3Ads 115/2012 — Nejvyšší správní soud

38 Ad 1/2010- 135 - text pokračování -5- 38Ad 1/2010 38Ad 1/2010-135 U s n e s e n í Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Jany Záviské a JUDr. Petra Indráčka v právní věci žalobců a) A. Ž., b) B. Ž., c) M. N., d) J. Ž., e) K. P., f) M. L., všichni zastoupeni Pavlem Uhlem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kořenského 15, procesními nástupci po zemřelém L. Ž., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová 25, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 12.11.2009, ve věci poskytnutí jednorázové peněžní částky, t a k t o : I. Žaloba s e o d m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : [1] L. Ž., nar. X (zemřelému X) byla rozhodnutím ze dne 12.11.2009 č.j. X zamítnuta žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky dle § 1 odst. 3 zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945. [2] Žalovaná citovaným rozhodnutím žádost zamítla z důvodu absentujících důkazů na podporu uplatněného nároku, neboť účastník řízení nepřipojil a ani nijak blíže nepopsal okolnosti či charakter jím tvrzeného ukrývání či soustředění do vojenského pracovního tábora z rasových důvodů. Dále v odůvodnění uvedla, že dne 7.11.2008 účastník řízení uplatnil žádost na přiznání jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb., jakožto osoba z rasových nebo náboženských důvodů soustředěná do vojenských pracovních táborů na území Československa v jeho hranicích z 29.9.1938 nebo se z týchž důvodů na tomto území ukrývající, ve které uvedl, že byl z rasových nebo náboženských důvodů ukrýván v letech 1941 až 1942 a posléze byl nasazen do tábora na práce v Bystrovanech a v Německu. V čestném prohlášení účastník řízení uvedl, že byl v období od 1941 do května 1942 ukrýván v okolí Bystrovan, poté chycen a dán do tábora a poté nasazen do Německa s tím, že mu byla tato doba zhodnocena v žádosti o starobní důchod. V uplatněné žádosti uvedl, že požádal MO ČR o vydání osvědčení podle zák. č. 255/1946 Sb.; z tohoto důvodu ČSSZ řízení přerušila do pravomocného skončení řízení o vydání tohoto osvědčení. Z dávkového spisu účastníka řízení je zřejmé, že mu byla pro účely důchodového zabezpečení zhodnocena doba od 13.5.1942 do 28.4.1945, kdy byl dle doložených čestných prohlášení pana O. Ž. a pana J. K. nuceně nasazen v Německu – v Hamburku. Dne 1.8.2003 účastník řízení ČSSZ zaslal originál potvrzení Svazu nuceně nasazených ze dne 10.8.1944 a originál poštovní poukázky, kterým mu bylo vyplaceno odškodnění Česko-německým fondem budoucnosti. Napadené rozhodnut obsahuje poučení, že ve správním řízení se řádné opravné prostředky nepřipouštějí, ale současně obsahuje poučení o možnosti soudního přezkumu, a to konkrétně: Proti tomuto rozhodnutí lze do třiceti dnů od jeho doručení podat žalobu k příslušnému soudu. Lhůta je zachována, je-li žaloba v této lhůtě podána u České správy sociálního zabezpečení. [3] Žalobce v žalobě tvrdil, že byl v období od 12. 4. 1943 nejméně do 22. 12. 1943 zařazen do pracovních útvarů a jeho zařazení trvalo od 13. 5. 1942 do 28. 4. 1945. Dále uvedl, že pracovní útvary, do kterých byl zařazen, je třeba posoudit jako pracovní tábory ve smyslu § 1 odst. 3 zákona č. 261/2001 Sb. [4] Krajský soud o žalobě rozhodl dne 24. 9. 2012 pod č. 38Ad 1/2010-82 tak, že žalobu zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení. Nejvyšší správní soud k podané kasační stížnosti nejdříve rozsudkem ze dne 6. 11. 2013 čj. 3Ads 115/2012-29 rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 24. 9. 2012 zrušil a žalobu odmítl z důvodu, že žadatel o odškodnění v průběhu soudního řízení zemřel a tím ztratil způsobilost být nadále účastníkem tohoto řízení a do jeho práv nevstoupili žádní nástupci. Tento právní názor byl opřen o judikaturu Ústavního soudu (nález ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. III. ÚS 3069/10). Ústavní soud následně svým nálezem ze dne 13. 12. 2016 sp. zn. III. ÚS 84/14 však v předmětné věci vyslovil, že ust. § 7 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb. bude napříště vykládáno tak, že umožňuje dědicům nároku oprávněné osoby přístup k soudu i za situace, kdy došlo k jejímu úmrtí po právní moci rozhodnutí správního orgánu o nároku na výplatu jednorázové peněžní částky. Ústavní soud tímto nálezem zrušil rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 6. listopadu 2013 čj. 3Ads 115/2012-29. Poté Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 11. ledna 2017 čj. 3Ads 115/2012-83 opětovně zrušil rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 24. 