7 As 103/2011 — Nejvyšší správní soud

72 A 20/2015- 31 - text pokračování - 8 - 72 A 20/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou v právní věci žalobců a) Z. N., b) R. M. G., c) nezl. N. N., d) nezl. Y. N., e) nezl. M. G., t. č. zajištěni v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová, Bělá pod Bezdězem, zastoupeni Organizací pro pomoc uprchlíkům, se sídlem Kovářská 4, Praha, proti žalované Policii ČR, Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort v Přerově, se sídlem U Výstaviště 18, Přerov, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 15. 9. 2015, č. j. KRPM-115589/ČJ-2015-140022, ve věci zajištění žalobkyně a), rozhodnutí žalované ze dne 15. 9. 2015, č. j. KRPM-115576/ČJ-2015-140022, ve věci zajištění žalobce b), t a k t o: I. Rozhodnutí žalované ze dne 15. 9. 2015, č. j. KRPM-115589/ČJ-2015-140022 se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Rozhodnutí žalované ze dne 15. 9. 2015, č. j. KRPM-115576/ČJ-2015-140022 se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. III. Žalobcům se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Včas podanou žalobou se žalobkyně a) domáhala zrušení napadeného rozhodnutí. Žalobci jsou manželé a rodiče nezletilých žalobkyň. Všichni pocházejí z Afghánistánu, který z důvodu bezpečí opustili a odešli do Íránu, dále přes Turecko a Řecko do Maďarska, kde byli zadrženi a umístěni do uprchlického tábora. Po propuštění odcestovali do Rakouska, kde zakoupili jízdenky na vlak do Berlína. Dne 15. 9. 2015 byli při kontrole ve vlaku zadrženi Policií ČR a umístěni do Zařízení pro zajištění cizinců Bělá – Jezová na základě napadených rozhodnutí, za účelem vydání do Maďarska podle Dublinského nařízení (č. 604/2013). Děti byly umístěny do zařízení spolu s rodiči, kde se nachází doposud. [2] Aktivní žalobní legitimaci dovozovali nezletilé žalobkyně z toho, že jsou účastnicemi správního řízení s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2011, č. j. 7 As 103/2011 – 54, a protože zajištěním jejich rodičů bylo zasaženo do práva na jejich osobní svobodu a práva na rodinný a soukromý život. [3] Žalobci namítali, že žalovaná porušila § 129 odst. 1 zákona o pobytu cizinců ve spojení s čl. 28 odst. 2 Dublinského nařízení, § 5 odst. 1 písm. f) Úmluvy o ochraně lidských práv (dále jen „Úmluva“) a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobody (LZPS), neboť stávající právní úprava neobsahuje definici vážného nebezpečí útěku. Protože nejsou v souladu s čl. 2 písm. n) Dublinského nařízení vymezena českými právními předpisy objektivní kritéria nebezpečí útěku, je tato legislativní situace v rozporu s citovanými ústavněprávními předpisy a mezinárodními dokumenty. Zajištění žalobců je tak nezákonné. Žalobci odkázali na podporu své argumentace na rozsudky ESLP č. 24276/94, č. 46295/99, č. 53541/07, č. 22414/93, č. 11364/03, č. 45355/99, rozsudky NSS čj. 9 As 5/2010 – 74, německého Spolkového ústavního soudu V ZB 31/14 ze dne 23. 7. 2014 a rakouského NSS http://www.asylumlawdatabase.eu/en/content/austria-high-administrative-court-finds-detention-asylum-seekers-subject-dublin-transfer , rozsudky Městského v Praze čj. 1 A 47/2015 – 21, čj. 1 A 59/2015 – 29, Krajského soudu v Ústí nad Labem čj. 42 A 12/2015 – 78, čj. 78 A 9/2015 – 58 a Krajského soudu v Brně čj. 32 A 54/2015 – 88. [4] Dále žalovaná porušila § 129 odst. 1 zákona o pobytu cizinců ve spojení s čl. 8 Úmluvy, neboť zajištění žalobců nepřiměřeně zasahuje do jejich soukromého a rodinného života a ve spojení s čl. 3 Úmluvy ve vztahu k nezletilým žalobkyním, protože umístěním v detenci dochází k porušení zákazu nelidského a ponižujícího zacházení. V rozhodnutí nebyl zohledněn nejlepší zájem dětí. Důsledkem zajištění rodičů bylo zbavení svobody všech dětí, které tak nemohou území ČR svévolně opustit. I přes neexistenci formálního rozhodnutí jsou splněna objektivní a subjektivní kritéria zajištění (rozsudek ESLP č. 298/07, odst. 70). V rozhodnutí o zajištění rodičů se žalovaná nijak nevypořádala se zajištěním jejich dětí, což je v rozporu s čl. 3 Úmluvy OSN o právech dítěte. Zajištění dětí by mělo být až tou poslední, krajní možností. Žalovaná vůbec nevzala v potaz extrémní zranitelnost dětí, porušila tak čl. 8 Úmluvy. Žalovaná měla posuzovat, zda jsou v ZZC