za období od 1. 9. 2025 do 5. 11. 2025, a to do 8 dnů ode dne právní moci daného rozhodnutí. Týmž rozhodnutím byla žalobkyni uložena povinnost vrátit přeplatek na vdovském důchodu v částce 32 171 Kč, který vznikl za období od 1. 9. 2025 do 5. 11. 2025, a to rovněž do 8 dnů ode dne právní moci daného rozhodnutí. II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě a ve vyjádření žalované 2. Žalobkyně uvedla, že dne 27. 8. 2025 podala žádost o pokračování výplaty vdovského a sirotčího důchodu. V žádosti pravdivě a úplně uvedla všechny rozhodné skutečnosti, zejména, že dcera studuje kombinovanou formou studia a současně vykonává výdělečnou činnost. Tyto skutečnosti byly doloženy potvrzením školy i čestným prohlášením. Dne 3. 9. 2025 Česká správa sociálního zabezpečení rozhodla o přiznání vdovského a sirotčího důchodu a zahájila jejich výplatu od 1. 9. 2025. Teprve následně změnila právní posouzení věci, dávky odňala a uložila žalobkyni povinnost vrátit přeplatek za období od 1. 9. 2025 do 5. 11. 2025. 3. Žalobkyně v prvé řadě namítá nesprávné právní posouzení její odpovědnosti. Odpovědnost za přeplatek vzniká pouze tehdy, pokud příjemce dávky nesplnil uloženou povinnost; přijal dávku, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že mu nenáleží; nebo jinak vědomě způsobil její neoprávněnou výplatu. Žalobkyně však splnila veškerou oznamovací povinnost a nezatajila žádnou skutečnost. Přeplatek nevznikl v důsledku porušení povinností žalobkyně, ale s ohledem na změnu právního posouzení věci správním orgánem I. stupně. Taková situace nemůže naplňovat zákonné znaky odpovědnosti podle § 118a zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Pochybení nastalo na straně správního orgánu, který nárok na sirotčí a vdovský důchod původně přiznal, ačkoli rozhodoval na základě stejných podkladů, podle nichž následně usoudil, že zde nárok dán není. Žalobkyně od počátku deklarovala, že dcera studuje kombinovanou formu studia a současně vykonává výdělečnou činnost. Na straně žalobkyně proto nevzniklo subjektivní zavinění ve smyslu § 118a zákona č. 582/1991 Sb. 4. Rozhodnutí žalované je dále nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Neobsahuje totiž konkrétní úvahu, z jakých skutečností měla žalobkyně dovodit neoprávněnost výplaty specifikovaných důchodů. Není z něj patrné, jaké konkrétní jednání je jí vytýkáno, v čem spočívalo porušení právní povinnosti, ani jak byla naplněna příčinná souvislost mezi jejím jednáním a vznikem přeplatku. 5. Žalovaná porušila i zásadu ochrany dobré víry a právní jistoty. Žalobkyně od počátku poskytovala úplné a pravdivé informace. Česká správa sociálního zabezpečení důchody nejprve přiznala, následně změnila právní názor a požadovala vrátit přeplatek. Stát tedy důchody nejprve vyplácel, následně změnil právní názor a požaduje vrácení částek s odůvodněním, že žalobkyně měla předvídat nesprávnost rozhodnutí o tom, že důchody vypláceny budou. 6. Žalobkyně nemohla objektivně předpokládat neoprávněnost výplaty důchodů, jestliže i samotná Česká správa sociálního zabezpečení rozhodla v případě jejích dětí rozdílně. V případě její dcery, která studovala kombinovanou formu studia a byla i výdělečně činná, Česká správa sociálního zabezpečení výplatu sirotčího a vdovského důchodu původně přiznala. V případě syna žalobkyně, který rovněž studoval kombinovanou formu studia a byl zaměstnán na plný úvazek, Česká správa sociálního zabezpečení žádost o výplatu důchodu rovnou zamítla. 7. Současně s podanou žalobou žádala žalobkyně o přiznání odkladného účinku žalobě ve smyslu § 73 s. ř. s. 8. Žalovaná ve věci uvedla, že v současné době probíhá u České správy sociálního zabezpečení správní řízení ve věci žádosti žalobkyně o prominutí povinnosti uhradit přeplatek na vdovském a sirotčím důchodu. Žalovaná dále uvedla, že správní spis a své vyjádření k žalobě krajskému soudu zašle po skončení uváděného řízení. K návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě se nikterak nevyjádřila. III. Posouzení věci krajským soudem 9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního s. ř. s. