1 As 24/2006 — Nejvyšší správní soud

20 A 26/2014- 31 - text pokračování -10- 20A 26/2014 20A 26/2014-31 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobkyně D. P., zastoupené Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Praha 4, Na Zlatnici 301/2, proti žalovanému Krajskému úřadu Zlínského kraje, se sídlem Zlín, tř. Tomáše Bati 21, o žalobě na přezkoumání rozhodnutí žalovaného o přestupcích ze dne 19.6.2014 č.j. KUZL-28198/2014, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou ze dne 7.7.2014 se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19.6.2014, č. j. KUZL-28198/2014, včetně rozhodnutí správního orgánu I. stupně a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Uvedeným rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Městského úřadu Vsetín ze dne 12.3.2014, č. j. MUVS 6966/2013/29/OSA/Lo, kterým byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupků podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů a rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno. Žalobkyně v žalobě namítala, že správní orgán I. stupně písemným oznámením o zahájení řízení a předvolání žalobkyně k ústnímu jednání ze dne 9.3.2013, zahájil proti ní řízení pro tři skutky kvalifikované jako přestupky, přičemž předně sdělil obvinění z přestupků pro dva skutky, které rozhodně nejsou přestupkem a ani nevyvolávají podezření z přestupku. Žalobkyně citovala ust. § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu a uvedla, že oznámení o zahájení řízení o přestupku musí obsahovat takový popis skutkového jednání, ze kterého vyplývá, jakou konkrétní povinnost podezřelý porušil a jakou skutkovou podstatu přestupku naplnil. Řidič vozidla, který není připoután bezpečnostním pásem, se protiprávního jednání nedopouští. Protiprávního jednání se dopouští řidič motorového vozidla, který není „za jízdy“ připoután „na sedadle“ bezpečnostním pásem, „pokud jím je sedadlo povinně vybaveno podle zvláštního předpisu“. Nejednalo se o omyl nebo písařskou chybu, neboť v průběhu celého přestupkového řízení nebylo chybné formulování sdělení obvinění správním orgánem I. stupně napraveno. Žalobkyně dále namítala, že se jednáním popsaným v rozhodnutí správního orgánu I. stupně pod bodem A.a B., nemohla dopustit dvou přestupků podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, nýbrž pouze jednoho pokračujícího přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Pokud by vůbec bylo pravdou, že dne 23.8.2013 ve 21:55 hod ve městě Vsetín řídila motorové vozidlo ŠKODA CITIGO bez připoutání bezpečnostním pásem v rámci jedné cesty (jedné zamýšlené jízdy), tak by se jednalo o pokračování v přestupku, neboť by se jednalo o takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného přestupku, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětném útoku. Žalobkyně uvedla, že tento názor zastává i přes závěry vyjádřené Nejvyšším správním soudem v rozsudku č. j. 1 As 49/2012-33. Podle žalobkyně jí mělo být sděleno obvinění z jednoho pokračujícího přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu a nikoliv ze dvou přestupků podle téhož zákonného ustanovení. Žalobkyně dále namítala, že i kdyby se správní soud nepřiklonil k jejím závěrům o pokračujícím přestupku, tak je rozhodnutí správního orgánu nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, případně nedostatek důvodů, jelikož správní orgány ve svých rozhodnutích vůbec neodůvodnily, z jakého důvodu posoudily nepřipoutání žalobkyně bezpečnostním pásem během jedné jízdy jako dva přestupky a nikoliv jako jeden. Nezákonnost rozhodnutí žalovaného žalobkyně spatřuje dále v tom, že skutek uvedený pod písmenem B. rozhodnutí správního orgánu I. stupně není dostatečně určitý z hlediska času jeho spáchání. Není jasné, kdy se měla žalobkyně druhého přestupku dopustit. Ze správního spisu se nepodává, že by se ho měla dopustit bezprostředně po spáchání prvního přestupku. Podle protokolu o výpovědi svědka pprap. A.S. si žalobkyně po sepsání oznámení skočila do pizzerie a teprve poté z místa přestupku odjela a následně ji Policie ČR zastavila pro podezření ze spáchání druhého přestupku. Namítala, že podle právní teorie a praxe správního trestání musí být skutek, z jehož spáchání byl pachatel přestupku uznán vinným, popsán ve výroku rozhodnutí přesným způsobem z hlediska času jeho spáchání, což v dané věci