3 Ads 56/2006 — Nejvyšší správní soud

22 A 70/2014- 50 - text pokračování - 7 - 22A 70/2014 22A 70/2014 – 50 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců Mgr. Jarmily Úředníčkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. v právní věci žalobce České pošty, s.p., se sídlem Praha 1, Politických vězňů 909/4, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem Ostrava, 28. října 117, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22.4.2014 č.j. MSK 42464/2014, ve věci správního deliktu, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 22.4.2014 č.j. MSK 42464/2014 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3.000,- Kč do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou v zákonné lhůtě dne 23.6.2014 domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Karviné ze dne 26.2.2014 č.j. MMK/033913/2014 a rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 26.2.2014 bylo potvrzeno. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byla podle § 58 odst. 4 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů uložena pokuta ve výši 5.000,- Kč, a to za správní delikt, kterého se měl žalobce dopustit porušením povinnosti stanovené právním předpisem obce, a to čl. 8 odst. 8.3 Nařízení, kterým se vydává Tržní řád č. 8/2010, ve znění pozdějších předpisů, když prostřednictvím poštovního doručovatele V. V. na území města Karviná, v přesně nezjištěný den v měsíci červenci 2013 na adrese tř. 17. listopadu X v K.-M., nabízel M. P. smlouvy svých aliančních partnerů (úrazové pojištění), čímž provozoval podomní prodej (prodej mimo provozovnu určenou k tomu účelu kolaudačním rozhodnutím podle zvláštního zákona, provozovaný formou pochůzky - obchůzky, při němž je potencionální uživatel zboží nebo služeb bez předchozí objednávky vyhledán prodejcem z okruhu osob mimo veřejně přístupná místa zejména obcházením jednotlivých domů, bytů, apod.), který je na území města Karviné zakázán. Žalobce namítal, že žalovaný nebyl věcně příslušný k řízení a vydání rozhodnutí, a to s ohledem na skutečnost, že jednání, kterým mělo dle tvrzení správního orgánu dojít k naplnění skutkové podstaty správního deliktu, není jednáním, na které by dopadala regulace živnostenského zákona, ale jde o podnikání dle zvláštního právního předpisu. Žalobce vznesl tuto námitku již v rámci řízení před správním orgánem I. stupně. Správní orgán učinil závěr, že činnost pojišťovacích zprostředkovatelů není živnost, ale že v živnostenském zákoně v ust. § 18 není řečeno, že města jsou zmocněna vydat tržní řád, kterým se musí řídit pouze „živnostníci“ a že tržním řádem by se měli tudíž řídit všichni, i „neživnostníci“, v daném případě i žalobce. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí k uvedené námitce konstatoval toliko to, že tržním řádem vydaným na základě živnostenského zákona se zakazuje činnost podle nařízení, tou je podomní prodej a že z hlediska tržního řádu není relevantní skutečnost, kdo podomní prodej provádí nebo co při něm nabízí. Dle žalobce žalovaný tak zcela ignoruje platnou právní úpravu, která mu jednoznačně dává pouze možnost regulace živnostenského podnikání a přivlastňuje si více pravomocí, než kolik mu jich dává zákon. Žalobce dále citoval § 1, § 3 živnostenského zákona, z nichž dle jeho názoru plyne, že i případná regulace služeb formou tržního řádu obce podle § 18 živnostenského zákona musí být v mezích tohoto zákona v jeho úvodních ustanoveních, a s ohledem na to nemůže tedy upravovat činnosti, které živností nejsou, jako např. zmíněnou činnost bank, pojišťoven či právě pojišťovacích zprostředkovatelů. Žalobce poznamenal, že v dané věci měla být skutková podstata naplněna nabízením „smlouvy aliančního partnera (úrazové pojištění)“. Tuto činnost žalobce neprovádí v rámci živnostenského podnikání, ale jde o činnost vázaného pojišťovacího zprostředkovatele podle zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí. Oprávnění k této činnosti žalobce získal na základě registrace u ČNB a na základě této skutečnosti je zapsán v seznamu vázaných pojišťovacích zprostředkovatelů vedeném ČNB. Na činnost žalobce jako vázaného pojišťovacího zprostředkovatele není tedy možné vztáhnout regulaci prováděnou obcí tržním řádem na základě živnostenského zákona, neboť tato činnost není živnostenským podnikáním. Dále žalobce namítal, že skutek, který je předmětem řízení, byl