2 Ads 58/2003 — Nejvyšší správní soud

72 Ad 13/2014- 77 - text pokračování - 22 - 72Ad 13/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou v právní věci žalobkyně V. M., bytem J. 1322, H., zast. JUDr. Petrou Vons Janulkovou, advokátkou se sídlem Horní lán 1328/6, Olomouc, za účasti I. L. M., bytem J. 1322, H., II. A. F., bytem F. 39, H., proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze, Na Poříčním právu 1, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2014, čj. MPSV-UM/2130/14/4S-OLK, ve věci nepřiznání jednorázového příspěvku na provoz motorového vozidla na kalendářní rok 2009, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. IV. Ustanovené zástupkyni se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v celkové výši 4.719 Kč, a která jí bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Krajského soudu v Ostravě. O d ů v o d n ě n í : [1] Včas podanou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí citovaného v záhlaví. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky - krajské pobočky v Olomouci ze dne 23. 1. 2014, č. j. MPSV - UP/1133/14/HRN, kterým úřad práce nepřiznal žalobkyni jednorázový příspěvek na provoz motorového vozidla na kalendářní rok 2009. [2] V žalobě žalobkyně namítala, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť správní orgán v předcházejícím řízení porušil závažným způsobem procesní práva žalobkyně a zatížil tak řízení závažnými vadami a dále, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci správním orgánem v předchozím řízení. Žalovaný se ztotožnil s názorem prvostupňového správního orgánu, že žádosti žalobkyně o příspěvek na provoz motorového vozidla na kalendářní rok 2009 nelze vyhovět a není možné jí tento jednorázový příspěvek přiznat, neboť opatrovník nedoložil skutečnosti rozhodné pro posouzení nároku na dávku (nebyly předloženy podklady prokazující pravidelnou přepravu zdravotně postižené osoby), a nejsou tak splněny podmínky pro přiznání příspěvku na provoz motorového vozidla pro přepravu žalobkyně za rok 2009. Již v odvolání žalobkyně namítala, že rozhodnutí je nezákonné pro nesprávné právní posouzení, při rozhodování a řízení před správním orgánem I. stupně došlo k porušení zákona, byl porušen § 3 správního řádu, neboť správní orgán provedl nadbytečný, protiprávní důkaz, nadbytečně byla vyžadována vyjádření Domova seniorů, odboru dopravy Městského úřadu Hranice; správní orgán porušil zásadu legality, zásadu účelovosti, nekonal v souladu s veřejným zájmem; důkazy, které shromáždil správní orgán I. stupně a jeho postupy byly nadbytečné, diskriminující a pro žadatele, který o příspěvek na provoz motorového vozidla žádá ex post, šikanující ve srovnání s žadatelem, který žádá dopředu; při doručování písemností v rámci správního řízení došlo k porušení správního řádu, při doručování písemností správní orgán I. stupně neoprávněně požadoval a poskytoval informace zasahující do osobního stavu; správní orgán porušil rovnost účastníků řízení, když prováděl nezákonné kroky v době přerušeného řízení, o pokračování v řízení nevyrozuměl účastníka řízení; správní orgán bezdůvodně zatěžoval řízení nedodržením předepsané třicetidenní lhůty; oprávněná úřední osoba se dopustila porušení mlčenlivosti a správní orgán při rozhodování vycházel z nezákonných a podvodných podkladů, nevypořádal se v rozhodnutí s obsahem jednotlivých protokolů se vznesenými námitkami. Žalovaný se v odůvodnění svého rozhodnutí řádně nevypořádal se všemi návrhy a odvolacími námitkami žalobkyně a nepřihlédl k žalobkyní navrhovaným důkazům. K argumentaci žalovaného žalobkyně uvedla, že to, že speciální právní předpis neupravuje způsob dokazování pravidelné přepravy těžce zdravotně postižené osoby, ještě neznamená, že správní orgán není povinen postupovat podle obecných ustanovení správního řádu. Ačkoliv žalovaný tuto hypotézu připouští, v napadeném rozhodnutí zcela popřel, když závažné procesní chyby, kterých se dopustil správní orgán I. stupně, žalovaný posvětil s tím, že v řízení bylo dle jeho názoru postupováno plně v souladu s procesními předpisy a postup úřadu práce odpovídal okolnostem daného případu. Správní orgány obou stupňů překročily § 3 správního řádu, kdy, ačkoliv skutkový stav věci byl již dostatečně prokázán tvrzeními a důkazy předloženými žalobkyní, resp. její opatrovnicí, správní orgán I. stupně i nadále zcela mimo rozsah svého zákonného