4 Ads 120/2009 — Nejvyšší správní soud

78 Ad 26/2012- 20 - text Pokračování -10- 78Ad 26/2012 78Ad 26/2012-20 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Bohuslavy Drahošové a soudců JUDr. Petra Indráčka a JUDr. Jany Záviské v právní věci žalobce J. V., s místem podnikání O.-V., V. 2937/132A, zastoupeného Mgr. Pavlem Otipkou, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Poštovní 1794/17, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, detašované pracoviště Ostrava, se sídlem Ostrava 2, Zelená 3158/34a, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13.4.2012, o vrácení přeplatku na pojistném, t a k t o: I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 13.4.2012 č.j. X, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení v Ostravě č.j.X ze dne 14.2.2012, jímž byla podle § 104a zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“), zamítnuta žádost žalobce o vrácení přeplatku na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za období od 1.1.2007 do 30.6.2007. Žalobce zejména namítl, že řízení před správními orgány trpí vadou řízení, poukázal na neústavnost, nezákonnost a nesprávnost napadeného rozhodnutí, neboť ani po vydání rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25.2.2010, č.j. 4Ads 120/2009-88 („dále jen „rozsudek NSS“), není vyřešena otázka, zda tímto rozhodnutím došlo k zákonnému a ústavně konformnímu vyřešení sporné otázky. Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění účinném od 1.1.2007 do 30.6.2007 (dále jen „zákon č. 589/1992 Sb.), byl v uvedeném období neurčitou právní normou, neboť neurčoval vyměřovací základ pro organizace a malé organizace. Žalobce namítl, že nelze připustit absenci základní definiční části právní úpravy (co do povinnosti platit sociální pojištění a výše vyměřovacího základu) a tuto absenci suplovat pomocí interpretačních pravidel. Tato pravidla nadto stanovil až Nejvyšší správní soud, přičemž je však nezákonné a protiústavní, aby si plátci sociálního pojištění chybějící část zákonné úpravy dovozovali pomocí předem nespecifikovaných interpretačních pravidel a na základě těchto hradili pojistné, když jde o subjekty, jejichž hlavním zájmem je provádění podnikatelské činnosti a souvisejících provozních záležitostí a nikoliv vysoce specializovaný, pro běžný subjekt z textu normy neodvoditelný výklad právních norem. Pokud byl v rozhodném období zákon č. 589/1992 Sb. neúplný a neurčitý, vznikaly pochybnosti o jeho konkrétní interpretaci a aplikaci, mělo být rozhodnuto ve prospěch žalobce. V té souvislosti poukázal na konkrétní judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu vztahující se k dodržování zásady v pochybnostech ve prospěch subjektu (plátce daně, resp. plátce sociálního pojištění), k požadavku na přesnost právní normy, právní jistotu a předvídatelnost aktů veřejné moci, k použití výkladu víceznačné zákonné úpravy, který nejméně zasahuje do ústavou zaručených práv, k nemožnosti využití nejasností v právní úpravě pro maximalizaci fiskálního výnosu státu, k zákazu použití analogie a omezenosti použití extenzivního výkladu při překonávání mezer v právních předpisech, k použití interpretačních pravidel soudem a k nemožnosti rozšiřujícího výkladu nad rámec zákonné úpravy, i když by byl celospolečensky prospěšný. Nesouhlasí s názorem , že vyměřovací základ za předmětné období je dostatečně „určitě určen jen na základě nějakých interpretačních postupů“ pro předmětné období leden až červen 2007 bylo pro výpočet vyměřovací základu pro organizace a malé organizace provedeno „neurčitě“, ale vyměřovací pro uvedené subjekty nebyl vymezen vůbec. Žalobce považuje za jednoznačně protiústavní, aby plátce sociálního pojištění dovozoval svou platební povinnost „nějakými interpretačními pravidly“, kterou je povinen určit stát jednoznačnou úpravou v zákonné normě. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 3.7.2012 navrhla zamítnutí žaloby s tím, že rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení v Ostravě (dále jen OSSZ) bylo věcně správné. Žádosti žalobce nebylo možné vyhovět, protože v období od 1.1.2007 do 30.6.2007 byly organizace a malé organizace poplatníky pojistného a měly povinnost platit pojistné za sebe, proto jejich platební povinnost v tomto období nezanikla. Vyměřovací základ organizace a malé organizace v zákoně č. 589/1992 Sb., bylo možné pomocí příslušných interpretačních postupů z ustanovení zákona č. 589/1992 Sb. stanovit natolik určitě jako částku odpovídající úhrnu vyměřovacích základů zaměstnanců, že o jeho vymezení nemohlo být žádných nejasností. I při absenci výslovné definice vyměřovacího základu organizace a malé organizace bylo možné tento pojem ze zákona č. 589/1992 Sb. s potřebnou mírou určitosti vymezit jako částku odpovídající úhrnu vyměřovacích základů jejich zaměstnanců. Žalobce, jakožto zaměstnavatel byl v uvedeném období od 1.1. do 30.6.2007 zařazen do okruhu poplatníků pojistného, v přehledech o výši pojistného a vyplácených dávkách za období leden až červen 2007 uvedl úhrn vyměřovacích základů zaměstnanců, z nichž spočetl pojistné, jak za zaměstnance, tak za zaměstnavatele a uhradil v této výši pojistné, když pojistné byl povinen odvozovat od úhrnů vyměřovacích základů všech zaměstnanců. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)] a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že dne 18.12.2009 podal žalobce u OSSZ v Ostravě žádost o vrácení přeplatku za období leden až červen 2007 v celkové výši 3.850.588,- Kč. Rozhodnutím OSSZ v Ostravě - usnesením ze dne 5.1. 2010 - bylo řízení o žádosti žalobce o vrácení daného přeplatku přerušeno dle § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu s tím, že vydání meritorního rozhodnutí ve věci vrácení přeplatku na pojistném závisí na vyřešení předběžné otázky Nejvyšším správním soudem, a to na rozhodnutí o kasační stížnosti České správy sociálního zabezpečení k posouzení aplikace nařízení vlády č. 39/2007 Sb., o způsobu určení vyměřovacího základu zaměstnavatele pro odvod pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „nařízení vlády č. 39/2007 Sb.“). Ze správního spisu bylo zjištěno, že dne 2.4.2010 vydala OSSZ Ostrava rozhodnutí, kterým předmětnou žádost odvolatele o vrácení přeplatku na pojistném zamítla. Rozhodnutí napadl odvolatel odvoláním, a odvolací orgán rozhodnutím ze dne 25.5.2010 prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. Odvolatel využil svého práva a podal žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě, který dne 20.5.2011 rozsudkem č.j. 38Ad 37/2010-24 rozhodnutí odvolacího orgánu pro vady řízení zrušil a věc vrátil odvolacímu orgánu k dalšímu řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že OSSZ Ostrava byla příslušná v dané věci rozhodnout na základě svého názoru a právního výkladu, neboť rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 4Ads 120/2009-88 ze dne 25.2.2010 nebylo v daném případě závazným řešením předběžné otázky ve smyslu ust. § 57 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., v platném znění, a tudíž na právním výkladu Nejvyššího správního soudu nebyla OSSZ Ostrava závislá, byť se týkalo posouzení téže právní otázky. V intencích rozsudku a právního názoru Krajského soudu v Ostravě, kterým byla vázána, zrušila žalovaná napadené rozhodnutí OSSZ Ostrava č.j.X ze dne 2.4.2010 a vrátila věc k novému řízení a rozhodnutí. OSSZ Ostrava v souladu s výše uvedeným následně dopisem ze dne 8.8.2011 vyrozuměla odvolatele v souladu s ust. § 65 odst. 2 zák.č. 500/2003 Sb., v platném znění, že pokračuje v přerušeném řízení, seznámila jej s podklady pro vydání rozhodnutí a stanovila mu lhůtu pro vyjádření. Odvolatel se k podkladům pro rozhodnutí ve stanovené lhůtě nevyjádřil a OSSZ Ostrava rozhodnutím č.j.X ze dne 14.2.2012 žádost o vrácení přeplatku na pojistném za období leden až červen 2007 zamítla. Ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 38Ad 37/2010, zejména z rozsudku ze dne 20.5.2011 bylo zjištěno, že tímto krajský soud zrušil pro vady řízení rozhodnutí žalované ze dne 25.5.2010 č.j. X vrátil žalované k dalšímu řízení. Krajský soud při přezkoumávaní rozhodnutí vycházel zejména z rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 4Ads 120/2009–88, který detailně rozebírá povinnost malých organizací a organizací platit pojistné na sociální zabezpečení a státní politiku nezaměstnanosti (dále jen „pojistné “ za období leden až č