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného správního orgánu, přičemž rozsah jeho přezkumu byl vymezen žalobními body. Věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání při splnění podmínek dle § 51 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., kdy shledal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí. Učinil tak bez nutnosti předložení správního spisu, neboť z obsahu žalobou napadeného rozhodnutí, které samo rekapituluje námitky žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí je zřejmé, že tyto nebyly náležitě vypořádány. Ze žalobou napadeného rozhodnutí zároveň plynou mezi účastníky řízení nesporné skutečnosti, které jsou rovněž rozhodující pro posouzení nynější věci. Krajský soud proto nepovažoval za nutné čekat na předložení správního spisu, neboť, jak je detailněji uvedeno níže, postačilo vyjít z obsahu žalobou napadeného rozhodnutí. 10. Krajský soud nejprve rekapituluje, že žalobkyně dne 27. 8. 2025 požádala o uvolnění výplaty vdovského a sirotčího důchodu pro dceru, přičemž k této žádosti doložila potvrzení o studiu na akademický rok 2025/2026 a čestné prohlášení. Z uvedeného vyplynulo, že dcera má pracovní smlouvu na dobu určitou, nepobírá podporu v nezaměstnanosti a studuje v kombinované formě studia. Dne 11. 9. 2025 požádala žalobkyně o uvolnění výplaty sirotčího důchodu pro syna s tím, že tento má současně se studiem uzavřenou pracovní smlouvu na plný úvazek a rovněž studuje v kombinované formě studia (viz odstavec 2 na str. 2 žalobou napadeného rozhodnutí). 11. Dne 3. 9. 2025 Česká správa sociálního zabezpečení rozhodla o přiznání vdovského a sirotčího důchodu ve vztahu k dceři žalobkyně a zahájila jejich výplatu od 1. 9. 2025. Následně – beze změny vstupních údajů a dokladů, které žalobkyně k žádosti ze dne 27. 8. 2025 poskytla, rozhodla Česká správa sociálního zabezpečení dne 30. 12. 2025 o odnětí vdovského důchodu žalobkyni a o odnětí sirotčího důchodu pro dceru žalobkyně s účinností od 6. 11. 2025. Dále Česká správa sociálního zabezpečení shledala, že vdovský a sirotčí důchod byl žalobkyni od 1. 9. 2025 do 5. 11. 2025 vyplácen neoprávněně a je povinna jej vrátit s ohledem na dikci § 118a zákona č. 582/1991 Sb. Ve vztahu k synovi žalobkyně byla žádost o výplatu sirotčího důchodu zamítnuta rovněž dne 30. 12. 2025 (opět viz str. 2 žalobou napadeného rozhodnutí). 12. Pokud jde o vypořádání žalobních námitek, krajský soud se nejprve zabýval nepřezkoumatelností napadeného rozhodnutí. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu je třeba za nepřezkoumatelné považovat takové rozhodnutí, z něhož vůbec není možné seznat, jakým způsobem správní orgán rozhodl, které vykazuje takové rozpory mezi výrokem a odůvodněním, že není možné zjistit, jakými úvahami byl správní orgán veden, dále takové rozhodnutí, z něhož není možné zjistit, jak se správní orgán vypořádal s námitkami účastníka řízení či z jakých důvodů je považoval za liché, mylné či vyvrácené nebo takové rozhodnutí, které se opírá o v řízení nezjišťované nebo neprokázané skutečnosti (k tomu srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4.2007, č. j. 7 As 34/2006 – 76, ze dne 21. 12. 2006, sp. zn. 2 As 37/2006, ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75; opomene-li správní soud, či obdobně správní orgán, na námitku účastníka zcela reagovat srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012- 45, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016 – 64). 13. Za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů považuje žalobkyně napadené rozhodnutí žalované, neboť tato se nikterak nevypořádala s jejími námitkami směřujícími do problematiky zavinění, a tudíž i vzniku její odpovědnosti ve smyslu § 118a zákona č. 582/1991 Sb. 14. Žalobkyně v námitkách tvrdila (srov. odstavec