vytvořeny podmínky pro pobyt nezletilých dětí a jestli by situaci nešlo řešit jinak než zajištěním jejich rodičů. Žalovaná nevzala v potaz ani těhotenství žalobkyně a). Její zajištění by mohlo mít negativní dopad na její psychický a fyzický stav. [5] Třetí námitkou brojili žalobci proti reálnosti předpokladu transferu do Maďarska. Podle nejnovějších statistik Ministerstva vnitra bylo v srpnu odesláno 258 žádostí o transfer a proběhl jen jeden. Protože k transferům reálně nedochází, maďarská azylová zařízení jsou přeplněná, jsou tam nedostatky v azylových řízeních, není zajištění žalobců důvodné. [6] Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobci společně vstoupili na území České republiky dne 15. 9. 2015 bez cestovních dokladů. Při pobytové kontrole v mezinárodním vlaku v Břeclavi byly u dospělých žalobců nalezeny vlakové jízdenky do Berlína. Podle § 50a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců byla žalobcům uložena povinnost opustit území ČR. Protože žalobci vstoupili na území EU nejprve v Řecku a pak Maďarsku a Rakousku, žalovaná prošetřila, zda jsou dány podmínky aplikace Dublinského nařízení. Z prověrky v EURODAC vyšlo najevo, že je důvod domnívat se, že žalobci a) a b) tam požádali o mezinárodní ochranu nebo azyl. Proto byli dospělí žalobci zajištěni za účelem předání. Doba zajištění byla rozhodnutím ze dne 8. 10. 2015 prodloužena o 29 dnů, tj. do 12. 11. 2015 (právní moc 9. 10. 2015). [7] Žalovaná nejednala svévolně, ale na zjištěný skutkový stav použila § 129 zákona o pobytu cizinců. Jde o normu kogentní, která nařizuje žalované, jak postupovat, je-li naplněna skutková podstata podle § 129 citovaného zákona. Žalovaná uznala, že definice nebezpečí útěku měla být zavedena do českého práva, avšak není. V tom případě si žalovaná sama dokázala vyložit důvodnou obavu z vážného nebezpečí útěku a vysvětlila ji na straně 3 v odstavci 5 uvedeného rozhodnutí. K podobnému názoru dospěl Krajský soud v Brně ve věci čj. 33 A 40/2015 – 32 dne 11. 8. 2015. K dané problematice existují rozdílná stanoviska soudů a Nejvyšší správní soud vznesl předběžnou otázku k SD EU (jeho usnesení čj. 10 Azs 122/2015 - 88). [8] K námitce nepřiměřeného zásahu do rodinného a soukromého života žalovaná uvedla, že jeho důvody zkoumala a vypořádala se s nimi na straně 4 v odstavcích 3 a 4 rozhodnutí. Zajištění cizinců nepředstavuje úplné zbavení osobních svobod. Cizinci se nacházejí v části s mírným režimem a jejich míra izolovanosti spočívá v dočasné nemožnosti svévolně opustit zařízení. Zajištění v jejich případě je chápáno jako opatření směřující k úspěšné realizaci přemístění/předání cizinců na území jiného státu. Nezletilé děti cizinců policie nezajišťovala. Matka výslovně uvedla, že nemá možnost svěřit své nezletilé děti jiné osobě a chtěla, aby její děti byly po celou dobu řízení společně s matkou a otcem. Tomuto zájmu matky bylo vyhověno. K námitkám nezohlednění zájmů dítěte a zbavení jich osobní svobody žalovaná výslovně uvedla, že rozhodovala jen o jejich rodičích. Podmínky pro pobyt rodin s dětmi upravuje hlava XII zákona o pobytu cizinců a ZZC Bělá - Jezová tyto podmínky splňuje. Podle žalované ponechání dětí tak nízkého věku společně s otcem a matkou je nejlepším zájmem dítěte. Žalovaná se zabývala i těhotenstvím matky. Již při eskortování žalobkyně na územní odbor policie v Přerově byl přivolán lékař a žalobkyně si stěžovala jen na nevolnost a únavu (srov. záznam o výjezdu ZZS Olomouckého kraje). [9] Transfery do Maďarska probíhají, i když ne zcela standardním a plynulým způsobem. Pro oprávněnost a zákonnost zajištění cizince postačuje aspoň potenciální možnost předání (srov. rozsudek NSS čj. 7 As 79/2010 – 164). Žalovaná byla 1. 10. 2015 informována Odborem azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra o zahájení postupu podle Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, tedy o postupu předání cizinců do Maďarska. [10] Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tedy ke dni 15. 9. 2015. [11] Ze správního spisu soud zjistil z úředního záznamu ze dne 15. 9. 2015, že při pobytové kontrole v mezinárodním vlaku R406 Chopin, jedoucím z Vídně do Berlína, se nachází 35 cizích státních příslušníků, kteří nepředložili platné cestovní doklady, víza nebo povolení k pobytu. Tit