5 As 29/2009 — Nejvyšší správní soud

22 A 80/2013- 30 - text pokračování - 6 - 22A 80/2013 22A 80/2013 – 30 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. v právní věci žalobce P. R., zastoupeného Mgr. Petrou Sikorovou, advokátkou se sídlem v Jablunkově, Mariánské náměstí 11, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, 28. října 117, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 3.5.2013 č.j. MSK 33437/2013, ve věci odnětí registrace k provozování autoškoly, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 3.5.2013 č.j. MSK 33437/2013, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Třinec ze dne 2.8.2010 č.j. MěÚT/01898/2010/ Do/Va/276.7.1, jímž byla žalobci odňata registrace k provozování autoškoly. V žalobě žalobce namítl tyto žalobní body: 1) Žalovaný se nevypořádal s žalobcem navrhovanými důkazy a nezjistil tedy úplně skutkový stav. Žalovaný zbagatelizoval vliv navrhovaných výslechů svědků Ing. M., R. S., M. M. a T. L. na skutková zjištění ve věci údajného porušování povinností žalobcem. 2) Správní orgán mylně interpretoval řadu důkazních materiálů, a to především absenci zápisů ve vozovém listu vozidla či v knize evidence o výcviku či rozpory ve stavu ujetých km v rámci praktických výcviků a absolutně ignoroval průkaznou hodnotu listinných důkazů, tj. písemných potvrzení účastníků kurzů v třídních knihách, jež potvrzují, že se výuka uskutečnila řádně v rozsahu stanoveném zákonem. Správní orgán I. stupně se nezabýval podstatou rozporů v jednotlivých svědeckých výpovědích a listinných důkazech a bez jakýchkoliv pochybností přijal teorii spáchání správního deliktu a nadřadil tvrzení žáka autoškoly, které je v rozporu s jeho vlastním dřívějším písemným potvrzením a v rozporu se svědeckými výpověďmi žalobce a S. P. těmto důkazům, přičemž se nezabýval skutečnou motivací výpovědí svědků v neprospěch žalobce. 3) Správní orgány nečinily rozdíl mezi neúplnou dokumentací a absencí výuky. Závěry správních orgánů týkající se opakovaného a hrubého porušování povinnosti žalobce jako provozovatele autoškoly jsou činěny na základě chybně a neúplně vedené dokumentace žalobce, avšak správním orgánem I. stupně nebylo prokázáno, že nebyl dodržen rozsah výuky a výcviku a že tedy jsou dány důvody pro odnětí registrace k provozování autoškoly. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že v napadeném rozhodnutí napravil vadu, jež mu byla vytknuta v předchozím zrušujícím rozsudku krajského soudu, když na str. 7 a 8 napadeného rozhodnutí podrobně a logicky vysvětlil, proč má za to, že výslech svědků navrhovaných žalobcem není potřebný ke zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Návrh na výslech svědka T. L. (úřední záznam ze dne 26.5.2010) byl žalobcem učiněn pouze ke způsobu výuky a výcviku v autoškole a k ovlivňování T. L., aby odešel z autoškoly a nikoliv „za účelem prokázání skutečného důvodu podání stížnosti na údajné neprovádění výuky a výcviku“, jak uvádí žalobce v žalobě. Návrh na výslech svědka M. M. (podání žalobce ze dne 1.6.2010) byl odůvodněn tím, aby se svědek vyjádřil k činnosti autoškoly. Tvrzení, že tento svědek byl osloven předem pracovníky správního orgánu, uvedl žalobce až v žalobě. Žalovaný na ně proto nemohl v rozhodnutí nijak reagovat. Žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že žalobci bylo prokázáno jak nedostatečné vedení evidence, tak i faktická zčásti fiktivně vykázaná absence výuky a výcviku. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění – dále jen s.ř.s.) a byl vázán obsahem žalobních bodů uvedených v žalobě (ust. § 75 odst. 2 s.ř.s.). Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že dne 18.8.2009 a 19.8.2009 byly správnímu orgánu I. stupně doručeny stížnosti na nedostatečné provádění výuky a výcviku v kurzech autoškoly provozované žalobcem. Za účelem prověření daných stížností byla dne 19.8.2009 v prostorách autoškoly provedena státní kontrola zaměřená na prověření výuky a výcviku žadatelů o řidičské oprávnění. Kontrola nemohla být provedena komplexně, neboť nebyla předložena dokumentace o vedení výuky a výcviku. K jejímu předložení došlo až po urgencích ze strany správního orgánu dne 24.8.2009. Kontrolou předložené dokumentace bylo zjištěno, že v období od ledna do srpna 2009 se v záznamech o průběhu výuky uchazečů objevují nesrovnalosti závažného charakteru. Po provedení státní kontroly a po zjištění nesrovnalostí v evidenci výcviku autoškoly zahájil správní orgán dne 15.1.2010 řízení o odnětí registrace k provozování autoškoly žalobcem pro opakované a hrubé porušení povinnosti stanovené zákonem č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, v platném znění (dále jen zákon č. 247/2000 Sb.). Ve dnech 25.1., 1.2., 19.4. a 21.4.2010 proběhla ústní jednání ve věci, kdy na základě výpovědí jednotlivých svědků bylo zjištěno, že výuka v autoškole provozované žalobcem nebyla vedena způsobem stanoveným zákonem. Žalobce svou účast u jednání, které se konalo dne 25.1.2010 téhož dne omluvil ze zdravotních důvodů, což však nikterak nedoložil. Neschopenku vystavenou dne 25.1.2010 žalobce předložil až dne 4.2.2010 a žádal o provedení jednání v jeho přítomnosti a přítomnosti právního zástupce. Další jednání nařízené na den 22.2. a 24.2.2010, k němuž byli předvolání svědci, bylo zmařeno v důsledku omluvy zmocněnce žalobce JUDr. G., kdy správní orgán vyhověl jeho omluvě a nařídil jednání na 19.4. a 21.4.2010. Předvolal opětovně všechny svědky včetně těch, kteří se dostavili dne 25.1.2010. Žalobce byl ve správním řízení zastoupen advokátem JUDr. Miroslavem Grohem, a to na základě plné moci ze dne 2.2.2010. Dne 14.4.2010 se dostavil ke správnímu orgánu I. stupně Ing. J. M. a předložil plnou moc k zastupování JUDr. Miroslava Groha. K ústnímu jednání konanému dne 21.4.2010 nebyl Ing. J. M. jako zástupce žalobce připuštěn, neboť správní orgán shledal předloženou plnou moc neplatnou. Následně dne 22.4.2010 podal JUDr. Groh námitku podjatosti vůči úředním osobám vedoucím správní řízení z důvodu, že dne 21.4.2010 odmítly uznat plnou moc udělenou Ing. M. Námitka podjatosti byla správními orgány shledána nedůvodnou, když nedošlo k pochybení postupu ve správním řízení. Dne 26.5.2010 navrhl žalobce výslech dalších svědků, a to T. L. a Ing. M. ke způsobu výuky a výcviku v autoškole. Přípisem doručeným správnímu orgánu dne 3.6.2010 byl navržen rovněž výslech svědků M. M. a R. S. Výslech těchto svědků před správním orgánem neproběhl. Dne 18.6.2010 byla žalobci doručena výzva správního orgánu k seznámení se s podklady rozhodnutí. Následně dne 2.8.2010 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí, jímž žalobci odňal registraci pro provozování autoškoly pro opakované a hrubé porušení povinností provozovatele autoškoly, které bylo shledáno zejména v porušení povinnosti dle § 27 odst. 4 zákona č. 247/2000 Sb. vést průkaznou evidenci o průběhu výuky a výcviku žadatele o řidičské oprávnění v rozsahu a způsobem vymezeným §§ 10 a 11 vyhlášky č. 167/2002 Sb., kterou se provádí zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění zákona č. 478/2001 Sb., v platném znění (dále jen prováděcí vyhláška), dále porušení povinnosti vést výuku a výcvik v minimálním zákonem požadovaném rozsahu uvedeném v příloze 3 tabulkách 1 až 4 zákona č. 247/2000 Sb., dále porušení ust. § 27 odst. 3 téhož zákona. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž bylo rozhodnuto rozhodnutím ze dne 8.11.2010 č.j. MSK 150003/2010 tak, že bylo zamítnuto. Toto rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.1.2013 č.j. 22A 2/2011-36. V dalším řízení žalovaný, vázán zrušujícím rozsudkem krajského soudu, vydal napadené rozhodnutí, v němž se vypořádal s důvody, pro které neprovedl důkazy navrhované žalobcem v jeho podáních ze dne 26.5.2010 a ze dne 3.6.2010 a odvolání žalobce opět zamítl. Dle ust. § 68 odst. 3 správního řádu se v odůvodnění rozhodnutí uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Podle ust. § 52 správního řádu jsou účastníci správního řízení povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potře