není. Ve správním spise o přestupku není založen jediný listinný důkaz, případně zaznamenána svědecká výpověď, ze které by vyplývalo, jakého přibližného času se měla žalobkyně dopustit přestupku, uvedeném pod písmenem B. Co se týče přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k), kterého se měla žalobkyně dopustit tím, že 24.8.2013 v 01:57 hod jako řidička při řízení vozidla ve Vsetíně při jízdě užila přední světla do mlhy, ačkoliv přední světla do mlhy smí řidič užít jen za mlhy, sněžení nebo hustého deště, žalobkyně namítala, že při rozhodnutí o přestupku vycházel správní orgán pouze z úředního záznamu Policie ČR a ze svědeckých výpovědí zasahujících policistů. Ve věci jde o posouzení otázky, zda lze uznat žalobkyni vinnou pouze na základě svědecké výpovědi zasahujících policistů, jestliže se správní orgán nepokusil opatřit pro řádné zjištění skutkového stavu objektivní, na Policii ČR nezávislý důkaz, a to např. zprávu o stavu počasí ve Vsetíně, formou dožádání u Českého hydrometeorologického ústavu. Skutkové zjištění, zda prší málo nebo hustě nebo zda je mlha, je objektivní skutečností, kterou lze prokázat např. právě informací od Českého hydrometeorologického ústavu případně ještě objektivněji znaleckým posudkem zpracovaného na základě zprávy uvedeného ústavu. Žalobkyně dále namítala, že neužila přední světla do mlhy, ale světla pro denní svícení, která jsou u vozidla BMW řady 3 umístěna na stejném místě, jako světla do mlhy u většiny osobních vozů. Žalobkyně nenese odpovědnost za to, že policisté nepoznají světla pro denní svícení od světel do mlhy. Žalobkyně poukazovala na to, že Policie ČR nedisponuje např. fotografií nebo kamerovým záznamem, tj. důkazy, které by nezávisle na zasahujících policistech, objektivně prokázaly, že se dopustila protiprávního jednání, a to jak v případě výroku A., B. i C.. Uvedla, že zjištění Policie ČR o údajném rozsvícení předních mlhovek, se mělo stát pouhým pohledem zasahujícího policisty do zpětného zrcátka, nikoliv přímým pohledem na vozidlo. Zasahující policista zřejmě jen intenzivněji vnímal odraz běžných světel ve zpětném zrcátku. Při zastavení vozidla podle zasahujícího policisty byly již mlhovky vypnuty. Svědek vypověděl, že vozidlo svítilo natolik, že si toho všimnul ve zpětném zrcátku a bylo mu to nepříjemné, přičemž na přímý dotaz správního orgánu nepotvrdil, že by ho světla oslňovala. Žalobkyně zastává názor, že pokud svítila běžnými světly do zpětného zrcátka policejního vozu, je logické, že to bylo policistovi nepříjemné, avšak neznamená to, že by svítila mlhovkami. Je též možné, že měla pouze chybně seřízené světlomety. Žalobkyně dále namítala, že zasahující policisté nemohli za tmy věrohodně rozpoznat, že žalobkyně není připoutaná bezpečnostním pásem, neboť bezpečnostním pásem při jízdě připoutána byla. Poukazovala na to, že na sobě měla tmavé tričko, svědek ani nevypověděl, že by viděl přezku nezapnutého bezpečnostního pásu u sloupku vozidla, pouze uvedl, že viděl viset pásku v sloupku. Správní orgány jeho výpověď chybně vyhodnotily. Žalobkyně rovněž namítala, že žalovaný a správní orgán I. stupně jí upřeli právo na spravedlivé řízení a právní pomoc. Její zmocněnec podal 2.4.2014 stručné elektronické odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně a předpokládal, že bude správním orgánem vyzván k doplnění odvolání, ve kterém bude poučen, jak má odvolání doplnit, což se nestalo. Pochybení nenapravil ani žalovaný a rozhodl o jejím odvolání, aniž by ji poučil, jak má odvolání doplnit. Žalovaný v písemném vyjádření k odvolání navrhl zamítnutí žaloby. K namítané vadě oznámení o zahájení řízení o přestupcích (nepřipoutání se bezpečnostním pásem) žalovaný uvedl, že řízení o přestupku nepřipoutání se žalobkyně bezpečnostním pásem koncipoval správní orgán I. stupně náležitě a dostatečně tím, že sběrnou skutkovou podstatu přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, pod níž je porušení povinnosti nepřipoutání se řidiče na sedadle bezpečnostním pásem podřazeno, propojil v příčinné souvislosti s ust. § 6 odst. 1 písm. a) téhož zákona, z čehož je jasné, že této povinnosti žalobkyně nedostála „za jízdy“ a ve větě skutkové sdělil žalobkyni, že jako řidička nebyla připoutána bezpečnostním pásem. Sdělení obvinění z přestupku dostatečně pochopí i osoba neznalá práva. Žalovaný odkázal v této