7 As 28/2009 — Nejvyšší správní soud

72 A 10/2015- 33 - text pokračování - 11 - 72 A 10/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou, Ph.D., v právní věci žalobce L. N., bytem O., S. 1015/1, zast. Mgr. Dagmarou Beníkovou, advokátkou se sídlem Olomouc, Legionářská 3, proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, se sídlem v Olomouci, Jeremenkova 40a, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2015, č. j. KUOK 49059/2015, ve věci přestupku, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : [1] Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného, citovaného v záhlaví. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Olomouce ze dne 10. 3. 2015, č. j. SMOL/053963/2015/ARMV/DPD/Hon, jímž bylo žalobce uznán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb. Přestupku se žalobce dopustil tím, že dne 15. 7. 2014 asi v 9.49 hodin v úseku komunikace II/446, u firmy „Rybolov Šinclák“ ve směru jízdy na obec Uničov, při řízení motorového vozidla tov. zn. Ford, registrační značky X, nerespektoval platné právní předpisy stanovující nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec na 90 km/h, kdy v měřenému úseku silničním radarovým rychloměrem RAMER10 C byla vozidlu naměřena rychlost 152 km/h, při zvážení možné odchylky měřicího zařízení ve výši ±3 km/h byla tedy jako nejnižší skutečná rychlost naměřena hodnota jízdy 147 km/h, což je o 57 km/h více, tedy porušil § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu. Za to mu byla uložena pokuta ve výši 6.000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců. [2] V žalobě žalobce namítal nezákonnost rozhodnutí správního orgánu I. stupně, protože tento orgán neakceptoval jeho omluvu z jednání stanoveného na 3. 3. 2015. To mělo za následek projednání věci v nepřítomnosti žalobce, což žalobce pociťuje jako nezákonný postup správního orgánu, v rozporu se zákonem mu bylo upřeno právo osobní účasti na projednávané věci. Žalobce se z jednání ten den v 9 hodin omluvil řádně, včas a pro důležitý důvod. Neočekávaný úraz a faktické vykloubení kolene, doložené řádným lékařským nálezem, mu objektivně znemožňovaly účast na ústním jednání, přičemž omluvný dopis s lékařskou zprávou doručil správnímu orgánu více než 24 hodin před ústním jednáním. Žalovaný konstatoval, že omluva nebyla včasná, neboť byla správnímu orgánu doručena až po ukončení ústního jednání, přičemž žalobce činil vše pro to, aby se tak stalo a jeho jednání nese stopy obstrukčního jednání a jeho cílem bylo znemožnit projednání přestupku v zákonné lhůtě. S tím žalobce nesouhlasil – k lékaři se dostavil den po úraze, který se měl stát 26. 2. 2015. Avšak z doložené lékařské zprávy je zřejmé, že úraz se stal 27. 2. 2015 dopoledne. Ve spise se nenachází žádný doklad a ani nebyl proveden žádný důkaz, který by tvrzení žalovaného o datu úrazu 26. 2. 2015 prokazoval. Po ošetření v nemocnici žalobce telefonoval správnímu orgánu, avšak telefon nikdo nezvedal. Žalovaný uvedl, že toto tvrzení žalobce ničím nedoložil, nicméně žalobce nemá představu, jak by neuskutečněný pokus o hovor doložil jinak než zobrazením na displeji svého mobilního telefonu. Zjištění, zda se úřední oprávněná osoba nacházela v zaměstnání, respektive ve své kanceláři je okolnost stojící mimo dispozice žalobce a pokud žalovaný tuto okolnost považoval za důležitou, mohl si ji ověřit prostým dotazem u správního orgánu I. stupně. Žalobce souhlasí s tím, že zcela vědomě učinil omluvu písemně, a to na podatelnu Magistrátu města Olomouce v ranních hodinách, kdy přesný čas je možné zjistit z databáze uvedeného úřadu, neboť dle etikety na kopii omluvného dopisu byla tato písemnost při podání zaevidována elektronicky (s ohledem na existenci elektronické spisové služby u tohoto úřadu nepochybně k číslu jednacímu, pod kterým je daná věc vedena). Žalobce zvažoval, jak nejrychleji správnímu orgánu sdělit nenadálou událost a nakonec se s manželkou dohodl, že napíše písemnou omluvu a k této přiloží lékařskou zprávu, z níž fakticky vyplývají veškeré skutečnosti, které byly po něm požadovány a tuto omluvu manželka ihned v pondělí ráno doručí na Magistrát města Olomouce, což se také stalo. Žalobce se domnívá, že prioritní pro komunikaci se správním orgánem je písemný styk, pokud lze danou písemnost samozřejmě doručit včas. V daném případě dle svého názoru správně předpokládal, že oprávněná úřední osoba nebude v práci v sobotu ani v neděli a tudíž e-mail odeslaný v pátek 27. 