9 As 67/2010 — Nejvyšší správní soud

65 Af 27/2017- 53 - text 6 65 A 27/2017 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a soudkyň Mgr. Jany Volkové a Mgr. Barbory Berkové ve věci žalobkyně: D. K., s. r. o., IČO X sídlem Ž. 139, P. zastoupené advokátem Petrem Bokotejem sídlem Na Poříčí 12, Praha 1 proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, Praha 4 o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 2. 2017, č. j. 6876-2/2017-900000-304.4, ve věci správního deliktu, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A. Vymezení věci 1. Žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě brojila žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 2. 2017, č. j. 6876-2/2017-900000-304.4, kterým žalovaný zamítl odvolání proti rozhodnutí Celního úřadu pro Olomoucký kraj (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 9. 1. 2017, č. j. 3278/2017-580000-12, a toto rozhodnutí potvrdil. B. Žaloba 2. Žalobkyně navrhovala, aby krajský soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se žalobkyni ukládá pokuta ve výši 1000 Kč. Konkrétně namítala, že správní orgány porušily zásadu ochrany oprávněných zájmů osob, jichž se činnost správních orgánů dotýká, protože zcela nadbytečně, bez reálného preventivního či sankčního dopadu, uložily žalobci pokutu ve výši 20 000 Kč. Tato pokuta žalobkyni pouze zatěžuje, „když sankční a preventivní význam v dané věci se zcela realizuje výše penálem“. C. Vyjádření žalovaného 3. Žalovaný ve vyjádření ze dne 21. 6. 2017 navrhoval, aby krajský soud žalobu zamítl. Uvedl, že žalobkyně v žalobě nebrojila proti tomu, že spáchala správní delikt, ale pouze proti výši pokuty. Vysvětlil, že společnosti D., s. r. o., tedy subjektu odlišnému od žalobkyně, vznikla povinnost uhradit penále z dodatečně doměřené spotřební daně z lihu za zdaňovací období červenec až prosinec 2014. Tato povinnost se týkala lihovin, které následně žalobkyně naskladnila na svůj daňový sklad. Naopak žalobkyně se dopustila správního deliktu podle § 135l odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních (dále jen „zákon o spotřebních daních“), tím, že v období červenec až listopad 2014 umístila vybrané výrobky do daňového skladu jinak než v režimu podmíněného osvobození od daně a za tento správní delikt jí byla uložena pokuta. Podle žalovaného je tedy zřejmé, že každé ze zmiňovaných společností byl uložen trest za jiné jednání. Nelze směšovat povinnost zaplatit penále z doměřené daně s pokutou za správní delikt a usoudit, že žalobkyně a společnost D., s. r. o., jsou jednou osobou. 4. K výši pokuty žalovaný sdělil, že mohl podle § 135l odst. 2 zákona o spotřebních daních uložit pokutu do 10 000 000 Kč, pokuta ve výši 20 000 Kč tak byla uložena při spodní hranici zákonného rozmezí a byla stanovena v zákonných mezích. Žalovaný měl za to, že správní orgány přihlédly při stanovení sankce ke všem okolnostem případu. Žalobkyně neuvedla žádnou konkrétní skutečnost, proč by měl krajský soud pokutu snížit na 1000 Kč, podle žalovaného by proto pokuta v takto nízké výši neplnila účel sankce. D. Skutečnosti vyplývající ze správního spisu 5. Správní orgán I. stupně provedl v roce 2016 u žalobkyně daňovou kontrolu za účelem ověření údajů rozhodných pro zjištění a stanovení daně z lihu. Během kontroly správní orgán I. stupně zjistil, že žalobkyně v měsících červenec až listopad 2014 umístila do daňového skladu vybrané výrobky, které nebyly v režimu podmíněného osvobození od daně, neboť byly již uvedeny do režimu volného daňového oběhu na základě vyjmutí z daňového skladu společnosti D., s.r.o., a tyto vybrané výrobky žalobkyně zapsala do své evidence příjmu lihu na daňový sklad. O daňové kontrole správní orgán I. stupně vyhotovil Zprávu o daňové kontrole ze dne 13. 5. 2016, č. j. 21160-13/2016-520000-52. 6. Správní orgán I. stupně vedl se společností D., s. r. o., tedy s daňovým subjektem odlišným od žalobkyně, doměřovací řízení v souvislosti s vyskladněním lihovin (výrobků uvedených do volného oběhu vyjmutím z režimu podmíněného osvobození od daně na základě jejich vyskladnění z daňového skladu společnosti D. K., s. r. o.), jichž se týká toto řízení. Následně správní orgán I. stupně společnosti D., s. r. o., z moci úřední podle § 143 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, (dále jen „daňový řád“), doměřil spotřební daň z lihu za zdaňovací období červenec až prosinec 2014. Současně s doměřením daně z lihu vznikla tomuto daňovému subjektu povinnost uhradit penále z doměřené daně podle § 251 odst. 1 písm. a) daňového řádu. 7. S žalobkyní vedl správní orgán I. stupně v souvislosti s vyskladněním lihovin, které nejsou předmětem tohoto řízení, doměřovací řízení, na jehož základě žalobkyni z moci úřední podle § 143 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, (dále jen „daňový řád“), doměřil spotřební daň z lihu za zdaňovací období září až listopad 2014 a uložil povinnost uhradit penále z doměřené daně podle § 251 odst. 1 písm. a) daňového řádu. 8. Dne 9. 