8 As 100/2011 — Nejvyšší správní soud

72 A 31/2015- 42 - text pokračování - 16 - 72 A 31/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou, Ph.D., ve věci žalobce A. Š., bytem P. S. 979/26, B., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha, proti žalovanému Krajskému úřadu Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše Bati 12, Zlín, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2015, č. j. KUZL-56189/2015, ve věci přestupku, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : [1] Včas podanou žalobou žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného, citovaného v záhlaví. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl zaměnil rozhodnutí Městského úřadu ve Vsetíně ze dne 31. 3. 2015, č. j. MUVS 12002/2014/OSA/Vr/19, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o silničním provozu) tak, že výrok o sankci nově zněl: „II. a za to se A. Š. ukládá podle ustanovení § 125c odst. 4 písm. f) zákona o silničním provozu a podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích pokuta ve výši 2.000 Kč (slovy: dvatisícekorunčeských). Podle § 90 odst. 5 správního řádu se výše uvedené rozhodnutí správního orgánu v jeho zbytku potvrzuje, tj. výrok o vině a výrok o náhradě nákladů řízení zůstávají beze změny.“ Žalobce se jmenovitě dopustil přestupku tím, že dne 26. 10. 2014 v 19.35 h v obci Valašská Polanka na silnici č. I/57 v místech před RD č. p. 171 ve směru jízdy z obce Lužná na Leskovec, řídil motorové vozidlo BMW, RZ X, a předjel vozidlo přes plnou čáru a tím nerespektoval dopravní značení V1a „Podélná čára souvislá“ a tím porušil § 4 písm. c) zákona o silničním provozu a dále se dopustil přestupku tím, že ve stejnou dobu a na stejném místě užil motorové vozidlo, které bylo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích, kdy na pravé zadní pneumatice nebyl viditelný dezén s hloubkou hlavních dezénových drážek nejméně 1,6 mm, nesvítilo levé přední obrysové světlo a na přívěsném vozíku nesvítilo pravé koncové světlo. Tím žalobce porušil § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silníčním provozu a § 37 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů. Za to mu byla uložena pokuta ve výši 2.000 Kč. [2] Žalobce v žalobě namítal, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a zakládá se na skutkovém stavu, který nemá oporu ve spise. Nesrozumitelný je výrok, protože z něj nelze jasně dovodit, kde přesně měl být přestupek spáchán. Slovní spojení „v místech před RD č. p. 171“ považoval žalobce za neurčité. Zkratka RD není dostatečně srozumitelná a může se pod ní skrývat řada možných označení, například označení britské dívčí hudební skupiny Ruff Daimondz, jméno populárního hráče kriketu Rahula Dravida, nebo Rádio Disney. Určité není ani vymezení spáchání přestupku před rodinným domem s č. p. 171, protože jde o místo od tohoto rodinného domu až k samé hranici obce, není zde uvedena vzdálenost od domu v metrech. Přímo ve výroku rozhodnutí měl být obsažen souběh a i sankce měla být označena jako úhrnná. [3] Žalobce měl spáchat přestupek nerespektováním dopravní značky V1a „Podélná čára souvislá“, kdy přes plnou čáru měl předjíždět jiné vozidlo. Žalobce se ve správním řízení bránil, že vozidlo nepředjížděl, ale pouze se vyhýbal stojícímu vozidlu a protiprávního jednání se tak nedopustil. Správní orgány však nezjistily skutkový stav dostatečně. K důkazu byly provedeny svědecké výpovědi zasahujících policistů. Z nich však nelze jednoznačně dovodit, zda žalobce skutečně předjížděl jedoucí vozidlo, případně zda objížděl vozidlo, které mu přímo bránilo v jízdě. Již v odvolání žalobce namítal, že svědci tvrdili, že předjížděné vozidlo bylo v pohybu jen proto, že tuto skutečnost vydedukovali z faktu, že následně bylo v pohybu. K prokázání svého tvrzení žalobce navrhoval provést důkaz svědeckou výpovědí svědka, sedícího v době údajného přestupku v předjížděném vozidle poznávací značky X. Pokud proti sobě stojí dva důkazy stejné právní síly (tvrzení žalobce a svědecké výpovědi policistů), pak v duchu právní zásady in dubio pro reo musí být rozhodnuto o nevině žalobce. Žalovaný se s námitkami žalobce v napadeném rozhodnutí dostatečně nevypořádal a navrhovaný důkaz neprovedl a přitom tento postup nedokázal dostatečně odůvodnit. Žalobce