5 Azs 82/2016 — Nejvyšší správní soud

25 A 106/2018- 30 - text  8 25 A 106/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D. a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci žalobce: V. P. zastoupený advokátem Mgr. Ladislavem Bártou sídlem Purkyňova 787/6, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 8. 2018, č. j. MV-84822-4/SO-2017, ve věci žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu formou zaměstnanecké karty, takto: I. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 28. 8. 2018, č. j. MV-84822-4/SO-2017 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 3. 10. 2018 domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 8. 2018, č. j. MV-84822-4/SO-2017, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky (dále také jen „Ministerstvo“) ze dne 16. 5. 2017, č. j. OAM-1622-24/ZM-2017, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu formou zaměstnanecké karty dle § 44a odst. 10, § 46a odst. 1 ve spojení s § 37 odst. 2 písm. b) a § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „ZPC“), v rozhodném znění. 2. Důvodem k zamítnutí žádosti žalobce byla existence jiné závažné překážky, a to skutečnosti, že se žalobce po dobu posledního povoleného pobytu na území České republiky převážnou část nezdržoval. Žalobce přitom nezpochybňuje, že v době posledního povoleného pobytu nemalou dobu skutečně pobýval ve své vlasti, uvedl však, že z jeho dvou delších pobytů byl ten delší vyvolán narozením dítěte a jeho zdravotními problémy, přičemž jistou část roku žalobce strávil ve své vlasti s ohledem na to, že tam žije jeho rodina, včetně dítěte kojeneckého věku. Tvrzení žalované, že pobyt žalobce mimo ČR byl patrně neodůvodněný, neodpovídá skutkovému stavu. Pobyt žalobce mimo území ČR nebyl nijak na úkor práv jeho zaměstnavatele, který s tím souhlasil a poskytl žalobci potřebné volno při zachování existence pracovního poměru. Žalobce nesouhlasí s interpretací žalované, že jakýkoliv převažující pobyt cizince mimo území ČR v době trvání povoleného pobytu musí nutně vést ke konstatování existence překážky pobytu. Žalovaný měl přinejmenším přezkoumatelně posoudit důvody, proč se žalobce značnou část svého povoleného pobytu nezdržoval na území ČR. Případ žalobce, který přibližně polovinu doby svého povoleného pobytu strávil z důležitých zdravotních a rodinných důvodů ve své vlasti, přičemž ve zbytku doby jednoznačně plnil účel pobytu výkonem povinností ze zaměstnaneckého poměru, se ani vzdáleně neblíží případům z judikatury Nejvyššího správního soudu, zmiňované žalovanou v napadeném rozhodnutí. Žalobce připomněl rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2015, č. j. 4 Azs 59/2015-37 týkající se obdobné situace. 3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Žalobci bylo vydáno povolení k pobytu za účelem zaměstnání s platností od 23. 2. 2015 do 22. 2. 2017; bylo tedy jeho povinností plnit účel pobytu po celou dobu povoleného pobytu. Lze si jen stěží představit, jak mohl žalobce plnit účel povoleného pobytu, když z otisků přechodových razítek jeho cestovního dokladu vyplývá, že v průběhu posledního povoleného pobytu pobýval mimo území ČR po převážnou část. Zdravotní indispozici žalobce v průběhu správního řízení netvrdil a neprokázal a uvedl ji až v podané žalobě, tudíž k nim žalovaná nemohla přihlédnout. Žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2012, č. j. 9 As 80/2011-69, podle kterého závažnou překážkou pobytu cizince na území je neplnění účelu pobytu během převážné části tohoto pobytu. Zjištění ze správních spisů 4. Ze správních spisů soud zjistil, že žalobce dne 18. 1. 2017 podal Ministerstvu žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, ke které doložil pracovní smlouvu, potvrzení zaměstnavatele, nájemní smlouvu o nájmu bytu, cestovní doklad a doklad o zdravotním pojištění na území ČR. Správním orgánem prvního stupně bylo ve věci vyžádáno stanovisko Úřadu práce České republiky pro účely prodloužení platnosti zaměstnanecké karty. Úřadem práce ČR bylo dne 2. 2. 2017 vydáno souhlasné závazné stanovisko. Ve věci byla provedena také pobytová kontrola. Dne 28. 4. 