1 As 9/2008 — Nejvyšší správní soud

78 Ad 70/2012- 36 - text pokračování - 8 - 78 Ad 70/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D. ve věci žalobce Kaufland Česká republika v.o.s, se sídlem Praha 4, Pod Višňovkou 25, proti žalovanému: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Brno, Květná 15, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6.9.2012, č.j. BK923-2/49/9/2012-SŘ, ve věci správního deliktu, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou v zákonné lhůtě domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo částečně změněno rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Olomouci ze dne 2.4.2012, č.j. DZ862-5/2011/027/8/2012-SŘ, jímž správní orgán I. stupně uložil žalobci pokutu ve výši 150.000,- Kč za spáchání správního deliktu dle § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů, tím, že v období od 18.6.2011 do 24.6.2011 ve svých provozovnách v Olomouci a v Říčanech u Prahy uvedl na trh potravinu Papaya o celkové hmotnosti 689,5 kg, která nevyhověla ve znaku methomyl a thiodicarb (suma methomylu a thiodicarbu vyjádřena jako methomyl) požadavkům stanoveným v příloze č. II Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 396/2005 ze dne 23. února 2005 o maximálních limitech reziduí pesticidů v potravinách a krmivech rostlinného a živočišného původu a na jejich povrchu a o změně směrnice Rady 91/414/EHS, čímž porušil povinnost stanovenou v článku 18 odst. 1 písm. a) téhož nařízení. Změna rozhodnutí správního orgánu I. stupně žalovaným spočívala ve zpřesnění skutkové věty rozhodnutí, zejména precizaci identifikace nevyhovující potraviny a doplnění údaje o použitém znění dotčeného nařízení. Žalobce požadoval, aby soud snížil nepřiměřeně vysokou pokutu na částku nepřevyšující 75.000,- Kč, eventuálně napadené rozhodnutí zrušil. Namítal, že: 1) žalovaný pouze formálně změnil napadené rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu, aniž pro takový postup byly splněny zákonné podmínky; 2) správní orgány nesprávně kvalifikovaly jeho jednání jako „uvádění na trh“, ačkoli ve skutečnosti mu vytýkaly jednání spočívající v uvádění potraviny do oběhu, konkrétně její skladování; 3) žalovaný rozvíjí úvahy o tom, že došlo k prodeji celé dávky potraviny konečnému spotřebiteli, přestože otázka dalšího nakládání s předmětnou potravinou nebyla předmětem dokazování a nebylo zjištěno kdy a v jakém množství se potravina ke spotřebitelům dostala; 4) k odebrání vzorků potraviny došlo dne 22.6.2011, avšak žalobce byl s výsledky laboratorních rozborů seznámen až v srpnu 2011, tj. za 1,5 měsíce; 5) uložená pokuta je zcela zjevně nepřiměřená, neboť správní orgán I. stupně nezohlednil skutečnost, že nedostatek bylo možné zjistit jen laboratorně, jako polehčující okolnost, a dále ve prospěch žalobce nevyhodnotil fakt, že nedošlo k poškození zdraví, nýbrž že možné ohrožení zdraví bylo pouze v teoretické rovině a reálně nehrozilo. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že: Ad 1) důvody provedené změny výroku o vině žalobce a výroku I. prvostupňového rozhodnutí popsal na str. 7 až 9 svého rozhodnutí. Žalovaný jako odvolací orgán neshledal v prvostupňovém rozhodnutí takové vady, pro které by je bylo nutno zrušit, avšak shledal v něm jisté nepřesnosti, které bylo možno odstranit změnou výroku. Tyto změny výroku prvostupňového rozhodnutí se týkaly pouze vyrovnání se změnou právní úpravy (kterou však nebyl žalobce dotčen) a preciznější identifikace nevyhovující potraviny. Žalovaný má za to, že při tomto svém postupu jednal v souladu s možností danou mu § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.