1. 2017 správní orgán I. stupně rozhodl o tom, že žalobkyně naplnila skutkovou podstatu správního deliktu podle § 135l odst. 1 zákona o spotřebních daních tím, že v rozporu s povinností stanovenou v § 19 odst. 4 zákona o spotřebních daních v měsících červenec - listopad 2014 naskladnila na daňový sklad lihoviny z volného daňového oběhu a umístila tedy do daňového skladu vybrané výrobky jinak než v režimu podmíněného osvobození od daně. Správní orgán I. stupně uložil žalobkyni pokutu ve výši 20 000 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 1000 Kč. 9. Proti rozhodnutí správního orgánu se žalobkyně odvolala a žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. E. Replika žalobkyně 10. V replice doručené krajskému soudu dne 23. 4. 2018 žalobkyně uvedla, že společnosti D., s. r. o., a D. K., s. r. o., měly v období, kterého se týká tato věc, shodného jednatele, obě společnosti spolupracují a provozují daňový sklad. Při přesunu lihovin mezi oběma sklady opomněly společnosti k převodu vystavit záznam o elektronické dopravě, a proto vznikla společnostem povinnost uhradit nedoplatek spotřební daně z lihu. Daň z lihu ve shodné věci uhradila druhá společnost, které však daňová povinnost nesvědčila. F. Jednání soudu 11. Během jednání soudu, které se uskutečnilo 24. 4. 2018, odkázal zástupce žalobkyně na žalobu a repliku ze dne 23. 4. 2018 a uvedl, že nesouhlasí s označením jednání, za které byla žalobkyni uložena pokuta, jako středně závažné, protože žalobkyně nejednala úmyslně, ale šlo o opomenutí. K pochybení došlo pouze z důvodu nedoložení dokladů EMCS. Uložená pokuta neplní preventivní a výchovnou funkci, žalobkyně se nikdy nedopustila jiného správního deliktu a jednatel obou společností učinil opatření, aby se namítané pochybení již neopakovalo. Žalobkyně žádala, aby krajský soud přihlédl k bezchybnému jednání žalobkyně a uloženou pokutu moderoval. Opomenutím žalobkyně nevznikla České republice žádná škoda, protože spotřební daň místo žalobkyně uhradila společnost D., s. r. o. 12. Zástupce žalobkyně navrhl výslech bývalého jednatele společnosti D. K., s. r. o., J. K., k prokázání důvodu opomenutí při převodech mezi daňovými sklady, dále aby sdělil, jaká opatření po spáchání správního deliktu učinil a jak uložená pokuta zasáhla žalobkyni. Tento důkazní návrh krajský soud zamítl. Výslech J. K. neprovedl proto, že pro rozhodnutí v této věci není významné, jak ke správnímu deliktu došlo, či jaká opatření jednatel společnosti po uložení pokuty učinil. Žalobkyně nepopírá, že k pochybení v rámci dvou daňových skladů skutečně došlo, dle krajského soudu tak není rozhodné, že k tomu došlo kvůli omylu. V rozhodované věci je postaveno najisto, že byla porušena právní povinnost, proti čemuž ani žalobkyně nebrojí. Má ale za to, že funkce trestu byla již naplněna uhrazeným penále a pokuta je nepřiměřená. K těmto skutečnostem by výslech jednatele společností nepřinesl žádná zjištění, která by mohla být pro rozhodování krajského soudu významná. 13. Zástupkyně žalovaného krajskému soudu sdělila, že dochází ke směšování povinností žalobkyně a společnosti D., s. r. o. Konkrétní zdůvodnění, proč k pochybení žalobkyně došlo, je pro rozhodování o správním deliktu irelevantní. G. Posouzení věci krajským soudem 14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 15. Žalobkyně nečinila sporným to, že spáchala správní delikt. Měla však za to, že účel pokuty byl naplněn již uhrazením penále, a dále brojila proti výši uložené pokuty. 16. Krajský soud se nejprve zabýval tím, zda uložením pokuty při současném uložení penále nebyla porušena zásada ne bis in idem. Tento pojem vyložil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 10. 2. 2011, č. j. 9 As 67/2010-74, a současně interpretoval rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práv