9. 2012, čj. 38Ad 1/2010-84 a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Ve svém závěru zavázal krajský soud se zabývat posouzením podmínek řízení podle § 46 odst. 1 písm. a) s.ř.s. ve vztahu k ust. § 7 odst. 4 zákona č. 261/2001 Sb. a § 129 odst. 1 s.ř.s. [5] Krajský soud setrval na stanovisku, že je věcně i místně příslušný v dané věci, a to i přes skutečnost, že ust. § 7 odst. 4 zákona č. 261/2001 Sb. nedoznalo po 31. 12. 2002 (od účinností soudního řádu správního) žádné změny. Podle citovaného ustanovení „proti rozhodnutí orgánu uvedeného v § 6 lze podat opravný prostředek k vrchnímu soudu, v jehož obvodu je obecný soud oprávněné osoby“. Orgán uvedený v § 6 je Česká správa sociálního zabezpečení. Soud si je plně vědom, že účinností soudního řádu správního došlo ke změně v institutu návrhů u soudů ve správním soudnictví, kdy zanikl opravný prostředek, jež směřoval proti nepravomocným správním rozhodnutím a jediným návrhem proti správnímu rozhodnutí, jež musí být pravomocné, se stala žaloba. Nicméně soud má za to, že ve správním řízení v předmětné věci není místo pro odvolací řízení, a to ani s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3Ads 44/2010, na který poukázal Nejvyšší správní soud. K této úvaze soud je veden shodnou úpravou v „rehabilitačních zákonech“, konkrétně zák. č. 239/2000 Sb., zák. č. 261/2001 Sb., zák. č 357/2005 Sb., kdy zákonodárce nerozlišuje, zda se jedná o příplatky k důchodu či jednorázové peněžní částky. Vždy byla sjednocena úprava řízení tak, že rozhoduje Česká správa sociálního zabezpečení a proti tomuto rozhodnutí lze podat opravný prostředek. Soudní úvahou, že je nutno proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení podat odvolání k Ministerstvu práce a sociálních věcí, by došlo k překročení rámce zákonné úpravy. Vždyť i v zákoně č. 357/2005 Sb., který byl přijat již za účinnosti soudního řádu správního, zákonodárce rozhodování jak o zvláštním příspěvku k důchodu tak i jednorázové peněžní částce postavil na jednostupňovém správním řízení. Ve věci není přiléhavé srovnání s věcí vedenou pod sp. zn. 3Ads 44/2010, neboť v této věci se přezkoumávalo rozhodnutí o návrhu na obnovu řízení, nikoliv rozhodnutí o meritu věci. Řízení o obnovu řízení má své specifikum spočívají nejdříve ve fázi řízení o povolení obnovy řízení a proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o obnovu řízení se podává odvolání dle § 100 odst. 6 správního řádu. Pokud se týká věcné příslušnosti, pak toliko krajský soud je věcně příslušný k rozhodování o uvedeném nároku dle ust. § 7 odst. 1 s.ř.s.; Nejvyšší správní soud byl příslušný k rozhodnutí jen neskončených věcí u vrchního soudu (§ 132 s.ř.s.). Kromě toho soud svou úvahu opřel podpůrně i za analogického použití ust. 14 odst. 4 zákona č. 357/2005 Sb. [6] Nejvyšší správní soud dále zavázal zdejší soud posoudit žalobu z pohledu včasnosti. Z obsahu správního spisu zjištěno, že napadené rozhodnutí bylo právnímu zástupci doručeno dne 30. 11. 2009. Pro posouzení včasnosti podání žaloby s ohledem na skutečnost, že v dané věci bylo rozhodováno podle zákona platného a účinného přede dnem účinnosti soudního řádu správního a opravným prostředkem proti rozhodnutí žalované byl opravný prostředek k soudu, nutno vyložit ust. § 129 odst. 1 s.ř.s. ve spojení s ust. § 7 odst. 4 zákona č. 261/2001 Sb. [7] Podle § 129 odst. 1 s. ř. s. ve věcech správního soudnictví, v nichž zvláštní zákon svěřuje soudu rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních orgánů podle části páté hlavy třetí občanského soudního řádu, ve znění účinném k 31. prosinci 2002, lze ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona podat ve lhůtě třiceti dnů od doručení rozhodnutí, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinak, žalobu podle části třetí hlavy druhé dílu prvního tohoto zákona, jsou-li splněny podmínky tam stanovené. Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, má podání žaloby odkladný účinek. [8] Výkladem ust. § 129 odst. s.ř.s. ve vztahu k posouzení včasnosti žaloby, která byla podána proti rozhodnutí, vydaném na základě zákona, který svěřuje soudu rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních orgán