4 As 76/2015 — Nejvyšší správní soud

59 A 11/2014- 31 - text pokračování - 10 - 59 A 11/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Šnejdrlovou, Ph.D., v právní věci žalobce M. M., bytem K., K. S. č. 1002, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Praha, Na Zlatnici 301/2, proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, se sídlem Olomouc, Jeremenkova 40a, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 9. 2014, č. j. KUOK 87438/2014, ve věci přestupku, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou dne 25. 11. 2014 domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Jeseník (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. MJ/20110/2014/ODSH/Šim, č.j. MJ/32213/2014, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil tím, že dne 20. 4. 2014 v 16:04 hod. v obci Ramzová, u domu č. p. 18, při řízení motorového vozidla tovární značky BMW registrační značky 3E5 2800, nerespektoval platné právní předpisy stanovující nejvyšší dovolenou rychlost v obci 50 km/h, kdy v měřeném úseku silničním radarovým rychloměrem AD9C byla vozidlu naměřena rychlost 98 km/h, při zvážení možné odchylky měřícího zařízení nejméně 95 km/h, což je o 45 km/h více, než je povoleno. Za tento přestupek mu byla dle § 125c odst. 4 písm. d) zákona o silničním provozu v souladu s § 12 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „zákon o přestupcích“), uložena pokuta ve výši 5.000 Kč, udělen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v délce šesti měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí a dále povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Žalobce s rozhodnutím žalovaného nesouhlasí a namítá, že: 1) nebylo mu doručeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně, čímž mu bylo upřeno právo argumentovat v odvolacím řízení. Zástupce žalobce požádal o doručování písemností na e-mailovou adresu …, na tuto adresu mu nebylo rozhodnutí vypraveno. Listina založená ve správním spise, která evokuje odeslaný e-mail, neosvědčuje, že orgán I. stupně e-mail na adresu … skutečně odeslal. Avšak i pokud by tomu tak bylo, e-mail nebyl odeslán z oficiální elektronické adresy elektronické podatelny správního orgánu, což je povinnost stanovená § 1 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 495/2004 Sb., kterým se provádí zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, ale z osobní adresy …, navíc bez „důvěryhodného elektronického podpisu“, s čímž žalobce nepočítal, a proto jeho filtry v e-mailu, které má nastaveny jako ochranu proti nevyžádaným zprávám, takovou zprávu nepřijaly. Dále žalobce uvedl, že na adresu … lze doručovat, neboť ve více jiných řízení takový způsob doručování byl zvolen (Magistrát města Zlína, Městský úřad Písek, Městský úřad Zábřeh, Městský úřad Turnov), a je tedy splněna podmínka, že to může přispět k urychlení řízení (§ 19 odst. 3 správního řádu). Pokud by výčet namátkově vybraných věcí, v niž bylo na adresu … doručováno, byl nedostatečný, žalobce navrhl výslech K. S. Žalobce se domnívá, že správní orgán musí mít jistotu, kterou neměl, že doručování na elektronickou adresu … nepřispěje k urychlení řízení, a proto považuje odmítnutí doručování na tuto adresu a doručování na adresu trvalého pobytu K. S. za nezákonné; 2) nebyl vyzván správním orgánem k odstranění vad podání – doplnění blanketního odvolání o náležitosti ve smyslu ustanovení § 82 odst. 2 správního řádu. Není pravdou, že by nepotvrzoval přijetí písemností, pouze písemnosti, jak uvedeno výše, pokud byly vůbec vypraveny, tak byly vypraveny v rozporu s právními předpisy. Závěr správních orgánů o tom, že pokud adresát nepotvrdil doručení jedné písemnosti, tak lze dovodit závěr, že doručování elektronickou adresou nemůže přispět k urychlení řízení, a proto nebude na tuto doručovat, je dle žalobce nesprávný; 3) vozidlo bylo měřeno chybně, na což žalobce poukazoval již v řízení před správním orgánem I. stupně, správní orgán však jeho návrhy na doplnění dokazování ignoroval. Žalobce namítá, že vozidlo nemohlo být změřeno u domu Ramzová č. p. 18, jak se podává ze všech podkladů založených ve správním spise, protože v okolí domu č. p. 18 neexistuje scenérie, která by