3 Ads 33/2006 — Nejvyšší správní soud

22 A 112/2016- 35 - text  6 č. j. 22 A 112/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složené z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Martina Láníčka ve věci žalobkyně: JUDr. M. B. proti žalované: Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, IČO 47672234 sídlem Jeremenkova 161/11, 703 00 Ostrava-Vítkovice zastoupená advokátem Mgr. Martinem Blaškem, LL.M. sídlem Olbrachtova 27, 710 00 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25.7.2016, č.j. CPZP/379705/2016, ve věci poskytnutí informací takto: I. Rozhodnutí České průmyslové zdravotní pojišťovny ze dne 25.7.2016, č.j. CPZP/379705/2016 a rozhodnutí České průmyslové zdravotní pojišťovny ze dne 10.6.2016, č.j. CPZP/310853/2016 se zrušují a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 25.7.2016, č.j. CPZP/379705/2016 a ze dne 10.6.2016, č.j. CPZP/310853/2016 ve věci neposkytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění (dále jen „informační zákon“). 2. V žalobě žalobkyně uvedla, že dne 30.5.2016 podala u žalované žádost o poskytnutí informací podle informačního zákona, a to: 1) plného znění aktuálně účinných zvláštních smluv, které žalovaná uzavřela s poskytovateli sociálních služeb dle § 17a zákona o veřejném zdravotním pojištění včetně jejich dodatků a změn, z nichž vyplývá výše úhrady za poskytnuté hrazené služby nebo rozsah poskytovaných hrazených služeb subjektům: ANAVITA a.s., Alzheimercentrum Průhonice, z.ú., GrandPark, a.s. a Ambeat Health Care a.s.; 2) úhrady, kterou obdrželi tito poskytovatelé sociálních služeb od žalované za zdravotní služby poskytnuté v roce 2014 a 2015. 3. Žalovaná reagovala přípisem ředitele útvaru pro kontrolu ze dne 10.6.2016 č.j. 310853/2016, kterým ohledně informace požadované v bodě 1) odkázala na své internetové stránky http://www.cpzp.cz/lekari/ s tím, že se jedná o informaci zveřejněnou. Informace požadované v bodě 2) neposkytla žalovaná vůbec z důvodu, že podle jejího tvrzení není povinným subjektem k poskytování informací podle § 2 odst. 1 informačního zákona. 4. Žalobkyně podala proti postupu žalované stížnost dle ust. § 16a odst. 1 písm. b) resp. c) informačního zákona, v níž namítla porušení ustanovení § 2 odst. 1, § 6 a § 15 informačního zákona žalovanou. Současně namítla nepravdivost poskytnuté informace, jelikož na uvedeném internetovém odkazu požadované smlouvy a jejich dodatky zveřejněny nejsou. 5. Jako reakci na stížnost obdržela žalobkyně přípis generálního ředitele žalované ze dne 25.7.2016 č.j. CPZP/379705/2016, jímž byl postup žalované shledán oprávněným včetně tvrzení, že žalovaná není povinným subjektem k poskytování informací podle § 2 odst. 1 informačního zákona. 6. Podle žalobního tvrzení je žalovaná jako zdravotní pojišťovna zřízena podle zákona č. 280/1992 Sb., o rezortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, v platném znění (dále jen „zákon č. 280/1992 Sb.“), je veřejnou institucí a je tedy povinným subjektem s úplnou informační povinností podle informačního zákona. Současně žalobkyně poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 16.5.2007 č.j. 3 Ads 33/2006-57 publikovaný ve Sb. NSS pod č. 1272/2007, v němž NSS uvedl, že všechny zdravotní pojišťovny a nikoliv pouze Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR (dále jen „VZP ČR“) jsou veřejnými institucemi a tedy povinnými subjekty podle § 2 odst. 1 informačního zákona, tj. povinnými subjekty s úplnou informační povinností. Dále žalobkyně uvedla, že také v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 260/06 splňuje žalovaná definiční znaky veřejné instituce vzhledem ke způsobu jejího vzniku, osobě zřizovatele, existenci státního dohledu a k veřejnému účelu instituce. Žalovaná byla zřízena ke dni 1.10.1992 rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky a je rezortní zdravotní pojišťovnou ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 280/1992 Sb. Hlavním předmětem její činnosti je provádění zdravotního pojištění, tj. poskytování služby ve veřejném zájmu a nikoliv za účelem dosažení zisku. Tato skutečnost byla reflektována také v rozsudku NSS ze dne 30.3.2016 č.j. 3 As 81/2014-103, v němž NSS uvedl, že povinnými subjekty mohou být za určitých okolností také soukromoprávní korporace poskytující služby související více či méně s veřejným zájmem. Žalovaná je stejně jako VZP ČR subjektem hospodařícím s veřejnými prostředky určenými na úhradu poskytnuté zdravotní péče (tedy veřejné služby), jelikož přijímá platby pojistného od pojištěnců, zaměstnavatelů pojištěnců a státu na veřejné zdravotní pojištění v souladu se zákonem č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, v platném znění (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb.“) a poskytuje platby za hrazené služby zdravotní péče podle smluv uzavřených s poskytovateli, jak je uvedeno v § 13 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/1992 Sb. Každý účastník povinného systému veřejného zdravotního pojištění má tedy mít možnost zjistit a kontrolovat, jakým způsobem je nakládáno s finančními prostředky, které se v systému nacházejí. 7. Závěrem žaloby žalobkyně označila napadené rozhodnutí za nezákonné, když jeho nezákonnost spočívá v nesprávném právním posouzení postavení žalované jako povinného subjektu podle informačního zákona a dále pro vady řízení s tím související, když žalovaná nerozhodovala předepsanou formou správního rozhodnutí se všemi jeho náležitostmi. 8. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že podle jejího názoru není veřejnou institucí, neboť jejím zřizovatelem nebyl stát a její řídící orgány jsou kreovány prostřednictvím voleb do správní a dozorčí rady dle vyhlášky č. 579/2006 Sb., kterou se stanoví způsob volby a volební řád pro volby do správních rad a dozorčích rad rezortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťoven (dále jen „vyhláška č. 579/2006 Sb.“). Žalovaná jako zaměstnanecká zdravotní pojišťovna plní dvě základní funkce, které mají svůj základ v dualitě jejího fungování, když předmětem činnosti je veřejné zdravotní pojištění a předmětem podnikání je zprostředkovatelská činnost. To vše je zapsáno v obchodním rejstříku. Výnosy z majetku jsou příjmem žalované a nejsou dále vypláceny. Nepřevažují proto veřejnoprávní znaky účelu zaměstnanecké zdravotní pojišťovny, a proto není žalovaná veřejnou institucí a tím ani povinným subjektem ve smyslu informačního zákona. V případě žalované jsou přítomny pouze znaky, které ji činí institucí soukromou, když vznikla na základě samostatného zákona č. 280/1992 Sb. a finanční prostředky, s nimiž hospodaří, jsou podle vyhlášky č. 644/2004 Sb., o pravidlech hospodaření se zvláštním účelem všeobecného zdravotního pojištění, průměrných nákladech a o jednacím řádu dozorčího orgánu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 644/2004 Sb.“) odděleny, lze je použít pouze ke stanovenému účelu. Jsou tedy odděleny od prostředků žalované plynoucích z veřejného zdravotního pojištění. Názor žalobkyně zcela pomíjí autonomii žalované jako právního subjektu. Žalovaná poukázala na rozsudek NSS sp. zn. 8 As 57/2006, podle něhož je veřejnou institucí ta, která odvozuje své postavení od státu nebo územního samosprávného celku. V daném případě není ani tato podmínka splněna. 9. V další části vyjádření žalovaná poukázala na rozsah svého předmětu podnikání dle obchodního rejstříku a na vymezení podnikatelské činnosti ve smyslu ust. §§ 420 a 421 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, v platném znění a zdůraznila, že jako zaměstnanecká zdravotní pojišťovna provádí jak všeobecné zdravotní pojištění, tak i podnikání v oblasti zprostředkování komerčního zdravotního pojištění. 10. Závěrem žalovaná zdůraznila, že je subjektem jak s předmětem podnikání, tak s předmětem činnosti, přičemž v rámci předmětu činnosti provádí veřejné zdravotní pojištění, kdy je vázána zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, v platném znění (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.“). Žalovaná však podniká také v poskytování různých typů neživotního pojištění, jako je úrazové pojištění v zahraničí nebo pojištění léčebných výloh v zahraničí a je vedena v registru pojišťovacích zprostředkovatelů u České národní banky. 11. Podle žalované působí-li v segmentu komerčního pojištění závislého na individuální poptávce, kde výši pojistného určují zejména tržní mechanismy, nelze než konstatovat, že v jejím případě pojmový znak veřejného účelu instituce není v posuzovaném případě zcela naplněn. 12. Krajský soud přezkoumal napadená rozhodnutí žalované, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění – dále jen „s.ř.s.“) a byl vázán obsahem