2. 2015 bude správnímu orgánu doručen stejně až v pondělí 2. 3. 2015 ráno, tedy prakticky ve stejnou dobu, kdy byl žalobce schopen doručit svoji omluvu v písemné formě. Žalobce vůbec nepočítal s doručováním omluvy poštou, neboť vůbec nebylo jisté, zda by zásilka byla doručena správnímu orgánu včas. Místo pro doručení písemnosti žalobce volil dle dispozic správního orgánu na stránkách Magistrátu města Olomouce ve stavu platném k datu doručování omluvy. Skutečnost, že zásilky adresoval na adresu Vejdovského 2, ještě neznamená, že písemnosti na tuto adresu také docházejí, když je obecně známo, že veškeré úřední písemnosti u velkých firem či úřadů musí z hlediska evidence procházet přes podatelnu. Na internetových stránkách Magistrátu města Olomouce však nikde není uvedeno, že by se na adrese Vejdovského 2 skutečně podatelna nacházela, a proto využil pro něj nejdostupnější a navíc centrální podatelnu na ulici Hynaisova. Podání bylo online zaevidováno v elektronickém systému spisové služby tak, že bylo nepochybně elektronicky dostupné i oprávněné úřední osobě (minimálně pak informace, že podatelna přijala podání v dané věci) a navíc z textu podání bylo patrné, že se jedná o omluvu na následující den v 9 hodin, což byl nepochybně signál pro pracovnici dané podatelny, že je nutné dokumenty postoupit dále. Otázka distribuce dokumentů mezi jednotlivými pracovišti správního orgánu je interní záležitostí tohoto orgánu a mimo dispozice žalobce. [3] Správní orgán nezpochybňoval vážný důvod, který mu bránil v účasti na jednání, avšak odmítl ho akceptovat z důvodu, že žalobce nedoložil dokumenty, které byly požadovány v předvolání pro případ, že by se nemohl dostavit ze zdravotních důvodů. Tuto skutečnost žalobce vysvětlil přímo v omluvě, přičemž požadované dokumenty doložil dodatečně, a to přestože na ně správní orgán fakticky neměl nárok a lékařská zpráva doložená k omluvě byla v souladu s požadavky, které lékaři pro vystavení lékařské zprávy stanoví právní předpisy. Tuto námitku žalovaný zcela opominul, nezabýval se jí, pouze konstatoval, že další námitky vyhodnotil jako nedůvodné. Proto žalobce namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. [4] Žalovaný dovodil, že jednání žalobce nese stopy obstrukčního jednání, jehož cílem je znemožnit projednání přestupku. Při formulování tohoto názoru se žalovaný nesprávně domníval, že k úrazu došlo o den dříve než ve skutečnosti a že žalobce záměrně nesprávně postupoval při doručování omluvy, i když tak učinil v souladu se zákonem a požadavky na přiměřenou míru spolupráce správního orgánu a účastníka řízení. Podle žalobce požadavky správního orgánu I. stupně na zpřesnění lékařských zpráv (tj. otázku, kterou se bohužel žalovaný vůbec nezabýval) byly vedeny zjištěním, že žalobce má vážné chronické zdravotní problémy, které mu brání v účasti na jednání, nicméně chtěl předejít tomu, aby žalobce této skutečnosti nezneužíval. Úraz žalobce byl řádně lékařem zadokumentován, postižené koleno bylo rentgenováno a vyšetřeno, existuje tedy celá řada informací, které by bylo značně obtížné zfalšovat. Navíc lze logicky předpokládat, že v případě přípravy takové fiktivní omluvy by žalobce patrně dodržel všechny požadavky požadované správním orgánem a neriskoval by odeslání nekompletního podání. Žalobci je známo, že v současné době v České republice působí celá řada tzv. obecných zmocněnců (jako například www.neplattepokuty.cz a další), jejichž cílem je vyvinit pachatele přestupku cestou obstrukcí a protahování řízení tak, aby v konečném důsledku došlo k promlčení přestupku a zániku trestnosti. Žalobce se na žádnou takovou společnost neobrátil a ani se jejich postup nesnažil kopírovat. Jeho věc je ovšem ve světle těchto skutečností posuzována žalovaným stejným způsobem. V případě žalobce se však nejedná o žádnou neurčitou „neschopenku“, ale o zranění, které je používanou lékařskou diagnostiku lehce prokazatelné (nebo vylučitelné) a je tak prakticky nemožné je „nasimulovat“. Projednáním přestupku v nepřítomnosti žalobce bylo zkráceno žalobcovo základní právo účastnit se projednávání věci, za které je obviněn, a to bez ohledu na skutečnost, že dle správního orgánu je skutkový stav jasný a prokazatelný. Žalobce jako technicky vzdělaný člověk si o radarovém měření opatřil dostatek informací, aby v řízení mohl upozornit n