6 As 22/2013 — Nejvyšší správní soud

20 A 28/2014- 31 - text pokračování 2 20A 28/2014 20A 28/2014-31 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce V. M., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Praha 4, Na Zlatnici 301/2, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem Ostrava, 28. října 117, o žalobě na přezkoumání rozhodnutí žalovaného o přestupku ze dne 21.5.2014 č. j. MSK 54317/2014, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou ze dne 23.7.2014 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21.5.2014, č. j. MSK 54317/2014, včetně rozhodnutí správního orgánu I. stupně a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Uvedeným rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ze dne 12.2.2014, č. j. SMO/056192/14/DSČ/Mich o přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno. Žalobce namítal, že rozhodnutí správních orgánů jsou nezákonná, neboť popis skutkového jednání žalobce ve výroku rozhodnutí, neodpovídá skutkové podstatě přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 silničního zákona. Není v něm totiž uvedeno, že by žalobce držel telefonní přístroj „při řízení vozidla“. Správní orgán I. stupně sice uvedl, že žalobce držel telefonní přístroj jako řidič motorového vozidla při jízdě vozidlem, nicméně popis skutku, ve kterém je spatřován přestupek, musí být ve výroku rozhodnutí v souladu s příslušnou skutkovou podstatou přestupku. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně je nezákonné také proto, že je neurčité, nepřezkoumatelné a nekonkrétní, a to z toho důvodu, že skutek, z jehož spáchání byl žalobce uznán vinným, neobsahuje dostatečné určení místa spáchání protiprávního jednání. Místo spáchání deliktu je ve výrokové části rozhodnutí správního orgánu I. stupně identifikováno pouze jako Ostrava-Hulváky, ul. U Koupaliště, ve směru k ulici 28. října, což je dle žalobce nedostatečné, za situace, kdy ulice U Koupaliště měří podle mapy 750 m. Nezákonnost rozhodnutí správních orgánů spatřuje žalobce také v tom, že ve smyslu § 3 správního řádu nebyl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Z oznámení o přestupku Policie ČR ze dne 9.8.2013 se podává, že Policie ČR učinila zjištění, že žalobce při jízdě držel v ruce telefonní přístroj šedé barvy, kdy tento držel u levého ucha, což bylo vidět ve zpětném zrcátku vozidla žalobce. Podle svědecké výpovědi zasahujícího policisty nstržm. Bc. T. K. měl žalobce za jízdy držet v levé ruce u levého ucha mobilní telefon šedé barvy, kdy otvíral ústa jako při komunikaci. Zasahující policista měl vidět danou skutečnost v levém zpětném zrcátku vozidla žalobce. Nepovažuje za věrohodné, že by zasahující policista nstržm. Bc. T.K. mohl vidět ve zpětném zrcátku žalobce, že žalobce drží v ruce mobilní telefon a ještě k tomu otvírá a zavírá ústa tedy, že zřejmě telefonuje. Svědectví policisty o tom, že viděl žalobce přes odraz malého zpětného zrcátka, jak páchá delikt, je dle žalobce nevěrohodné. Dále žalobce namítal, že z úředního záznamu Policie ČR ze dne 9.8.2013 se nepodává, že by byl žalobce Policií ČR výslovně poučen o svém právu na odepření podání vysvětlení, pokud by jím sobě nebo osobě blízké způsobil nebezpečí trestního stíhání nebo nebezpečí postihu za správní delikt. Proto navrhuje, aby nebylo přihlíženo k té části svědecké výpovědi zasahujícího policisty, ve které se uvádí, že žalobce s přestupkem souhlasil. Žalobce rozhodně zasahujícímu policistovi nesdělil, že by spáchal přestupek. Žalobce uvedl, že nedržel při řízení vozidla v ruce mobil, pouze si občas během jízdy chladil pomocí gelového polštářku šedé barvy levou tvář, neboť jej bolel zub a zpíval si. Barevné provedení, tvar a rozměry gelového polštářku přesně odpovídají parametrům uvedeným policistou K. Dále žalobce namítal, že zasahující policisté nezajistili ohledání údajného telefonního přístroje. Dle jeho názoru Policie ČR měla podle § 67 odst. 2 zákona č. 273/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů právo a v podstatě i povinnost, pokud chtěla perfektně odvést svou práci, zadokumentovat přestupek a provést ohledání věci určené ke spáchání přestupku, a v souvislosti s tím zjišťovat a zajišťovat stopy, tj. mohla a měla provést ohledání a identifikaci mobilu žalobce. Žalobce poukázal na to, že má ve vozidle handsfree a nemá zapotřebí