20 A 9/2018

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 21. 3. 2018 domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 2. 2018, č. j. OD/PŘ/705/2017/MRA, MUOR 9253/2018, MUOR S 11154/2017, kterým žalovaný jako správní orgán I. stupně rozhodl ve věci dopravního přestupku žalobce podle § 125c odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Žalobce v žalobě a jejím doplnění ze dne 6. 4. 2018 uvádí, že o probíhajícím správním řízení nebyl správním orgánem informován, neúčastnil se žádného ústního jednání před správním orgánem, a napadené rozhodnutí mu nebylo správním orgánem doručováno. O tom, že bylo vydáno napadené rozhodnutí se dozvěděl až dne 19. 3. 2018, kdy obdržel výzvu k odevzdání řidičského průkazu vydanou Městským úřadem Frýdlant nad Ostravicí ze dne 15. 3. 2018, č. j. MUFU 8777/2018.

Podle § 96 odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) proti rozhodnutí o přestupku, kterým byla vyslovena vina, se může odvolat obviněný v plném rozsahu. Žalobce byl řádně poučen o možnosti podat odvolání, o lhůtě k podání odvolání i určení správního orgánu, ke kterému se odvolání podává.

Podle § 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, lze se ve správním soudnictví domáhat ochrany práv jen na návrh a po vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští-li je zvláštní zákon.

Podle § 68 písm. a) s. ř. s. je žaloba nepřípustná také tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného.

Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.

Žalobce se tedy předmětnou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně ve věci přestupku, avšak nevyčerpal řádný opravný prostředek, který mu ve správním řízení náleží, popř. nevyčkal na rozhodnutí v řízení o takovémto opravném prostředku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2003, č. j. 4 As 27/2003-77 nebo rozsudek téhož soudu ze dne 4. 3. 2004, č. j. 3 Ads 58/2003-32).

V dané procesní situaci, jak ji žalobce v žalobě naznačil, je pochopitelné, že se žalobce domáhá ochrany svých práv (budou-li tvrzení žalobce shledána jako důvodná, což soud v tomto řízení není oprávněn přezkoumávat). Nicméně, podle základního principu správního soudnictví, se soudní ochrany lze domáhat až po vyčerpání řádných opravných prostředků (srov. § 5 s. ř. s.). Žalobce se proti napadenému rozhodnutí měl možnost bránit odvoláním, jakožto řádným opravným prostředkem podle ust. § 96 odst. 1 písm. a) zákona o odpovědnosti za přestupky. Na uvedeném závěru nic nemění ani tvrzení žalobce, že se o napadeném rozhodnutí dozvěděl až s výzvou k odevzdání řidičského průkazu, neboť tato námitka má být primárně řešena v odvolacím řízení, až následně by rozhodnutí odvolacího správního orgánu mohlo být (na návrh žalobce) přezkoumáno v soudním řízení.

S ohledem na shora uvedené závěry, nezbývá soudu, než podanou žalobu odmítnout podle ust. § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. jako nepřípustnou, neboť žalobce nevyčerpal řádných opravných prostředků, jež mu ve správním řízení náležely ve smyslu ust. § 68 písm. a) s. ř. s.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.