6 Azs 40/2010 — Nejvyšší správní soud

63 Az 11/2013- 25 - text pokračování - 17 - 63Az 11/2013 63Az 11/2013-25 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohuslavou Drahošovou v právní věci žalobce: N. D. M. státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 8, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3.9.2013 č.j. OAM-326/ZA-06-HA08-2010, o udělení mezinárodní ochrany t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Rozhodnutím žalovaného ze dne 3.9.2013 č.j. OAM-326/ZA-06-HA08-2010, které žalobce napadl žalobou ze dne 20.9.2013, žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Správní orgán dále rozhodl, že doplňkovou ochranu pro existenci důvodů podle § 15a zákona o azylu nelze udělit, když v průběhu správního řízení shledal, že žalobce nesplňuje zákonné podmínky pro udělení azylu dle citovaných ustanovení. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví rozsudku uvedeného rozhodnutí žalovaného a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě namítal, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav a rovněž napadené rozhodnutí zatížil vadou nesprávného právního posouzení. Uvedl, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Základní obavou žalobce po celou dobu řízení je obava z uložení trestu smrti. Žalobce byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pob. v Olomouci č.j. 53T 3/2005-629 uznán vinným z trestného činu vraždy. Tohoto trestného činu se dopustil 19.8.2000. Žalobci byl uložen trest odnětí svobody ve výměře 12 let. Z výkonu trestu byl podmíněně propuštěn se zkušební dobou 7 let a s dohledem probační a mediační služby. Žalobce dále uvedl, že předmětného trestného činu se nedopustil v nějakém úmyslu obohacení atd., ale v afektu, v rámci snahy chránit svou sestru v místě konfliktu (rvačky) na tržnici. Uvedl, že již v rámci samotného trestního soudního řízení Vietnamská socialistická republika požádala o vydání žalobce k trestnímu stíhání. Žalobce vydán nebyl, a to s ohledem na skutečnost, že dle právních předpisů Vietnamské socialistické republiky žalobci reálně hrozí až uložení trestu smrti. Krajský soud konstatoval, že vzhledem k reálné možnosti uložení trestu smrti žalobci je nepřijatelné žalobci uložit trest vyhoštění, jelikož je zde skutečná hrozba porušení procesní zásady ne bis idem, a to právě vzhledem k reálné obavě z uložení trestu smrti (strana 18 uvedeného rozsudku). Obava žalobce z uložení trestu smrti není jeho pouhým subjektivním „pocitem“, ale uložení trestu smrti žalobci objektivně hrozí. Nejsou najisto postaveny základní lidskoprávní záruky, které považují všechny evropské státy za naprosto elementární standart. Žalobce opakovaně tuto skutečnost namítal v rámci azylového řízení. Dle jeho názoru se však žalovaný s touto skutečností důsledně nevypořádal, když napadené rozhodnutí je v tomto směru skutkově nepřezkoumatelné. Potažmo je nepřezkoumatelné i právně, když zde je dána reálná hrozba vážné újmy. Poukázal na to, že mezinárodními závazky České republiky je i uskutečnění takových kroků, které minimalizují riziko uložení či vykonání trestu smrti. Odkázal na Ústavu ČR a Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv, resp. mezinárodní pakt o občanských a politických právech. Zdůraznil, že s přihlédnutím k článku 10a Ústavy ČR je Česká republika rovněž mezinárodně vázána učinit veškerá opatření, aby nedocházelo k výkonu trestu smrti. Konstatoval, že mezinárodním závazkem ČR je i povinnost předcházet ukládání trestu smrti samotnému, resp. jeho výkonu. Uvedl, že dle jeho názoru je správní orgán schopen učinit taková skutková zjištění, aby bylo bez sebemenších pochybností postaveno na jisto, že žalobci bude ve Vietnamu uložen trest smrti, resp. porušena zásada ne bis iniden. Správní orgán se dle jeho názoru nevypořádal se skutkovými okolnostmi. Namítal nesprávné posouzení ust. § 15a odst. 1 písm. b/ zákona o azylu a namítal, že žalovaný nezohlednil výklad teleologický, historický ani systematický. Dovozoval, že výluky zakotvené v ust. § 15a zákona o azylu je nezbytné vykládat v kontextu s ust. § 15 zákona o azylu, a že výluky z doplňkové ochrany a výluky z azylu samotného nelze interpretovat odtrženě, ale vždy souladně. Žalobce též namítal porušení svého práva na ochranu soukromého a rodinného života, dále