neurčitě vymezen. Zprvu v příkaze ze dne 7.10.2013 a následně i v předvoláních k jednání byl skutek vymezen formulací „opakovaně, naposledy dne 26.7.2013…nabízela a uzavírala smlouvy“, což rozhodně nelze považovat za určité vymezení přestupkového jednání, následně pak v rozhodnutí ze dne 9.12.2013 a v rozhodnutí ze dne 26.2.2014 napadeném odvoláním byl skutek vymezen slovy „přesně nezjištěný den v měsíci červenci 2013“, což je rovněž neurčité vymezení skutku. V rozhodnutí správního orgánu I. stupně, které bylo napadeno odvoláním, byl pak skutek nově vymezen slovy „nezjištěný den v měsíci červenci 2013 nabízela smlouvy“. Žalobce tak byl postihován za skutek, který nebyl předmětem zahájeného řízení. Navíc za jednání, které správní orgán tvrdí ve větším rozsahu, než bylo v rámci dokazování prokázáno. Skutek, ke kterému mělo dojít, je mj. správním orgánem definován slovy „…Česká pošta s.p. nabízela a uzavírala smlouvy…“, přičemž z celého spisového materiálu ovšem neplyne, že by docházelo k jednání, pro jehož označení by bylo možno použít množné číslo. Žalovaný se s těmito námitkami v napadeném rozhodnutí prakticky vůbec nevypořádal. Dále žalobce namítal nesprávné hodnocení důkazů, které byly v řízení provedeny, konkrétně výpovědí svědků H., svědka V. a svědka P. Žalovaný se nedostatečně vypořádal s námitkou žalobce, která se vztahovala k výpovědi svědka H., že e-mail napsal 26.7.2013 a pojistku synovi pan V. nabídl asi 14 dnů max. měsíc před tímto datem a dále k výpovědi svědka P., který vypověděl „bylo to asi letos…bylo to pár měsíců zpátky, asi v létě“. Skutek, o který se jedná, měl být přesně vymezen, a to s ohledem na skutečnost, že stanovení přesného data může mít vliv na posouzení toho, zda uvedenou činnost pan V. prováděl jako zaměstnanec žalobce v rámci plnění svých pracovních povinností nebo nad tento rámec jako svou soukromou aktivitu, neboť v letních měsících roku 2013 byl mj. v pracovní neschopnosti. Žalovaný se nevypořádal ani s rozpory mezi podáním pana H. ze dne 26.7.2013 a jeho výpovědí před správním orgánem, které si odporují a z nichž je zřejmé, že tato osoba je nedůvěryhodným svědkem. Žalobce rovněž namítal, že pokuta uložená mu částkou 5.000,- Kč je nepřiměřeně vysoká, a to především s ohledem na to, že se z jeho strany jedná o ojedinělý případ excesu zaměstnance, kterému žalobce nemůže při sebelepší snaze zabránit. Žalovaný se s uvedenou námitkou nijak nevypořádal a omezil se pouze na závěr, že pokuta je adekvátní. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. K námitce, že nebyl věcně příslušný k řízení a k vydání rozhodnutí, uvedl, že nelze rozlišovat, které zboží a služby se mohou při podomním prodeji nabízet a které nikoliv, jelikož tržní řád vyloučil jakýkoliv podomní prodej. Vyslovil názor, že by bylo velice matoucí pro spotřebitele, který si je vědom plošného zákazu podomního prodeje na území města, aby mu nemohly být nabízeny jen určité produkty od určitých osob, ale na druhou stranu by jiné produkty od dalších osob nabízeny býti mohly. Skutečnost, kdo podomní prodej provádí nebo co při něm nabízí, není z hlediska tržního řádu relevantní. Tržním řádem je zakázán podomní prodej jako činnost. Není tedy podstatné, zda prodejce živnostníkem je či není. Podstatné je, že docházelo k podomnímu prodeji, což ve svém důsledku ani žalobce nezpochybňuje. Pokud by došlo k aplikaci žalobcova výkladu o nemožnosti použití ustanovení o podomním prodeji na jeho činnost, poskytovalo by mu to neoprávněnou výhodu nad ostatními podnikateli, kterým by byl podomní prodej zakázán. Ve svém důsledku by žalobcův výklad zákona znamenal, že všichni, kteří jsou uvedeni v § 3 zákona o živnostenském podnikání, by mohli provozovat podomní prodej neomezeně, což jistě nebylo smyslem úpravy § 18 zákona o živnostenském podnikání. Jiná situace by nastala, kdyby žalobcem uváděný zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí, ve znění pozdějších předpisů, dával také možnost úpravy podomního prodeje. Poté by případné porušení povinností řešila Česká národní banka. V daném zákoně však takováto úprava není a nelze tedy dovodit, že je podomní prodej někomu povolen a někomu zakázán. Žalovaný se neztotožnil ani s námitkou žalobce, že skutek byl neurčitě vymezen. Časově je skutek ohraničen jedním měsícem, jelikož takové určení bylo možné prokázat z výpovědi svědků V. V., M. P