zmocnění shromažďoval informace a materiály tak, aby jednorázový příspěvek na provoz motorového vozidla nemusel žalobkyni přiznat. Úvaha podle § 50 správního řádu nemůže mít znaky libovůle tak, jak tomu bylo v případě žalobkyně. Správní orgány tvrdí, že opatrovnici žalobkyně vyzvaly podle § 106 odst. 2 zákona o sociálním zabezpečení, aby osvědčila skutečnosti rozhodné pro dávku a vzhledem k tomu, že tak opatrovnice neučinila (na straně 8 napadeného rozhodnutí je doslova uvedeno, že opatrovnice svá tvrzení nepodpořila žádnými důkazy, doložit – specifikovat – je odmítla), dávku správní orgán žalobkyni nepřiznal. V tomto směru považuje žalobkyně napadené rozhodnutí za lživé a zcela v rozporu s obsahem správního spisu, neboť opatrovnice žalované dostatečně tvrdila a poskytla ke svým tvrzením důkazy (prohlášení L. M., prohlášení A. F., návrh na svědeckou výpověď L. M.), ve kterých dnech byla žalobkyně v roce 2009 přepravována z Domova seniorů v Hranicích mimo toto zařízení. Správní orgány zcela v rozporu se zásadou rovnosti účastníků přihlédly pouze k důkazům, které si samy opatřily. Žalobkyně uvedla již v odvolání a během celého řízení upozorňovala na to, že správní orgán si důkazy shromažďuje zcela v rozporu se zákonem a mimo své pravomoci. Žalovaný se však k těmto námitkám nijak relevantně nevyjádřil a v podstatě pouze odkázal na argumentaci správního orgánu I. stupně. Správní orgány zcela ignorovaly tvrzení a důkazy navržené žalobkyní, resp. její opatrovnicí, ačkoliv ta v řízení tvrdila, že v roce 2009 byla žalobkyně pravidelně přepravována motorovým vozidlem, uvedla konkrétní data a ke svým tvrzením nabídla důkazy. Správní orgány dostatečně nezdůvodnily, proč tyto důkazy zcela ignorovaly a přiklonily se pouze k důkazům, které si sám správní orgán opatřil. V tomto postupu spatřuje žalobkyně porušení hned několika ústavních principů – čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 3a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a zásadní porušení základních zásad ovládajících správní řízení – zásady legality podle § 2 odst. 1 správního řádu, zásady předvídatelnosti a souladu s veřejným zájmem podle § 2 odst. 4 správního řádu a zejména pak zásady rovnosti účastníků podle § 7 odst. 1 správního řádu a porušení ustanovení týkajících se dokazování ve správním řízení, zejména § 50 správního řádu. I kdybychom snad připustili, že správní orgán byl oprávněn vyžádat si informace týkající se přepravy těžce zdravotně postižené žalobkyně ve sledovaném období od Domova seniorů v Hranicích (když žalobkyně tvrdí, že k tomuto oprávněn nebyl, protože veškeré nutné podklady pro rozhodnutí ve smyslu § 50 správního řádu předložila), nelze ale v žádném případě připustit tu skutečnost, že správní orgán zcela ze své libovůle přikláněl jím opatřeným podkladům větší váhu než tomu, co mu předložila žalobkyně (aniž by to logicky a řádně zdůvodnil). Žalovaný i jemu podřízený správní orgán zcela nesprávně právně posoudily mj. to, jakou právní sílu má tzv. „Domácí řád“ Domova seniorů v Hranicích či jiné záznamy zařízení. Správní orgány vyšly z toho, že pokud by byla žalobkyně v roce 2009 pravidelně přepravována mimo Domov seniorů, musely by o tom existovat písemné záznamy, neboť toto předpokládá právě Domovní řád. Bez ohledu na to, že Domovní řád je interní dokument zařízení bez jakékoliv právní relevance, nemůže jít k tíži žalobkyně, že Domov seniorů patrně nemá v pořádku veškeré záznamy a evidenci o návštěvách, vycházkách a pobytech mimo zařízení svých uživatelů (žalobkyně ani její opatrovnice nejsou odpovědné za vedení záznamů a ani k tomu nemají žádnou kompetenci), když veškeré návštěvy opatrovnice žalobkyně v Domově řádně hlásila. To chtěla opatrovnice žalobkyně v řízení prokazovat právě svým svědeckým výslechem, který navrhovala a který správní orgán I. stupně jako bezdůvodný zamítl (a žalovaný tento jeho procesní postup potvrdil). Pokud tedy správní orgány vyšly pouze a jen z potvrzení Domova seniorů, že žalobkyně nebyla v roce 2009 pravidelně přepravována mimo areál Domova seniorů, je jejich rozhodnutí z výše uvedených důvodů nesprávné a nezákonné, zvláště za situace, kdy se správní orgány absolutně nevypořádaly s tím, proč vyhodnotily prohlášení opatrovnice jako nevěrohodné a důkazy jako neprokazující rozhodnou skutečnost – tj. pravidelnou přepravu žalobkyně – a proto k těmto podkladům nepřihlédly (když jediný a