jezdit po městě a zároveň při tom telefonovat mobilem. Zjištění správního orgánu I. stupně a žalovaného, že žalobce měl v ruce při jízdě držet mobil, aniž by bylo zjištěno, jakou měl značku a typové označení, příp. jakou měl konstrukci, zda se jednalo o véčko, dotykový, klasický, smartphone, je skutkovým zjištěním nedostatečným, které za daných okolností nestačí k uznání viny žalobce. Správní orgán vycházel fakticky z jediného důkazu – výpovědi policisty T.K., který měl žalobce vidět telefonovat ze vzdálenosti 5 až 10 m pouze v odrazu ve zpětném zrcátku. Namítal také, že pokud by žalobce skutečně telefonoval, bezpochyby by jej viděl též svědek W., spolujezdec policisty K. Ten ovšem žalobce telefonovat neviděl, byť by mu to výhledové podmínky umožňovaly, neboť v době, kdy policisté stáli za vozidlem žalobce v odbočovacím pruhu, by policista W. viděl ze sedadla spolujezdce průzorem přes zadní sklo, že řidič drží v ruce nějaký předmět. Žalobce dále uvedl, že policisté měli příležitost pořídit množství dalších důkazů, které by případně jejich tvrzení doplnilo, např. fotografii, mohli si vyžádat od operátora výpis hovorů apod. Policisté nezajistili veškeré důkazní prostředky, ač mohli a měli, správní orgány rozhodovaly za důkazního stavu, kdy ve věci byly protichůdné svědecké výpovědi (jeden svědek neviděl, že by řidič držel u ucha telefon, druhý ano). Konečně žalobce namítal, že je ukrajinské národnosti a českému jazyku nerozumí. Policií ČR a zejména správními orgány nebyl poučen o svém procesním právu dle § 16 odst. 3 správního řádu na tlumočníka. Ze správního spisu se podává, že žalobce má ukrajinské jméno a příjmení, narodil se na Ukrajině. Bylo porušeno jeho právo na obhajobu, neboť se mu nedostalo v řízení poučení v jazyce, jemuž by dostatečně rozuměl. Žalobce proto k ústnímu jednání zmocnil svého zástupce, byť měl sám zájem učinit účastnickou výpověď, avšak to nebylo možné pro nedostatečnou znalost českého jazyka. Namítal také, že správní orgán I. stupně při stanovení přiměřené sankce neměl k dispozici aktuální výpis z evidenční karty řidiče žalobce a sankce tak byla žalobci uložena na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. K námitce, že není dostatečně určeno místo spáchání přestupku žalovaný uvedl, že určení místa přestupku v rámci jeho popisu ve výroku rozhodnutí (§ 77 zákona o přestupcích) slouží k tomu účelu, aby přestupek nemohl být zaměněn s jiným, což je v daném případě vzhledem k charakteru přestupku splněno uvedením názvu obce a názvu ulice. Poukaz žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 28/2010-56, není případný, neboť v oné věci bylo bližší určení místa přestupku podstatné z důvodu určení limitu nejvyšší dovolené rychlosti. K námitce žalobce, že nebyl poučen o právu odmítnout podání vysvětlení, žalovaný uvedl, že podání vysvětlení nebylo po žalobci požadováno policistou ani správním orgánem. Co se týče svědecké výpovědi T. K., že žalobce na místě s přestupkem souhlasil, poukázal žalovaný na to, že k této části svědecké výpovědi bylo přihlíženo pouze podpůrně, neboť svědectví třetí osoby o doznání obviněného z přestupku samozřejmě není doznáním obviněného. Podstatná pro prokázání přestupku je ta část svědecké výpovědi, v níž svědek popsal samotný skutkový děj. Skutečnost, že z výpovědi svědka M. W. nebyla učiněna žádná zjištění prokazující spáchání přestupku žalobcem, nečiní žalovaný sporným. Co se týče námitky žalobce, který za nevěrohodné považuje svědectví policisty, který viděl telefonovat žalobce ve zpětném zrcátku jeho vozidla, žalovaný uvedl, že nemá pochybnosti o tom, že jedou-li dvě vozidla za sebou, může řidič druhého vozidla vidět v levém zpětném zrcátku prvního vozidla, jak řidič prvního vozidla telefonuje (drží levou rukou u levého ucha hovorové zařízení). Nadto žalovaný uvedl, že svědek viděl žalobce telefonovat nejen takto ve zpětném zrcátku jeho vozidla, ale nejprve přímo, když policejní vozidlo stálo na ulici Knüpferova kolmo k ulici U Koupaliště, a dávalo přednost zleva přijíždějícímu vozidlu žalobce, které jelo po ulici U Koupaliště. Svědek dále uvedl, že po zastavení spatřil ve vozidle žalobce mobilní telefon šedé barvy. Skutečnost, že policisté neprovedli či nezajistili jiné důkazy (např. obrazový záznam), nemá tedy bez dalšího za následek nemožnost prokázat pachateli p