2017 byl správním orgánem prvního stupně proveden výslech žalobce, v rámci kterého žalobce mimo jiné výslovně uvedl, že za poslední 4 roky odjíždí z území ČR jedenkrát ročně, v roce 2013 odjel na 2-3 měsíce kvůli jeho zdravotním problémům, v roce 2014 na 2-3 měsíce kvůli zdravotním potížím matky, v roce 2015 na 8 měsíců kvůli narození a zdravotním problémům syna a v roce 2016 na 4 měsíce. Rozhodnutím ze dne 16. 5. 2017 zamítlo Ministerstvo žádost žalobce o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty, neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu účastníka řízení na území. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že žalobce předložil v řízení všechny zákonné náležitosti žádosti. Správní orgán však zjistil, že žalobce v době platnosti dosavadního pobytu, tedy v době od 23. 2. 2015 do 22. 2. 2017, pobýval na území ČR pouze po dobu 357 dnů ze 730 dnů. Podle Ministerstva nebyl žalobce důvody nejdelší nepřítomnosti schopen dokázat, jak vyplývá z řízení o udělení povolení k trvalému pobytu, vedeném pod č. j. OAM-10303/TP-2016. Ministerstvo dospělo k závěru, že uvedeným pobytem mimo území ČR žalobce neplnil účel doposud povoleného pobytu, v důsledku čehož došlo k naplnění jiné závažné překážky dle § 56 odst. 1 písm. j) ZPC. 5. K odvolání žalobce rozhodla žalovaná dne 28. 8. 2018 napadeným rozhodnutím. Žalovaná shodně se správním orgánem prvního stupně dospěla k závěru, že pobyt žalobce mimo území ČR po převážnou část doby posledního povoleného pobytu představuje jinou závažnou překážku ve smyslu § 56 odst. 1 písm. j) ZPC; námitku nesprávného vyhodnocení existence jiné závažné překážky neshledal i s odkazem na judikaturu správních soudů důvodnou. Posouzení věci krajským soudem 6. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ve věci soud rozhodl bez jednání ve smyslu § 51 s. ř. s., neboť s takovým postupem účastníci vyjádřili souhlas. 7. Podle § 44a odst. 10 ZPC, v rozhodném znění, Ministerstvo platnost zaměstnanecké karty neprodlouží, nesplňuje-li cizinec podmínky uvedené v § 42g odst. 2 písm. b) a c), § 42g odst. 3 nebo 4 anebo je-li důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti zaměstnanecké karty (§ 46e), a dále, jestliže Úřad práce České republiky - krajská pobočka nebo pobočka pro hlavní město Prahu vydal závazné stanovisko, že další zaměstnávání cizince nelze vzhledem k situaci na trhu práce povolit. 8. Podle § 46e odst. 1 ZPC, v rozhodném znění, Ministerstvo zruší platnost zaměstnanecké karty z důvodů uvedených v § 37 a dále, jestliže a) cizinci nebyla uznána odborná kvalifikace příslušným uznávacím orgánem, b) pracovní poměr cizince skončil; v případě rozvázání pracovního poměru cizince výpovědí z některého z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až e) zákoníku práce nebo dohodou z týchž důvodů anebo okamžitým zrušením podle § 56 zákoníku práce se zaměstnanecká karta zruší, jestliže doba trvání nezaměstnanosti cizince přesáhla 3 po sobě jdoucí měsíce a cizinec v této lhůtě nepožádal ministerstvo o udělení souhlasu podle § 42g odst. 7 nebo mu tento souhlas nebyl udělen, c) dohoda o pracovní činnosti skončila; v případě zrušení dohody o pracovní činnosti výpovědí danou zaměstnavatelem se zaměstnanecká karta zruší, jestliže doba trvání nezaměstnanosti cizince přesáhla 1 měsíc a cizinec v této lhůtě nepožádal ministerstvo o udělení souhlasu podle § 42g odst. 7 nebo mu tento souhlas nebyl udělen, nebo d) zanikla platnost povolení k zaměstnání cizince nebo bylo cizinci povolení k zaměstnání odejmuto; v případě rozvázání pracovního poměru cizince výpovědí z některého z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až e) zákoníku práce nebo dohodou z týchž důvodů anebo okamžitým zrušením podle § 56 zákoníku práce se zaměstnanecká karta zruší, nebylo-li cizinci ve lhůtě 3 měsíců ode dne následujícího po dni skončení pracovního poměru vydáno nové povolení k zaměstnání nebo cizinec v této lhůtě nepožádal ministerstvo o udělení souhlasu podle § 42g odst. 7 nebo mu tento souhlas nebyl udělen. Ministerstvo dále zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec přestal splňovat někte