“) a nepřekročil meze dvojinstančnosti, kdy vycházel z názoru NSS uvedeného v rozhodnutí sp. zn. 7 A 124/2000, že „správní řízení tvoří jeden celek do pravomocného rozhodnutí; vady prvostupňového rozhodnutí lze odstranit v řízení odvolacím“; Ad 2) s touto námitkou se podrobně zabýval v odůvodnění svého rozhodnutí; Ad 3) skutečnost, že celé množství nevyhovující potraviny bylo prodáno spotřebitelům, uváděl ve svém rozhodnutí již správní orgán prvního stupně, který evidentně vycházel z informací uvedených v protokolu o kontrole č. P079-80295/11 ze dne 12.8.2011, kde je uvedeno, že nevyhovující potravina se na provozovně žalobce na adrese Olomouc - Týnecká již nevyskytovala, neboť byla uvedena do oběhu (na trh), tedy byla prodána spotřebiteli. Toto kontrolní zjištění žalobce nikdy během kontrolního ani správního řízení nerozporoval a podle názoru žalovaného je tato skutečnost objektivně prokázána, což také uvedl ve svém rozhodnutí, kde se se závěry správního orgánu I. stupně ztotožnil; Ad 4) nesouhlasí s výtkou žalobce, že závěru žalovaného o vysokém riziku u předmětné nevyhovující potraviny neodpovídá rychlost postupu kontrolního orgánu v dané věci. Vzorek nevyhovující potraviny byl u žalobce odebrán při kontrole dne 22.6.2011. V protokolu o zkoušce č. D005-80295/11/A07 je uvedeno, že rozbory nevyhovující potraviny byly Odborem zkušební laboratoře inspektorátu v Praze Státní zemědělské a potravinářské inspekce prováděny ve dnech 23.6.2011 (tedy ode dne následujícího po odběru vzorku) až 3.8.2011. U akreditované laboratoře se bezpochyby jedná o dobu nezbytnou k řádnému provedení rozborů. S výsledkem provedeného rozboru byl potom žalobce (dle dokladu o kontrole č. D009-80295/11) seznámen dne 5.8.2011. Nelze tedy souhlasit s tím, že by kontrolní orgán postupoval pomalu, jak naznačuje žalobce, který ostatně nekonkretizuje svou představu o tom, jak dlouho mají podobné laboratorní rozbory trvat; Ad 5) s přiměřeností pokuty se podrobně zabýval v odůvodnění rozhodnutí. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). V souladu s § 51 odst. 1 s.ř.s. rozhodl soud bez jednání. Kromě shora uvedených konkrétních žalobních bodů namítal žalobce v obecné rovině, že je rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné, pro jeho vydání nebyly splněny zákonné podmínky, nemá stanovené náležitosti, spočívá na nesprávném právním posouzení, zjištěný stav nemá oporu ve spise a žalovaný se nevypořádal s odvolacími námitkami. Omezil-li žalobce svá skutková tvrzení na typovou charakteristiku „obvyklých“ nezákonností, mohl krajský soud provést přezkum žalobou napadeného rozhodnutí do jisté míry rovněž jen obecným způsobem, neboť ve správním soudnictví, ovládaném zásadou dispoziční a koncentrační, nesmí soud nahrazovat projev vůle žalobce a vyhledávat na jeho místě konkrétní vady napadeného správního aktu (viz rozsudek NSS sp. zn. 4 As 3/2008, č. 835/2006 Sb. NSS). Soud tak po seznámení se s obsahem správního spisu dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného je srozumitelné a řádně odůvodněné, soud neshledal absenci zákonem stanovených náležitostí rozhodnutí, správní orgány na úplně zjištěný skutkový stav aplikovaly přiléhavé právní normy a žalovaný se argumentačně vypořádal se všemi odvolacími námitkami. K námitkám, které byly svojí určitostí a srozumitelností způsobilé k tomu, aby se jimi soud zabýval podrobně a individuálně, uvádí soud následující: Odvolací řízení ve správním řádu stojí na apelačním principu, který umožňuje na rozdíl od principu kasačního odvolacímu správnímu orgánu rozhodnout o věci samé v případě, že shledal pochybení na straně správního orgánu I. stupně. V § 90 s.ř. jsou dány odvolacímu správnímu orgány tři možnosti, jak o přezkoumávaném rozhodnutí správního orgánu I. stupně rozhodnout, a to zrušit rozhodnutí a zastavit řízení, zrušit rozhodnutí a vrátit věc k novému řízení a rozhodnutí změnit. Ke zrušení rozhodnutí by však měl odvolací orgán přistoupit až po správní úvaze, zda nelze napadené rozhodnutí změnit, k čemuž vede odvolací orgán samotný apelační princip a základní zásady § 2 až 8 s.ř., zejména pak zásada procesní ekonomie. Omezující podmínkou, kdy změnu nelze provést, je dle § 90 odst. 1 písm. c) s.ř. situace, kdy by změnou rozhodnutí některému z účastníků, jemuž je ukládána povinnost, hrozila újma z důvodu ztráty možnosti odvolat se. Taková skutečnost však v posuzovaném případě nenastala, neboť lze zcela souhlasit s žalovaným, že jím provedené změny byly toliko precizací skutkové věty výroku I. rozhodnutí a změněné rozhodnutí se tak nestalo pro žalobce překvapivým. Dle závěru soudu lze spíše pochybovat o nutnosti žalovaným provedených změn výroku, kdy se identifikace předmětné potraviny nejevila v průběhu řízení spornou a nemá vliv na materiální vykonatelnost předmětného výroku. Stejně tak doplnění údaje o tom, že