nesouhlasil s konstatováním žalovaného, že při dvou rozdílných verzích příběhu není třeba další dokazování, neboť kritériem věrohodnosti důkazů není jejich množství, ale kvalita a schopnost vykreslit skutkový děj v souladu se zásadou omezené materiální pravdy. Podle žalobce za takové situace měl být žalobce zproštěn obvinění. Nelze automaticky znevěrohodňovat tvrzení žalobce jen proto, že je obviněný. Svědecká výpověď je relevantní jen v té části, kde svědek vypovídá o tom, co svými smysly vnímal. Svědci - policisté - však netvrdili, že by viděli, že se předjížděné vozidlo pohybovalo v okamžiku, kdy je žalobce předjížděl. Tvrdili pouze, že se pohybovalo následně. Za takové situace nezbylo než vycházet z tvrzení žalobce, že objížděné vozidlo stálo nebo doplnit dokazování svědeckou výpovědí řidiče předmětného objížděného či předjížděného vozidla. Policisté vypovídali s odstupem více než tří měsíců a přitom denně řešili několik obdobných přestupků, které jim musely nutně v hlavě splývat. Schopnost policistů vnímat rozhodného dne byla díky špatným světelným podmínkám značně omezena. Tvrzení svědka B., že „vozidlo se určitě pohybovalo, protože při tom, když se za vozidlem obviněného vydali, stále jelo, bylo v pohybu“ je neprokázanou spekulací. Navíc takové tvrzení nemá žádnou důkazní hodnotu k okamžiku, kdy mělo být předmětné vozidlo předjížděno či objížděno. K argumentu žalovaného, že žalobce nesdělil policejní hlídce na místě policejní kontroly, že vozidlo pouze objížděl a neuvedl to ani v písemném vyjádření k přestupku, žalobce poukázal na to, že v řízení o přestupku není možná koncentrace řízení. Žalobce má nadto právo se na místě bez právní pomoci k věci nevyjadřovat. Navíc mu policisté ani nedali žádnou možnost se na místě vyjádřit a a priori na něj hleděli jako na viníka a nechtěli od něj nic slyšet s tím, že si svou verzi bude moci sdělit správnímu orgánu. K argumentu žalovaného, že je překvapivé, že si žalobce zapamatoval poznávací značku předjížděného vozidla natolik přesně, že je schopen ji reprodukovat i po téměř deseti měsících od této události, což není běžné a navíc v tu chvíli neměl žalobce žádný důvod, aby se mu registrační značka při předjíždění vozidla vryla do paměti, považoval toto tvrzení žalobce za účelové, žalobce uvedl, že jde o spekulativní domněnku správního orgánu; správní orgán k takovéto úvaze není způsobilý. Žalovaného vůbec nenapadlo, že si žalobce tento údaj o registrační značce mohl zapsat, a to ještě na místě údajného přestupku. [4] Podle žalobce se žalovaný dopustil ničím nepodložené spekulace, když uvedl: „paradoxně to, že v době spáchání přestupku již byla tma, v tomto konkrétním případě policistům zlepšilo vnímání toho, zda předjížděné vozidlo jelo nebo stálo, neboť pokud by toto vozidlo teprve hodlalo vyjet, znamení o směru jízdy by bylo ještě lépe viditelné než za světla“. Toto vozidlo nebylo z pohledu policistů až do dokončení předjížděcího manévru obviněným zakryto, takže by znamení o směru jízdy odrážející se od okolní tmy těžko mohli přehlédnout. Podle žalobce žalovaný nevzal v úvahu, že objížděné vozidlo by při započetí jízdy použilo světlo signalizující odbočení. [5] Ve věci existoval důkazní prostředek reálně způsobilý zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností, kterým byla svědecká výpověď řidiče objížděného vozidla. Žalovaný jej však neprovedl a zdůvodnil chybně, neboť neměl právo odmítnout provedení důkazu jako projev libovůle, ale pouze za přezkoumatelných podmínek. Za stavu, kdy žalobce tvrdil, že objížděné vozidlo stálo a policisté tvrdili, že jelo, avšak teprve následně, kdy nedokázali s jistotou říci, zda objížděné vozidlo jelo v době jeho objíždění žalobcem, nebylo možné odmítnout provedení důkazu svědeckou výpovědí řidiče objížděného vozidla. Pokud považoval správní orgán sdělení registrační značky za nevěrohodné, lze takový stav klást za vinu pouze policistům, kteří byli podle § 58 odst. 2 zákona o přestupcích povinni provést šetření k zajištění důkazních prostředků nezbytných pro pozdější dokazování před správním orgánem, tedy například zastavit objížděné vozidlo a ztotožnit jeho řidiče. Žalobce zásadně nesouhlasil s tím, aby protizákonný a liknavý postup policie byl vykládán v jeho neprospěch. Odůvodnění žalovaného ohled