odpovídala fotografii z měření, tj. 60 m na jednu a na druhou stranu od domu č. p. 18, v okolí domu č. p. 18 neexistuje žádný les. Žalobce se tak domnívá, že měřící zařízení muselo pořídit snímek místa za pomocí funkce zoom z jiného místa, než v jakém se nacházelo vozidlo měření, a tedy že se na snímku nachází jiné vozidlo než vozidlo žalobce. Žalobce byl zastaven až za více než jeden kilometr od místa měření, proto nemohl vědět, kde byl změřen. Žalobce popírá, že by v obci překročil povolenou rychlost, dle jeho názoru neexistuje jediný důkaz, ze kterého by vyplynulo, že byl změřen v obci. K nutnosti přesně určit místo údajného protiprávního jednání odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2010, č. j. 4 As 28/2010-56, usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006-73, a komentář k Trestnímu řádu I, prof. JUDr. Pavla Šámala, Ph.D. Žalobce považuje za nepravdivé tvrzení správního orgánu I. stupně, že měřící zařízení je zkonstruováno tak, aby v případě použití radaru v rozporu s návodem k obsluze vůbec nedošlo k měření. Na podporu svého tvrzení předkládá vyjádření výrobce radaru v jiné věci, v němž výrobce uznal, že odchylka naměřené rychlosti byla vyšší než je povolená zákonem. Dále žalobce považuje za nepravdivé tvrzení správního orgánu, že v návodu k obsluze není nikde uvedeno, že by docházelo ke zkreslování měření nedodržením podmínek pro měření. Opak vyplývá z návodu k obsluze, a proto byl opodstatněný jeho návrh na provedení důkazu návodem k obsluze; 4) správní orgán nezjistil dostatečně skutkový stav, neboť v obci Ramzová dle náhledu z Google StreetView je dopravní značkou stanovena nejvyšší povolená rychlost 70 km/h a nikoli 50 km/h, což dokládá printscreen z Google StreetView. Žalovaný se vyjádřil k podané žalobě tak, že trvá na svém rozhodnutí, v dané věci bylo postupováno v souladu se správním řádem a navrhuje zamítnutí žaloby. K uvedeným námitkám žalobce uvádí, že postup zmocněnce žalobce a jeho argumentaci považuje za předem promyšlenou strategii s cílem zpochybnit jak samotné měření rychlosti vozidla, tak poté doručování písemností obsahujících rozhodnutí ve věci, přičemž zdůrazňuje, že na takovéto počínání poukázal žalovaný dostatečně v žalobou napadeném rozhodnutí, a podobnou procesní strategií se zabýval i Nejvyšší správní soud v rozsudku č.j. 9 As 162/2014-31 ze dne 3. 7. 2014. Žalovaný dále uvádí, že argumentace žalobce je navíc velmi obecná a rozporuplná, kdy tento nejprve tvrdí, že neví, kde byl měřen, ale vzápětí tvrdí, že byl zastaven kilometr od místa měření. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Krajský soud rozhodoval o věci samé bez jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem souhlasili (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Ze správního spisu soud zjistil, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 10. 7. 2014 bylo nejprve zasíláno žalobci na jím požadovanou elektronickou adresu …, o čemž svědčí sjetina správního orgánu I. stupně o odeslání e-mailu, a až poté, kdy žalobce nepotvrdil převzetí písemnosti, doručoval správní orgán I. stupně postupem dle ustanovení § 19 odst. 8 správního řádu, tedy na adresu trvalého pobytu zmocněnce. Krajský soud nevidí žádný důvod pro zpochybnění listiny prokazující odeslání e-mailu žalobci, jak ji zpochybňuje žalobce, když ze strany žalobce se jedná pouze o vágní, ničím nedoložené, tvrzení. Žalobce jako důvod, proč zprávu neobdržel, uvádí, že nebyla odeslána z oficiální e-mailové adresy města a nebyla opatřena uznávaným elektronickým podpisem, což jsou dle jeho tvrzení kritéria, která si nastavil v elektronické poště v rámci nastavení smap filtru. K povinnosti správního orgánu opatřit elektronický úkon uznávaným elektronickým podpisem se vyjádřil ve svém rozhodnutí ze dne 20. 5. 2015, č. j. 4 As 76/2015-37, Nejvyšší správní soud, který uvedl, že [28] ustanovení § 19 odst. 3 správního řádu, které upravuje doručování ″v opačném směru″, tj. ze strany správního orgánu účastníkovi řízení na jím sdělenou elektronickou adresu oproti § 37 odst. 4 správního řádu neupravuje situaci, kdy elektronický úkon (e-mail) není podepsán uznávaným elektronickým podpisem. Nejvyšší správní soud má s ohlede