porušení obdobných práv náležejících jeho rodinným příslušníkům. Uvedl, že žije dlouhodobě se svou přítelkyní – paní M. S., když intenzivní vztah stále setrvává ještě z doby předcházející trestnému činu. Po celou dobu výkonu trestu odnětí svobody přítelkyně žalobce navštěvovala a udržovala s ním vzájemný kontakt. Po celou dobu od podmíněného propuštění spolu rovněž sdíleli společnou domácnost. Mají společně dvě nezletilé děti, a to M. a L. S., oba narozeni X. Pobytová situace žalobce je neřešitelná prostřednictvím zákona o pobytu cizinců. Neudělení azylu, resp. doplňkové ochrany žalobci tak bude mít de facto povinnost k vycestování z území ČR, a tedy návratu do Vietnamu, kde mu reálně hrozí trest smrti. Již samotným vycestováním, a zcela zjevně pak při hrozbě výkonu trestu smrti, tak bude zasaženo do rodinného a soukromého života žalobce a rovněž do rodinného a soukromého života jmenovaných blízkých osob. Rodinní příslušníci nemohou vycestovat a žít ve Vietnamu. Vycestování žalobce z území ČR by bylo v rozporu s mezinárodními závazky a bylo by tedy vážnou újmou, jak ji chápe ust. § 14a odst. 2 písm. d/ zákona o azylu, neboť by došlo k porušení mezinárodních závazků (čl. 1 Ústavy ČR), a to jak z pohledu samotného žalobce, tak především z pohledu práv osob blízkých. V písemném vyjádření k žalobě ze dne 21.10.2013 žalovaný popřel oprávněnost námitek uvedených žalobcem a současně s nimi nesouhlasil. Odkázal na obsah správního spisu, zejména na vlastní žádost o udělení azylu, použité informace o zemi původu, výpovědi žalobce a na vydané rozhodnutí ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky. Žalovaný uvedl, že se řádně případem žalobce zabýval, posoudil jeho případ individuálně, vyšel ze všech předložených podkladů a všech výpovědí žalobce, které věrohodně citoval. Porovnal je s dostatečným množstvím aktuálních informačních pramenů, které popisují jak obecnou situaci v zemi původu, tak konkrétní situaci v zemi dotyčného v návaznosti ne jeho případ. Dle jeho názoru stav věci byl v řízení zjištěn dostatečně a řádně. Ze všech, dle názoru žalovaného, dostatečných podkladů, je zřejmé, že závěry, které učinil v odůvodnění napadeného rozhodnutí, jsou správné a rozhodnutí správního orgánu vychází z řádně zjištěného skutkového stavu věci. Žalovaný uvedl, že nedospěl k závěru, že by bylo možné žalobci udělit mezinárodní ochranu ve smyslu ustanovení § 12, § 13, § 14 zákona o azylu. V této souvislosti žalovaný odkázal plně na obsáhlé závěry vydaného rozhodnutí, ze kterých vyplývá, které skutečnosti byly podkladem pro rozhodnutí a jakými úvahami byl žalovaný veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě kterých rozhodoval. Žalovaný též uvedl, že dospěl k závěru, že nelze udělit doplňkovou ochranu pro existenci důvodů podle ustanovení § 15a zákona o azylu. Správní orgán posuzoval tuto okolnost dle zákona o azylu v souladu s kvalifikační směrnicí, která byla transponována do českého azylového zákona a konstatoval, v návaznosti na příslušná ustanovení, že žalobce nejen splnil podmínku, že existují závažné důvody domnívat se, že spáchal závažný zločin, ale i nad to sám v průběhu správního řízení prokázal, že spáchal takovýto zvlášť závažný zločin. Tato okolnost citovaná v ust. § 15a odst. 1 písm. b/ není nijak v zákoně omezena teritoriálně a nelze se pouze omezit na úzký výklad, že by k tomuto muselo docházet pouze mimo území. Kdyby tomu tak bylo, jistě by zákonodárce ust. § 15a odst. 1 písm. b/ zúžil či jinak vymezil. Dle názoru žalovaného přijaté řešení odpovídá okolnostem případu a rozsah dokazování byl dán obsahem podané žádosti. Navrhoval zamítnutí žaloby. II. Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 3.9.2013 č.j. OAM-326/ZA-06-HA08-2010 a z připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní (dále jen s. ř. s.) a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 s. ř. s.). Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že připojený správní spis obsahuje: 1) Žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany sepsanou odborem azylové a migrační politiky, pracoviště Zastávka u Brna dne 3.9.2010 a žádost z téhož dne psanou vlastní rukou žalobce, ve kterých žalobce uvedl, že se musí každý měsíc nahlásit na mediační službě. Ve Vietnamu mu hrozí trest smrti. Tady má ro